Slavnostní vzrušení

Jan Savický

Vloženo 18.9.2005 - 13:47
Bez uvolnění není smysluplného jezdectví. Ale v teorii a především na kolbištích mi něco podstatného zdánlivě protichůdného chybí. Mluvím o jakémsi slavnostním vzrušení, imponující bujnosti zdravého a silného zvířete (asi spíše samce), chutí předvést se a frajeřit. Výcvik koně sestává z přípravy koně vpřed a (některých :) nahoru, gymnastikujeme svalstvo, klouby, přední, zadní, diagonály, odlehčujeme, zatěžujeme, ohýbáme, rovnáme, stavíme na pomůcky, upevňujeme poslušnost no prostě samá seriózní práce. Nic proti tomu, základy kůň mít musí. Ale smyslná radost mi tu chybí. Namítnete možná, že na ni přijde čas v pokročilé fázi dresury, kdy už je ABC zažito a teď doladíme výraz. Vždyť je to jen zvíře. Ale já si to nemyslím, těší mě, když i mladý kůň sdílí mé nadšení. Jedním z projevů kultivovaného vyspělého jezdectví je s koněm nemluvit. Ale proč? Jen mi neříkejte, že ničemu nerozumí, však on rozumí. Dokonce i významu několika slov se naučí a intonaci doslova hltá. Hlasem koně zklidním, až rozněžním, hlasem ho dokážu dostat pod páru, až praská ve švech. A domnívám se, že mu tím hlasem dokážu i navodit právě ono slavnostní vzrušení. Samozřejmě, jsem-li vzrušen sám. Hledáme ušlechtilost výrazu koně v práci. A hledáme ji dlouze a těžko. A přitom stačí, aby kolem projel hřebec nebo klisna v říji, a rázem je i valach v základním výcviku dopředu a dolů k nepoznání, kulatý, nadýchaný, barokní až radost pohledět. Něco nám chybí, nemyslíte? Aby mi bylo správně rozuměno, nechci nahradit přípravu koně feromony a rozpustilým hulákáním, ale připadá mi, že kdybychom těm našim ochotným sportovcům napomohli k radosti komunikací energie vlastní nebo ji alespoň nezakazovali a neubíjeli ji ambiciózní úzkoprsostí jezdců, bylo by to všechno úplně jinak. Co si o tom myslíte? Dá se kůň udržet při imponování déle než chvilku? Dá se tomu nějak napomoci při mezidruhové komunikaci kůň jezdec? A chceme to? Děláte to? (Napsal jsem to trochu pateticky, snad mi to prominete :-)

simona Pivoňková

Vloženo 18.9.2005 - 14:16
napsal jsi to moc hezky, děkuji. Všiml sis, že už vlastně nejde o koně jako takové, že už jde o to se ukázat, že jde o vítězství, o reklamu, o tabulky s výsledky, o post někde nahoře, o mašli na nástěnce, o možnost pochlubit se, že jsem byl na závodech.... a když chceš být hlavně kamarád se svým koněm, tak si vysloužíš opovržlivé pohledy - amatér, hobíčkář, Šmudla od Sněhurky. Co si za koňskou radost koupíš... no nic... Kůň je nástroj, nářadí, prostředek či prostředník... zdroj obchodního úspěchu nebo jeho důsledek, způsob, jak ukázat, že na to mám... tolik realita obklopující nás z.... no 90 procent toho, co je vidět. Určitě je spousta těch, kteří se radují se svými koňmi, ale ti moc nelezou na veřejnost, radují se tiše jeden pro druhého.... skutečný milovník svého koně bývá dost plaché zvíře...

Dominika Švehlová

Vloženo 18.9.2005 - 20:59
No, přiznám se, že mě se koně, kteří imponují, veeeelmi líbí! Dnes utekla z ohrady moje klisna a šla se předvést do vedlejší ohrady, která je naproti jízdárny :-) Byla úžasná, jako arab (však její děd je arab...). Ale přiznám se taky k tomu, že kdyby mi tohle udělala pod sedlem na jízdárně, nepotěší mě :-) Jednoduše proto, že mi tím dá najevo, že na mě zvysoka kálí (pardon...berte ten výraz s humorem) :-) Umíš si představit, co by dělal kovboj, kdyby mu kůň při lasování telete začal dělat tanes ala říjící klisna? Koně se umí předvést i před sedlem, jen to nevypadá takto "impozantně". Už jsem viděla parkuráky i drezuráky na závodech i v tréninku, kteří se předváděli. Ale neměli svého jezdce na háku, byli na pomůckách, poslouchali, dělali co měli a přitom se nesli jak desetník do banky! Takže - jde to. Vše, co jsi napsal v tom prvním odstavci, je po koních potřeba chtít. Ale pak je tu ještě jedno - a to je ono kouzlo dobrého jezdce a trenéra, kteří musí být schopni to vše z koní dostat tak, že to pro koně bude radost člověku odevzdat nebo si to dokonce bude užívat. Ne všichni koně se však budou rádi předvádět. Obvykle to dělají ti dominantní. A kůň, který se takto "impozantně" předvádí, je ve velkém tělesném napětí - což není ani trochu dobré pro jeho ovladatelnost ani pro jeho zdraví pod jezdcem (kdyby se tak předváděl delší dobu). Víš, myslím, že on je obecně problém s koňmi, že jim obecně nedělá práce pro člověka nějakou životní radost. Oni si zvyknou pracovat, nevadí jim to, některým (jak jsem to už psala) se třeba i líbí se fyzicky ukázat, ale koně mají jakožto lovná zvířata rádi klid a pokoj a každý pohyb navíc je pro ně zbytečné mrhání energie (ani ta hříbata nelítají jen tak, oni se učí ovládat své tělo a komunikovat ve stádě, zlepšují si postřeh apod. - takže vlastně tvrdě dřou pro další život). Je rozdíl třeba ve srovnání se psy - viděl jsi někdy agility? Ty psy, jak to dělají s radostí, s vervou? Jak ráda bych byla, kdyby se takto chovali koně na parkuru - řehtali radostí celou dobu a vrtěli ocasama :-)) Je to úžasné (to agility). Ale psi jsou lovci, oni se pudově musí hýbat víc, než k misce a zpět (aspoň ti, co nejsou přešlechtění k ležení na gauči) - oni totiž někde vzadu v mozku mají příkaz od Přírody: lov, stokrát se to nepovede, ale napostoprvé ano a budeš zase něco žrát! Však víš, jak někteří psi milují aportování - mohli by se uběhat! Koni to tam v tom mozku říká: Nelítej! Když budeš teď lítat, nebudeš mít za deset minut sílu utéct predátorovi! Takže si nemyslím, že kůň dobrovolně bude poskakovat kdykoli si člověk zmyslí. Není to v jeho druhovém programu :-) Ale je to krásné a je taky krásné, když se kůň obdařen pěknými chody, pod citlivým a šikovným jezdcem předvede sice ne jako před říjící klisnou, ale ochotně, pln energie, s jiskrou v oku, poslušně a po ukončení tohoto "předvedení" si třeba ještě ve výběhu hodí pá kozlů na znamení, že není unaven :-)

Jan Savický

Vloženo 18.9.2005 - 21:25
s tím se nedá než souhlasit. Kůň se nejraději nudí. Mě šlo o to, JAK koně, hřebce či dominantního valacha motivovat k tomu, aby se předváděl. Na pomůckách, ku prospěchu věci. Šlo mi o to, zda s koněm mluvit. JAK na něj přenést tu jiskru, kterou má jezdec. A šlo mi o to, zda to třeba nejde i nějak jinak.

Dominika Švehlová

Vloženo 18.9.2005 - 21:29
Myslím, je že to otázka citu člověka - aby koně poznal a věděl, co má a nemá rád. Někdy je super mluvení, jindy pohlazení, jindy vyhecování - můj valach se rád předváděl, když si na jízdárně neco skočil. A je na druhé straně fakt, že to bylo někdy na hraně s "vykašláním se na jezdce" :-)

Jan Savický

Vloženo 18.9.2005 - 21:39
To jo, je to hra s ohněm, ale když ho chcem? Mám ve zvyku se s koněm smát, od usmívání se při pochvale po polo/hlasitý řehot, který koně zřetelně povzbudí. Byl bych rád, kdyby to byl projev vzájemné motivace, hry, možná se ale jen víc podřídí svému jezdci, který tak jasně dává najevo svou sílu. Tak nevím, jak to vnímá. Proto se ptám na zkušenosti zkušených. :-)

Katka Lipinská

Vloženo 18.9.2005 - 21:53
Jane, klades si presne stejnou otazku jako ja.:-) Myslim si, ze je to o tom, ze ten kun musi mit co nejvic pocit, ze pro tebe pracuje dobrovolne, ze ty ho nenutis, ze on chce se predvest a je spolubojovnik a ne naradi. Proste ze dobry vykon bude po zasluze odmenen, takze ma proc se snazit. Ja verim, ze takovy pocit se v konich vzbudit da. Problem je, ze pro vetsinu sportaku je ta prace pravidelna nezazivna rutina a jezdec se soustredi na techniku a pouziva dost casto donucovaci prostredky ve snaze, aby kun byl precizni a bezchybny. A pak jeste ty mechanisticke teorie o tom, ze cviky jsou vyvolane spravnymi pobidkami (dej nohu sem a presne v tenhle moment pobidni a jeho to proste donuti...). Mne se tedy docela dari prenest na kone nadseni, pokud ho mam. Ale pozor, nesmi to byt nadseni s tim, ze ocekavam velky vykon. Musi to byt radost z drobnosti, ktera se kazdou drobnosti stupnuje. Jen pro zajimavost, byli jsme na zacatku srpna na prvnich drezurnich zavodech. Byla jsem strasne nervozni a jeste vic me znervoznovalo, ze kun koukal kde co lita a chodil vselijak. Pak jsem si vzala do ruky bicik a musel makat, sic by dostal. Pred vjezdem na obdelnik jsem bic zahodila a kun umrel. Doslova:) Prekopat ho pres ulohu mi dalo ohromnou praci a vypadalo to strasne. Za dva tydny jsme jeli na dalsi zavody. Mne mezitim doteklo, kde byla chyba. Takze jsem na opracku nahodila klidny usmev (i kdyz jsem se tam vubec necitila) a naladila se do radostne spoluprace, kone jsem chvalila za kazdou prkotinu a dala jsem si pozor, abych brala jen to, co mi nabizel a nic narocnejsiho po nem nechtela. Bylo to jako kdyz mi vymeni kone pod zadkem. Kun se snazil a predvedl to nejlepsi, ceho byl na dane urovni schopen. Verim, ze to bylo dane tim, ze mel pocit, ze ho k nicemu nenutim, ale ze jeho snaha bude vysoce odmenena. Jeste bych mela rict, ze muj kun neni vubec dominantni typ, je temer nemozne ho donutit k necemu nasilim, ale jsme dobra dvojka a kdyz vi, jak se mi zavdecit, udela leccos. Podobnou zkusenost mam i s jinymi konmi, takze verim, ze je to hlavne o tom, aby ta pozitivni motivace prevazovala.

Katka Lipinská

Vloženo 18.9.2005 - 22:01
Jo jeste k tem pochvalam... to mi nepripada jako problem, mne pripada, ze muj kun pookreje i pri slovni pochvale, pokud z tonu hlasu vyciti, ze to myslim skutecne vazne. Ale on je celkem mazel, takze se mu libi i hlazeni a asi nejvic stani vedle clovek,a kdyz po nem nic nechci. Naopak taky nabidnuti oteze a zivy pohyb dopredu bere jako odmenu, vycvalani kopecka po praci nebo skucek... je toho hodne a ruzne to stridam. Nekdy i pamlsky. Ale sebevetsi odmena po praci je na nic, pokud chybi ten dobry pocit pri praci a chvaleni.

Jan Savický

Vloženo 18.9.2005 - 22:14
Vnímavost k náladě partnera, to přeci zapadá do vzorců typu lovná stádová zvěř - citlivost na projevy ohrožení u členů stáda. Jsem-li agilní já, a dám mu to najevo, bude agilní i můj kůň, pokud takové chování navíc pozitivně upevňuji pochvalou. To by byla tedy jedna cesta. A co ta druhá, imponující? Tady po špetkách, ale trochu přidat by se mi líbilo... Ale jak?

Jan Savický

Vloženo 18.9.2005 - 22:36
stát a nudit se vedle člověka, to maj rádi, to "cvičíme" taky často. Myslím, že je to důležitý.

Karol Holly

Vloženo 19.9.2005 - 5:26
Moja osobná skúsenosť hovorí pre jednu z možných ciest, ku ktorej sú treba dve veci. Prvá - dokonalé zvládnutie techniky, či cviku, či komunikácie, podľa toho o akú oblasť jazdenia sa jedná a nepožadovať od koňa nič naviac. Druhá - osobné nasadenie, lepšie povedané nadšenie jazdca. Spojením týchto dvoch atribútov dojde k stavu, že mám pocit, ako keby sa aj môj kôň chcel predviesť. Ďalšou možnosťou je koníka dostať do stresu. Je to cesta, ktorej neholdujem, ale videl som veľa koní, ktorí "imponovali" lebo boli v strese. Bojovali a boli nádherní. K.

Jitka Kutmanová

Vloženo 19.9.2005 - 8:54
Není pravda, že kůň by se chtěl vedle člověka nudit, vím asi co chceš svým prvním příspěvkem říci, protože jsem měla to štěstí v životě takové koně poznat, kdy máš pocit, že sedíš na časované bombě, ale přitom naprosto poslušné, takový pocit mi poskytla i má kobyla, když jsme spolu závodili a kobyla šla, závodila s nevýslovnou radostí a chutí, ani kombajn na poli ji nezastavil ( šlo o endurance), mám ale obavy, že takoví koně nejsou příliš žádoucí v současné koně, protože to je kůň dominantní a k tomu již člověk musí něco umět, aby takového koně ujezdil a bohužel co si budem nalhávat vycvik dnešních jezdců dost zaostává a ono vše souvisí se vším.

Jan Savický

Vloženo 19.9.2005 - 9:19
ano, to je ono, Karole. Jezdec je spokojen s výkonem koně, sám přispěl svým nasazením, chválí, nálada obou stoupá. A teď by ale mohl přijít vhodný okamžik i pro tu druhou možnost, kterou jsi zmínil, pro stres. Myslím, že na koníka v takovéto fázi komunikace a v atmosféře rozprouděné hry můžu na chvíli zatlačit, vyhecovat ho k imponování. Lekce bude končit pozvolným uklidněním, pochvalou, dozněním hry ve vzájemném souladu. To by přijal, ne? Asi ne každý den, podle nálady (i jezdec si přináší své, že :). Ale i na takový průběh lekce se může navykat. Existuje nějaké etologické vysvětlení "předvádění se" koně před člověkem?

Jan Savický

Vloženo 19.9.2005 - 9:25
souhlas, chce to osobní nasazení a mít stále jistotu, že mám víc "síly" než kůň. V zásobě, pro případ přetečení hrnečku... :-)

Dominika Švehlová

Vloženo 19.9.2005 - 9:41
Chich - to znám právě na svém valachovi :-))) Ale je pravda, že i když to přeteklo a on ve snaze se předvádět poskakoval vesele po jízdárně, nikdy nevyhazoval nebo nedělal "bugr" tak, že by mě sundal. Když jsem spadla, vždy to byl jeho záměr nebo úlek (naposled to bylo leknutí před větrem vzedmutým kobercem, otočka ze cvalu o 180° a moje sesunutí odstředivou silou na zem).

Jan Savický

Vloženo 19.9.2005 - 10:12
(Jajo, my jsme zase před pár dny uskakovali před letící pětimetrovou pružinou brány ohradníku :-) Jde mi zejména o hlasovou komunikaci. Rozparádit koně tím smíchem, povzbuzováním, co si o tom myslíte? A proč je to v sedle tak "společensky nepřípustné"?

Denisa Čalová

Vloženo 19.9.2005 - 10:50
Je to moc hezky napsané. Moje zvířátko si tyto stavy navozuje samo, zcela nepravidelně a vždycky je to moc velká legrace. Je to plňásek z dráhy a do dnes miluje závodění. V zimě se strašně bál běžkařů, do té doby než jsme kolem jednoho procválali a PORAZILI ho. Koník šel ve vznosném klusu, ocas nahoře. Ovšem zpravidla stačí, aby ho někdo cizí pochválil. Třeba: Ty jsi krasavec - a to máš vidět, arab hadra. Jinak já říkám: mluvme s koňmi, mluvme na koně. Vaše tichoučké DOBŘE může mít pro koníka cenu zlata. Moje zvířátko se strašně bálo skákat - potřeboval povzbudit, nic mi nepomohlo víc, než ostré POJĎME!! Bohužel předělávání koní na sportující automaty je zcela běžné, jen se podívejte kolik jezdců pochválí koníka po dobře odskákaném parkuru?

Simona Fialová

Vloženo 19.9.2005 - 10:55
Jane, společensky nepřípustné je to asi proto, že na drezuře (tam se koně předvádějí a nemá se jezdec hlasitě projevovat) by to přinejmenší rušilo podívanou. Představ si dvojici, jak najíždí na diagonálu a jezdec bude bujaře halekat "šlapej!!!!, Hóóódnýýý!!!"...i přesto, že kůň předvede maximum (možná), celkový dojem bude nehezký.... Něco jiného je použití hlasu při výcviku, tam může v mnoha situacích pomoct...

Dominika Švehlová

Vloženo 19.9.2005 - 10:59
No, já co si uvědomuju, tak většina jezdců pochválí koníka po jakkoli odskákaném parkuru.... Běžné je i pohlazení či jiná pochvala po odjeté drezurní úloze. (MImochodem - i to je věc názoru - jsou lidé, kteří odmítají jakoukoli jinou pochvalu krom klidu a povolení tlaku. V tom případě chválí koně skoro každý parkurový a každý drezurní jezdec :-) neboť odjíždějí z kolbiště a obdélníku "volným krokem na dlouhých otěžích".)

Simona Fialová

Vloženo 19.9.2005 - 11:04
Taky si nepamatuju, že by nechválili po dojetí parkuru či drezury :o)...já spíš přestala halasně poplácávat po krku a poškrabkám na kohouku :o)...moc vidět to není, ale jsem si jistá, že to kůn víc ocení!

Karol Holly

Vloženo 19.9.2005 - 11:39
Jene, smiech a povzbudzovanie, či iné hlasové prejavy patria k iniciálnym spôsobom komunikácie, ktoré sa musia časom kultivovať. Kôň nakoniec aj z nonverbálneho prejavu nadšenia jazdca dokáže dešifrovať jeho ladenie a preniesť ho na seba. Na to sú kone majstri aj v opačnom garde. K téme zacitujem klasika Dr. Záliša: "Jako všechny komunikačné signály, musí být i signál odměny kultivován od nápadného (který nevyžaduje zvláštní pozorost příjemce) k nenápadnému (který přináší chválu příemcem očekávanou) Očekávání je spojeno s výběrovou pozorností". Jinde: "...ostatní odměny řešíme slovem, pohlazením ... nebo jen přívětivým tichem na malý okamžik, aby kůň ucítil pozitivní atmosféru, o kterou se spoluzasloužil..." K.

Jan Savický

Vloženo 19.9.2005 - 12:37
Odpovídám souhrnně sem. Jistě, kultivace je projevem kulturnosti. Jen jestli to ale s potlačováním emocí (tak trochu po germánsku) nepřeháníme. V jiných koutech světa to nejspíš vnímají jinak. Nemudruji, jen si tak přemýšlím. Hledejme kompromisy. Hlasitou komunikaci základní přípravy koně můžeme nahradit tišším pobrukováním, na které se kůň naučí, ale proč ji nepřipustit vůbec? Kůň má vyšlapovat a naparovat se v obdélníku a "sršet energií" (to je taky Záliš, krásně se čte), zatímco jezdec je důstojný, převelice mu záleží na nepostřehnutelných pobídkách a distingovaně se odmlčí. Zvláštní kontrast, mrazivý, že? Vysoce kulturní postoj, zato zdá se mi nepřirozený, nevyvážený nebo se mýlím? Nejde mi jen o pochvalu po výkonu (ta je jasná), ale o povzbuzování před a během.

Denisa Čalová

Vloženo 19.9.2005 - 13:05
Teď jsem seděla tři dny v kuse na věži a sledovala Finále mladých koní. Asi jsem se přehlídla, moc pochval jsem neviděla. Vím jak se chovají někteří naši mladí jezdci. Nebudu to tu rozpitvávat. Jen si myslím, že koně si od nás zaslouží pochvalu a vlídné slovo. Jak asi je koníkovi, který je 22 hodin v boxu sám, pak se přiřítí jeho člověk, honem vyčistí, honem nasedlá, hodinu odjezdí, sundá sedlo, přepucuje a mizí? Přesto jsou to koně velmi dobří. Myslíte, že by si nezasloužili trochu té pochvaly, lásky, lidského zájmu a času? Ale já u nás platím za sentimentální bábu, která si bere knížku a jde si číst s koněm na pastvu, nebo se spolu touláme na ruce po loukách. Jak píšeš je to věc názoru (a možná i výchovy a vlivu okolí).

Jan Savický

Vloženo 19.9.2005 - 13:13
kdo koně nechválí, budiž zatracen v propadlišti dějin! :-)) V týhle diskuzi mi ale dokonce nejde jen o pochvalu po výkonu, ale o povzbuzování před a během. A to dokonce při prezentaci koně, ne jen při přípravě. Troufám si, vím...

Jana Rosická

Vloženo 19.9.2005 - 13:18
já chválím i mnohokrát během úlohy či parkuru. ono stačí přiložit prst, dotknout se pěstí... kobyla moc dobře ví, že "byla šikovná" chválit kdykoli si to kůň zaslouží mne naučil můj bývalý trenér, kterého si velmi, velmi vážím. Jednou jsme spolu hovořili a on vyprávěl, jak sledoval na Olympiádě jednu z vrcholných jezdkyň. a počítal jí, kolikrát svého koně pochváli během jedné úlohy. napočítal 56 pochval. tehdy jsem se zastyděla. a nyní se mi to vrací, pochvala, by´t nenápadná, velmi zlepšuje komunikaci.)

Simona Fialová

Vloženo 19.9.2005 - 13:31
V úloze ne tak často (ale když je to potřeba i promluvím..potichounku), většinou po "obtížné" pasáži úlohy :o)...na parkuru skoro za každým skokem - i se "omlouvám" když se neshodneme a ona mě vytáhne "z průseru" ...ale i diváci to ocení, sama jsem to zažila na vlastní kůži, když jsem po nepovedeném (z mé strany) parkuru s pár "omluvami" byla poplácávaná po stehně a spousta lidí (cizích) mi přišla říct, že nám drží pěsti :o)...a po soutěži přišly děti se fotit s kobylou s mašličkou na uzdečce :o), hezký pocit....ale to je něco jiného než hlasité halekání a povzbuzování koně....

Jitka Kutmanová

Vloženo 19.9.2005 - 13:46
Nedávno jsem byla na americkém kurzu tam právě byli americké lektorky a fandily jak na fotbale, mě osobně se to nelíbilo, jak si psal o tom jak by sis předsatvoval koně na obdelníku, to není nereálné bude se ti takto projevovat dominantní sebevědomý a hlavně dobře nakrmený kůň, no a tady je ten zádrhel na toho koně můžeš posadit odpovídajícího jezdce a stačí si přečíst tuto diskuzi a zjistíš, že největší problém je ve výcviku lidí a i koní a lidičky se bojí nakrmit koně ovsem a je to jedno s druhým.

Jan Savický

Vloženo 19.9.2005 - 14:59
ano, amíci se furt hecují, asi vědí proč. je to zas jiná kultura. Tak jsem chtěl jen provětrat tohle téma, dík všem, třeba někdo ještě přispěje. S přáním "Ať koním dobře jdem..." :-)

M Kovar

Vloženo 20.9.2005 - 8:34
Víceméně se to zvrtlo tedy do hlasové pomůcky;o)). Já ji beru jako takový neviditelný provázek mezi mnou a koňmi,který kolikrát působí víc jak otěž,vodítko,bičík apod... Intonace a jednoduchá krátká slova koník vnímá snadno a rozliší si je pokud jsou používaná důsledně. Důrazem na první slabiku většinou svoje kobče upozorňuji, ať už na změnu nebo aby mě začaly víc vnímat,ostře vyslovené=zlobím se. Vyslovení bez důrazu natáhnutí slova uklidňuje, uvolňuje, bez důrazu s klesnutím na konci zpomaluje, zastavuje...apod... Ne že bych hlas používala neustále,ale raději ho použiji než silnější zapůsobení mechanických pomůcek. Od svojí cvičitelky (většina víte Simka)jsem si na pochvalu převzala ,,Áánooo" ;o). Ona to používá při tréninku a je to pro koně i jezdce srozumitelné. Bývalý trenér z JO,kde jsem u koní začínala,mi kdysy na soustředění říkal nijak ve zlé, akce se mu líbí,spíš žertem, že Simka moc chválí, ale je to spíše povzbuzení pro koně, že zrovna něco bylo dobře. Já na svojí kobči při cvičení cítím jak po jejím áánooo se uvolní (kolikrát pochvalu ani neslyším,ale vycítím z koně až pak mi hlas Sim dojde).