PÓLO Nesprávně také koňské pólo, nebo pólo na koni. Pólo je totiž jenom jedno, všechna ostatní póla mají adjektiva. Skutečné pólo adjektivum nepotřebuje, protože je i terminologicky i skutečně nejstarší hrou na koni a nejstarší míčovou hrou na branky vůbec. Jeho kořeny sahají do doby před 2 500 lety a svou moderní podobu získalo v polovině předminulého století. Kolébkou póla je Persie, dnešní území Iránu a Iráku. Ve starověku se perští jezdci bavili tím, že ve skupině koní honili krysu či potkana, dokud ji neuštvali. Později potkana nahradila dřevěná koule. První hodnověrné zprávy o pólu máme ze 6. století př. Kr., kdy za vlády Dareia I. se hrávala hra zvaná čaugan (hůlka). Z Persie se hra rozšířila do Přední Indie, Tibetu, Číny, Japonska a i na západ do Konstantinopole. Dnešní název pochází z tibetského slova pu-lu, což značí vrbový suk. Do Evropy se dostalo pólo prostřednictvím britských vojáků, kteří sloužili v Indii, kde si v Pandžábu tuto hru osvojili od místní aristokracie. V r. 1811 se již konal první oficiální zápas podle pevných pravidel v Horenslow v Middlesexu, kde soutěžily mezi sebou 10. pluk husarů a 9. pluk hulánů. V r. 1873 se zrodil první řádný klub póla. Tehdy byla již na světě pravidla, která platí v podstatě dodnes. Hraje se na hřišti 275 - 186 x 189 - 146 m, s dvěma 7,5 m širokými a 3 m vysokými brankami. Míček je ze dřeva o průměru do 8,5 cm. Hraje se holemi zvanými mallet 124 až 134 cm dlouhými, které váží cca 45 dkg, „kladivko“ je 20 cm dlouhé. Mužstvo tvoří čtyři hráči, zápas je rozdělený do „osminek“ chukkers, které trvají 7 minut. Výhra nezávisí jenom na počtu střelených branek, ale i na bonifikaci podle desetistupňového handicapu. 10. třída je nejvyšší a jsou jí označováni nejlepší hráči. Nejrozšířenější je pólo v Argentině. Z evropských zemí je to tradičně Britanie, pak SRN a Francie.