Ahoj,jezdila jsem achaltekince hřebce,miláček v boxe i pod sedlem,i když na závodech poněkud vyváděl(byl zvyklý připouštět na volno ve stádě a nedocházelo mu,že je na závodech),vnímavý,citlivý,velmi inteligentní,dodnes na něj nedám dopustit,moc jsme si rozuměli i při skákání,bohužel byl prodán a málem ho to zabilo,ale dnes je prý na pastvinách a užívá si,pod sedlo ze zdrav.důvodú už nemůže.

Znala jsem kobylu Niagaru(A1/2) po Garut a ta byla taková menší, s překrásnou barvou srsti, nádhernýma inteligentníma očima, v boxe se o ní mohla starat děcka, ale prý na ježdění to nebylo nic moc a když přišla do nějaké stresovější situace chovala se prý dost hekticky.

Ahoj! Já mám kobylu po 409 Garut humburský s.v. 207 Garut je náš děda.. Kobča je moc hodná, trochu nerv, ale dá se s ní dobře domluvit, na jízdárně je taková hračička, chodivá, snaží se udělat, co po ní chcete, není záludná, nevyhazuje. Ochotně skáče, není až tak poctivá na nohy, takže sem tam něco shodí, ale neštycuje. Na vyjížďce chodivá, čumí, ale jde všude. Jen na kování zlobí na zadky... :o( Jana. P.S. Dobře krmitelná, takovej "pupík". A "Garutovo oko" máme taky!

Ahojky, měla jsem koníka - valáška. Garut byl jeho dědeček z matčiny strany. A koník byl opravdu dost ostré povahy - proto jsem ho byla nucena prodat. Ale nebojácný, odhodlaný, skokově velmi nadaný...nikdy nezakulhal, no prostě tvrdý koník. Bohužel však docela zlý na lidi.

Taky mám kobylku po Garut humburský. Mám ji od hříběte. Kobylka je naprosto v pohodě, když má jednoho člověka a svůj režim. Cokoli nového a jiného ji rozhodí. Trošku nervák to určitě je, ale snažím se to eliminovat. Na lidi naprosto v pořádku, nestalo se nikdy, aby sklopila uči, nebo kopla. Je to mazel, parádní máma. Bohužel mi máme zdravotní problémy, které jediné mi vadí. Jinak by se na ní dalo dříví štípat.