Hříběcí: Proč se nákaza nesmí zatajovat?

Hříběcí – onemocnění, které se navzdory svému názvu netýká jen mladých koní – představuje v chovu závažnou, a v některých případech i fatální hrozbu. Ačkoliv je toto vysoce nakažlivé onemocnění léčitelné, v českém prostředí naráží na zásadní problém: zatajování nákazy. Právě neochota informovat okolí vytváří z hříběcího časovanou bombu, která ohrožuje celou jezdeckou komunitu. Jak nemoc včas rozpoznat, jak fungují skrytí přenašeči a proč je transparentní přístup jedinou cestou k ponížení nákazy?

Původcem tohoto onemocnění je bakterie Streptococcus equi. Tato bakterie je zrádná v tom, že je vysoce odolná a v prostředí stáje dokáže přežít týdny. Po vniknutí do těla koně (nosní nebo ústní dutinou) se uchytí na sliznici a rychle proniká do lymfatických uzlin na hlavě a krku, kde se množí a způsobuje tvorbu hnisavých ložisek.

Jak se nemoc přenáší?

Největším mýtem je, že se koně musí dotknout nosy. Přenos je sice možný přímým kontaktem (nos-nos), ale mnohem častější a nebezpečnější je přenos nepřímý, kdy bakterie cestuje přes kontaminované předměty:

• Společné napáječky a žlaby: Toto je nejrychlejší cesta nákazy ve stádě.
• Sdílené vybavení: Uzdečky, ohlávky, čištění nebo kbelíky, které putují od koně ke koni.
• Lidé: Bakterie ulpívá na oblečení, rukou a botách ošetřovatelů.
• Pozor: Bakterie Streptococcus equi je velmi odolná a ve vodě (např. v napáječce) dokáže přežít až 4 týdny!

Klíčový problém: „Tichý přenašeč“

Proč se hříběcí nedaří vymýtit? Důvodem jsou tzv. přenašeči. Až 10 % koní, kteří nemoc prodělají a vypadají zcela zdravě, si bakterii uchová ve vzdušných vacích (specifické dutiny v hlavě koně). Tito koně (často i roky po nemoci) mohou při stresu začít bakterii znovu vylučovat a nakazit ostatní, aniž by sami měli příznaky. Právě tito koně jsou často nevědomým zdrojem nových ohnisek nákazy při přesunech do nových stájí nebo sportovní a chovatelské akce.

Příznaky: Kdy zbystřit?

Inkubační doba je obvykle 3–14 dní. Průběh má typickou posloupnost:

1. Horečka: Prvním příznakem je náhlý vzestup teploty (nad 39 °C). Důležité: V této fázi kůň ještě není vysoce infekční. Pokud ho izolujete hned při horečce, můžete zachránit zbytek stáje.
2. Výtok z nosu: Zpočátku vodnatý, rychle se mění na hustý, žlutý až hnisavý.
3. Otok uzlin: Dochází k bolestivému zvětšení mízních uzlin na hlavě a v oblasti hrdla (odtud anglický název Strangles – škrcení).
4. Abscesy: Uzliny dozrávají, praskají a vytéká z nich hnis.
5. Potíže s polykáním: Kůň stojí s nataženým krkem, odmítá žrát kvůli bolesti.

Komplikace: Když se nemoc zvrtne

U většiny koní nemoc odezní po prasknutí a vyčištění abscesů (hnisavých ložisek). U zhruba 20 % případů však mohou nastat závažné komplikace:

• Zánět vzdušných vaků: Hnis z prasklých uzlin nateče do vzdušných vaků. Pokud tam zůstane dlouho, vyschne a vytvoří tvrdé útvary zvané chondroidy. Právě ty jsou zdrojem infekce u „tichých přenašečů“.
• Metastatická forma hříběcí: Bakterie se krevní nebo mízní cestou rozšíří do celého těla a vytváří abscesy ve vnitřních orgánech (játra, ledviny, slezina). Tento stav je velmi vážný a často končí úhynem.
• Purpura hemorrhagica: Jde o nepřiměřenou reakci imunitního systému, která poškozuje cévní stěny. Projevuje se otoky končetin a hlavy a krvácením na sliznicích.

Diagnostika a léčba

Při podezření vždy volejte veterináře. Diagnóza se potvrzuje výtěrem z nosohltanu nebo výplachem vzdušných vaků. Moderní metoda PCR (rozbor DNA) je schopna odhalit bakterii velmi rychle (do 24 hodin).

Léčba antibiotiky má svá pravidla: Paradoxně se antibiotika nenasazují vždy. Pokud se již tvoří abscesy, antibiotika mohou proces jejich dozrávání zpomalit a prodloužit tak celkovou dobu nemoci. Často se čeká na dozrání a provalení ložiska za podpory léků proti bolesti a zánětu. Antibiotika (nejčastěji penicilin) jsou nezbytná, pokud se nemoc zachytí v úplném počátku (jen horečka), nebo naopak u těžkých komplikovaných stavů.

Prevence a nákazová situace v ČR

V České republice se hříběcí vyskytuje endemicky – to znamená, že nemoc v populaci stále cirkuluje. Velkým problémem je však přístup některých chovatelů a majitelů stájí. Často dochází k zatajování nákazy. Stáje nechtějí přijít o klienty nebo o možnost vyjet na závody, a tak nemoc „tutlají“. Tím nevědomky ohrožují okolní chovy a šíří infekci dál (např. na závodech).

Otevřená komunikace a zodpovědnost jsou přitom klíčové. Hříběcí není ostuda, ostuda je jeho tajení.

Zlatá pravidla prevence:

1. Přísná karanténa: V uzavřených chovech by každý nový kůň by měl jít do izolace na 3 týdny. Bez výjimek.
2. Testování nových koní v chovu: Před zařazením koně do stáda je ideální nechat provést test (výplach vzdušných vaků a PCR), abyste vyloučili, že jde o tichého přenašeče.
3. Měření teploty: Při jakémkoli podezření nebo po příjezdu ze závodů měřte teplotu 2x denně. Horečka předchází vylučování bakterií o 24–48 hodin – to je váš časový náskok pro izolaci.
4. Vlastní vybavení: Nikdy nepůjčujte kýble, vybavení a ani čištění cizím koním na závodech.