Reakce na 1559311: Reakce na 1559311: Na nevysvětlitelné šklebení u A 1/1 jsem asi expert, tak něco zkusím :-) První, co člověka napadne je, že kůň je prostě na břiše citlivý, jenže v tomhle případě by bylo s podivem, že mu nevadí kartáče a hřbílko, nýbrž hadr. Možná se mu při spatření hadru vybaví nějaký negativní zážitek z dřívějších let. Možná hadr trochu elektrizuje a koně štípe statická elektřina - nebo jednou štípla a on si to pamatuje. Ale spíš myslím, jestli není možné, že se kůň na hadr jednou, dvakrát zašklebil náhodně a vy už jste příště byla ostražitá. Brala jste hadr do ruky s obavou, co na to on. Patrně, pokud se kůň zašklebí a naznačí výpad, zahrozíte mu nebo ho plesknete. Možná jste ho někdy pleskla preventivně, při pouhém otočení hlavy k břichu aniž by se šklebil. Což naprosto chápu...ale je možné, že se nastartoval začarovaný kruh okřikování, pleskání a šklebení, kůň prostě tu věc nemá rád, protože člověk se v tu chvíli chová divně a je třeba mít se na pozoru. Já si teda pořád myslím, že pokud kůň naznačí chňapnutí po člověku, měl by dostat přes čumák. Ale v případě, že se rozjede záhadný stereotyp šklebení pro který není logické vysvětlení, snažila bych se ho koni z hlavy spíš vymazat, vyhýbala bych se situacím, při kterých se nežádoucí chování objevuje. Pokud budete situaci řešit tím, že budete víc a víc čistit hadrem a víc a víc trestat, vyrobíte z plňase (i ze sebe) psycho. Asi bych zkusila chvíli prostě hadrem nečistit nebo zkusit jiný hadr či celou proceduru dělat na úplně jiném místě - pokud se jedná o nějaký zažitý nesmyslný stereotyp, tohle by mělo zafungovat. Schválně někdy zkuste stejný hadr vzít třeba ke koni do výběhu a přejet mu po břiše tam, bez předchozích čistících rituálů- samotnou by mě moc zajímalo, jestli se bude šklebit. Jestli jo, tak má asi opravdu problém na břiše nebo mu vadí ten konkrétní hadr.

Jak píše Nitka. A aby toho nebylo málo, napadlo mě: co tvar, velikost a materiál hadru. Pokud je to umělina (statická el.), vyměntě za starší kus opravdu bavlněného ručníku (sekáč). Pokud je to plachetka, spíchněte si užší žínku přesně na ruku (třeba mu není milé jak se ten hadr roztřepne při vyprašování - je to jakýsi pohyb mimoděk). Na doleštění od jemného prachu zabírá i suchá molitanová houba (může mít velikost jako kartáče). Jo a jednou jsem náhodně na návštěvě v jiné stáji učinila super kouzlo: A1/1 úpně příšerně v boxu šklebivý a kousavý; dáreček pro jízdychtivé se mi choval zcela předpisově. Vniklo to tak,že omylem jsem dostala nejdříve cajky a pak ukázali koně a já nevědíc kam si to vše odložit rovnou jsem nauzdila(abych si to nepomotala) a čistila jsem až pak. Nervní koník se zabavil udidlem a já nečekajíc žádnou podpásovku jsem byla taky klidná ke koni. Nic světoborného, ale účinek prý obrovský (říkali později). Tak hledejte co koníkovi vadí.

Já to mám s kobčou tak, že pokud má ohlávku nebo uzdečku, je ok. Bez nich je to šklebna protivná. Má to tak nejspíš naučené z dřívějška. Nejsem první majitel.

Na tohle pozor, situaci to sice krátkodobě řeší, ale neznamená to, že problém zmizel. Naše kobča bývala zvyklá ksichtit se při sedlání a dotahování, ovšem pokud náhodou dostala nejdřív uzdečku, dudlala udidlo a sedlání bylo v klidu. Kůň prostě jen ten stres ventiluje jinak.

Nemůže být "lechtivý? Jeden můj kůň je citlivý a šklebivý na velmi jemný kartáč. Nic jiného mu nevadí.

Reakce na 1559339: Tak pravda, že je to z časů kdy se moc nehledalo pozadí problémů. Pokud kůň viditelně nekulhal o všem dalším se mluvilo jen jako o výmýšlení a zlozvycích ("rychle ho prašti ať si to příště rozmyslí"). A dalšího takového už jsem řešit nemusela. Uvedla jsem to spíše jako demonstraci toho, že je třeba hledat (a i náhoda může pomoci). A pokud se při sedlání jen ksichtí, ale máte zjištěno, že sedlo a záda jsou OK, nic nikde netlačí, tak proč by se ksichtění nedalo odstranit udidlem? Jako za předpokladu, že se opravdu vše kontrolovalo. Myslím, že je to řešení jak odstranit návyk vidím sedlo tak se ksichtím a na měkoty se i oženu zubama. A časem to zase nějak modifikovat dál. Můj poník se pokoušel kousat mě do boku při nahazování dětí. Dělal to protože si to fixoval jako obranu v časech kdy ho (předchozí majitel) jezdily i s velmi bolavým hřbetem. Časem to přestalo (byl okřiknut, začínalo se s lehounkým děckem po kouskách a hlavně ZDRAVÁ ZÁDA); ale šklebení při dotahování je stále (snad časem).

Tak tohle s tím šlebením mi připomělo jednu kobylu mého kamaráda farmáře v Rakousku, kydž jí člověk hřebelcoval, škrabkal za ušima a hladil, tak přivírala oči blahem a byla jak andílek, ale jak zjistila, že vám došla mrkev, tak jste měli vidět ty ksichty, inu napadá mě jedna paralela ze vztahů mezi mužem a ženou, ale o tom radši nebudu:-)

Protože se to tím udidlem neodstraní, ale potlačí. Asi jako když mě bolí zub, tak se štípnu do ruky a chvilku o zubu nevím. A v určitém procentu případů se to vrátit nemusí, nicméně část koní se po nějaké době začne šklebit i s udidlem. Na úplně odstranění existují dvě cesty (obě s tím správným předpokladem, že sedlo, záda, jezdec OK) - první je klasická habituace, kdy prostě šolíchám tou věcí koně, dokud se šklebit nepřestane, pak přestanu. Zjistí, že bude mít pokoj dřív, když se nebude šklebit. Druhá je čistě odměnová, tj. kůň kontaktem s tou věcí něco získá, kůň určuje míru kontaktu, může kdykoli odejít, ale je pro něj žádoucí se se sedlem/dítětem/hadrem sbližovat, protože za to má odměnu. Nutná podmínka je, že chápe, za co a kdy odměna je (výborné použití klikru). Omluva za mírné OT :-)

Mala som kobylu, ktorá toto robila pri čistení, aj zahryzla, do neznámych, niekedy varovne dvíhala nohu a ľudí vyhnala- to bolo v štonde. V boxe potom som ju čistievala len ja, oháňala sa s úplne nepríčetným výrazom a často mi potom zubami, extrémne jemne chytila do zubov bundu, ale fakt len milimeter látky - to bolo niečo ako "pozor, pozor, veľa som skúsila, neurob mi zle" (čo to bolo naozaj, to netuším), neskôr chňapanie po mne presmerovala na to, že sa zaháňala po vlastnej hrudi, čo bolo teda ešte horšie- pozerať na to. A presne, handra na koniec, to bola tá vec, čo ju žrala najviac. Kobyla nebolo lechtivá, kobylu si kedysi podalo pár psychopatov a dlho slúžila ako náradie v jazdeckej škole, takže čistenie pre ňu vždy predtým bolo predzvesťou úmorného natriasania sa na jej chrbte, celé hodiny a s nepadnúcou výstrojou. Za jej správanie som ju nikdy netrestala, lebo som vedela, z čoho pramení (a som presvedčená, že podobný dôvod majú všetky kone, ktoré sa ksichtia, aj pri doťahovaní a ak dostanú uzdečku, tak vedia, že také dobré výchovné vycukanie fajnovo bolí...alebo sa sústredia na to zubadlo, to fakt neviem). Po ustajnení v 24/7 však tieto príšernosti pri čistení úplne zmizli, čistila som ju potom vo výbehu, nepriviazanú (nikdy kone neviažem), úplne navoľno a úplne v pohode, kobyla stála a pozerala po vrabcoch. Skrátka, mala možnosť si vybrať a najmä, mala možnosť čistenie ukončiť hneď, ako by sa začala cítiť ohrozená, čo ju zrejme upokojilo natoľko, že stála a nič nerobila. Teda, takto som si to vysvetlila ja- človek, čo si myslela ona a aké dôvody z toho vyvodila, to neviem.

Reakce na 1559369: Souhlasim, mám hodně podobnou zkušenost s rozdíly čištění v boxe versus volný výběh bez úvazu, myslím, že jsi to s těmi příčinami a pohledem očima koně na věc pěkně vystihla, je to dle mého hodně blízko pravé podstatě toho chování.

Reakce na 1559356: Dík za polopatismus. Takhle jsem si to nerozebírala. Počítala jsem: při dobrém zacházení toho časem nechá, ale to je špatná cesta (upevní si to šklebení, ikdyž jí nic není - a jak dá asi vědět, pokud ji bolet začne?). No začnu hned opravdu napravovat. (snad se můžu vymluvit, že toho bylo hodně co už jsem na tomhle poníkovi napravila - bohužel ještě dost zbývá) Nebudu se konejšit částečnými úspěchy (dík za mírné přezhubu). Jinak do hlavy jim bohužel nevidíme.....