Od roku 1980 zmizelo z Evropské unie 600 milionů hnízdících ptáků a značná část těchto ztrát je důsledkem masivního úbytku běžných a hojných druhů ptáků. Tedy těch druhů, s nimiž jsme se ještě nedávno v okolí stájí setkávali. Nejvíce zasaženým druhem je kdysi všudypřítomný vrabec domácí. Od roku 1980 přišel tento druh téměř o polovinu své populace, což představuje úbytek celkem 247 milionů ptáků. Jeho blízký příbuzný, vrabec polní, zaznamenal ztráty kolem 30 milionů jedinců. Na stříbrné příčce se v dané souvislosti umístil konipas luční, u něhož byl studiemi doložen úbytek 97 milionů jedinců. Následuje špaček se ztrátou 75 milionů jedinců a skřivan polní, jehož populace se ztenčila o 68 milionů jedinců.

Porovnáme-li populace ptáků podle prostředí, která obývají, nejvyšší celkové ztráty zjišťujeme u polních a lučních ptáků. A právě to jsou druhy, kterým můžeme v našich jezdeckých a pastevních areálech pomoci.

        Vrabec polní

Životní prostředí a ptáci

Jestliže chceme, aby se krajina vrátila do stavu, který bude z dlouhodobého hlediska výhodný jak pro nás, tak i jiné živé organismy, musíme při údržbě našich areálů myslet nejen na funkčnost a estetiku, ale i na životní prostředí. Přestože už dlouho víme, že udržované plochy anglických trávníků jsou sice reprezentativní, ale neprospívají biodiverzitě, stále ještě se s nimi v mnoha areálech setkáváme. Vhodnějším řešením při péči o plochy v blízkosti stájí je mozaiková seč trávníků, která podporuje druhovou pestrost a zadržuje více vlhkosti, uchovávání nebo i zakládání zarostlých, „zaplevelených“ koutů, využívání druhově pestřejších travních porostů, které obsahují jak jednoděložné, tak dvouděložné rostliny, sečení na maximálně 10-12 cm, omezení seče při vyšších teplotách a budování i drobných vodních ploch a prvků. To vše totiž prospívá biodiverzitě a tak i všem ptačím druhům.

Nepasené trávníky v blízkosti stájí

Anglický trávník je jak ikonou klasického zahradního designu, tak i zářným příkladem toho, jak proměnit živou plochu v polomrtvou polopoušť. Nesečené travní porosty jsou nejen ideálním životním prostředím pro mnoho bezobratlých, ale i zdrojem potravy pro celou plejádu ptačích druhů. Z hlediska biodiverzity je proto doporučováno zakládání druhově pestřejších porostů, které obsahují jak jednoděložné, tak dvouděložné rostliny a mozaiková seč, při které je určitá část trávníků opakovaně sečená a zbylá část zůstává nesečena až do doby zralosti. Pro vývoj některých druhů hmyzu je totiž nezbytné, aby rostlina dozrála. Dalším možným řešením je výběrová seč, kdy určité rostliny obsekáme a necháme je růst. Seč na všech plochách je mimo to vhodné posunout až do konce hnízdního období ptáků – tedy minimálně do konce června. 

Keřové patro

Ptáci samozřejmě milují stromy, ale snad ještě důležitější je pro ně keřové patro. Dostatečné zastoupení keřového patra totiž významně zvýší potravní nabídku, hnízdní příležitosti a úkrytové možnosti ptáků. Přispívá také k lepšímu mikroklima, udržuje povrch země chladnější a zpomaluje odpar vody.

Každý keř kolem stájí – bezinku i šípkovou růži - bychom si tedy měli hýčkat a zvážit bychom měli i výsadbu nových soliterů a živých plotů. Přítomnost kvalitního keřového patra je totiž pro mnohé ptačí druhy - pěnice, pěvušku, červenku, slavíka, střízlíka, kosa, drozda i vrabce - základní existenciální podmínkou. Pokud chceme ptákům opravdu pomoci, je vhodné vybírat keře, které ptáky přitahují – jde například o hlohyni, ptačí zob, hloh, rakytník, jeřáb, bez černý, aronii, trnku nebo pomalu mizející pámelník. Velmi vhodná je i výsadba břečťanu. Nejenže je schopen zakrýt méně vzhledná zákoutí, ale ptáci v něm rádi hnízdí a jeho bobule jim poskytují potravu.

Keře a ptačí potřeby

Do keřů a živých plotů je vhodné ve vegetační sezóně nezasahovat, především pokud víme, že u nás ptáci skutečně zahnízdili. Při úpravách keřů by také nemělo docházet k plošnému zmlazení celého keřového patra, po kterém dochází k minimálně dvouleté ztrátě plnohodnotného vegetačního krytu. Úpravy keřových pásů by měly být prováděny po etapách tak, aby kontinuita keřových pásů byla zachována aspoň ve formě skupin keřů.

Přestože jsou stromy a keře pro ptáky nezbytné, velké plochy nedostatečně prosvětlených keřových porostů, které vytváří například trnky, omezovat naopak můžeme. Nejen že ubírají využitelnou/pastevní plochu a nepůsobí esteticky, ale neocení je ani ptáci. Rozsáhlé plošné zápoje keřů (nikoli pásy keřů) je proto vhodné redukovat tak, aby zůstaly jednotlivé keře nebo jejich skupiny a mezi nimi vznikaly prosluněné plochy, střídající se se zastíněnými partiemi. Právě takové prostředí totiž ptáci ocení nejvíce.

Byliny

Podobnou funkci jako keře mohou při „zonaci“ zeleně v našich areálech sehrát i květnaté pásy. Jejich zakládání totiž přispívá zvýšení druhové pestrosti. Pokud bude okolí stájí plné rozmanitých rostlinných druhů, významně tak zvýšíme šanci, že u nás ptáci najdou nejen dostatek hmyzu, ale i semen. Pro zrnožravé ptáky vysazujeme například třapatky, slunečnice, len vytrvalý, řebříčky, laskavec ocasatý, orlíček obecný, krásnoočka, chrastavce, levanduli, pupalku dvouletou, mák vlčí, ostropestřec mariánský, máčky, bělotrny, štětky, paznehtník měkký nebo kostival velkokvětý. Rostliny můžeme přes zimu ponechat na záhonech. Ptáci si semena sami vyhledají nebo můžeme suché semeníky rozvěsit na stromy a keře místo klasických krmítek.

Plevel a nedopasky na pastvinách

I když to koňáci-zemědělci neradi slyší, velkým přínosem může být pro ptáky změna agrotechnických postupů a tolerování (přiměřené) některých druhů plevelů (například zlatobýl obecný nebo různé druhy bodláků, na které se specializují například stehlíci). Sečení nedopasků by s ohledem na ptactvo (a také některé bezobratlé a malé obratlovce) mělo probíhat maximálně jednou ročně, a to až na podzim po ukončení pastvy a vždy pouze na jedné polovině půdního bloku. Nedopasky jsou totiž životně důležitým mikro stanovištěm pro některé druhy ptáků. Patří k nim kupříkladu skřivan polní, linduška luční a úhorní nebo bělořit šedý.

Ptáci a skla

Na světě uhyne po srážce s průhlednou nebo zrcadlící výplní více než miliarda ptáků ročně. V Česku je to podle odborných odhadů okolo 1 milionu ptáků ročně. Náraz do prosklené plochy patří vedle sražení autem a úhynu na drátech a sloupech vysokého napětí k nejčastějším důvodům, proč u nás divoce žijící ptáci hynou. Ptačími hřbitovy mohou být v této souvislosti velká prosklená okna hal, skleněná zábradlí nebo okna tribun a společenských prostor.

Proč ptáci narážejí do skel?

Drobní pěvci při přeletech létají rychlostí min. 30 km/h. Oči mají umístěné po stranách hlavy a proto vidí nejostřeji do stran a věnují největší pozornost prostoru kolem sebe a pod sebou – ne prostoru, který je před nimi. Výjimkou jsou sovy a ty se také velmi zřídka stávají obětí nárazů do skel. Ptáci také nedovedou rozlišit co je skutečnost a co je její zrcadlový obraz. Do zrcadlové plochy tak často nezamíří omylem, ale záměrně – jsou si jistí, že letí do bezpečí zeleně nebo vyhání nezvaného návštěvníka jejich teritoria.

Jak problém řešit?

Zapomeňte na mýtus dravce! Jedna silueta dravce na skleněné ploše je nefunkční způsob zabezpečení. Nepohybující se silueta není pro ptáky reálnou hrozbou, jen pevným objektem, kolem kterého se snaží proletět. Ze všeho nejdůležitější je zajistit, aby ptáci měli možnost včas si prosklených ploch všimnout a bezpečně se jim vyhnout. K tomu slouží například barvy na sklo, samolepící fólie nebo samolepky s nejrůznějších tvarů, barev i motivů – klidně i dravců, ale musí být maximálně 10 cm od sebe a z vnější strany, jinak by v případě zrcadlení nebyly vidět. Pokud máte obavy ze zatemnění, lze doporučit UV samolepky a fólie, které jsou pro člověka téměř neviditelné, ale ptáci je vidí barevně. Vhodné samolepky (včetně UV) najdete například v e-shopu zde.

Pítka a koupátka

V současnosti je stále větším problémem sucho a nedostatek vody od časných jarních měsíců až do pozdního léta ohrožuje na mnoha lokalitách i volně žijící ptáky. Ptáci potřebují alespoň dvakrát denně pít a také se pravidelně koupat. Vodní plochy jsou mimo to i významným zdrojem jejich potravy – ptáci loví larvy i dospělce vodního hmyzu, drobné ryby i obojživelníky. V rámci adaptace na klimatickou změnu, provázenou srážkovými deficity, je proto vhodné zakládat vodní nádrže všech velikostí nebo alespoň budovat pítka a koupátka.

Kromě aktivních zásahů a cílené údržby zeleně je možné vytvářet lepší prostředí pro život ptáků i pomocí dalších opatření. Ta spočívají ve vytvoření, resp. zvýšení počtu hnízdních příležitostí, přikrmování v pohnízdním období, podpoře dalších živočišných skupin nebo eliminaci chemických postřiků a hnojiv.