Spánek – víc než půl zdraví?

24. 4. 2021 Gabriela Rotová

Česká přísloví „Spánek půl zdraví“ a „Dobrý spánek je lepší než lékař“ jsou pořekadla nám všem dobře známá. O to, že „vyspat se do růžova“ je dar nad dary, by se zřejmě nikdo nepohádal. A v této souvislosti platí, že co se týká nás lidí, se týká i koní. I oni adekvátní „porci“ kvalitního spánku ke svému životu a zdraví nezbytně nutně potřebují…

Poruchy spánkového rytmu a z nich plynoucí spánková deprivace jsou ale u koní daleko častějším problémem, než si jejich majitelé myslí a rozhodně se netýkají jen koní, kteří cestují na dlouhé vzdálenosti a tráví mnoho času na vícedenních sportovních nebo chovatelských akcích a show.

Na nedostatek spánku a poruchy jeho rytmu totiž koně „doplácí“ i pokud změní stáj, stanou se terčem „šikany“ ze strany nevhodně sestaveného stáda, nemají vhodné podmínky na ležení anebo trpí chronickými bolestmi souvisejícími kupříkladu s osteoartrózou. Problémy se spánkovou deprivací se tedy týkají jak koní „hýčkaných“ v pohodlí boxů, tak i těch, kteří žijí celoročně volně na pastvinách. A když koně nespí tak, jak mají, hrozí jim nejen zdravotní problémy, ale i vážná zranění. Právě proto se na tuto problematiku dnes trochu podrobněji podíváme.

Význam spánku

Nedostatek spánku vede k celkovému zhoršení všech funkcí organismu, klesá jeho výkonnost a schopnost učit se. Objevit se mohou neurologické potíže, poruchy hybnosti, žaludeční vředy, úbytek na váze (a to navzdory zvýšenému příjmu potravy), znatelně se může snížit i průměrná EEG amplituda, dochází ke zduření žláz s vnitřní sekrecí... S nedostatkem spánku souvisí i změny chování, a to především v souvislosti s agresivitou a úzkostí. Pokusy se zvířaty bylo prokázáno, že při dlouhodobé spánkové deprivaci jsou zvířata podrážděnější a úzkostlivější a chovají se tak, jako by byla vystavena nepřetržitě působícímu stresu. Z pokusů na dospělých psech a kočkách bylo zjištěno, že po průměrně patnácti dnech nepřetržitého bdění zvířata hynou na celkové vyčerpání organismu. Spánek je tedy nejen potřebný, ale i nezbytný, a to přestože dosud nebylo nalezeno jednoznačné vysvětlení jeho nepostradatelnosti.

Koně a spánek

Spánek savců, ptáků a plazů probíhá ve dvou odlišných režimech. První spánkovou fází je takzvaný NREM spánek (non-REM – pomalý, telencefalický neboli synchronní spánek), druhou pak REM spánek (rapid eye movement – rychlé oční pohyby – neboli aktivovaný, paradoxní, rhombencefalický spánek).

V průběhu NREM spánku se snižuje krevní tlak, tep i dechová frekvence. Svalový tonus je snížený. Předpokládá se, že synchronní spánek slouží k regeneraci somatických funkcí – relaxaci tkání.

Pro fázi REM spánku je charakteristická intenzita mozkové činnosti srovnatelná s bdělým stavem, proto se tato fáze spánku také nazývá spánkem paradoxním. V REM fázi dochází pod zavřenými víčky k rychlému pohybu očního bulbu (měříme metodou elektrookulografie), tepová a dechová frekvence je nepravidelná, někdy až zrychlená, tělesná teplota klesá. Svalový tonus se snižuje, přesto ale dochází k motorické aktivitě svalstva – záškubům. Paradoxní spánek slouží k obnově funkcí mozkových funkcí, přičemž řada hypotéz naznačuje jeho roli v konsolidaci paměti. Před tím, než koně vstoupí do REM fáze spánku, se obvykle probudí, zkontrolují bezpečnost prostředí a následně ulehnou.

Koně spí ve srovnání s jinými savci méně. Jako velcí býložravci jsou mimořádně citliví na vnější podněty, které by je mohly ohrozit. Průměrně koně spí dvě a půl až tři a půl hodiny denně, přičemž na REM fázi spánku připadá přibližně 15 % z celkové doby spánku, na NREM fázi pak připadá asi 65 %. Zbývající procenta jsou lehkým spánkem. 

Přibližně třicet minut, které kůň tráví v REM fázi spánku, je ale pro zdraví organismu zcela klíčových. Problémem ovšem je, že REM spánek může nastat, jen když kůň ulehne, a to kvůli nástupu svalové relaxace, která REM fázi spánku doprovází. Výzkumy prokázaly, že koně mohou dosáhnout REM spánku jak při lehu v poloze na hrudní kosti (s hlavou opřenou o podlahu), tak v laterální poloze při ležení na boku. Pokud koně z jakéhokoli důvodu ale neulehnou, dostaví se REM nedostatek spánku (spánková deprivace), v důsledku čehož mohou koně upadnout do REM fáze ve stoje, což následně vede ke zhroucení – pádu souvisejícímu s úplnou svalovou relaxací vázanou na REM spánek. Tato zhroucení mohou vést i k vážným zraněním, což – mimo jiné – doložil nedávno zveřejněný výzkum zaměřený na problematiku spánkové deprivace koní, který uskutečnil tým vědců vedený Christine Fuchs z Ludwig-Maximilian-University v německém Mnichově.

Výsledky výzkumu

Výzkumný tým požádal 177 majitelů koní, u kterých byly zjištěny spánkové kolapsy (zhroucení), aby vyplnili podrobný online dotazník. Následně tým navštívil 36 vybraných koní v domácím prostředí a každý z koní podstoupil klinické vyšetření – byla zdokumentována jeho anamnéza, dosavadní léčba a podmínky ustájení. U všech koní byla následně provedena 24hodinová polysomnografická měření (polysomnografie je diagnostický nástroj, který měří fyziologické funkce během spánku). Monitorovány byly i další tělesné funkce, jako je mozková aktivita (elektroencefalogram – EEG), pohyby očí (elektrookulogram – EOG) a svalový tonus (elektromyogram – EMG), za pomoci kterých lze určit hloubku a kvalitu spánku. Do studie bylo rovněž zavedeno sedm zdravých koní, kteří tvořili kontrolní skupinu.

Zjištěny byly tyto skutečnosti: 

  • Koně, kteří si dostatečně nelehají, trpí spánkovou deprivací, která může vést k jejich zhroucení – kolapsu.
  • Všech 36 monitorovaných koní se během 24hodinového monitorovacího cyklu zhroutilo minimálně čtyřikrát a maximálně 199krát. 
  • Koně, kteří se v rámci experimentu zhroutili, měli pozměněný a velmi neklidný spánkový profil. Jejich REM spánkové fáze byly kratší a vyskytly se, když koně stáli. V 86 % případů se REM fáze spánku objevila během kolapsu nebo bezprostředně před ním.
  • Více než 90 % koní, kteří zkolabovali díky nástupu REM fáze spánku ve stoje, bylo v důsledku pádu zraněno. Poranění byla nejčastěji pozorována na kolenou (72,4 %) a spěnkových kloubech (68,4 %). Dále mělo 31,0 % koní poranění hlavy a 18,4 % poranění hlezen.
  • Někteří z koní zavedených do studie netrpěli jen fyzickými problémy, ale měli také psychické problémy. U 25 % koní ze skupiny shromážděné za pomoci dotazníku bylo přítomno stereotypní chování. Osm z třiceti šesti sledovaných koní vykazovalo změněné chování poté, co došlo k jejich zhroucení – někteří se stali apatickými a jiní výrazně úzkostlivými.
  • Online dotazník ukázal významnou korelaci mezi změnou v managementu nebo prostředí koně a jeho prvními kolapsy.
  • Třetina monitorovaných koní měla k dispozici menší boxy, než je německými zákony na ochranu zvířat požadováno.
  • U poloviny monitorovaných koní byl nástup kolapsů přímo spojen s určitou událostí – změnou managementu, například změnou stáje nebo fyzického stavu (ortopedické problémy...).
  • Spánková deprivace by neměla být zaměňována s narkolepsií, což je velmi vzácná chronická neurologická porucha. Koně, kteří si dostatečně nelehají, trpí spánkovou deprivací, která může vést k jejich zhroucení – kolapsu, o projev narkolepsie se ale nejedná.
  • Do dvou let po provedení vyhodnocení studie bylo sedm koní ze studie utraceno kvůli zraněním nebo problémům s chováním, které údajně způsobila spánková deprivace.

Video, které ukazuje kolapsy koní v důsledku spánkové deprivace, můžete zhlédnout zde.

Ze závěrů studií, které se touto problematikou zabývají, vyplývá, že chovatelé a majitelé koní musí věnovat pozornost všem aspektům, které mohou ovlivnit kvalitu spánku a spánkové vzorce. Těmito aspekty může být změna prostředí (dočasný pobyt na klinikách, závodech, výstavách), zdravotního stavu (fyzická bolest) anebo i denní rutiny či struktury stáda (emoční nepohodlí, stres). Některé studie naznačují, že schopnost adaptace na tyto změny je individuální, některá zvířata se adaptují lépe a rychleji než jiná, přičemž svou roli zřejmě hrají i předchozí zkušenosti s expozicí podobnému prostředí či druhu změny.

Na změnách spánkových vzorců tak i spánkové deprivaci se může podílet i více faktorů, což je třeba při nastavení vhodného managementu koní zohlednit. Některé studie doložily, že může trvat i měsíce, než se koně adaptují na nové prostředí a vrátí se jejich normální spánkové vzorce. Neměli bychom tedy očekávat, že k aklimatizaci stačí koním den, dva a vše je zapomenuto a navždy vyřešeno.

Koně... princezny na hrášku?

Zřejmě každý z nás si velmi dobře uvědomuje, a to i ze svých vlastních zkušeností, že spánkový rytmus koně, obzvláště pokud tento není zkušeným „harcovníkem“, může vážně narušit přesun z domovských stájí do prostředí sportovních nebo chovatelských akcí či na veterinární kliniku. Tomu, že může mít vliv i taková „drobnost“ jako velikost a míra nastlání lože či materiál, kterým se podestýlá, se nám ale už moc věřit nechce. Právě proto si zde uvedeme závěry několika studií, které se právě touto problematikou zabývaly. Vrstva steliva, druh podestýlky, velikost lože či ticho a tma ve stájích jsou totiž faktory, kterým sice pozornost věnujeme, ale v prioritách je po většině nemáme. Snad si alespoň trochu sofistikovanější názor vytvoříte díky níže uvedeným výsledkům studií...

1. Nedávno publikovaná japonská studie se zaměřila na vysledování vlivů podestýlky na četnost a délku ležení individuálně ustájených koní. Cílem této studie bylo zjistit, zda má druh použité podestýlky vliv na klidové chování koní. Rozdíl v druhu použité podestýlky – sláma, piliny, kokosová slupka a vlákna – nebyl zaznamenán v souvislosti s odpočinkem koní ve stoje a při ležení v poloze na hrudním koši. Významné rozdíly v chování koní ale byly v rámci studie zaznamenány v souvislosti s ležením na boku. Průměrná i maximální doba ležení koní na boku, a také počet uskutečněných ležení na boku, byly vyšší, pokud byla jako podestýlka použita sláma anebo kokosové vlákno/slupka, než když byl k dispozici box podestlaný dřevěnými pilinami. Ve výsledku leželi koně na boku významně méně často a významně kratší dobu, pokud byli podestláni pilinami (P <0,05), což naznačuje, že použití pilin jako podestýlky by mohlo snižovat pohodu a blahobyt ustájených koní.

2. Poněkud jiný pohled na danou problematiku přináší britská studie, která byla publikována v březnu tohoto roku. Ta se pro změnu zabývala tím, zda mohou mít neoptimální podestlání boxů a světelné podmínky vliv na délku spánku a konsolidaci paměti u koní. 

V rámci pět týdnů trvajícího experimentu byli koně náhodně rozděleni do dvou skupin. Každá skupina byla vystavena kombinaci dvou typů světelných podmínek (rozsvíceno/zhasnuto) a dvěma způsobům podestlání boxů (vrstva podestýlky silná 15 centimetrů a vrstva podestýlky silná 5 centimetrů). Výsledky studie přinesly následující závěry:

  • Neoptimální podestýlka a neoptimální světelné podmínky v rámci experimentu významně omezily dobu, kterou koně strávili ležením, a tak i ovlivnily související fáze spánku.
  • Výsledky studie doložily, že koně kompenzují snížení doby trvání spánku vleže zvýšením délky odpočinku ve stoje. Tento typ spánku ale koním umožňuje spát pouze v NREM fázi spánku.
  • Závěry studie naznačily, že krácení doby spánku v REM fázi má určitý vliv na kognitivní výkon.

3. Významem typu a velikosti lože, tentokrát ve venkovních skupinových chovech, se také zabývala jedna ze švýcarských studií. Ta doložila, že pokud měli koně v rámci výzkumu k dispozici k ležení pouze pevný podklad nebo rohože z tvrzené gumy, ležela většina koní kratší dobu, než potřebných 30 minut za 24 hodin (význam pro REM fázi spánku). Celková doba odpočinku se ale v rámci studie významně zvýšila, když byly prostory určené k ležení podestlány – doba ležení tedy byla závislá na dostupnosti měkkého povrchu vhodného k ležení. Když společně s podestláním došlo i ke zvětšení rozměrů lože, nejen že se prodloužila doba ležení, ale významně se snížil i počet nuceně ukončeného ležení koní s nízkým sociálním postavením.

Zdá se tedy pravděpodobné, že i tyto „drobnosti“ mohou mít vliv na kvalitu a délku spánku a tak i výkon, welfare a kognitivní funkce našich koní. A to stojí za zvážení...

Co máme dělat? 

Vzhledem k tomu, že koně spí jen pár hodin denně, může být pro majitele a chovatele poměrně těžké vysledovat, zda jejich koně mají a nebo nemají problémy s kvalitou a délkou svých spánkových cyklů. Zaznamenáme obvykle až kolapsy, které proběhnou v naší přítomnosti. Proto bychom si měli pravidelně klást otázky, které nám mohou pomoci identifikovat jinak zdravé koně, kteří trpí spánkovou deprivací.

Viděli jste svého koně v poslední době ležet? Pokud ne, je vhodné položit tuto otázku i ošetřovateli či dalším majitelům koní ve stáji. Jestliže si kůň nelehá, může mít bolesti či trpět zdravotním diskomfortem. Máte-li jakékoli pochybnosti, požádejte tedy o konzultaci svého veterinárního lékaře. Jestliže bolest není identifikována jako příčina, ptejte se dál. Nezměnil se nějaký faktor v sociální situaci koně nebo jeho stájovém managementu? Pátrejte po tom, co je jinak, kde došlo ke změně.

Vliv mohou mít různé, často z našeho úhlu pohledu nevýznamné faktory:

  • Změna struktury stáda – prodej oblíbeného společníka, nový člen stáda, přítomnost agresora
  • Změna v systému výběhování (vliv může mít i vzdálenost výběhu od domovské stáje), změny v umístění koní v sousedství u boxovaných koní
  • Neznámé ruchy a zvuky – velké množství návštěvníků (například letní a víkendové pobyty dětí u koní), hluk stavební techniky (oprava silnice v blízkosti areálu, výstavba haly, přestavba stájí...)
  • Změna denní rutiny, delší doba svícení ve stáji, významná změna ve složení krmné dávky nebo jejího množství
  • Změna v umístění boxu, velikosti boxu, typu podestýlky
  • Změna v objemu práce, výcvikových metodách
  • Změna jezdce, ošetřovatele

A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Někteří koně jsou flegmatici a jen tak něco je nerozhodí, jiní jsou senzitivní a pátrání po příčině problému nám může dát docela zabrat. Možná budeme muset trochu experimentovat a po každé zavedené změně pár dnů čekat, než zjistíme, co funguje a co nefunguje. Reakce totiž obvykle nepřijdou okamžitě, i když v určitých situacích mohou (například návrat oblíbeného člena stáda). Tak či onak by mělo být v našich prioritách pokusit se zajistit, aby se kůň ve svém domovském prostředí cítil pohodlně a bezpečně – jen pokud se kůň cítí dobře, ulehne. 

Proces pokusů a omylů při řešení problémů s nedostatkem spánku může trvat i několik týdnů, když ale vhodný model naleznete, výsledky někdy i překvapí. Kůň si lehne a bude pár dnů dospávat „zanedbané“ třeba i v průběhu dne, než se znovu vrátí ke svému normálnímu spánkovému režimu. Nesmíme zapomínat, že deprese spánku REM vede ke změnám chování a související kolapsy mohou způsobit i vážná zranění. Léčba tohoto stavu by proto neměla být podceňována a měla by zahrnovat identifikaci příčiny neochoty koně ležet, léčbu jakýchkoli základních zdravotních potíží a ​​optimalizaci prostředí a managementu.

Použité zdroje

 

Podobné články
Metro

Domácí mazlíčci se podobně jako lidé potýkají s chronickými onemocněními, která významně snižují kvalitu jejich života. Díky vědeckému pokroku se…

Chronické zánětlivé onemocnění střev (CIBD, chronic inflammatory bowel disease) je skupina gastrointestinálních poruch vyskytujících se u koní. Jsou…