Přesnější popis rostliny a další fotografie opět najdete v odkazu z jejího latinského názvu. Počet křížků uvádí míru jedovatosti rostliny.

Tipy pro první pomoc najdete ve článku Když se kůň otráví.

Janovec metlatý (Cytisus scoparius)

Vyskytuje se na skoro celém území ČR, kromě zahrad roste na okrajích lesů a pasekách, většinou na sušších jílovitých a písčitých půdách. Kvete na jaře žlutě nebo růžově, plody má od léta do zimy.

Jedovatá (+) je celá rostlina, nejvíce jedovatého alkaloidu chinolizinu, který má účinky podobné nikotinu, je v semenech. V malých dávkách způsobuje rozrušení a povzbuzuje činnost srdce a cév, odvodňuje tělo a má projímavý účinek, ve větším množství může způsobit až obrny. Po pozření může kůň slinit, buší mu srdce, má zvýšenou teplotu a je celkově rozrušený a neklidný. Později přichází otupělost, celková slabost, oběhové problémy, průjmy, u březích klisen bolesti břicha. V pokročilém stádiu se mohou vyskytnout obrny, křeče až zástava dechu, snížení kožní citlivosti a zácpy.

Přeslička rolní (Equisetum arvense)

Je to velmi hojná nekvetoucí rostlina, kterou lze najít na nejrůznějších místech, především na vlhčích, ale ne podmáčených půdách.

Jedovatá je (+) celá rostlina, a to i vysušená v seně. Pokud se koni zkrmuje 2-5 týdnů seno, v němž je více než 20 % přesličky rolní, dochází k otravě.

Toxický je především alkaloid palustrin, ale i jiné obsahové látky, včetně enzymu rozkládajícího vitamín B1 či nikotinu. Otrava se projevuje v lehčím případě celkovou slabostí a nechutenstvím, klesá tělesná teplota, kůň má průjem. V těžkých případech se objevuje poškození nervového systému - vystrašenost, svalový třes, tiky v obličeji, podrážděnost, poruchy pohybu, rozšířené zornice, obrny zádě, v konečné fázi nastupuje celkové vyčerpání.

Užanka lékařská (Cynoglossum officinale)

S touto „chlupatou" jedovatou (+ až ++) rostlinou se setkají především ti, kteří žijí na jižní Moravě nebo ve středních až severozápadních Čechách. Najdou ji kromě horských oblastí na okrajích polí a cest, na pastvinách, skalnatých svazích, ale i v blízkosti lidských obydlí.

Užanka je jedovatá celá, a to i po usušení, její toxiny se kumulují v těle, tedy se jejich množství sčítá při delším zkrmování, a působí především na játra. Kůň pak hubne, trpí fotodermatózami, často zívá, může mít žloutenku, koliky, zácpy nebo až krvavý průjem. Pokud už došlo k poškození velké části jater, objevují se výrazné poruchy rovnováhy a ochrnutí zadních nohou, křeče, nutkavé chování, skřípání zuby, slepota, koma a smrt.

Lupina (Lupinus spp.)

Například lupina mnoholistá k nám byla přivlečena z Ameriky a kromě zahrad u nás dobře „zdivočela". Najdeme ji v lesích, na jejich okrajích či mýtinách, okolo silnic a železničních tratí a svými výraznými bělavými, modrými až fialovými květy zdobí krajinu od června do září.

Lupiny jsou celé slabě (+) až silně jedovaté (++) podle druhu. Nejvíce toxinů najdeme v semenech bílých a žlutých lupin, méně pak v listech a jejich nebezpečnost neklesá ani v seně.

Akutní otrava (luminismus) se může projevit rovnou jako úhyn zvířete už pár minut po pozření lupiny. Jinak si všímáme neklidu, třesu, dýchacích problémů, kůň má bledé, namodralé sliznice, pěnu u huby, často ho nutí na močení, u březích klisen dochází k deformaci plodu. Chronická otrava (lupinóza) se projevuje nechutenstvím, bledými sliznicemi, žloutenkou, edémy a po několika týdnech může dojít k úhynu.

Mák vlčí (Papaver rhoeas)
Mák setý (Papaver somniferum)

Červený vlčí mák u nás roste hojně v teplejších oblastech, ve vyšších polohách je vzácnější nebo neroste. Najdeme ho na rumištích a při okrajích cest, jako plevel na polích i na jiných lidskou činností ovlivněných stanovištích. Bílý až růžový mák setý je kulturní rostlina, která však může zplanět.

Jedovaté jsou celé rostliny máku, nejvíce nezralé makovice, a to u vlčího mírně (+), u setého silněji (++). Vlčí mák díky obsahu látek podobných opiu, kyanogenním glykosidům aj. především dráždí trávicí trakt a vede k celkovému nervovému podráždění. Setý mák prostřednictvím opioidních alkaloidů působí tlumivě, a to i na dech, může ale také přivodit křeče, zastavit činnost střev.

Příznaky otravy jsou podráždění, problémy s dýcháním, neklid, křeče, koliky s průjmem.

Hrachor luční (Lathyrus pratensis)

Tato žlutě kvetoucí rostlinka je u nás hojně rozšířená ve světlých vlhčích lesích a lesních lemech, na vlhkých loukách, v příkopech, rumištích u silnic apod. Používá se i jako pícnina.

Jedovatá (+) je celá rostlina, především pak semena, obsahuje různé toxické látky, které mohou narušit kostnatění nebo rozvoj krvetvorných orgánů a vyvolat obrny. Otrávení koně jsou slabí a podráždění, potí se, mají potíže s polykáním, ztrácejí žíně v hřívě a ocase, mají problém se pohybovat, dýchat a mohou mít kožní vyrážku. Objevují se poruchy srdečního rytmu, koliky, obrny zádě, potácení a křeče.

Šťovík menší (Rumex acetosella)

Na polích, pastvinách, navážkách, pasekách, okolo silnic, prostě na všech ne příliš výživných půdách najdete u nás tuto známou rostlinu s nenápadnými kvítky.

Je slabě jedovatá (+) především díky oxalátům, které mohou způsobit lokální dráždění a vyvazují v krvi vápník, takže je ho nedostatek především pro svalové stahy. Při vylučování pak mohou poškodit ledviny. Koně reagují na tuto rostlinu poměrně citlivě, toxická dávka sice u nich není známa, ale u skotu se uvádí už 0,1-0,5 % tělesné hmotnosti. Mohou se pak třást, hubnou, mají nízký tlak, podle situace se objevují koliky a průjem, poruchy srdečního rytmu, křeče, obrny, krvavá moč či neschopnost močit, chudokrevnost.

Trojštět žlutavý (Trisetum flavescens)

Je to travina rostoucí spíš v oblasti předhůří a hor, a to na loukách a pastvinách.

Může působit mírně jedovatě (+) z toho důvodu, že obsahuje hodně vitamínu D3 a způsobuje hypervitaminózu. Následkem toho se do tkání koně ukládá nadbytek vápníku. Aby působil škodlivě, musí se zkrmovat denně v určitém množství (například v seně).

U koní se otrava projevuje apatií, neochotou se hýbat, ztíženým dýcháním, cupitavým pohybem, citlivostí na bolest, otoky na končetinách a tvrdnutím tepen.

Blatouch bahenní (Caltha palustris)

Charakteristická jarní žlutá kytička rostoucí v zamokřených místech je jedovatá (+) díky obsahu různých látek postihujících nervový systém. Otrava se u koní projevuje sliněním, ataxií, křečemi, kolikou s průjmem, krvavou močí a zánětem ledvin.

Pryskyřník prudký (Ranunculus acris)

Velmi hojné a známé žlutě kvetoucí rostlinky rostou kromě hor na mnoha vlhčích loukách, pastvinách a okrajích cest.

Je mírně jedovatý (+) a naštěstí má velmi ostrou chuť, takže ho koně spásají jen vzácně. Po zranění (rozžvýkání...) vylučuje rostlina tekutinu, která dráždí sliznice a při vylučování poškozuje ledviny. V seně je neškodný. Otrava se u koní projevuje sliněním, potížemi s polykáním, zarudnutými a oteklými sliznicemi a pysky, kašlem, výtokem z nosu. Po pozření mohou mít koně koliky a průjmy a při větším množství poškozené ledviny až podrážděný nervový systém projevující se křečemi.

Kosatec žlutý (Iris pseudacorus)

Tento žlutý příbuzný zahradních kosatců, kvetoucí od května do června, obývá především mokrá místa okolo mírných vodních toků a stojatých vod, včetně příkopů.

Je mírně jedovatý (+), přičemž největší koncentrace jeho toxinů se nachází v kořenech - oddencích. Způsobuje lokální podráždění kůže a sliznic, včetně slinění, potíží s polykáním a zvýšené teploty, kolik a průjmů, které mohou být silné a krvavé.

Česnek medvědí (Allium ursinum)

Jeho ploché listy najdete v listnatých lesích a hájích na vlhkých půdách. Kvete bílými květy od dubna do června.

Tato známá léčivka může pozřená ve větším množství způsobovat otravy (+) až (+++), a to svými éterickými oleji, alkalickými sulfidy a aliinem, který poškozuje červené krevní barvivo a s ním i krvinky; způsobuje jejich rozpad. Následkem toho jsou špatně prokrvené - bledé - sliznice i jiné orgány, žloutenka, záněty trávicího traktu včetně průjmu, moč obsahující hemoglobin.

Sasanka hajní (Anemone nemorosa)

Je to jedna z prvních jarních kytiček, která bíle zdobí především vlhčí místa v lesích, na loukách i pastvinách.

Celá rostlina je mírně jedovatá (+), nejvíce během doby kvetení, a to především díky glykosidu ranculinu. Ten naštěstí v seně své toxické vlastnosti ztrácí. U čerstvých květů však dráždí místa kontaktu, tedy kůži a sliznice. U koní vyvolává slinění, zvýšenou krvácivost, záněty trávicího traktu včetně kolik a průjmů, dále křeče, krvavou moč, poškození ledvin.

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia)

Kdo by neznal tuto jedovatou kytku, žijící ve vlhčích listnatých nebo smíšených lesích a křovinách.

Přestože se kdysi jeho listy používaly v léčitelství, je celá rostlina jedovatá (+), především její oddenek a bobule. Obsahuje dráždivé saponiny, které způsobují celkové podráždění nervového systému se zúžením zornic a svalovými záškuby, dále nevolnost a koliky, průjmy.

Bledule jarní (Leusojum vernum)

Je to rostlina příbuzná narcisům a kromě zahrádek ji (velmi vzácně - je chráněná) najdeme i ve volné přírodě, především na vlhkých loukách a v listnatých lesích.

Jedovaté (+) jsou její cibule a listy, obsahují několik alkaloidů, které vyvolávají slinění, nevolnost, koliky a průjmy, poruchy srdečního rytmu a pokud je pozřena ve velkém množství, pak i centrální ochrnutí a zkolabování.

Popenec obecný (Glechoma hederacea)

Tato známá a běžná drobná fialová květinka roste na vlhčích pasekách, v sadech, parcích a zahradách, ale i v lesích nebo okolo cest.

Je poměrně jedovatá (až ++) a její toxiny vydrží několik týdnů i v seně. Obsahuje různé éterické oleje, terpeny, saponiny, hořčiny a koně jsou na jejich působení vnímavější než jiná zvířata; vzácně mohou jejich následkem i uhynout.

Otrava se pozná podle rychlého a nepravidelného dýchání, silného pocení, rozšíření zornic, vzestupu teploty, slabého pulzu a nechutenství. Koně mívají namodralé sliznice, třesou se, mohou mít pěnu u nozder a hlen z huby.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Žlutá rostlina, která roste běžně na slunných stráních, pastvinách, pasekách či okolo cest a kvete od května do září.

Celá rostlina je mírně jedovatá (+) i po vysušení a známá je především tím, že vyvolává fotosenzibilizaci. Obsahuje celou řadu účinných látek, které mění metabolismus buněk, poškozují je a vyvolávají společně s ultrafialovým zářením zánět kůže. Koně jsou na působení třezalky zvláště citliví.

Otrava se kromě zčervenání a „spálení" nepigmentovaných částí těla (někdy i rohovky) pozná také nechutenstvím, neklidem, vzácněji i křečemi, motáním se, při silné otravě až komatem.

Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria)

Tato vysoká a bíle kvetoucí rostlina je hojná především v teplejších oblastech, kde ji najdeme na slunečných stráních a ve světlých hájích.
Je mírně jedovatá (+) díky glykosidům, alkaloidům a saponinům. Vyvolává slinění a zvýšení tělesné teploty, dráždí trávicí trakt a způsobuje koliky a průjmy, dále křeče a případně i dráždění močového měchýře a ledvin.

Kokořík vonný (Polygonatum odoratum)

Tato rostlina příbuzná konvalince roste v teplejších oblastech ve světlých lesích, na okrajích lesů a kamenitých a křovinatých stráních.

Mírně jedovatá (+) je celá rostlina, především její kořeny, bobule a semena. Obsahuje steroidní saponiny a další účinné látky, které u koní vyvolávají nevolnost, lehké koliky a průjmy.

Kapraď samec (Dryopteris filix-mas)

Je to běžná kapradina stinných lesů, křovin a hájů, roste podél potoků, v horských nivách nebo na zříceninách.

Je mírně jedovatý (+), především mladé rostliny a kořeny, dříve se díky svým obsahovým látkám používal proti vnitřním parazitům. Způsobuje však krvavé průjmy, krev v moči (poškozuje ledviny), křeče, poruchy pohybu, obrny, abnormální citlivost.

 

Příště se znovu koukneme na rostliny, které svými toxiny vážně ohrožují zdraví i život koní. Zajdeme do lesů a k vodám - i když tam se koně asi moc pást nebudou, na pozoru musí být člověk pořád.

Zdroj informací:

B. Dülffer-Schneitzer: Pferde und Giftpflanzen. FNverlag, Warendorf 2005

Webové stránky Botany.cz