Poznej kopyta koní 6: Kvalita kopytní rohoviny

19. 11. 2011 Heike Bean Autor fotek: archiv autorky

Aktualizace: Odpovědi na otázky // Po pět čtvrtků jste si mohli společně s Heike Bean tříbit svůj zrak a učit se dívat na koňská kopyta. Dnes se setkáváme naposledy a nebudeme posuzovat tvar kopyt, ale podíváme se na zoubek kopytní rohovině; budeme hodnotit její vzhled a odhadovat, zda jí je dostatek či dokonce nadbytek. A samozřejmě - nebude chybět ani kopytní kvíz.

Pokud mluvíme o zdravých kopytech, obvykle máme na mysli perfektní vzhled kopyta nebo přinejmenším funkční kopyto. Ono ale neexistuje žádné perfektní kopyto. Stejně jako u lidí, i koňské nohy se liší kůň od koně. Kopyto může být perfektní pro jednoho konkrétního koně, což znamená, že jeho rohovina je zdravá, spojení s kopytní kostí je pevné a silné, rovnováha kopyta odpovídá zbytku těla koně a umožní mu maximální pohyb, a velikost kopyta odpovídá velikosti koně. Ale přesně takové kopyto vůbec nemusí být perfektní pro jiného koně. Funkční kopyto zase může koně chránit, ale nemusí být nutně celkově zdravé nebo optimální pro koně...

Rohovina stěny

Zdravá rohovina stěny je hladká, růstové kroužky nejsem téměř vidět, má přirozený a lesklý povlak, takže vypadá, jako by byla nalakovaná (tento povlak obvykle chybí na kopytech koní pohybujících se po velmi abrazivním terénu). Nejsou na ní vidět žádná odštípnutá místa ani praskliny a všechny rohové rourky jdou rovně a rovnoběžně směrem k zemi.

Vnější vrstva rohoviny stěny roste z korunky, kde živé papily neustále tvoří na svém povrchu rourkovou rohovinu, tyto rourky jsou spojené mezirourkovou rohovinou. Rohové rourky jsou dobře viditelné pouhým okem. Nejsvrchnější vrstva stěny je nejsilnější a nejhustější, protože obsahuje největší počet rourek. Více uvnitř, směrem k bílé čáře, počet rourek klesá a rohovina je měkčí a slabší. To je velmi důležité, protože nejsvrchnější část stěny chrání kopyto před vlivy vnějšího prostředí, zatímco její měkčí vnitřní část se může ohýbat a poddávat a do jisté míry přizpůsobovat pružnému spojení s kopytní kostí.

Vnitřní vrstva rohoviny stěny je tvořená lístky, které také představují rohovinu bílé čáry. Zatímco vnější vrstva stěny roste shora dolů, vnitřní vrstva neustále roste z lístků směrem ven a spojuje se s vnější vrstvou kopytní stěny. Pokud já vím, nikdo zatím zcela nepochopil, jak tento proces funguje. Je to úžasná technická konstrukce (pozn. překl.: o tom, jak a z čeho roste rohovina primárních a sekundárních lístků, je již dnes známo; primární rohové lístky jsou tvořené vnitřní částí korunky a rostou také shora dolů, sekundární rohové lístky zase škárou na kopytní kosti a rostou od této kosti směrem ven).

zdravý, leský a rovný povrch kopyta< Obrázek 1 ukazuje zdravý, lesklý povrch kopyta. Lze vidět, jak je kopytní stěna hladká a jak jsou uspořádané její rohové rourky, čemuž napomáhá nerovnoměrné zbarvení kopyta. Přední (dorzální) část stěny je perfektně rovná, patky jsou krátké a plně podepírají zadní část kopyta.

kopyto koně žijícího v drsném terénu je obroušené> Na obrázku 2 vidíme kopyto koně žijícího v drsném terénu. Všimněte si, jak je jeho povrch obroušený a do jaké výšky je zaoblená kopytní stěna (tzv. mustang-roll). Nic z toho není vidět na obrázku 1, protože toto kopyto chodí pouze po trávě a tvrdých cestách. Kopyto z obr. 2 vypadá velmi zdravě a silně.

U zdravého kopyta je tloušťka stěny dostatečná po celém obvodu kopytního pouzdra. Vnější vrstva (bývá pigmentovaná) kopytní stěny je ve srovnání s vnitřní (nepigmentovanou) vrstvou tlustější. U bílých kopyt (nepigmentovaná je celá stěna) jde hranice mezi jednotlivými vrstvami často těžko rozpoznat. Osli obvykle nemají nepigmentovanou rohovinu stěny.

kopyto oslarovnoměrně tlustá stěna domestikovaného koně< Kopyto domestikovaného koně na obrázku 3 má průměrně tlustou stěnu. Mezi její vnitřní a vnější vrstvou není zřetelná hranice, resp. část vnější stěny byla zakulacená do mírného mustang-rollu.

> Na obrázku 4 je kopyto osla, které bylo velmi zle zanedbáno, a toto je jeho první trim. V části, která již byla upravená, si však můžete všimnout, že je celé pigmentované. Na tomto snímku nemá jeho rohová stěna žádné díry ani praskliny a vypadá hustá a hladká.

 

Rohovina bílé čáry

Bílá čára není ve skutečnosti vůbec bílá, obvykle je krémová nebo nažloutlá. Je mnohem méně hustá, než rohovina stěny, protože ji tvoří rohové lístky tvořené lístkovou škárou. Zdravá bílá čára je velmi úzká, méně než cca 1,5 mm, má jednotnou barvu a je těsně spojená s rohovinou chodidla a stěny. Obvykle lze bílou čáru posoudit pouze během trimování. Jakmile stěna odroste, bílá čára může vypadat zkresleně a často nelze určit její barvu.

zdravá bílá čárazdravá úzká bílá čára< Obr. 5a ukazují, jak je obvykle bílá čára úzká u nedávno trimovaného kopyta (vlevo) a u kopyta, které se samo udržuje trimované na této úrovni (vpravo).

> Také na obrázku 5b je vidět zdravá bílá čára „samotrimovaného" kopyta.

 

 

poškozená bílá čára< Na obrázku 6 je kopyto z mrtvého koně, které bylo před trimem okované. Jeho bílá čára vypadá na tomto obrázku žlutě. V oblasti patek je velmi úzká, ale v oblasti špice je volnější.

poškození lístků podkovákyVšimněte si velikého poškození, které způsobily rohovině podkováky. Toto kopyto jsem úmyslně nadměrně seřízla do hloubky, odstranila jsem hodně stěny, střelu i chodidla, protože jsem chtěla sledovat, kam až toto poškození zasahuje.

> Na obrázku 7 je stěna tohoto kopyta vyříznutá až do škáry. Všimněte si, jak hluboko jde zmíněné poškození. Černá místa jsou mrtvé kopytní lístky.

Rohovina rozpěrek

Rohovina rozpěrek je ve skutečnosti stěna a má i stejné vlastnosti, přestože rozpěrky bývají méně tlusté než stěna. Je důležité vědět, že rozpěrky končí tam, kde končí jejich škára, což je asi v polovině délky střelu. Když jsou správně trimovány, lze rozpoznat tloušťku rozpěrky a její bílou čáru. Rozpěrky mají být rovné, nikoli zakřivené, jako je na obrázku 3. Zakřivené rozpěrky potřebují zkrátit, dokud zase nebudou rovné.

škára chodidla, rozpěrek a jejich lístkůpřirozené zkrácené rozpěrky a otlačené chodidlo od sněhových nášlapků< Na obrázku 8 je chodidlová plocha kopyta kadáveru s odstraněným chodidlem. Lze na něm jasně vidět škáru lístků rozpěrek, které jdou v rovné linii.

> Obrázek 9 ukazuje kopyto s přirozeně ochozenými rozpěrkami, které nevyžadují trim, přestože by trochu mohly být zkrácené, aby se zcela oddělily od chodidla, především na pravé straně. (Všimněte si narůžovělého zbarvení chodidla, které je způsobené nadměrným tlakem nabalených sněhových a ledových nášlapků. Jedná se o otlaky, ale zdá se, že koním toto nikdy nevadí. Toto zbarvení se k povrchu dostane asi za 3 měsíce poté, co vznikly.)

přirozený zlom na příliš dlouhé rozpěrce vlevotrimované kopyto se zkrácenými rozpěrkami< Na obrázku 10a je vidět přirozený zlom na konci rozpěrky, který vznikne, když tato vyroste příliš dlouhá. Zatímco rozpěrka na levé straně končí ve své správné délce, rozpěrka vpravo pokračuje i za zlomem.

> Obrázek 10b ukazuje stejné kopyto po seříznutí obou rozpěrek. „Bílá" čára rozpěrek je nyní zřetelná a nadbytečná délka rozpěrky byla z chodidla odstraněna. Na konci rozpěrky vpravo můžete stále vidět zbytek zlomu. Tato rozpěrka by také mohla být trochu více narovnaná, čehož by se dosáhlo jejím seříznutím směrem od hrotu.

Rohovina chodidla

Zdravá chodidlová rohovina toho, co nazýváme "živé chodidlo", vypadá hladce a má jednolitou barvu, kromě kopyt, která mají pigmentové skvrny, např. proužkovaná kopyta (viz obr. 3, kde je také velmi zdravě vypadající chodidlo). Chodidlo se neustále obrušuje a jeho "mrtvá rohovina" vypadá jako popraskaná vrstva, která pokrývá "živou" chodidlovou rohovinu. Podle terénu, množství pohybu a frekvence trimování může být na chodidle naakumulováno hodně mrtvé rohoviny - nebo žádná. Rohovina, která se odlupuje po šupinách, může být také známkou plísňového onemocnění. Někdy je nutné tuto nadbytečnou rohovinu odstranit až po úroveň "živého chodidla", aby bylo možné posoudit aktuální zdraví chodidlové rohoviny.

Rohovina chodidla roste z chodidlové škáry, z papil podobných stěnové škáře. Chodidlová rohovina je mnohem měkčí než rohovina stěny, její konzistenci lze přirovnat tvrdé gumě. Rohové rourky jsou někdy viditelné jako malé póry na povrchu chodidla. Pokud se podíváte blíže na obrázek 8, uvidíte vzorek zbytku chodidla (pozn. překl.: okolo hrotu střelu). Obvykle je to těžké vidět na povrchu živého chodidla, protože rourky se zmáčknou dolů a položí se přes sebe. Na stejném obrázku můžete také rozeznat papily chodidlové škáry, především na levé hraně kopytní kosti.

chodidlo bez nahromaděné mrtvé rohoviny s přerostlými rozpěrkami< Obrázek 11 ukazuje velmi zdravé "živé" chodidlo bez nahromadění "mrtvé" rohoviny, pouze rozpěrky jsou poněkud více položené na chodidle, především na pravé straně. Na levé rozpěrce můžete jasně vidět přirozený zlom. Na pravé straně naopak není skoro vidět. Spojení mezi chodidlem a střelem je neznatelné, což je jistý ukazatel toho, že se nenaakumulovala žádná rohovina chodidla navíc.

nahromaděná mrtvá rohovina chodidla> Na obrázku 12 je kopyto s velkým množstvím nahromaděné mrtvé rohoviny. To, jak se tato rohovina hromadí, a její poněkud drolivá konzistence je často vidět u koní, kteří žijí/pracují na velmi drsném terénu a v horkém klimatu.

Nikdo si zatím není jistý, zda je účelem tohoto nahromadění ochrana živého chodidla, nebo by se mělo/smí se odstranit při trimu. Osobně si myslím, že by se tato rohovina měla nechat intaktní, aby chránilo "živé" chodidlo před velmi horkým povrchem. V chladnějších klimatech bych ho ale odstranila.

Všimněte si hloubky postranních střelových rýh, které pokračují okolo špice střelu. Tato hloubka indikuje tloušťku nahromaděné "mrtvé" rohoviny chodidla, protože "živé" chodidlo se vždy napojuje na střel úplně na dně těchto rýh, jak je vidět na obr. 11. Jakmile není vidět spojení chodidla a střelu v přední polovině střelu, znamená to, že tam je nahromaděná "mrtvá" rohovina. Často pak můžeme vidět vedle střelu „špinavou čáru". I na tomto snímku je okolo přední poloviny střelu taková vráska, i když je čistá.

Na tomto snímku si také všimněte rovných rozpěrek, které končí tam, kde mají. Toto je těžce pracující kopyto, které se „samo trimuje".

Rohovina střelu

Zdravý střel je jako tvrdá guma, velmi houževnatý, ale silný, a je velmi těžké ho propíchnout ostrým předmětem. Často je třeba z něho seříznout trochu vrchní vrstvy, aby bylo možné zjistit, zda je rohovina skutečně zdravá, protože střel se často olupuje v hrubých a jakoby roztřepených vrstvách. Zdravé střely mohou vypadat různě, což záleží na obsahu vlhkosti, množství pohybu a terénu, na němž kůň žije/pracuje.

vývoj kopytního střeluStřel může vypadat kožovitě a s výraznější texturou, nebo gumově a naprosto hladce, může vypadat velmi načechraně, nebo poněkud scvrknutě a může mít různé zbarvení.

rourky střelu a chodidla jsou stmelené a položené na sebe< Na obrázku 13 je koláž Cheryl Henderson, která zobrazuje vývoj rourek kopytního střelu. Říká, že rourky často leží směrem dozadu od hrotu střelu a dopředu od patek.

> Obrázek 14 ukazuje kopyto koně ze Španělska. Na něm jsou rourky střelu i chodidla stmelené do svazků a položené na sebe.

 

 

Rohovina glazury

Glazura je tenká vrstva rohoviny, produkovaná škárou obruby. Tato škára je asi jen 1 mm silná a skládá se z mnoha tenkých papil. Je umístěná hned na horním okraji škáry korunky, která tvoří vnější vrstvu stěny, a pokračuje jako patková škára směrem k patkám, které zase produkují patkovou rohovinu.

škára jednotlivých částí kopyta< Obrázek 15 ukazuje kopyto s odstraněným kopytním pouzdrem. Můžete vidět lístkovou škáru, korunkovou škáru a úplně na jejím vrcholku je škára obruby, ve skutečnosti není jako taková vidět.

kopytní glazuraGlazura má obvykle poněkud hrubý vzhled, od korunky směrem dolů dosahuje asi 2,5 cm nebo méně. Když je mokrá, může nabobtnat a prominovat, když je suchá, je jen stěží viditelná. Dočasně může být úplně neviditelná, pokud je obroušená hrubou trávou apod., jak je tomu na obr. 2. Velmi často však vypadá tak, jako na kopytě z obrázku 16. >

Dnešní smršť kvízových otázek bude zase trochu objemnější. Troufnete si na ně?

Otázka k obrázku 16: Co je na tomto kopytě špatně a jaká je pravděpodobná příčina jeho stavu?

co je na tomto kopytě špatně a proč?

Otázka k obrázku 17: Dokážete odhadnout, proč není kopytní stěna po celé své délce stejně tlustá?

proč není kopytní stěna po celé délce stejně tlustá?

Otázka k obrázku 18: Dokážete určit podle tohoto obrázku, jaký problém mělo toto kopyto před trimem? Poradím, že vodítkem vám bude především bílá čára.

na jaký problém ukazuje bílá čára kopyta?

Otázka k obr. 19: Víte, proč má toto kopyto tak zvláštní střel?

proč má toto kopyto tak zvláštní vzhled?

Otázka k obrázku 20: Je toto kopyto pro svého koně pohodlné? Proč?

je toto kopyto pro koně pohodlné?

Otázka k obrázku 21: Provedli byste u tohoto kopyta nějaké úpravy? Proč?

provedli byste na tomto kopytě nějaké úpravy

Otázka k obrázku 22: Potřebuje toto kopyto nějaké úpravy? Jaké?

potřebuje toto kopyto nějaké úpravy?

Večer se ještě můžete těšit na odpovědi, které najdete zde na konci článku. Zatím posuzujte, zkoumejte, hádejte a třeba se i o své názory podělte s ostatními ;-)

sukně přední stěny, kroužky na stěně, propadlá korunka> Otázka k obrázku 16: Co je na tomto kopytě špatně a jaké je pravděpodobná příčina jeho stavu?

Obr. 16 ukazuje velmi nezdravou kopytní stěnu s mnoha růstovými kroužky, celé kopytní pouzdro je taženo dopředu a v oblasti špice je vidět výrazná sukně. Všimněte si také, jak „prázdně" vypadá oblast přesně nad patkami a celá korunka ve srovnání s kopyty na obrázcích 1 a 2. To znamená, že všechny vnitřní podpůrné struktury - kopytní kloub a kopytní chrupavky - poklesly v kopytním pouzdře dolů. Zdravá kopyta mají velmi výrazné kopytní chrupavky, které lze nahmatat nad korunkou v oblasti patek, a oblast okolo korunky vypadá jako buclatá a pevná vyboulenina.

oslabená stěna ve čtvrtích následkem sukní< Otázka k obrázku 17: Dokážete odhadnout, proč není kopytní stěna po celé své délce stejně tlustá?

I na tomto kopytě byla část vnější stěny zakulacená. Vnitřní část stěny (nepigmentovaná) je poměrně tlustá, avšak kromě čtvrtí. Zde je viditelně velmi tenká následkem prohnutí stěny v tomto místě - sukní, což je známka oslabení. To znamená, že rohovina tohoto kopyta není optimálně silná.

rozšířená bílá čára> Otázka k obrázku 18: Dokážete určit podle tohoto obrázku, jaký problém mělo toto kopyto před trimem? Poradím, že vodítkem vám bude především bílá čára.

Obr. 18 ukazuje trimované kopyto kadáveru. Bílá čára není tak těsná, jak by měla být, a můžete vidět, že i barvu má různou. Oranžovější barva ve špici je pravděpodobně způsobená traumatem následkem příliš dlouhé špice.

kopyto koně ze suché oblasti< Otázka k obr. 19: Víte, proč má toto kopyto tak zvláštní střel?

Toto kopyto má z tohoto pohledu perfektní rohovinu stěny. Pochází z mrtvého mustanga, je netknuté člověkem. Zvláštní tvar střelu je způsoben tím, že jeho rohové rourky se stmelily do „trsů" a položily přes sebe. Tento typ střelu lze vidět u koní ze suchých oblastí, ale také u velmi mladých koní (viz obr. 13).

přerostlé rozpěrky tlačící na chodidlo> Otázka k obrázku 20: Je toto kopyto pro svého koně pohodlné? Proč?

Obr. 20 ukazuje kopyto s extrémně přerostlými rozpěrkami. Přirozené zlomy jsou vyznačené kroužky. Všimněte si, jak rozpěrky „houbovitě bují" nad chodidlem. To koni způsobuje velký diskomfort, protože to tlačí na chodidlo a tlumí správný růst rohoviny chodidla.

přerostlá rozpěrka a trocha naakumulované rohoviny chodidla< Otázka k obrázku 21: Provedli byste u tohoto kopyta nějaké úpravy? Proč?

Obr. 21 ukazuje chodidlo s trochou naakumulované mrtvé rohoviny, což je poznat podle jejího popraskaného vzhledu. Všimněte si zlomu na rozpěrce na pravé straně a nadbytečné rohoviny rozpěrky pod tímto zlomem. To je vhodné odstranit.

nahromaděná rohovina chodidla a přerostlé rozpěrky> Otázka k obrázku 22: Potřebuje toto kopyto nějaké úpravy?

Obr. 22 ukazuje jiné kopyto s velkým množstvím nahromaděného chodidla. Jeho rozpěrky jsou také velmi přerostlé a materiál chodidla je extrémně tvrdý. Tento kůň také žije v suchém a horkém klimatu - takový typ hromadění chodidla se tam objevuje poměrně často. Tento kůň byl mnohem pohodlnější po odstranění tohoto chodidla a samozřejmě nadbytečných rozpěrek, kterými by se měl člověk mnohem více zpočátku zabývat než chodidlem.

Tímto se s vámi náš miniseriál loučí. Doufáme, že vám aspoň trochu ukázal, jak se na kopyta koní dívat, co na nich hledat a jak to posoudit. Odvážným čtenářům, kteří se nebáli své odpovědi napsat pod článek, gratulujeme, protože v naprosté většině případů se "trefili" - to znamená, že mají o kopytech, jejich vzhledu a funkčnosti dobrou představu. Bez ohledu na zvolenou "metodu trimu" je právě toto nejdůležitější!

Redakce Equichannelu

Podobné články

Snažíte se dostat léky do svého koně? Odborník na výživu radí, jak na to.

Fyzicky náročnou kariéru sportovních koní neodmyslitelně provázejí zranění, utrpěná ať už při tréninku, závodu, nebo nešťastnou nehodou na pastvině.…