Koně, a to ne jen ti úspěšní a výjimeční, dnes jsou nedílnou součástí života svých majitelů. I na své staré a nemocné proto pohlížíme s láskou a pochopením a investujeme nemalé prostředky do toho, abychom jim pomohli co nejdéle udržet tak vysokou kvalitu života, jaká je za daných okolností možná.

Zajímavé v této souvislosti je, že výzkumy managementu a preventivní péče, které se uskutečnily v mnoha ekonomicky rozvinutých zemích, doložily, že existuje významný rozpor mezi tím, jak majitelé o svých starých koních uvažují a co pro ně reálně dělají. A to je problém, který souvisí nejen s finančními možnostmi majitele, ale i s přístupem k novým informacím. Věda totiž boří staré mýty a zájem o ni nám pomáhá držet krok s novými trendy ve výživě, managementu i welfare.

Mýty a pověry... nepřátelé našich koní

Jedním ze zažitých mýtů, který v té či oné podobě slyšel každý z nás, je informace o tom, že staří a nemocní koně leží méně než koně mladí a zdraví. Nejnovější výzkum, který proběhl na veterinární univerzitě ve Vídni, ale tuto zažitou fámu vyvrátil. Pokud tedy váš starý nebo chronicky ortopedicky nemocný kůň nedostatečně dlouho leží anebo dokonce neleží – a je proto ohrožen nedostatkem REM spánku a tak i spánkovou deprivací – není příčina v jeho věku či zdravotním stavu, ale managementu chovu. A to je informace nadmíru důležitá.

Nové poznatky

Zsofia Kelemen a její kolegové vybavili 83 dospělých koní různého věku mobilním senzorem, který po dobu patnácti měsíců zaznamenával čas, který koně strávili ležením, stáním a pohybem (automatický mobilní systém sledování koní Trackener).

Fotografie vlevo zobrazuje patologické kožní léze na předních končetinách u koně s chronickým deficitem REM spánku. Fotografie vpravo zobrazuje koně vybaveného automatickým sledovacím systémem Trackener.

Před zařazením do studie, a každé tři měsíce po dobu trvání studie, byli koně vyšetřeni stejným veterinárním lékařem a bylo zjištěno a zaznamenáno jejich fyzické zdraví a skóre tělesné kondice (BCS, rozsah 1 (=extrémně vyhublý) až 9 (=extrémně tlustý). Do studie byla zavedena různá plemena koní – 39 teplokrevníků, 17 chladnokrevníků a 27 koní ostatních plemen ve věku od 2 do 32 let, kteří byli – podle věku a zdravotního stavu – rozděleni do čtyř skupin. Studijní tým tak mohl porovnat denní časový harmonogram starších koní s chronickými ortopedickými problémy a bez nich s mladšími dospělými koňmi, a to zdravými i nemocnými (kulhání zapříčiněné chronickými ortopedickými problémy). Pozornost byla v rámci studie věnována i možné přítomnosti nedostatku REM fáze spánku.

Na základě věku a fyzických a ortopedických zkoušek byli koně zařazeni do jedné ze čtyř zdravotních/věkových skupin: (1) koně mladší 20 let s chronickými ortopedickými onemocněními (chronické kulhání > 1 (podle American Association of Equine Practitioner (AAEP)) měřítko), n = 31); (2) geriatričtí koně (≥20 let) s chronickým ortopedickým onemocněním (n = 40); (3) zdraví (kulhání ≤ 1) geriatričtí koně (n = 7); a (4) zdraví koně mladší 20 let (kontrolní skupina n = 5).

Koně s kardiovaskulárním, respiračním nebo břišním onemocněním nebo akutním nástupem nebo exacerbací kulhání byli ze studie vyloučeni. Koně, u kterých bylo pozorováno zhroucení nebo u kterých byly zjištěny patognomické kožní léze na předních končetinách, měli specifický režim monitorování – předpokládal se nedostatek REM spánku.

Koně byli v průběhu studie ustájeni ve známém prostředí, v samostatných boxech (16 m2, n = 55) nebo skupinovém ustájení (2–10 koní/skupina, ≥ 11 m2 / kůň, n = 27), měli denní přístup do výběhů nebo na pastvinu (v závislosti na sezóně a počasí), a to ve skupinách, které byly stabilní po dobu alespoň 6 měsíců. Plochy určené k ležení byly podestlány slámou nebo hoblinami. Koně měli přístup k vodě a byli krmeni převážně trávou a senem ad libitum a příkrmem, a to v závislosti na jejich nutričních požadavcích.

Koně mohou dosáhnout REM spánku jak při lehu v poloze na hrudní kosti, tak v laterální poloze při ležení na boku.

Výsledky studie

Výsledky studie byly překvapivé. Přestože se předpokládalo, že starší koně a koně s chronickými ortopedickými problémy stráví méně času ležením v porovnání se zdravými, dospělými koňmi v kontrolní skupině, nebylo tomu tak. Ani věk, ani kulhání v důsledku chronického ortopedického onemocnění významně neovlivnily dobu, kterou koně strávili ležením. Doba ležení se pohybovala od 0 do 319 minut za den, s celkovým průměrem 67,4 minut. Průměrný čas strávený lokomocí byl 19,1 %, na stání (krmení nebo odpočinek) připadalo 75,6 %. Žádný z faktorů souvisejících s managementem koní – přístup na pastvu, podmínky ustájení (samostatný box versus skupinové ustájení) – významně neovlivnily doby ležení. Jak se zdá, starší koně a koně s chronickými ortopedickými onemocněními tedy mohou mít dobu ležení a délku spánku srovnatelnou s mladšími zdravými koňmi. Podmínkou ale jsou optimalizované podmínky chovu.

Celková průměrná délka ležení byla 67,4 min (±61,9 sd rozsah: 0–319 min) za den. Mladí chromí koně leželi 85 minut (±70,3 sd); staří, chromí koně po dobu 59,7 min (±58,5 sd); staří, zdraví koně po dobu 36,5 min (±26,5 sd); a mladí zdraví koně po dobu 64,1 min ((±50,7 sd) (obrázek 2, tabulka 1, doplňkové tabulky S1 a S2). Účinky věku (p = 0,7408, F(Dfn, DFd) = 0,11 (1, 115)) a kulhání (p = 0,3072, F(Dfn, DFd) = 1,052 (1, 115)) nebyly statisticky významné. Koně s klinicky prokázaným deficitem REM spánku měli významně (p = 0,0003, F(Dfn, DFd) = 14,25 (1, 115)) kratší doby ležení (7,99 min ± 11,4 sd) než ostatní koně (73,8 min ± 61,8 sd).

Tabulka zobrazuje dobu, kterou koně strávili ležením v rámci konkrétních skupin (mladý chromý, starý chromý, starý zdravý, mladý zdravý) a přítomnost symptomů deficitu REM fáze spánku.   

	n	Ležení: minuty/den (průměr)	Ležení: minuty/den (sd)	Žádné ležení	Ležení <10 min	Ležení 10–30 min	Ležení 30–60 min	Ležení 60–120 min	Ležení 120–180 min	Ležení >180 min
celkově	83	67,4	61,9	13	7	9	23	19	10	1
mladý, nemocný	31	85,0	70,3	7	1	2	6	9	5	0
starý, nemocný	40	59,7	58,5	6	4	3	23	8	4	1
starý, zdravý	7	36.5	26.5	0	1	3	2	1	0
mladý, zdravý	5	64,1	50.7	0	1		2	1	1
deficit REM	8	7,99	11.4	6	1	1	0
Žádný deficit REM	75	73,8	61,8	5	6	8	23	19	10	1

U osmi koní ve studii byly zjištěny příznaky deficitu REM fáze spánku. Tito koně měli výrazně kratší doby odpočinku v leže a nižší lokomoční rozpočet než ostatní koně zařazení do této studie, což ukazuje na celkové zhoršení jejich pohody. Ležení je předpokladem pro to, aby koně dosáhli spánku s rychlým pohybem očí (REM) a dokončili celý spánkový cyklus. Proto by se měření doby ležení mělo stát standardní součástí hodnocení dobrých životních podmínek koní.

Význam nerušeného spánku byl prokázán v mnoha studiích. Dospělí koně spí 2,5 až 5 hodin denně, 80 procent z toho ve stoje. Koně ale potřebují alespoň 30 minut denně ležet, aby mohla proběhnout 3,5 až 4,5 minuty trvající fáze REM spánku, která je potřebná k dosažení plnohodnotného regeneračního spánkového cyklu. Koně, jakožto velcí býložravci, ovšem ulehnou, až když se cítí zcela bezpečně a pohodlně. Pokud si koně lehnout nemohou nebo nechtějí ulehnout z důvodů nepohodlí nebo proto, že jim není dobře, mohou trpět REM spánkovou deprivací, která může vést k nadměrné sekundární ospalosti a dokonce poruchám, které jsou často mylně diagnostikovány jako narkolepsie.

Rozhodně je zajímavé, že ani věk, ani kulhání v důsledku chronického ortopedického onemocnění v této studii významně neovlivnily dobu ležení. Geriatričtí koně a koně trpící chronickými ortopedickými stavy tedy – jak se zdá – mohou ležet srovnatelně dlouho, jako koně mladí a zdraví, mohou ale vyžadovat optimalizované podmínky chovu. Příčina deficitu REM spánku tedy s věkem a zdravotním stavem koní souviset může, ale nemusí. Příčinu deficitu REM spánku je proto nutné hledat především v managementu a neoptimalizovaných podmínkách chovu.

Obrázek: Srovnání doby ležení (průměr +/-SEM minut za den) koní zařazených do studie podle věku, zdraví, skupiny a podle diagnózy deficitu REM (Ano (Y) a Ne (N)).

Studie mimo to prokázala, že využití technologie (mobilních senzorů) může pomoci identifikovat koně, kteří neleží dostatečně dlouho a je tedy za pomoci ní možné prokázat existenci deficitu REM spánku. Tuto technologii tedy lze efektivně využít k objektivnímu hodnocení a sledování welfare koní a optimalizaci podmínek ustájení. 

Velikost a neoptimální podestlání boxů/přístřešků mohou mít vliv na délku spánku, a tak i fyzické zdraví koní a konsolidaci paměti.

Můj kůň neleží... co s tím

Existuje velké množství studií, které doložily, že vliv na délku ležení koní a plně funkční spánkový režim má široké spektrum mnoha různých faktorů. Patří k nim jak sociální stres (nevhodné složení stáda, změny ve skupině), tak i velikost a dostupnost lože, množství, kvalita a druh podestýlky, prostorové uspořádání boxů/přístřešků nebo světelné (svícení ve stájích, u výběhů) či povětrnostní (bouřka, vítr) podmínky. K těmto faktorům ale zřejmě nepatří věk a ani chronická ortopedická onemocnění.

Pokud tedy máme pocit, že naši staří nebo ortopedicky nemocní koně nedostatečně dlouho leží anebo neleží vůbec, či zaznamenáme jejich kolapsy, je nutné nejprve získat přesná data – nikdo není schopen kontinuálně pozorovat svého koně dvacet čtyři hodin po dobu několika dnů. Pro objektivní závěry je třeba monitorovat koně delší dobu, aby se prokázalo, zda si lehají dostatečně, málo nebo si lehnou, až když jsou zcela vyčerpaní nebo zda ulehnutí koně souvisí s určitými podmínkami prostředí. Dlouhodobé monitorování stavu je nezbytné. V rámci uvedené studie se ukázalo, že koně si jsou někdy schopni překvapivým způsobem poradit. Jeden z koní zařazených do studie měl těžkou artrózu na obou karpálních kloubech a měl problém ulehnout a následně vstát. Lehal si tedy nikoli v přístřešku, ale ve svahu na pastvině, což mu umožnilo využít šikmou plochu ke snadnějšímu vstávání. Než tedy vytvoříme určité závěry, je nutné je podložit daty. Jen pocit nebo dojem nemusí odpovídat realitě.

Pokud ale máme jistotu, že náš kůň skutečně neleží, nebo leží nedostatečně dlouho, je nutné se pokusit optimalizovat podmínky chovu. Bylo zjištěno, že koně v individuálním i volném ustájení tráví ležením významně méně času, když dojde:

• ke změnám managementu
• navýší se či významně změní úroveň faktorů, které mají rušivý potenciál (úroveň hluku, pohyb osob a zvířat v okolí stáje)
• panují neobvyklé světelné nebo klimatické podmínky
• dojde ke změnám prostorového uspořádání
• vliv má také struktura stáda a změny, které v této struktuře proběhly nebo probíhají

Délku a četnost ležení také ale může ovlivnit (a to jak v boxech, tak i ve volném skupinovém ustájení) jak množství, tak i druh použité podestýlky. Pokud je plocha určená k ležení nastlána (nebo více nastlána) měkkými materiály, jako je sláma nebo dřevěné hobliny, prodlouží se jak četnost ležení, tak i jeho délka. Pružný a neklouzavý, dobře podestlaný povrch může být právě pro koně staré nebo handicapované koně skutečně významným bonusem.

Jako významný faktor se jeví i velikost plochy určené k ležení, kterou mají koně k dispozici. A to se týká především volného skupinového ustájení. Pro koně staré a koně s chronickými ortopedickými problémy může být volné skupinové ustájení velmi vhodné. Problém ale je, že koně ustájení skupinově v aktivních stájích ne vždy mají dostatek odpočinku a kvalitního spánku.

Výzkumy totiž doložily, že i sociálně vysoko postavená zvířata leží méně, pokud jsou ustájena skupinově, než když jsou ustájena v boxech. Zdraví koně ustájení v otevřených stájích, kde jsou k dispozici malé lehací plochy, stráví významně méně času ležením než koně, kteří mají ve skupinovém ustájení k dispozici větší lehací plochu. Pokud v takovém ustájení dojde ke snížení počtu koní, zvýší se podíl koní využívajících prostor učený k ležení. V opačném případě lze vysledovat, že stádo vytváří podskupiny, které využívají plochu určenou k ležení rotačně, anebo určití jedinci neleží či leží mimo plochy určené k ležení, a to kratší dobu. Podobné výsledky byly zjištěny i v individuálním boxovém ustájení – doba, kterou koně stráví ležením, je kratší v menších boxech ve srovnání s většími boxy.

Jedna z nedávno publikovaných studií v této souvislosti doložila, že pokud měli koně chovaní ve skupinovém ustájení dostatek prostoru vhodného k ležení – v tomto případě 18 metrů čtverečních na místo obvyklých 8 metrů čtverečních – leželi srovnatelně dlouho jako koně chovaní v individuálním ustájení (v boxech). Pokud tedy starému nebo nemocnému koni nabídneme větší plochu vhodnou k ležení, může to vést jak ke zvýšení zájmu o ulehnutí, tak i k prodloužení doby uskutečněných ležení.

Přístup k pohodlnému a bezpečnému ležení je zdrojem, o který koně soutěží, a kratší doba ležení tedy může být důsledkem omezeného přístupu k žádanému zdroji. Na to bychom při hledání optimálních podmínek chovu – u starých a nemocných především – rozhodně měli myslet. Starý a handicapovaný kůň, tak jako starý a handicapovaný člověk, potřebuje vyšší míru klidu, pohodlí a bezpečí než mladý a zdravý. Závěr logický, ale v managementu ustájení často přehlížený.

Použité zdroje

• Zsofia Kelemen, Herwig Grimm, Mariessa Long, Ulrike Auer and Florien Jenner: "Recumbency as an Equine Welfare Indicator in Geriatric Horses and Horses with Chronic Orthopedic Disease", Animals, November 8, 2021