Jak poznám, že můj kůň kulhá?

"Na kterou kulhá? Poradíte?"... tak to je snad ten nejběžnější facebookový dotaz! Odpověď na tuto zdánlivě banální otázku nemusí být totiž pro ty, kteří nemají mechaniku pohybu zdravého koně "nakoukanou", až tak jednoduchá, a to přestože by jak majitel, tak i trenér nebo ošetřovatel měli být schopni rozpoznat, jak mechanika pohybu zdravého koně vypadá. Je ale skutečně velmi důležité, aby majitel byl schopen – alespoň základním způsobem – diagnostikovat a také posoudit (na kterou končetinu kůň kulhá, o jaký typ kulhání se jedná) kulhání svého koně a dokázal na ně odpovídajícím způsobem reagovat. Je to tedy téma, které se všichni musíme snažit poctivě obsáhnout. Věnovat čas je proto třeba nejen ježdění, ale pozorování svých koní!

Poruchy a onemocnění podpůrného a pohybového aparátu jsou u koní problémem více než běžným. Porucha funkce – kulhání – je neschopnost normálního pohybu nebo odchylka od normálního pohybu, která je způsobena omezením nebo přerušením hybnosti postižené části těla. Příčiny poranění pohybového aparátu jsou různého původu a obvykle jsou i multifaktoriální. Kůň proto může kulhat velmi výrazně nebo jen lehce. Míra kulhání nám ale o zdravotním stavu koně obecně vzato nic moc neřekne. Je třeba si uvědomit, že přestože například u úplných zlomenin je porucha funkce zásadní a těžko přehlédnutelná, u neúplných zlomenin se výrazné kulhání vůbec objevit nemusí a zaznamenat můžeme jen lehkou „nečistotu“ chodu. Příčinou kulhání dokonce nemusí být pohybový aparát, ale kupříkladu žaludeční vředy. Jestliže tedy nejsme veterinární lékař, žádný ortopedický problém nepodceňujeme a věnujeme mu vždy plnou pozornost. V praxi se sice můžeme setkat jak s „přecitlivělými“ majiteli, kteří volají kvůli imaginárnímu kulhání svého veterináře xy krát za týden, tak i s majiteli, kteří akutnímu kulhání pozornost nevěnují, nechají to být nebo dokonce kulhajícího koně pracovně dále využívají, ale ani jeden z těchto přístupů samozřejmě není ideální! Chovatel/majitel by měl být schopen stav svého koně objektivně posoudit a také na něj adkvátně reagovat. Platí také – čím více informací veterinárnímu lékaři v souvislosti se vznikem a průběhem kulhání poskytneme, tím lépe.

Známky kulhání

• pokles spěnky – spěnka zdravé končetiny při došlapu poklesne více než spěnka nemocné končetiny
• úder kopyta jedné končetiny je hlasitější – kulhající kůň výrazněji dopadá na zdravou končetinu
• rytmus je nepravidelný, horní linie nepruží
• odchylování se od končetin – kůň kulhající na pánevní končetinu se od ní při dopadu oddaluje – zkrácení doby nesení hmotnosti, kůň si ulehčuje odvalení

Nápovědou, že vše není v pořádku, nám může být i změna držení těla a rovnováhy během přechodů a změna chování – kůň je nezvykle lekavý, neuvolněný/napjatý, brání se přilnutí/ohýbání, výrazněji překusuje/otevírá hubu, klopí uši, pospíchá/odmítá pohyb, vyhazuje, staví se na zadní, kozluje, ... 

Základní ortopedické vyšetření

Základní klinické ortopedické vyšetření je nejdůležitějším výchozím bodem při diagnostice kulhání a měl by ho být schopen provést každý majitel. Jak ale na to?

Pokud se snažíme zjistit, zda náš kůň kulhá, musíme si ho nechat předvést v pohybu. Kulhat může kůň:

• ve fázi kmihu – kůň má problém končetinu zvednout/ohnout a plnohodnotně ji nést po celé trajektorii – po oblouku, oblouk je kratší, nižší
• ve fázi podpěru – kůň končetinu plně nezatíží/nepostaví se na ni
• ve fázi kmihu i podpěru – kulhání smíšené, které obě fáze kombinuje (časté především při problémech s velkými klouby či šlachami)

Základní vyšetření kulhání provádíme v kroku a v klusu na rovné linii. Pohyb koně posuzujeme zepředu, zezadu a z boku. Koně vede vodič konstantní rychlostí po rovném a pevném povrchu na volném vodítku tak, aby neovlivňoval pozici a pohyb hlavy a krku koně. Vodič se pohybuje vedle koně, ne před ním. Pokud se kůň nepohybuje klidně a přiměřeně uvolněně a vodič s ním "válčí", nemůžeme pohyb koně relevantně vyhodnotit. Role vodiče (případně jeho pomocníka) je proto velmi důležitá.

K základnímu vyšetření dále patří – při mírném kulhání – předvedení v klusu na kruhu na měkkém povrchu, předvedení v klusu na kruhu na tvrdém povrchu a případně i předvedení ve cvalu v obratech a na kruzích. Velmi často se totiž kulhání (především z kopyta) zhoršuje při pohybu na kruhu. Ve srovnání s pohybem na rovné linii se totiž až 20 % případů kulhání zhorší, pokud je postižené kopyto/končetina na vnější straně kruhu. Při předvedení se snažíme vysledovat, na kterou končetinu kůň kulhá, ve které fázi kůň kulhá. A to není vždy snadné. Předvedení totiž může odhalit jak kulhání na konkrétní končetinu/končetiny, tak i kompenzační problém, který je schopen zakrýt původní postižení. Výsledek navíc ovlivňuje nejen schopnost/zkušenost pozorovatele, ale i místní podmínky... zkoušet zjistit, zda náš kůň kulhá, v hlubokém bahně nebo na rozryté louce je sice obvyklé, recept na úspěch to ale není! :) Nedávno publikovaná britská studie mimo to doložila, že základní ortopedické vyšetření koní může vyžadovat i pohyb po mírně nakloněné rovině. A to je pro mnohé z nás asi docela žhavá novinka.

Novinka v základní diagnostice kulhání... opravdu jen na rovině?

Pokud se snažíme diagnostikovat kulhání, musíme si uvědomit, že i velmi mírný sklon terénu je schopen ovlivnit způsob, jakým se koně pohybují a jak kulhají – a to především v případech kulhání zadních končetin. Diagnostika kulhání by proto neměla být prováděna (jak jsme zvyklí) výhradně na rovině. Mírný sklon terénu totiž může diagnostiku usnadnit, pokud si jsme vědomi účinků sklonu terénu na pohyb koně. Právě to je totiž závěr studie, kterou vedl profesor veterinární sportovní medicíny James Bailey a jeho kolegové z Univerzity v Nottinghamu ve Spojeném království.

Studie

Cílem této pilotní studie bylo vyhodnocení účinků lokomoce do kopce a z kopce na asymetrii u koní s přirozeně se vyskytujícím kulháním postihujícím přední a zadní končetiny. Profesor Bailey se začal zajímat o účinky mírných sklonů terénu na klinické projevy kulhání díky diagnostice jednoho konkrétního pacienta. Tohoto koně nebylo možné kvůli místním podmínkám vyšetřit na rovině, jediný prostor, kde bylo možné s koněm na delší linii zaklusat, byl mírný svah. Při diagnostice se ovšem ukázalo, že když kůň klusal z kopce, kulhal na levou zadní, a když klusal směrem do kopce, pak na pravou zadní. A právě toto "překvapení" následně podnítilo další výzkum.

Průběh studie

Do studie bylo zařazeno deset koní plemene irský sportovní kůň (8–19 let) přijatých na kliniku s mírným (1. nebo 2. stupeň) přirozeně se vyskytujícím kulháním předních končetin a osm koní téhož plemene (7–16 let) s kulháním zadních končetin. Koně byli vybaveni senzory pohybu v oblasti týlu, kohoutku, křížové kosti a kostí kyčelních a byli předvedeni na ruce v klusu na rovném asfaltovém povrchu (maximální sklon <0,7 %), a také na mírně nakloněném asfaltovém povrchu, a to jak nahoru, tak i dolů (sklon 2,4 %). Na základě získaných dat vědci zjistili, že koně s kulháním zadních končetin vykazovali asi o 50 % větší asymetrii při stoupání do mírného svahu než na rovném povrchu. Při pohybu z kopce koně naopak vykazovali pouze 25 % asymetrie, kterou vykazovali na rovném povrchu. Závěr poměrně překvapivý. U koní s kulháním zadních končetin tedy došlo ke snížení asymetrie při klusové lokomoci z kopce ve srovnání s klusem na rovině (rovina: 6,6 ± 4,4 mm, k z kopce: 1,9 ± 2,9 mm; p = 0,015) a také ve srovnání s lokomocí do kopce (8,4 ± 4,3 mm; p = 0,007). Koně s kulháním předních končetin nevykazovali žádný významný rozdíl v asymetrii, přesto se ale jednotliví koně výrazně lišili ve své reakci na sklon terénu. Dva koně s kulháním zadních končetin a dva koně s kulháním předních končetin dokonce změnili vlivem změny sklonu povrchu asymetrii mezi levou a pravou končetinou.

Výsledky studie

Výsledky studie odhalily, že sklon terénu může být významným faktorem při diagnostice kulhání koní – sklon terénu nám totiž může pomoci anebo naopak zabránit ve vyhodnocení kulhání. Sklonu povrchu, na kterém koně předvádíme, proto musíme věnovat pozornost, přičemž i zkoušky kulhání na mírných svazích musí být vždy prováděny v obou směrech. Pro nás majitele to znamená, že diagnostika skutečně může být velmi tvrdý oříšek a není tedy žádná ostuda, pokud v určení nemocné končetiny tápeme. Jedno se ale zdá být jisté – pokud má jezdec ze sedla pocit, že kůň při klusu do/z kopce kulhá, neměli bychom se spoléhat pouze na předvedení v klusu na rovině. Je totiž možné, že na rovině kůň nekulhá, ale při pohybu z/do kopce ano. Nemusí tedy být od věci požádat veterinárního lékaře, aby koně diagnostikoval přímo na konkrétním místě, kde jezdec kulhání pociťuje.

Další výzkum by mohl odhalit typy patologií souvisejících s nejvýznamnějšími změnami asymetrie, což by umožnilo využití sklonu k upřesnění seznamu diferenciálních diagnóz. Zjednodušeně řečeno – předvedení koně na rovině zůstává standardem pro hodnocení a diagnostiku kulhání, i předvedení na nakloněné rovině ale zřejmě brzy bude mít v diagnostice své místo. Klus na nakloněné rovině by totiž mohl v rámci diagnostiky poskytnout další zpětnou vazbu, která by mohla být užitečná pro lepší pochopení kulhání.

Co dělat, když můj kůň akutně kulhá?

Jestliže zjistíte, že váš kůň začal ze dne na den „hrozně kulhat“, nemá smysl se v internetovém větru ptát: „Vážení, co mám dělat?“ Odpověď je totiž po celé věky stále jedna jediná: akutní kulhání = klid v boxe. Přestože se dnes snažíme dopřávat koním maximum svobody a volnosti, vhodnou odpovědí na akutní výrazné kulhání není zkouška v sedle s vyšší zátěží a ani odložení kulhavého koně ven do stáda. Kůň, který kulhá – má strukturální nebo funkční poruchu pohybového systému – by neměl běhat a ani chodit. Odpovědí na otázku je tedy klid v boxe anebo malém padocku. Musíme si uvědomit, že příčinou kulhání nemusí být jen problém v muskuloskeletálním systému (pohybový aparát), ale i problémy nervové, metabolické, trávicí nebo oběhové soustavy.

Další postup je proto odvislý od stupně kulhání koně. Tradičně jsou v běžné praxi uváděny čtyři stupně kulhání.

Při kulhání I. stupně zaznamenáme kulhání – nečistotu chodu – většinou jen v klusu, v kroku jde kůň čistě, nemocná končetina je jen velmi mírně odlehčována a na zdravou končetinu kůň jen o něco výrazněji dopadá. Sem patří většina případů, kdy v hloučku diskutujeme na téma „tak kulhá nebo nekulhá“.

Kulhání II. stupně již obvykle rozpoznáme všichni – je jasně patrné jak v kroku, tak i v klusu (zkrácený krok). Kůň je stále schopen končetinu zatížit – přenést na ni svoji hmotnost.

Při kulhání III. a IV. stupně je problém nepřehlédnutelný, a to i pro úplného laika. Kůň kulhá velmi výrazně, postiženou končetinu zatěžuje jen minimálně nebo ji zcela odmítá zatížit. A tady pozor! Pokud váš kůň končetinu skutečně výrazně odlehčuje a odmítá ji významněji zatížit, v žádném případě není na místě točit pětiminutová videa, jen abychom získali materiál, který následně budeme sdílet a diskutovat na Facebooku. Člověk občas nestačí žasnout, čeho všeho je majitel schopen, jen aby koně rozpohyboval a video natočil. Při kulhání III. a IV. stupně základní ortopedické vyšetření již jako laik neprovádíme. Kůň s kulháním III. a IV. stupně musí být až do návštěvy veterinárního lékaře v klidu! Nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a jsou prokazatelně nad jeho síly, je týrání! Nežádejte tedy od koně v daném stavu žádný pohyb, který není nezbytně nutný (vyjma poklidného převedení koně do boxu/padocku) a ihned volejte veterinárního lékaře. Jestliže kůň není schopen žádného pohybu, necháme ho na místě a vyčkáme na příjezd veterináře. Pokud je kůň ve výběhu s dalšími koňmi, fixujeme ho a zajistíme mu klid. Stav může vyžadovat chlazení či podpůrnou fixaci končetiny, pokud ale jste bez zkušeností s první pomocí u koní, pak je lepší nejprve konzultovat a až následně jednat. Čas, který uplyne do příjezdu lékaře, není až tak významný. Vždy tedy v této souvislosti platí – kůň s kulháním III. a IV. stupně by neměl být umístěn volně ve stádě a vždy k němu neodkladně voláme veterinárního lékaře. Koně by z tohoto důvodu měli být ustájeni jen v takovém hospodářství, které boxem/padockem disponuje. Vyjma převozu na kliniku není transport koně (například do jiného, byť i blízkého hospodářství) vhodný. Z toho důvodu by také všichni koně z venkovních chovů měli být na pobyt v boxe navykáni. 

Co dělat, když můj kůň akutně kulhá, ale jen mírně?

I v případně akutního kulhání I. a II. stupně je vhodný klid v boxe/padocku. Pokud se stav koně během dvou, tří dnů klidu zlepší, je možné začít koně provádět. Zátěž pozvolna navyšujeme a sledujeme, zda se kulhání nevrací anebo nezhoršuje. Pokud se naopak kulhání i v klidovém režimu zhorší anebo do několika dnů nezlepší, voláme veterinárního lékaře. Nikdy kulhání nepodceňujeme, i kulhání I. a II. stupně bychom vždy měli řešit. I banálně se jevící stav se totiž snadno může stát problémem, který ukončí kariéru nebo i život koně. A to nikdo z nás nechceme…

Než přijde veterinář…

Ještě před příchodem veterinárního lékaře si připravte odpovědi na tyto otázky:

• Jak je kůň pracovně využíván, jaká je intenzita jeho pohybové zátěže, úroveň výkonnosti?
• Jak je kůň ustájen, jaký je jeho běžný denní pohybový management?
• Jedná se o náhle vzniklý stav/trauma nebo jde o preexistující chronické kulhání s akutní exacerbací?
• Má kůň nějaké dlouhodobé zdravotní problémy?
• Nemá kůň zvýšenou teplotu? Chová se jako obvykle, nebo se v návaznosti na akutní kulhání / bolestivý stav jeho chování změnilo? Nežere, hrabe, je excitovaný, nervózní nebo naopak klidný až apatický?
• Jaká je jeho krmná dávka – množství krmiva, složení KD? Neproběhly v nedávné době nějaké změny v managementu/KD?
• Našli jste na těle koně nějaká zatuhlá/bolestivá/hřející místa? Otoky, rány? Detekujete změny teploty těla a končetin? Pozor – nezaměřujte se jen na končetinu, o které si myslíte, že není zdravá.
• Jak často se upravují kopyta koně, kdy byla kopyta naposledy upravena a kdo je váš podkovář? Řešíte v souvislosti s kopyty dlouhodobě nějaký problém?
• Kopyta hřejí/nehřejí? Není v nich zaražené cizí těleso – hřebík, trn, kámen (tzv. nášlap)? Objevily se v poslední době nějaké odchylky/změny ve stavu kopyt? Rozštěpy a rozsedliny kopytní stěny, zášlap – zranění korunky, hniloba, otlaky? Nemůže být kůň zakovaný? Není zvýšená pulsace artérií prstu?

Poruchy a onemocnění podpůrného a pohybového aparátu jsou ve světě koní velké a vždy velmi aktuální téma. Základem úspěšného a účinného řešení těchto problémů je samozřejmě přesné stanovení diagnózy veterinárním lékařem. Přesto bychom se ale i my, běžní majitelé, měli snažit být v obraze. 

Tip na závěr: Pokud zaznamenáme akutní kulhání v průběhu vyjížďky nebo při přípravě na start na opracovišti, sesedneme a koně odvedeme do stáje. Jezdit na kulhavém koni (pokud toto není doporučeno veterinárním lékařem) je nevhodné a neetické.

Použité zdroje:

• James Bailey, Adam Redpath, Gayle Hallowell and Mark Bowen: An objective study into the effects of an incline on naturally occurring lameness in horses ,publikováno v časopise Veterinary Medicine and Science 18. srpna 2022.