Původní článek E. Larson: Long Toes in Horses: A Pain in the Butt?, The Horse, 2011

Možná máte pocit, že váš kůň poslední dobou tak nějak ztrácí na výkonnosti. Nebo vaše chovná klisna postrádá svoji obvyklou jistotu v pohybu. Mohou snad být na vině dlouhé špice zadních kopyt? Podle výsledků jedné studie z roku 2010 bychom v některých případech skutečně mohli odpovědět "ano" a navíc řešení tohoto problému může někdy být velmi jednoduché.

„Prošlápnutý postoj (kopyta s dlouhými špicemi) je spojován se stavem, kdy se nosný okraj kopyta nachází před korunkou, spěnkou a holení," říká Richard A. Mansmann, VMD, PhD, hon. Dipl. ACVIM, profesor veterinární fakulty státní univerzity v Severní Karolíně, kde tato studie proběhla, a majitel kopytní a rehabilitační kliniky v Chapel Hill. „Takoví koně mají tendenci stát zadníma nohama pod tělem, čili v klidu jsou jejich zadní kopyta více vepředu, než je normální vzhledem ke svislé ose končetin a k hlavní mase jejich zádě, takže vypadají, že mají tzv. šavlovitý postoj."

Na základě těchto informací zahájil vědecký tým svůj výzkum, aby zjistil, zda kopyta s dlouhou špicí mohou vyvolat bolest hýžďových svalů (svalů, které se táhnou po zadní straně zádě zprava a zleva podél kořene ocasu) a zda korekční trim a/nebo podkování může tento problém napravit a odstranit bolest.

Mansmann k tomu poznamenává, že výraz „dlouhá špice" je příliš subjektivní pro účely vědecké studie, protože názory na to, co je ve skutečnosti dlouhá špice, se různí. Proto tým určil, že bude měřit tzv. vzdálenost překlopu kopyta. Ta je dána vodorovnou vzdáleností mezi hrotem kopytní kosti a nejdorzálněji (nejvíce vepředu) se nacházejícím bodem, v němž kopytní stěna nebo podkova přichází do kontaktu se zemí (viz rentgenový snímek). Dodal, že pro průměrně velkého koně je ideální vzdálenost překlopu pravděpodobně mezi 0 a 20 mm.

Vědci posuzovali 77 soukromých koní, které vyšetřili v domovské stáji nebo při prohlídce na soukromé klinice mezi dubnem 2006 a prosincem 2007. Jednalo se o sportovní koně na nižším až středním stupni výkonnosti nebo o jalové chovné klisny různých plemen; jejich věk se pohyboval mezi 4 a 24 lety. Každému z těchto koní byl zhotoven aspoň jeden rentgenový snímek zadních kopyt v boční projekci a stejný den Mansmann prohmatal jeho hýžďové svaly.

Vědci rozdělili koně do dvou skupin: 67 okovaných koní a 10 koní bosých.

50 z 67 vyšetřovaných okovaných koní vykazovalo bolest (tj. vykazovali přehnanou reakci na prohmatání, a to jedním, nebo více způsoby: vykopnutí zadní nohy, stažení uší dozadu, hrozba kopnutí po vyšetřujícím a skutečné vykopnutí po vyšetřujícím) a 17 koní na pohmat nijak nereagovalo.

Průměrná vzdálenost překlopu u koní, kteří vykázali přehnanou reakci na prohmatání hýždí, byla 24,2 mm, zatímco průměrná vzdálenost překlopu koní nereagujících na pohmat byla 18,8 mm. Vědci ale zjistili, že „přestože byl rozdíl v průměrné vzdálenosti překlopu mezi reagujícími a nereagujícími koňmi malý, byl statisticky významný."

Ve skupině bosých jalových klisen (všechny ustájené ve stejném prostředí a neježděné) všech 10 vyšetřených vykazovalo pozitivní reakci na pohmat. Průměrná vzdálenost překlopu byla v této skupině 25,6 mm.

Aby mohl tým posoudit, zda bolest hýžďových svalů vyřeší korekční trim či podkování, zmenšili u všech citlivě reagujících koní vzdálenost překlopu na zadních kopytech a poté je znovu vyšetřili:

Z původních 50 okovaných koní, kteří reagovali přecitlivěle na pohmat hýžďových svalů, bylo pro další vyšetření za 4-6 týdnů po korekčním trimu či podkování k dispozici pouze 24; u všech se však zjistilo zmenšení bolesti hýždí. 20 z těchto koní bylo zcela bez bolestivé reakce na pohmat a zbylí 4 koně reagovali jen mírně (nicméně všichni čtyři přestali bolestivě reagovat za dalších 4-6 týdnů po druhém korekčním trimu). Nová vzdálenost překlopu u těchto koní byla 10,9 mm.

Všechny bosé klisny vědci vyšetřovali za týden po korekčním trimu. 8 z 10 klisen nevykazovalo žádnou bolestivou reakci a zbylé dvě reagovaly jen mírně. Průměrná vzdálenost překlopu byla i u těchto koní po korekčním trimu 10,9 mm.

„Příliš dlouhá špice zadních kopyt může souviset s bolestí v oblasti hýžďových svalů," uvádí Mansmann ve své studii. „Zkrácení kopyta v jeho špici může zmírnit tuto bolest už za pár dní nebo týdnů."

Další členové týmu dodávají, že „v případě, kdy délka špice kopyt nebo bolest hýždí ovlivňují komfort koní či funkčnost jejich končetin, lze po vhodné úpravě kopyt či podkování očekávat také zlepšení chodů koně i jeho výkonnosti."

A jak poznáte, zda nejsou zadní kopyta vašeho koně příčinou bolesti jeho hýžďových svalů nebo zda nepotřebují upravit svůj tvar?

Mansmann vysvětluje, že většina koní, kteří mají problémy v oblasti zádě, bude vykazovat různé problémy "v chování", například nedosáhnou očekávané výkonnosti, budou neochotně předvádět své zadní končetiny nebo odmítnou skákat. Poznamenal také, že tito koně mohou vykazovat příznaky bolesti hřbetu. Navíc „je třeba vyšetřit každého koně, u něhož je sklon korunky zadního kopyta takový, že její prodloužení směrem dopředu se dotkne těla koně za loktem," říká. Dodává také, že většina podkovářů by za pomoci veterinářů a rentgenových snímků zadních kopyt měla být schopná posoudit a upravit bod překlopení kopyt každého koně, pokud to bude potřebovat.

Studie „Long Toes in the Hind Feet in the Gluteal Region: An Observational Study of 77 Horses," byla publikovaná v prosinci 2010 v časopise Journal of Equine Veterinary Science. Abstrakt je k dispozici online.

Dodatek k tématu:

O problematice dlouhých špic kopyt se vyjádřil i jeden z předních odborníků na úpravu kopyt dr. Robert Bowker, známý svými anatomickými studiemi struktury kopyt a autor tzv. fyziologického trimu.

Pro článek „Shorten Those Toes!" autorů Jamese a Yvonne Welz, který vyšel v roce 2007 v odborném „kopytářském" periodiku TheHorseHoof.com, například tvrdí, že až 99 % kopyt koní má příliš dlouhé špice. Jedním dechem dodává, že zkrácení špice je pak téměř vždy dobrá věc, která pomůže vrátit kopytu rovnováhu a funkčnost. Zkracovat je přitom třeba vždy zepředu dozadu, tedy od přední hrany kopytní stěny, nikoli vybíráním chodidla.

Dlouhá špice kopyt je podle Dr. Bowkera zdrojem mnoha zdravotních problémů, včetně poškození kopytních lístků, kopytní stěny i vnitřních struktur, protože bod překlopu je příliš daleko před hrotem kopytní kosti. Zkrácení špice kopyta je pak lékem na mnoho problémů, včetně tzv. podsunutých patek. Nosný okraj kopyta se tak dostane zpět pod osu končetiny a díky tomu začne celé tělo pracovat správněji.

Přestože se zkušení podkováři spolehnou na své „rentgenové oči", lepší je provádět korekční trim kopyta s dlouhou špicí podle skutečného rentgenového snímku. Na kopytě je dobré připínáčkem vyznačit hrot střelu, takže bude možné změřit jeho vzdálenost od hrotu kopytní kosti. Tečně na hrot kopytní kosti se nakreslí čára a 6 mm před ní pak Dr. Bowker doporučuje zahájit zkrácení špice kopyta. Stěna se má zrašplovat hned u země ve svislém směru a směrem nahoru zakulatit do „mustang rollu". Skutečně hodně dlouhá kopyta pak doporučuje takto zkrátit až po vnitřní hranici bílé čáry a toto udržovat tím, že se bude kopyto upravovat každé dva týdny. (Běžný trim normálních kopyt doporučuje provádět co 4-5 týdnů.)

Samozřejmě je třeba postupovat s rozumem a ne vždy je možné sebrat příliš mnoho kopytní stěny najednou; někteří koně mohou na takto velkou změnu reagovat přecitlivěle. V některých případech pomůže překlenout období zvýšené citlivosti použití vhodných botiček.