Práce Dr. Strasser představuje bez nadsázky revoluci v oblasti péče o kopyta a v oblasti koňské ortopedie. Jednoduchost, přímočarost a logika jejích závěrů je až dech beroucí. Dle mého názoru v tomto případě platí bezvýhradně, že geniální věci jsou velmi prosté. Prostá a jednoduchá jsou východiska, ale samozřejmě studium a posuzování klinických případů nebo manuální zručnost v úpravě kopyt jsou velmi náročné jak fyzicky, tak mentálně. Studium u Dr. Strasser rozhodně není jednoduché a absolventi jsou opravdoví profesionálové.

Velmi často narážím na komentář, že strasser trim je vhodný pro nemocná kopyta a pro zdravá kopyta je jiný trim. Vzniklo to zřejmě proto, že Dr. Strasser stála u zrodu mnoha kopytních klinik. Nicméně Dr. Strasser nesčetněkrát dokázala, že umí při respektování těchto východisek vyléčit nemocná, zdeformovaná, podkováním či nevhodným strouháním poškozená kopyta a potom tato kopyta udržet zdravá.

Dr. Strasser sama popírá, že by vymyslela a prosazovala nějakou metodu. Nejde o metodu, jde o souhrn principů a zásad, které respektujeme při úpravě kopyt, ale také obecně při posuzování onemocnění a léčbě koní.

Východiska fyziologické úpravy kopyt dle Dr. Strasser

se zakládají na obecně uznávaných vědeckých poznatcích v těchto oblastech:

Histologie:

• Tkáně a orgány potřebují neustálé zásobení krví, která přináší živiny, kyslík a složky obranného systému organismu.
• Tkáně potřebují určitou teplotu pro fungování normální látkové výměny.
• Inervace (citlivost) může fungovat pouze v prostředí s aktivní látkovou výměnou.

Každá tkáň potřebuje pro udržení normálních funkcí dostatečné zásobení krví, dostatečný přívod živin a kyslíku, fyziologickou teplotu pro zajištění metabolismu. Pokud toto aplikujeme na kopyto, zjistíme, že u podkovaných koní nebo u koní s nevhodně provedeným trimem, u koní s nedostatkem pohybu nebo s boxovým ustájením dochází ke omezení metabolismu v kopytech. Toto je snadno ověřitelné například termografickými studiemi kopyt, snížením přírůstku rohoviny, tvorbou nekvalitní rohoviny. Procesy hojení a regenerace jsou u takových koní zpomaleny, protože imunitní systém nemůže plnohodnotně fungovat.

Intenzita prokrvení kopytní škáry je patrná na obrázku >

Významným důsledkem je ztráta citlivosti. Nervová tkáň je výrazně citlivější na nedostatek kyslíku a její funkce se naruší dříve než funkce jiných tkání. Tento fakt se využívá v podkovářství a ve veterinární medicíně při ortopedickém podkování. Po nakování přestane kůň kulhat a zdánlivě se problém vyřeší, ale fakticky dojde v důsledku narušení průtoku krve k narušení metabolismu a k vyblokování inervace v kopytě.

Anatomie:

• Kost kopytní u equidů musí být v takové poloze, aby byla základna kopytní kosti rovnoběžná se zemí.
• Kopytní kloub se musí svým středem nacházet nad středem základny kosti kopytní.
• Šlachy aparátu ohybačů a natahovačů se v klidu nacházejí v energeticky neutrální rovnováze.
• Šlachy jsou zkracovány pomocí kontrakcí svalů, které zajišťují pohyb. Při trvajícím svalovém napětí při stání dochází ke křečovitému ztuhnutí svalů.

Aby docházelo k rovnoměrnému rozložení síly přenášené končetinou koně na zem a nebylo přetěžováno zavěšení kopytní kosti v kopytním pouzdře (predispozice pro schvácení), musí být kopytní kost svou obvodovou hranou v poloze, která je zcela rovnoběžná se zemí. Pouze v tomto případě je přenos sil na podložku rovnoměrný. K tomuto rovnoměrnému zatížení dochází díky umístění kopytního kloubu, který je přesně nad středem základny kopytní kosti. Viz obrázek:

Zjednodušeně lze říci, že kopytní kost je v rovnoběžné poloze se zemí, pokud linie korunky svírá se zemí úhel 30 stupňů a výška patek je od země přibližně 3,5 cm. Výška patek může být i nižší, například v případě, že jsou patky podsazené a je potřeba je pomocí trimu uvést do správné pozice.

Pokud není pozice kopytní kosti rovnoběžná se zemí, především vlivem přerostlých patek, dochází k nerovnoměrnému přenosu sil (viz obrázek) a zvýšení tlaku na špičku kopytní kosti, což vede k zatížení závěsu kopytního pouzdra na kopytní kost (lamelové škáry). Dochází k rotaci kopytní kosti. Tento stav může skončit separací kopytní kosti od rohového pouzdra (chronické schvácení) nebo až k proražení chodidla kopytní kostí.

U zdravého koně je napětí šlach ohybačů a natahovače prstů v klidové poloze v rovnováze. To znamená, že kůň nepoužívá svaly ke korekci svého postoje a tím pádem ani žádnou energii. Pokud je kůň nucen v důsledku nevhodné polohy kopytní kosti, v důsledku nevhodného trimu, v důsledku podkování nebo v důsledku bolesti napravovat vzniklou nerovnováhu pomocí svalů, dochází k vzniku svalových křečí, které mají dalekosáhlé důsledky na celkový metabolismus koně, na pohyb koně, na šlachové a svalové úpony a na vazový a kloubní aparát.

Fyziologie:

• Krev a lymfatická tekutina jsou kopyty a klouby v noze pumpovány vzhůru. To je možné jenom při pohybu.
• Tvorba rohoviny kopyt je spojena s množstvím protékající krve, které závisí na množství pohybu.
• Produkce rohoviny kopyt je v určité míře nezbytná pro odlehčení látkové výměny v těle a pro usnadnění funkcí krve.
• Tvorba rohoviny a opotřebení rohoviny se nacházejí ve fyziologickém souladu.

Klíčem k prokrvení kopyta je fungování kopytního mechanismu (KM). Kopytní mechanismus bude popsán podrobněji v jiném článku. Díky KM jsou odváděny žilní krev a lymfatická tekutina z končetiny koně vzhůru k srdci. Nefunkční KM a tedy špatné prokrvení kopyta přispívá k vzniku otoků, flegmón a dalších problémů jako je hniloba střelu, nemoc bílé čáry, chronické schvácení, podotrochlóza, podlomy, atd.

Při tvorbě rohoviny využívají buňky kopytní škáry bílkoviny krve. Logicky, čím lepší fungování KM, tím lepší prokrvení kopytní škáry, tím lepší, rychlejší a kvalitnější tvorba rohoviny. Fyziologie koní je pro tento proces perfektně přizpůsobená. Pokud zabráníme prokrvení kopyta a omezíme tím jeho metabolismus, dojde k omezení vylučování krevních bílkovin kopytní škárou pro budování rohoviny. Tyto bílkoviny přetěžují vylučovací a oběhový systém koně, koncentrují se v krvi a způsobují další metabolické problémy.

Kopyta koně se rychle adaptují (při dodržení fyziologických podmínek) na podmínky vyšší zátěže vyšším přírůstkem rohoviny (více pohybu -> více prokrvení -> větší přírůstek kvalitní rohoviny). Ideální je situace, kdy mají koně dostatek pohybu po abrazivním povrchu, aby se kopyto přirozeně opotřebovávalo a nebyl nutný zásah kopytáře. V podmínkách střední Evropy je toto nedosažitelný ideál, protože výběhy jsou většinou na měkké málo abrazivní půdě, a dostatečný pohyb je složité zajistit. Ideální podmínky jsou v oblastech s tvrdým kamenitým povrchem a chudou vegetací, kde koně musí putovat denně za potravou a vodou a přitom si dostatečně obrušují rohovinu kopyt.

Etologie:

• Koně stráví 70 % času pohybem a příjmem krmiva.
• Koně nemají rozlišený rytmus dne a noci.
• Koně přijímají krmivo především se skloněnou hlavou.

Kůň jako býložravý tvor má trávicí aparát přizpůsoben na kontinuální příjem a kontinuální zpracování rostlinné potravy. Etologické studie uvádí, že až 70 % veškeré denní doby tráví koně příjmem potravy. Potravu přijímá především se skloněnou hlavou a na to je rovněž adaptován jeho chrup, jeho jícen, žaludek, atd. Pokud kůň právě nepřijímá potravu, je nejspíše na cestě za potravou nebo spí, případně prchá či tráví čas komunikací se stádovými druhy.

Spánkový rytmus koně je přizpůsoben klimatu a počasí a je velmi nepravidelný. Během letních měsíců se často většina aktivit přesunuje na noční dobu.

To jsou důležitá východiska pro fyziologické držení koní. Umožnit koni volný pohyb 24 hodin denně a neomezený příjem vhodné potravy. Jen tak mohou být koně zdraví a mít zdravá kopyta.

Fyzika a matematika:

• Působení pákových sil při zatížení na kopytě, které má tvar šikmo seříznutého kuželu, vede při fyziologicky správném tvaru kopyta k rozšíření rohového pouzdra, zatím co při nefyziologickém tvaru vede ke vzniku těsných kopyt.
• Funkce krevní pumpy je možná pouze tehdy, jestliže se rohové chodidlo střídavě zplošťuje (klesá) a zvedá (vyklene). Při fixaci chodidlové klenby toto není možné.

Matematické modely ukazují, že pro přenos sil na podložku platí stejné fyzikální principy u všech kopytnatců. Úhel přenosu sil je zákonitě přenášen stejným způsobem. Z matematického modelu vyplývá, že úhel, který svírá linie korunky se zemí, je optimálně 30 stupňů (viz obrázek).

Kopytní pouzdro vytváří tvar, který optimálně rozkládá a přenáší na podložku. Základem tohoto tvaru je šikmo seříznutý komolý kužel. Směr růstu rohových rourek u zdravého koně ukazuje, jakým způsobem je váha přenášena na podložku (viz obrázek). Jelikož tvar kopytního pouzdra není uzavřený komolý kužel (v patkách je otevřený), dojde při zatížení k pohybu patek od sebe a k rozšíření kopytního pouzdra. Pokud je kopytní pouzdro deformované a není v souladu s tímto tvarem, vznikají pákové síly, které vytváří nefyziologické tlaky uvnitř kopytního pouzdra. Důsledkem je například narušení závěsu kopytní kosti vedoucí k chronickému schvácení, podsazení patek vedoucí k podotrochlóze, zúžení kopyt v patkách vedoucí k prasklinám a separaci bílé čáry, atd.

Kopytní mechanismus bude podrobněji popsán v dalším článku.

Literatura:

Strasser, H. (2008). Podkování - je toto zlo opravdu nutné? Nakladatelství Václav Vydra, 142 stran.

Strasser, H. (2009). Celostní ošetřování kopyt koní. Nakladatelství Růže, 128 stran.

Stasser, H. (2010). Příručka ortopedie kopyt. Nakladatelství Václav Vydra.

Strasser, H. (2011). Schvácení - laminitis. Nakladatelství Růže, 128 stran.