V podstatě možnosti jsou obdobné, jako u pořizování tažného vozidla. Musíme si především uvědomit, jaký způsob využití budeme provozovat. Dále pak je důležité, kolik peněz jsme ochotni utratit vzhledem k návratnosti investice. Není totiž nezajímavé spočítat si dopředu, kolik asi toho najezdíme za rok, kolik by nás stála přeprava od profesionálního přepravce, máme-li nějakého spolehlivého k mání. Ono totiž mít vlastní vozík a vozit koně pro vlastní potřebu není jen rozdíl v momentální ceně za kilometr, ale nutno připočíst cenu vozíku, rozdíl ceny „normálního" auta vs. vozidla, potřebného k tahání, o potřebě řidičského oprávnění příslušné skupiny či kalkulace vyššího opotřebení vozidla a zcela logicky tudíž vyšších finančních nároků na průběžný servis nemluvě. Pro někoho nezanedbatelný může být určitý komfort před závody i po nich, když nemusím ještě řídit vozidlo někdy i na delší vzdálenosti po vyčerpávajícím závodním dni (další mnohdy velmi rizikový faktor).

Takže, pokud už jsme se rozhodli pořídit si přívěs, máme před sebou zásadní otázku ‒ jaký. I zde platí a možná kdekoli než jinde nejen u koní, s cenou roste i kvalita.

Bezpečnost?

Dnes v podstatě máme možností víc než dost. V naší poměrně malinké zemi existuje poměrně dost výrobců přívěsů domácích. Jenže, jak už to bývá, výrobci se snaží prodat, to je základ všeho, bohužel někdy na úkor kvality. Netvrdím, že ten či onen přívěs je dobrý či špatný ‒ záleží na použití. Schvalování vozidel do provozu se děje podle naší legislativy pouze na základě technických dokumentací bez ohledu na případné použití pro živá zvířata. Potom nám na výstavách ukazují přívěsy, které v určitém kontextu můžou přímo ohrožovat zdraví našich miláčků. Ať už použitím materiálů, dílenským zpracováním či koncepcí jako takovou.

Viděl jsem a s překvapením v očích pozoroval, jak se zástupce výrobce rozplýval nad úžasnou rampou (mimo jiné s abnormálně velkým sklonem ‒ pro některé nezkušené koně či hříbata zásadní) s protiskluzovou gumou, kolem celé rampy však dokola byla lišta, zakrývající při zavřené rampě mezeru mezi rampou a bočnicí, čouhající jako ostrý nůž. Pokud při nakládání koni sklouzne noha z rampy... nechci domýšlet. Vnitřní uspořádání sice na první pohled efektní a pro člověka přijatelné, ale kvalita hliníkových lištiček lemujících namáhané spoje, utrhne se při prvním sklouznutí kopyta, vytvoří tak ostrou hranu... O tom, zda zabudovanou sedlovnu, či nikoliv, je zase otázka. Použití materiálu ‒ laminát, budiž, ale jaký ‒ při první panice koně, který nedej bože se postaví na zadní a předními přeskočí přední příčník, zaboří svá kopyta do tenkého plastu, rozbije ho na kousky, které vypadají jako nůž. Alternativní možností je použití mobilní sedlovny. Pokud srovnáme vedle sebe levnější typy vozíků s opravdu renomovanými výrobci, už jen tloušťka laminátové střechy hovoří za vše. Rozdíl je patrný na první pohled. O tom, jak se rozpadají na našich silnicích lamináty na střechách můžou mnozí vyprávět.

Materiál

Všem nám ‒ lidem se samozřejmě líbí celolaminátové přívěsy pokud možno s atraktivním aerodynamickým tvarem. Ale, věřte, koni je to úplně jedno. Spíše v některých případech naopak. Dobrý bytelný překližák s kvalitními nápravami a brzdovým systémem, s pevnou konstrukcí a bílou plachtou je pro koně daleko přijatelnější (vzdušný a světlý prostor) než mnohdy tmavá díra čpící laminátovou pryskyřicí. Jistě mnozí namítnou, plápolání plachty za jízdy koně znervózňuje, ale pokud plachtu přichytíte pomocí napínacích gum, jak se to používá u náklaďáku, problém je v podstatě vyřešen. Navíc, na tuto skutečnost si drtivá většina koní, i těch nezkušených, velmi rychle zvykne a dál to neřeší. Další plus, na závodech takového koně nerozptýlí plápolající reklama sponzora... :-)

Oprava poškozené plachty (na rozdíl od laminátu) se může provést na místě lepicí páskou. Zalepení u profesionálů stojí podle rozsahu poškození několik stokorun, navíc při poškození nedochází ke vzniku ostrých hran. Na konstrukci je možné kdekoli přimontovat jakoukoli potřebnou věc ‒ osvětlení, síť se senem, zavěsit příčku mezi hlavy, kamerový systém, na bočnice jednoduše pověsíme půlkulaté vědro s držáky s vodou či krmením. (Kůň během přepravy kromě sena potřebuje relativně velmi málo času k napití či podání jádra, po zbytek času nemusí být ve vozíku zbytečný žlab.) Kdo se rozhodne pro vozík s laminátovou střechou, u levnějších typů doporučuji nechat si vestavět konstrukci z trubek, která zabrání praskání laminátu v rozích, ve spojích s bočnicí o možnosti montáže dalšího příslušenství se také již nemusím zmiňovat.

Rozměry

Dalším nezanedbatelným podstatným detailem jsou vnitřní rozměry přívěsu. Kromě toho, že existují normy pro přepravce ohledně velikosti ložné plochy na jednotlivý druh zvířete, jde také o celkový objem a možnou výměnu vzduchu. U pevných střech profesionální přepravci musí zajistit tzv. nucené větrání, to znamená elektrický větrák, který je v určitém čase schopen odvětrat daný prostor. U plachet se dá prostor jednoduše odvětrat např. při stojícím vozidle v zácpě tak, že ji prostě vyhrnu nad bočnice a zajistím. Nepamatuji se na den, kdy by bylo úplné absolutní bezvětří.

Co se týká vnitřních rozměrů, šířka stání zásadně ovlivňuje pohodu koně za jízdy, čím širší, tím lépe kůň udržuje stabilitu. Velmi výhodné a pohodlné pro koně, zvláště ve spojení s přední výstupní rampou, se jeví tzv. šikmé stání- i ve vozíku pro dva koně. Je zajištěno, že kvůli vystupování prvního koně, nemusím skládat nejprve toho vzadu. O tom, jak se mnohé vozíky ve snaze o aerodynamiku a líbivost neúměrně svažují vepředu právě v místě, kde mají mít koně hlavu a tudíž by logicky tady mělo být co nejvíce místa, nemá cenu diskutovat. Mnozí moderní výrobci dělají přívěsy pro menší koně, např. dostiháky, kde celková výška uvnitř vozíku je okolo 220 cm, což je u většího drezuráka nepřijatelné. Jak by se vám líbilo cestovat několik hodin se skloněnou hlavou? Dobrá je výška přes 230 až k 240 cm.

Bočnice

Nejlepší materiál z hlediska opotřebení, výdrže, kvality, se v dnešní době jeví hliník. Všimněte si, že všechny náklaďáky a návěsy kamionů používají mnohdy i ve velmi těžkém provozu hliníkové bočnice. Laminátové skořepiny jsou z hlediska výroby v podstatě postavené buď tak, že je zalaminován pevný materiál ‒ např. vodovzdorná překližka, do stěny, nebo u některých modelů se vzhledem ke snaze snížit hmotnost prázdného vozíku na minimum, objevují i voštinové konstrukce. Případné renovace či opravy takových konstrukcí jsou však dost časově i finančně náročné. O stárnutí materiálu bylo napsáno mnoho, ne však v souvislosti s použitím na koňský přepravník. Starší i když dobře vypadající vozík může mít třeba střechu z méně kvalitního laminátu a po letech stání na sluníčku či v mrazech, tento materiál zkřehne, přestává být pružný, láme se a někdy doslova rozpadá.

Podlaha

Zásadní, velmi opomíjená věc. Jsou podlahy, vyrobené z překližek, které však za pár let doslova shnijí a rozpadnou se, protože kůň za jízdy občas (to je divné, že?) ze sebe něco vyprodukuje a jsou to materiály docela agresivní. Jsou podlahy také z lepených překližek, ale použité z druhů, které jsou speciálně upraveny na prostředí, ve kterém se budou používat. Voděodolné desky tloušťky kolem 2.5 cm (používané vesměs na všech nákladních autech a návěsech) jsou sice dražší, ale považme, chceme pro naše miláčky to nejlepší v rámci svých možností. Oželme nakupování módních ohlávek a triček, dejme radši ušetřené prostředky do kvality přepravy. Další dnes již poměrně rozšířená varianta ‒ hliník. Velmi dobré, ale také velmi drahé. Zase je potřeba rozlišit levnější typy od dražších, samozřejmě se to týká kvality použitého materiálu. Mnozí namítnou ‒ hliník je jen jeden, to ano, ale tloušťka materiálu a uspořádání do voštin či jiných profilů je velmi různorodé.

Rampa

Vesměs se používají opět z lepených překližek a to i u velmi drahých celolaminátových přívěsů. Je to nejnamáhanější část přívěsu, takže podle mě si zaslouží nejvíc pozornosti. Setkal jsem se i s případem, kdy ve snaze ušetřit, výrobce použil na rampu materiál, který se nazývá hobra, což jsou v podstatě slepené a slisované dřevěné piliny do jednoho celku. Hrůza!

Velikost a robustnost pantů, způsob a druh zajištění zavřené rampy také dokumentuje technickou vyzrálost i staršího výrobku, je potřeba mít na paměti, že taková drobnost, jako je špatné zajištění závlačkou či pérkem, může být při jízdě s koňmi zásadní. O hraně rampy jsme se už dočetli výše.

Podvozek, nápravy, brzdy

Logicky naprosto zásadní, leč velmi opomíjená věc. U nových přívěsů zřejmě nemá cenu přemýšlet, jen je potřeba znovu si uvědomit možnosti a kvality vzhledem k cenám. Nejpoužívanější dnes je levnější systém Al-Ko. Jak jistě mnozí z nás vědí, firma se zabývá širokým sortimentem pro zahrádkáře a kutily, na dobré úrovni vzhledem k použití v kategorii hobby. Stejné je to i u náprav. Naopak specializace na podvozky a brzdové systémy najdeme u podvozků od firmy Knott, ale připlatíme si. Znovu opakuji, pro občasné využití na závody, svody, výstavy pro svou potřebu, je v podstatě jedno, jaký typ zvolím. Pokud však jezdím často, daleko a s těžkým nákladem, jednoznačně preferuji přívěsy s podvozky Knott.

Pozor však na některé výrobce, hlavně pocházející z východní Evropy, používají sice komponenty, ale ne celé podvozkové skupiny, nahrazují je svými, levnějšími, ale na úkor kvality. Srovnejte někde na výstavě uložení náprav, použití materiálů, tlumiče pérování či jejich spoje. Srovnávejte ale pokud možno stejné typy. Stává se totiž, že levnější typy jsou otypovány na maximální hmotnost 2000 kg, ale to je v jejich pojetí hmotnost hraniční, u použití kvalitnějších materiálů je mezní hmotnost daleko vyšší. Nezřídka se stane, že se byť vcelku povedený vozík přetíží a on se jakoby „zhroutí" do sebe. Horní strany bočnic se k sobě přiblíží natolik, že stěží zajistíme zadní příčníky a mnohdy nejde dovřít rampa. Stává se to u typů, kde je použito tzv. nezávislé zavěšení kol. U pevných náprav nehrozí, že by se vozík prohnul, ty samy o sobě zpevňují podvozek.

Vesměs se zapomíná na údržbu a seřízení správné funkce brzd, dokonce jsem se setkal s případem, že majitel po opotřebení obložení jednoduše „vybrakoval" brzdy a tahal dál! Nechtěl bych se s ním setkat v protisměru do kopce v zatáčce... O použití zátěžových pneumatik s označením C u větších přívěsů se není třeba také rozepisovat.

Spojovací zařízení

Ve spojení s nájezdovou brzdou snad nejdůležitější součástka na celém podvozku přívěsu. Drobnost, kterou může pravidelně dělat každý z nás, je občas, třeba jednou ročně, nechat promazat maznice nad brzdovým válcem (na co tam asi jsou, že?), aby funkce nájezdové brzdy zůstala zachována. Kdo to dělá pravidelně? Nehlaste se všichni... :-)

Tím, že tažné vozidlo zpomaluje, válec je zatlačován do pouzdra, ve kterém klouže. Tím, že se zatlačí, páka válce, připevněná zespoda, natahuje pomocí jednoduchého mechanismu lanka, vedoucí k brzdám. Lanka samozřejmě musí být také v pořádku a funkční. Pokud totiž nemazaný válec neklouže, netahá za lanka a vozík pak nebrzdí, když je potřeba. Spojení mezi autem a přívěsem zajišťuje tzv. „žehlička" nevyžadující zvláštní péči. Jen jediná věc je důležitá ‒ opotřebení. Starší hodně používaná ve spojení s opotřebenou koulí může samovolně vypadnout za jízdy! Stejně tak, pokud spolehlivě nezapadá zajištění ‒ západka uvnitř žehličky.

Mnohým z koňáků při jízdě zvláště s prázdným přívěsem mlátí připojený přívěs do koule auta, je to způsobeno buď nadměrným opotřebením, nebo nevhodnou výškou tažného zařízení nad vozovkou vzhledem k výšce žehličky u nezatíženého vyváženého přívěsu (jednoduše, postavte přívěs na rovinu, vytáhněte opěrné kolečko nahoru aby se o něj přívěs neopíral, couvněte s autem koulí k žehličce ‒ měla by být pod koulí, je-li v rovině nebo nad, bude to mlátit, ve spojení s opotřebením může vypadnout).

Vozík musí i jako prázdný vyvíjet určitý tlak na kouli, v zatíženém klidovém stavu však nesmí překročit tzv. D hodnotu, a to je maximální zatížení na kouli (nejčastěji 70 nebo 100 kg). ještě velmi důležitá „drobnost" ‒ spojovací lanko. Kolik z nás ho vlastně omotá jen kolem koule, pokud ho vůbec má na vozíku? Není to jen pro legraci. V případě, že už se stane, že se vozík odpojí, nebo dojde k poškození koule, zajistí nám tohle lanko, že vozík začne sám brzdit. Natáhne se, vystřelí ruční brzdu vozíku do krajní meze, utrhne se od vozidla, ale svou funkci již vykonalo. V případě, že bude jen omotáno kolem koule a ta se vyvleče z bajonetu či utrhnou-li se spojovací šrouby, lanko se nenapne a vozík nezabrzdí. Proto je důležité mít ho zapnuté do oka, které je obvykle přivařeno na nosné části tažného zařízení.

O kvalitním osvětlení, použití rezervy, klínů a jiných bezpečnostních pomůcek jsme psali dříve. Toliko tedy o konstrukci vozíků jako takových, rozhodnout se samozřejmě musíte sami. Ještě jednou je potřeba dobře zvážit, zda zakoupím uzdečku s čelenkou Swarowski či značkovou deku (koni je to v zásadě jedno), nebo raději našetřím na kvalitní přepravník či zaplatím kvalitní služby profesionála. Vždyť na silnici opravdu jde mnohdy nejen o zdraví (a to koním jedno není).

Příště se podíváme na možnosti zapůjčování přívěsů ať už z hlediska toho, kdo půjčuje, ale i z pohledu toho, kdo si půjčuje. Mrkneme v této souvislosti i na případná úskalí při pořizování vleku ojetého.

Autor článku Tomáš Förchtgott se dlouhodobě zabývá přepravou koní na profesionální úrovni - www.horsetrans.cz, je spoluautorem projektu Koňská záchranka www.konskazachranka.cz a zároveň jeho technickým manažerem.