Původní článek: Návštěva Hněvšína: Koně naboso nebo koně naboso?

Václav Vydra, známý a oblíbený herec, který se rád ukazuje na veřejnosti se svými koňmi a jezdí na nich bez použití železa v hubě a bez použití podkov, chová je ve volném ustájení a snaží se jim poskytnout optimální povrch ve výběhu a několik let se snaží toto propagovat, dva roky studoval ošetřování kopyt u nebezpečně smýšlející německé veterinářky Dr. Strasserové, která celý svůj život zasvětila výzkumu a léčbě nevyléčitelných koní, tak tento navenek sympaticky působící herec je ve skutečnosti trapič koní, který ani neumí pořádně jezdit, a na koních se udrží jen proto, že tito nebožáci jsou od něj ostrouháni tak, že jsou rádi, že vůbec mohou chodit. Je to nesvéprávný papoušek, který přečetl jedinou knihu plnou bludů a teď opakuje naučené fráze, aby zmátl nebožáky, kteří by měli také rádi bosé koně a oni se pak hrnuli k němu a dalším několika fanatikům, kteří jim budou strouhat kopyta jejich koní do krve a vyrobí jim z nich nefungující válce.

Dokonce dokázal zfanatizovat i některé veterináře a politiky, aby mohli tyto krajně nebezpečné, až sektářské, teorie dokonce vyučovat a dál mást ubohé laické milovníky koní a tak ohrožovat celý, od středověku zaběhlý, systém péče o koně a jeho výuku. Pravděpodobně se na tom bude snažit i obohacovat. Svým koním, se kterými se prezentuje na různých akcích a kteří permanentně kulhají, nechal po sejmutí podkov před pěti lety ničit krásná, zdravá kopyta vystudovaným Strasser ošetřovatelem a nejspíš proto, aby ušetřil a měl čím zabít svůj volný čas, sám vystudoval a rozhodl se rýpat kopyta svých koní sám. Přitom by mohl oslovit spoustu jiných, kvalifikovaných kopytářů či kovářů či veterinářů, kteří by mu rádi nezištně pomohli, jeho koně by uzdravili a oni by zase mohli šťastně stát v boxe a občas i běhat po pastvinách. Ale on si vybere zrovna učení největšího vyvrhele, který si vycucal z prstu úplné bludy, snad i z nudy popadne šablonu, nůž a pero a drze pomáhá toto učení šířit. Dokonce k tomu zneužívá své popularity. Ovšem nejhorší je, že to nedělá ve zlém úmyslu, je jen naivní a pomýlený. To je ale zapotřebí zatrhnout. Je třeba objektivně informovat celou koňskou veřejnost o nebezpečí, které tito pánové (a dámy) představují pro naše skvělé, zdravé koně.

Obdivuji sebejistotu, se kterou se skupinka několika inkvizitorů z internetového portálu o koních nechá pozvat na návštěvu, aby svého hostitele nechala ukamenovat, a dokonce sama první kamenem hodí. Opravdu vznikl zcela netendenční a objektivní článek ....

Přeji všem zúčastněným jejich zdravé koně a mrzí mě, že se nespojí a nepomohou zástupům koní majících problémy s kopyty stejně tak jako pomohl p. dr. Mach mrzákům, které zakoupil, a oni za rok s chutí skákali parkury. Někdo ovšem zase dá takového koně raději utratit, aby se nemusel dívat na to, že kulhá.

Škoda, že jsem vás nepotkal před 5 léty. Nejspíš bych měl doma ukázkově napravené mrzáky, na kterých bych mohl s čistým svědomím jezdit a všichni by si přáli, aby jejich koně měli taková kopyta...

Mrzí mě, že redakce postavila celou věc takto. Myslím, že stejně tak jako mě navštěvuje spousta lidí, kteří se chtějí něco dozvědět o mě a mých koních, mohlo i toto proběhnout v daleko konstruktivnějším duchu, a třeba nás všechny, kteří se snažíme udělat pro zdraví koní něco dobrého, posunout dál.

Ovšem to se takhle opravdu nedělá.

Kdo chce bít psa, vždycky si najde hůl.

Děkuji bývalým kamarádům za snahu mě a mé koně ještě více zpopularizovat a omlouvám se, že kontrola z KVS, kterou na mě poslali, neodhalila, že týrám koně. V opačném případě by asi měli ještě větší radost.

Každý, i opravdu zdravý kůň, může někdy kulhat. Já jsem rád, že mohu se svými koňmi dělat to, co baví mě i je a dovolím si tvrdit, že je znám lépe a i o jejich kopytech a zdraví vím víc než ti, kdo mě na tomto fóru upalují.

Kdo z vás ví, jaká kopyta měli mí koně dřív a jaký pokrok udělali za tu dobu, co jsou bosí? Mí koně bohužel zdraví nebyli, když jsem se rozhodl sejmout jim podkovy a začít je léčit. Pravděpodobně nevíte, jaké úsilí je třeba vynaložit, aby se napravilo deformované kopyto.

Podivuhodné je, že se nikdo z kritiků nepřijel podívat, když mí koně v plné formě absolvují skoro každý víkend nějakou akci včetně těžkých parforsních honů.

http://www.youtube.com/watch?v=h280Ir-vUC4

Podivuhodné je, s jakou arogancí a povýšeností mluvíte o MÝCH koních, které miluji a kteří by bez péče, která jim je poskytována, možná už ani nebyli. Podivuhodné je, že se nesoustředíte na lidi, stáje a činnosti, u kterých koně opravdu trpí. A - světe div se - třeba ani nekulhají. Zatím. Byli jste se podívat někdy na kopyta koní, kteří sportují? A to na různých úrovních? Nevidíte jejich deformace? Píšete, jako kdyby kulhali jen mí koně, a to asi nejspíš pořád.

Asi máme opravdu jiné cíle a hodnoty.

Mrzí mě pokaždé moc, pokud má některý z mých koní nějaký problém. Snažím se mu vždy maximálně pomoci. Rozhodně ale tady nebudu obhajovat, co, proč a jak to dělám. Jak jsem si všiml, většina čtenářů ani redaktorů to ani nechce slyšet.

Téma je to velmi obsáhlé a proto se musím připojit k MVDr. Mádrovi a pozvat ty, kteří se opravdu chtějí dozvědět, o co jde, na náš seminář, kde se vše podrobně a logicky vysvětluje.

Víc svého času vám už nedám. Potřebuji ho pro své koně.

Václav Vydra

V článku napsaném Dr. Švehlovou „Návštěva Hněvšína: Koně naboso nebo koně naboso?" jsou uvedeny skutečnosti, o kterých se během návštěvy nemluvilo nebo byly dle mého názoru špatně interpretovány, nebo se o nich mluvilo, ale nějak se do článku nevešly, takže bych to rád uvedl na pravou míru.

Principy bosého trimu jsou dost univerzální a většina škol bosého trimu vychází ze stejných nebo velmi podobných premis. Principy trimu Dr. Strasserové byly popsány v článku publikovaném na Equichanelu http://www.equichannel.cz/fyziologicka-uprava-kopyt-dle-dr-strasser. Tyto principy vychází z anatomie, histologie, fyziologie a etologie koní. Všechny jsou doloženy v učebnicích nebo ve vědeckých publikacích. Dr. Strasserová jako pionýr bosého trimu je jediná, která opravdu vychází z vědeckých poznatků a vše co říká, má podloženo. Poměrně snadno lze doložit, že tyto principy jsou skutečné, reálné a zcela logické, vycházejíí rovněž z matematických modelů kopyta a fyzikálních principů přenosu hmotnosti těla na zem při pohybu.

Je těžké se shodnout na hodnocení kopyt a jejich patologií, pokud se neshodneme na principech. A to se opravdu s Dr. Machem ani s Dr. Švehlovou neshodneme.

Jedním z diskutovaných principů je princip uložení kopytní kosti. Kopytní kost byla přírodou zkonstruována tak, aby optimálně zavěšena do kopytního pouzdra roznášela váhu těla na rohové pouzdro. Toto je jedině možné, pokud bude spodní okraj kopytní kosti rovnoběžný se zemí a tím bude úhel korunky svírat se zemí 30 stupňů. V této poloze je směr růstu rohových rourek a lamel takový, že dochází k optimálnímu přenosu váhy na podložku. Tehdy nedochází k deformacím rohového pouzdra a rohovina roste velmi hladká, jednolitá a kvalitní. V této poloze nedochází k přetěžování závěsu kopytní kosti a riziko vzniku chronického schvácení je nulové.

Je zarážející, jaká neznalost panuje všeobecně k tomuto tématu a neustále se omílají konvenční poučky pro polohu kopytní kosti a tvar kopyta. Bylo by jistě dobré pro kritiky, aby si k této problematice něco přečetli nebo se důkladně podívali na kopyto koně.

Poloha kopytní kosti souvisí také s prokrvením kopytní škáry. Jakýkoliv náklon kopytní kosti vede ke zhoršenému prokrvování kopytní škáry především v přední části kopyta. Tento efekt je podstatou znecitlivění kopyta a tedy potlačení bolesti, jak při patologických stavech v kopytě, tak i při fyziologickém pohybu. Kůň má omezenou citlivost a tím dostává méně informací o terénu, po kterém se pohybuje. Paradoxně se jeví jako zdravý, protože díky znecitlivění nekulhá.

Další z principů je princip stimulace kopytního mechanismu. Dnes nikdo z odborníků zabývajících se úpravou bosých kopyt nepochybuje o důležitosti kopytního mechanismu a snaží se svou úpravou podpořit jeho funkci. V zajímavé diskuzi s týmem Equichannelu vyplynulo, že dámy a pán toho moc o fungování kopytního mechanismu neví a zjevně se ani nepokoušejí něco se dozvědět, přestože na Equichanennelu byl o tomto tématu opět publikován článek http://www.equichannel.cz/kopytni-mechanismus.

V případě koní Václava Vydry je zjevné, že kopytní mechanismus funguje tak, jak má. Výjimku samozřejmě může představovat pravé přední kopyto Navary, které je špalkové, zužuje se od korunky dolů a kopytní mechanismus je tudíž omezen. Nicméně za dobu, co se kopyta Navary upravují podle principů Dr. Strasser, dochází k postupnému rozšiřování a nápravě tohoto stavu.

Toto obecně platí u všech koních Václava Vydry a pokud nahlédnete do dokumentace, zjistíte, že v důsledku podkování měli tito koně opravdu deformovaná a nemocná kopyta a za posledních 5 let bosé úpravy tato kopyta udělala obrovský pokrok. Překvapují mě soudy Dr. Macha, které dělá bez znalosti anamnézy těchto koní.

Jednou z naprosto mylných představ určité skupiny zabývající se bosým trimem je přeceňování významu stimulace střelu a významu tvaru střelu. Je sice jasné, že střel je indikátorem zdraví kopyta a utlačený střel je důsledkem kontrakce kopyt, ale střel hraje v kopytním mechanismu jen minoritní úlohu. Pokud nejsou správně upravovány nosné stěny, rozpěrky, chodidlo,... je naprosto zbytečné hovořit a zabývat se úpravou a tvarem střelu.

Co je opravdu na pováženou, jsou poznámky o výšce chodidlové klenby potažmo o plochosti kopyt. Tato tvrzení svědčí opravdu o neznalosti problematiky bosých kopyt a o hlubokém rozporu v posuzování zdraví kopyt mezi konvenčním pojetím a pojetím školy Dr. Strasserové. Hloubka kopytní klenby je u koní Václava Vydry zcela fyziologická. Naopak vysoká klenba chodidla je průvodním jevem kontrahovaných kopyt a kopyt s přerostlými patkami a rozpěrkami. Dr. Mach taková kopyta považuje za zdravá! Což já považuji za neštěstí.

Je značně nesmyslné u koní upravovaných bosým trimem používat diagnostické kopytní kleště pro zjištění bolestivosti. Vzhledem k dosti značné pružnosti patek a záměrnému udržování pružnosti rohoviny bude kůň vždy cítit stisk kleštěmi jako bolestivý, bez toho, že by v kopytě probíhal patologický proces.

Mezi chovateli koní a veterináři existují mýty v posuzování a vnímání bolesti. Je nutné odlišovat bolest způsobenou patologií v kopytě a citlivost fyziologicky upravovaných a tedy fyziologicky citlivých kopyt, který vede ke snížení komfortu při pohybu po nekvalitním povrchu. Je naprosto nesmyslné si myslet, že kůň, který nekulhá, nemá poškozená kopyta a naopak, kůň, který kulhá, má kopyta poškozená. V případě koní pana Václava Vydry (kromě Nelly) nebyl na kopytech žádný akutní patologický stav, který by ukazoval na zánět (rubor, calor, dolor, tumor et functio laesa). U těchto koní nebyla klinicky zaznamenána změna triasu, která by opravdu znamenala příznak velké bolestivosti. Dr. Mach, k mému překvapení, toto vyšetření vůbec neprovedl, ačkoliv to má být první věc, kterou veterinář musí provést "lege artis", pokud zvíře vyšetřuje.

Během návštěvy Hněvšína nepadl jediný dotaz na moje curriculum vitae, přesto bylo v článku probíráno. Tak jen pro upřesnění. Moje veterinární praxe je smíšená. Jsem z veterinární rodiny, kolem koní se pohybuji do svých 16 let a mám dostatek veterinární praxe u koní. Nezabývám se profesionálně úpravou kopyt, ale kopyta strouhám jako student SHP a vystrouhal jsem dostatek kopyt pod dohledem Dr. Strasser. Moje sympatie k principům Dr. Strasserové vychází z toho, že jsou v souladu s mým pojetím veterinární medicíny s důrazem na fyziologii organismu. V současnosti se mimo jiné profesionálně zabývám diagnostikou kopytních patologií a v databázi mám stovky rentgenových snímků kopyt s různou anamnézou. Podporuji diagnosticky ty, kteří chtějí mít u svého koně správně fyziologicky upravená kopyta a takto zachovali zdraví a dlouhověkost svého koně. Současně, společně s Václavem Vydrou, pomáháme zájemcům vytvářet optimální podmínky držení koní, aby nedocházelo k jejich poškozování nevhodným ustájením.

Kritikům, kteří tvrdí, že Dr. Srasserová je jedinou duchovní matkou a uctívanou polobohyní, bych rád odpověděl toto: „Dr. Strasserová nese velké zásluhy, že shromáždila všechny informace, ale ona sama přispěla jen relativně malou částí do celé mozaiky, z které vychází tento celkový obraz. Jsou to desítky lidí, kteří stojí vědomě či nevědomě za tímto směrem koňské ortopedie. Z mnohých bych rád jmenoval tyto: Bracey Clark, Christopher Pollitt, H. Smedegard, Robert Cook, L. Bein, R. Zierold, apod.."

Co je opravdu zarážející, je nezájem týmu z Equichannelu o vzdělávání. Ačkoliv byli všichni pozváni na seminář „Život se zdravými kopyty", nikdo se nakonec nezúčastní. Z dlouhé diskuze, kterou jsme vedli s týmem Equichannelu, ale vyplývá, že o principech Dr. Strasserové nikdo z nich nemá elementární znalosti a naopak se drží svých dogmat, které jsou poplatné konvenčnímu chovu koní a konvenční veterinární péči. Pokud chci něco kritizovat, musím o tom něco vědět a to dámy a pán, se vší úctou, nesplňují. Na rozdíl od nich Dr. Strasserová a její studenti mají znalosti i z „druhé strany".

Podporuji vzdělání v oblasti úpravy bosých kopyt a aktivně ho prosazuji a provozuji, protože praxe ukazuje neustálé rozšiřování mýtů v této oblasti, hlubokou neznalost amatérských kopytářů vedoucí k poškozování koní. Tvrdím, že kromě školy Dr. Strasserové neexistuje v České republice odpovídající vzdělávání v oblasti úpravy bosých kopyt, které má skutečně vědecké základy a vychází z obrovských praktických zkušeností.

Je evidentní a dá se celkem snadno prokázat na případových studiích, že koně strouhané podle principu „nedotýkám se chodidla a rozpěrek" nebo „strouhám tak, aby kůň nebyl citlivý po vystrouhání" mají velmi podobné patologie a deformace jako koně s podkovanými kopyty. Důsledky těchto trimů jsou velmi podobné následkům podkování, jelikož dochází ke snížení prokrvování kopytní škáry, ke znecitlivění a k deformacím podobným a někdy i horším než u kopyt podkovaných. Otázka tedy zní, kdo skutečně poškozuje a týrá koně? Já odpověď znám a doufám, že k poznání dojdete i vy.

Pevně doufám, že naše vyjádření budou publikována bez cenzury redakce Equichannelu.

Pavel Mádr

Redakce EQUICHANNELu dala příležitost k vyjádření (nezkrácenému a necenzurovanému) i druhé straně, musí ale upozornit čtenáře, že se neztotožňuje s prezentovanou filosofií ani výroky.

Pod článkem je přiložený dopis pro dr. Strasser s otázkami týkajícími se situace zjištěné při návštěvě Hněvšína a odpověďmi paní doktorky.