S Daliborem Dostálem ještě jednou o divokých koních v české krajině

30. 11. 2020 EQCH redakce Autor fotek: Archiv Česká krajina, Exmoor Pony Society

Před nedávnem jsme v návaznosti na mimořádný zájem českých i zahraničních médií o projekty, které realizuje ochranářská organizace Česká krajina, požádali o rozhovor ředitele této organizace, pana Dalibora Dostála. A na našem Facebooku se rozpoutala vášnivá diskuse, na kterou se dnešním rozhovorem pokusíme alespoň částečně reagovat...

Přestože společnost Česká krajina o svých projektech velmi aktivně informuje, přestože její projekty získaly prestižní ocenění a přestože společnost při naplňování svých cílů úzce spolupracuje s předními institucemi, vědeckými ústavy i významnými podniky a společnostmi, nejsou její aktivity stále ještě celou naší komunitou plně pochopeny. Divocí koně v naší krajině vzbuzují emoce. Emoce pozitivní, i emoce veskrze negativní. A právě proto dnes budeme znovu zpovídat ředitele společnosti Česká krajina, pana Dalibora Dostála. Snad další informace toto citlivé téma trochu osvětlí.

Ale ještě před tím, než budou položeny otázky, možná není od věci připomenout, že projekt „Návrat divokých koní“ nemá nic moc společného s chovem koní. Cílem tohoto projektu je obnova biodiverzity české krajiny – ať už jde o obnovu klíčových ekosystémů a biotopů nebo ochranu a navracení ohrožených druhů rostlin a živočichů do přírody. A proč se na těchto aktivitách mají podílet koně? Protože divoký kůň patřil mezi původní – běžně se vyskytující – živočišné druhy Evropy. Stáda divokých koní tedy měla významný a také dlouhodobý vliv na formování některých biotopů našeho kontinentu. Je tedy nejen logické, ale i zcela přirozené, pokud se v rámci snah o obnovu klíčových ekosystémů nebo v rámci projektů zaměřených na navracení ohrožených druhů rostlin a živočichů do přírody pokoušíme „využívat“ právě tyto velké kopytníky.

Mimo to – České krajině nejde jen a jen o „divoké koně“. K projektům, které Česká krajina rozjela anebo se na jejich realizaci podílí, patří i návrat zubrů do České republiky, návrat praturů, záchranný program losa evropského, projekt SOS motýli, Alej elfů anebo projekt Zelené plíce Ostravska.

Pane Dostále, v reakcích na náš nedávný rozhovor znovu padly dotazy, proč jste v rámci projektu „Návrat divokých koní“ využili plemeno exmoor pony. Mohl byste se tedy pokusit vysvětlit, proč za účelem pastvy rezervací nedostal zelenou jeden z našich národních pokladů, huculský kůň?

Jednou z důležitých součástí našeho projektu je snaha o maximální autenticitu. To znamená, že se snažíme chovat takové koně, kteří maximálně odpovídají původním divokým koním, kteří se vyskytovali v Evropě. Tento požadavek splňují právě divocí koně z Exmooru.
Genetické analýzy z posledních let ukázaly, že svým zbarvením, velikostí a stavbou těla odpovídají původním divokým koním. Navíc analýzy DNA ukázaly u koní z Exmooru také další důležitou vlastnost – minimální prokřížení s jinými plemeny koní. Tím se výrazně liší právě například od huculů. Jak je známo, jejich chov oficiálně začal až v roce 1877 na pomezí dnešního Rumunska a Ukrajiny, i když první stádo bylo založeno již v roce 1856 v Lučině, ale v roce 1872 bylo zrušeno a chov poté začal znovu od nuly. Kromě lokálních koní nejasného původu se na vzniku huculů podíleli také koně plemene norik a rovněž koně arabští. Právě zapojení koní asijského původu huculy diskvalifikuje z použití v rámci ochrany přírody, kde by měla být maximální snaha o původnost. V porovnání s huculy jsou koně
z Exmooru výrazně starší. První písemná zmínka o nich pochází již z roku 1086, kdy byli v rámci královské honitby vedeni na seznamech divoké zvěře. Od nepaměti se pro ně používalo pojmenování divocí koně.

Je použití arabských koní při šlechtění huculů jediný důvod, proč je pro pastevní rezervace hucul nevhodný?

Existují i další vážné důvody. Vliv arabských koní se dodnes negativně projevuje výskytem nežádoucích bílých odznaků na srsti některých jedinců plemene hucul. Navíc je potřeba pamatovat na to, že huculové vznikli za konkrétním účelem, jako koně určení k nošení břemen. To vedlo k cílenému výběru určitých zvířat, změně jejich proporcí. Jinými slovy – na rozdíl od divokých koní z Exmooru u huculů proběhla celá řada chovatelských zásahů, které je vzdálily původním divokým koním.

Mohou mít vliv na pohodu a welfare exmoor pony, kteří žijí v našich rezervacích, odlišné environmentální podmínky, než jaké tito koně znají ze své původní domoviny?

Divocí koně jsou velmi adaptabilní a dokážou obývat velmi odlišné biotopy, od suchých, savanovitých či stepních lokalit až po podmáčená, bažinatá stanoviště. Svědčí o tom i to, že zvládají život v přírodě bez přikrmování a dalších zásahů ze strany člověka. Za šest let v České republice ve výborné kondici zvládali extrémní mrazy kolem mínus 30 stupňů, několikaletá sucha i rekordní vedra. Ublížit jim dokáže v podstatě jenom člověk.

Jakým způsobem je o koně v pastevních lokalitách pečováno?

Péče asi není to správné slovo. Tato zvířata byla zvolena právě s ohledem na to, aby byla bezúdržbová, bezkontaktní, nepotřebovala žádnou péči a zásahy ze strany člověka. Nepotřebují tedy korektury kopyt ani další veterinární či chovatelské zásahy. Řada zásahů, které provádějí chovatelé domácích koní, je nutná proto, že se jejich zvířata zúčastňují různých svodů, závodů a podobně. U zvířat, která žijí v uzavřeném stádě, nejsou potřeba. Nicméně k čemu u divokých koní určitě dochází, je pečlivá kontrola. Pravidelně se odebírají vzorky trusu na rozbory výskytu parazitů, v případě transportu zvířat se provádějí krevní rozbory, odebírají se vzorky na analýzy DNA a podobně. Při každém transportu zvířat je přítomen veterinární lékař, dělá odběry na všechna potřebná vyšetření. Na základě výkladu legislativy z roku 2015, kdy vznikala naše pilotní rezervace, je na každé pastvině přístřešek. Později jsme zaznamenali informaci, že šlo o posunutí legislativy EU, která nařizuje přítomnost úkrytů, včetně přírodních. Těch mají zvířata na našich pastvinách dostatek, ale přístřešky splňujeme i původní, přísnější výklad.

Jaký je celkový počet koní, kolik je plemenných hřebců, kolik bylo odchováno hříbat. Uplatňujete příbuzenskou plemenitbu?

V současnosti se v Česku eviduje zhruba 160 divokých koní. Z toho jsou 4 uznaní plemenní hřebci. Z našich odchovů máme několik velmi povedených hřebečků, kteří budou po zhodnocení inspektory zařazeni mezi plemeníky. Jinak celý chov podléhá velmi přísným regulím a pravidlům. Každé hříbě je kontrolováno inspektory z Anglie, od letošního roku působí samostatně i vyškolení inspektoři z České republiky. Každé zvíře je zapsané v plemenné knize. Proto se neuplatňuje příbuzenská plemenitba, naopak se pro zakládání stáda vybírají co nejméně příbuzná zvířata tak, aby byla zajištěna co největší genetická diverzita nově vznikající populace.

Je možné, že odchovy nebude možné výhledově umístit? Je plánována regulace chovu?

V České republice je v současné době zhruba 145 míst, kde vymírají motýli a vzácné druhy květin, protože jim chybí pastva velkých kopytníků. Dlouhodobě tedy budou mít divocí koně práce dost a dost. Co je může ohrozit, jsou různé administrativní a byrokratické průtahy, které přibrzdí nebo zastaví přípravu a realizaci konkrétní rezervace. To se stalo například při dlouhodobě plánovaném dokončení pilotní rezervace v Milovicích, ale potkávají se s tím bohužel i organizace a ochranáři v jiných částech České republiky.

Budou hříbata nabízena k prodeji pro potřeby speciálních výstavních tříd anebo pony sportu?

V Česku slouží koně z Exmooru primárně k péči o krajinu. V Anglii je poměrně kontroverzní snaha o větší rozšíření těchto koní prostřednictvím domestikace, nicméně experti upozorňují, že u takových zvířat dochází k nevratným změnám jejich fyziologie. Proto se tato zvířata následně již nevrací do divokých chovů, tak, aby zůstala zachována původní a nejcennější linie těchto zvířat. Z toho důvodu v České republice s prodejem zvířat za vámi jmenovanými účely nepočítáme. Naopak je bezplatně poskytujeme pro zakládání nových rezervací.

Jsou plány na další rozšíření pasených ploch?

Pastevní rezervace je určitě potřeba rozšiřovat. Už za mého dětství jsem mohl v přírodě vidět jen ubohé zbytky z pestrosti, kterou kolem sebe měli na stejných místech ještě moji rodiče. Moje děti jsou na tom ještě výrazně hůře. Pokud po sobě naše generace nemá zanechat jenom spoušť a mrtvou krajinu, je potřeba, aby vznikala další místa, kde dáme přírodě šanci zachránit ohrožené druhy květin a živočichů. A pastva velkých kopytníků, jejímž nejdůležitějším základem jsou divocí koně, se ukázala jako nejlepší recept pro uzdravení nemocné krajiny.

V případě, že vás zajímají informace týkající se divokých koní, naleznete je zde.

K dispozici jsou i další dokumenty věnované této problematice. O jejich zaslání lze zažádat zde.

Podobné články
Super.cz

V její tvorbě se vždy v určité míře zrcadlí její život. V posledním filmu Alice Nellis s názvem Buko to platí dvojnásob. Režisérka do něj obsadila…

Super.cz

Starokladrubský bělouš, kterému je 23 let, si zahraje jednu z hlavních rolí v novém filmu Alice Nellis Buko. Jde o dědictví po právě zesnulém…