Příliš štíhlí... pohled z druhé strany

Na dnes uveřejněnou reportáž o achaltekinských koních z Kvašťova se mi ozvala „slečna brigádnice“ Iva Katrlíková, která ve zmíněném zařízení na podzim pracovala. Přečtěte si tedy i pohled z druhé strany o tom, jak to v Dalidě na podzim vypadalo.

„U pana Červeného jsem pracovala od srpna myslím do začátku listopadu loňského roku. Kdy byla pořízena videonahrávka nevím, to už jsem tam nebyla. Už v té době někteří koně nevypadali dobře. Vlastně už od léta. Nejhůř vypadaly Aigiz, Ajša a Agarjenka, ty jsem třikrát denně zavírala a přikrmovala granulemi. Jednalo se o značku Standard od Energy's. Myslím si, že hlavním důvodem jejich stavu byla začervenost. Dobře jsem o ní věděla, z koní padali červi. Říkala jsem to majitelům mnohokrát, tedy komunikovala jsem hlavně s paní Havlíčkovou, která v areálu bydlela, pana Červeného jsem moc často nevídala. Mimoto si myslím, že někteří koně měli problém i se zuby. Řešili jsme to v souvislosti s hřebečkem, který byl přivezený z Ruska s ochrnutou polovinou hlavy, zda by mu úprava zubů nepomohla. Nenapadlo mě upozornit na zuby i u ostatních koní. Kromě toho si myslím, že koním chyběly minerály. Neustále březí a laktující klisny přece potřebují dodávat minerální doplněk. Myslím, že proto vypadala špatně i některá hříbata ještě pod klisnami, neměla dost v mléce."

Skutečně se nedávala žádná minerálka? „Když jsem přišla, v létě, koně byli na zeleném a k tomu již nedostávali nic. Klisny byly v sadu, tam celkem byla slušná pastva. Na podzim přešly na seno, měly k němu stálý přístup, nebo když někdy došlo, než se přivezlo další, tak alespoň ke slámě. Postupně se začala přidávat směs granulí, vařeného ječmene, máčené cukrové řepy a kukuřičných lupínků, nejdřív hřebcům, pak i klisnám. Ty tři hubené dostávaly třikrát denně příkrm, ale minerály ne. Koně dostali sůl, ale už ta sůl byla majiteli považována za velký nadstandard, protože 'tu přece v poušti nemají'. Co teprve minerály. Sůl ukusovali ve velkém, ani jsem ji tam nemohla nechat celý den, aby se nepřiotrávili."

Jak tedy koně a hříbata vypadala, když jste odcházela? Co způsobilo kritický stav některých z nich? „Oni byli hubení tak nějak stále, žádný náhlý zlom tam nebyl. Ten dvouletý hnědý hřebeček vlastně od příjezdu, to černé hříbě už pod matkou. A jen se to zhoršovalo. Asi hlavně kvůli tomu začervení. Viděla jsem i několikacentimetrové červy. Bylo mi řečeno: 'o víkendu jsme je odčervili'. Jenže jak? Hříbata na sebe nenechala pořádně sáhnout a ani neměla ohlávky. Neumím si představit, jak to udělali. Gel a Bahar nevypadaly nejhůř, spíš tak nějak jako ty ostatní. Nevím, co se stalo, že uhynuly. Hříbata se v září odstavila a dobrý měsíc stála v boxech jen s občasným pohybem ve stáji v uličce. Není divu, že měla oteklé klouby. Až než jsem odešla, po mém naléhání, že potřebují volný pohyb venku, je pan Červený přestěhoval na dvůr."

Víte něco o možné otravě ze sena? „To špatné seno s klacky bylo z části louky, kde bylo víc 'sladkého lupene'. Nemyslím si, že by bylo závadné. Na kvalitu sena to nemělo žádný vliv, spíš jen na kvantitu. Várka sena po kterém byl problém byla cca 3 týdny stará otava. Když jsem zjistila, že to začali krmit, vylítla jsem jako čertík z krabičky..."

Se senem tedy problém nebyl? A jak to bylo s přístupem do stáje nebo přístřešku? Podle KVS pro všechny koně zajištěný nebyl. „Klisny z výběhu u studánky utíkaly, takže byly v jiném, odkud přístup do stáje neměly. Neměly tam ani vodu, natáčela jsem jim ji tam hadicí do tří až pěti lavůrků, ale byl to problém, chtělo to alespoň vanu. O tu by se ale mohly říznout."

„Já jsem věděla co dělám, vědomosti mám, zkušenosti také, ale tohle opravdu nešlo. Nikdo nic neposlouchal. Říkala jsem paní Havlíčkové, že je potřeba to a to (minerálie, odčervení, další seno), ale nic nebylo. O koně jsem se starala převážně já, ona byla uvnitř, dívala se asi na televizi. Oficiální důvod mého odchodu byl, že mám jinou práci. Ale bylo to spíš tak, že to prostě nešlo. Když jsem tam ty tři měsíce dělala, celou dobu jsem věděla, že je to špatně, ale mám čisté svědomí, protože koně se v té době měli v daných podmínkách nejlépe, jak to šlo. Jenže to ještě nebyly ty mrazy..."

Pro srovnání přikládáme odkaz na fotogalerii achaltekinských koní v hřebčíně Shael.

Podobné články

Ministerstvo zemědělství zveřejnilo informace o legislativním procesu návrhu vyhlášky, který je do 14. 11. 2024 v meziresortním připomínkovém řízení.

CDI Olomouc - Nero W

Jan Zamec je stálicí naší drezurní scény a věnuje se nejen drezurnímu sportu, ale i výcviku koní všech věkových i výkonnostních kategorií. Co by…