Převalští koně po osmé z České republiky do Mongolska

25. 6. 2018 Miroslav Bobek Autor fotek: Miroslav Bobek

Po osmé jsme armádním letadlem CASA přepravili koně Převalského z České republiky do Mongolska. Zdánlivě rutina, ale ve skutečnosti velké nervy. Co se povedlo sedmkrát, nemusí se nutně povést po osmé. A může stačit málo.

Krátce před startem mi do Kbel přišla zpráva, že na cílovém letišti v Bulgan sumu pršelo a že další přeháňky jsou hlášeny i na následující den. Silný déšť či nízká oblačnost by ovšem přistání na nezpevněné ploše bulganského letiště znemožnily a museli bychom letět do Khovdu. To by transport v nejlepším případě podstatně prodloužilo a prodražilo...

Ale štěstí nám přálo. Během našeho letu nad Ruskem se v Bulgan sumu vyčasilo a přistáli jsme přesně podle plánu. Prudký déšť nás zastihl až o pár hodin později, když jsme se auty blížili k Tachin talu. Na tom však již nezáleželo. V podvečer vyběhly čtyři klisny z přepravních boxů do rozlehlé ohrady, v níž si během následujících měsíců budou zvykat na mongolské klima a polopouštní vegetaci.  Jsou doma, v krajině, kam patří.

I po osmé se všechno povedlo, jak mělo. Ale jedna věc bude tentokrát jinak. Vždycky před návratem domů jsme se z Tachin talu vypravili za Zetou. Někdy jsme ji našli, jindy ne, ale snad nikdy jsme tento rituál nevynechali. Zeta byla živoucím symbolem návratu divokých koní do Vnitřní Asie. Narodila se roku 1994 jako vůbec první hříbě v naší chovné a aklimatizační stanici v Dolním Dobřejově a do západního Mongolska byla v rámci mezinárodních transportů přepravena v roce 1998. V Gobi přežila všechna úskalí, dokázala vzdorovat i nesmírně kruté zimě 2009-2010, odchovala mnoho hříbat a po celá léta tu byla nejstarším koněm Převalského. Byla… Bohužel nedlouho před naším letošním příjezdem – začátkem června – uhynula. Píšu to a je mi smutno. Už ji neuvidím….

Jenže život jde dál. Až ve stínu jurty dopíšu tenhle sloupek, rozjedeme se hledat jiného koně. Jmenuje se Bars a je Zetiným vnukem. V Gobi dnes vládne vůbec největšímu harému, který čítá deset klisen. Příběh pokračuje. Sbohem, Zeto… Hodně štěstí, Barsi!

Podobné články

Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala…

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část tohoto období bývá nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je…