Celá akce, organizovaná Ústeckým krajem, byla dlouho připravovaná a směřovalo k ní pět předešlých ročníků slánských slavností v napoleonském duchu. Na start pochodu, který měl dvě fáze, se v pondělí v poledne sjelo do Slaného celkem devět jezdců. Já tradičně v dámském sedle coby ruská kněžna doprovázející ruského generála (tentokrát Miloradoviče, neb Bagration už je v roce 13 téměř rok po smrti), ovšem nikoliv v sedle Fabiana, ale šestiletého starokladrubského hřebce Solo Famara XXI-5 alias Solika (přeci jen se lépe kůň testuje v létě než v zimě).

Pondělí 26. 8. 2013

Na náměstí ve Slaném dojíždíme s relativním zpožděním, ale zdaleka nejsme jediní. Prší. Ve dvě hodiny nám pan starosta města Slaného přeje šťastnou cestu, přestává pršet a celá kavalerie se dává do pohybu. Na trase nás očekávají na několika destinacích novináři z regionálních týdeníků, a proto je třeba nasadit svižné tempo. Krátce po výjezdu ztrácí náš velící mapu, ale do blízkých Královic přijíždíme relativně na čas. V místní hospodě nabíráme zásobu map a pokračujeme směrem na Vraný. Komplikacím však zdaleka neodzvonilo a zdálo se, že ztracená mapa a bloudění je pouze začátek. Prasklý podbřišník, dva prasklé třmenové řemeny a jeden pád, nabíráme téměř hodinové zpoždění a na správnou cestu nás navádějí až pánové novináři, kteří nám vyjeli naproti z Vraného a doprovázeli nás pak až k pomníku padlých vojáků a odtud až do Peruce. Tempo je svižné. V Peruci, před kostelem sv. Petra a Pavla, přijímáme šišku lovečáku od místních domorodců a také ji okamžitě ztrestáme. Když už jsme v Peruci, nesmíme vynechat památný Oldřichův dub a poté již následujeme naše průvodkyně z Ranče pod Vrbou do místa, ve kterém budeme nocovat. Cílová stanice, obec Poplze. Díky bloudění a "špatnému" měřítku mapy jsme první den najeli téměř 45 km, což jako zahřívací kolo nebylo vůbec špatné...

Úterý 27. 8. 2013

V deset ráno vyjíždíme z Ranče pod Vrbou na cestu do Terezína. Místo jezdecké stezky, která se nezdála být příliš zajímavá, volíme cestu okolo Ohře. Krásná, prostorná cesta podél vody přímo vybízí k rychlejšímu tempu. Počasí nám přeje, ani horko ani zima a hlavně... neprší. První zastávka je v Budyni nad Ohří, kde si v restauraci U Mlýna dáváme výborný oběd, koně škubou trávu kousek od restaurace a dostávají napít. Pohoda. Vyrážíme opět podél vody směrem k Doksanům. Do cesty se nám však staví vymletá díra plná kořenů ze zřejmě padlého stromu. První koně přejdou relativně v pohodě, se třetím se utrhnul kraj a jezdec se poroučí do změti kořenů i se svým ořem. Naštěstí se ani jednomu, kromě vyzuté boty, nic nestalo. Ostatní se přes tuto překážku dostali již bez problémů, i když můj mamut měl co dělat, aby po úzkém kraji prošel.

Dál už vedla opět pohodlná cesta chatovou oblastí. Páni vojáci vyrabovali domorodce (lahev zelené a pivo) a v Doksanech v místní hospodě proběhl tzv. druhý oběd. Při odchodu narušuje hulánská hlídka natáčení filmu v místním klášteře. Dál pokračujeme podél vody ku Terezínu. Jelikož hulánský předvoj nedbá rad domorodců, zajíždíme si několik kilometrů do Bohušovic nad Ohří a do Terezína vcházíme nečekaně z jiné strany, než jsme očekáváni. Celkově jsme ujeli (včetně zajížděk) cca 30 km a i přes to měli koně dost elánu na to, aby dvakrát protrhli ohradník a šli zkoumat Terezínskou pevnost. Večerní párty U Pandura se protáhla do brzkých ranních hodin a nutno říci, že jsme byli rádi, že středa je skoro tzv. day off.

Středa 28. 8. 2013

Ve středu má jízda s vozatajstvem a pěchotou vytvořit kolonu a z Terezína se přemístit do nedalekých Libochovan. Přicestoval Fabian s Pavlem Eclerem a zakulatili počet kavaleristů na deset. Na cestu vyrážíme pod vedením Petra Vojta až ve tři hodiny z náměstí přes město a golfový park do Litoměřic, kterými nás provádí policejní hlídka. Poté již najíždíme na cyklostezku, která nás dovede do Velkých Žernoseků. Tempo je přiměřené, převážně krokujeme, aby nám pěchota stačila. Trochu se oteplilo a nutno říci, že v soukenném černém kostýmu začíná být slušné vedro. Ve Velkých Žernosekách jsme pozváni do místních vinných sklepů na exkurzi a ochutnávku vín. Na náměstí, kde nás vítá paní starostka, se sešla spousta dětí i dospělých, pro které je průjezd kolony nevšedním zážitkem. Pokračujeme dál po cyklostezce do Libochovan. Tam se nám dostane krásného přijetí od paní starostky a téměř celé obce. Tábořiště je postaveno na břehu řeky (na začátku pozemku je cedule "zákaz stanování") pro koně zajištěno seno a pro vojáky, kteří nechtějí spát ve stanech, i ubytovna se sprchou. V místní hospodě nás čeká vychlazené pivko. Dnešní den znamenal zhruba 15km trasu a nic zásadního se nepřihodilo.

Čtvrtek 29. 8. 2013

Po nutné opravě brzdy na jednom z povozů vyrážíme na cestu až před polednem. Dnešním cílem je hrad Střekov, resp. jeho podhradí a pastviny místního jezdeckého oddílu. Trasa vede opět po cyklostezce a jde se krokem. Pěchotu v několika úsecích převáží povozy. Obdivuji, že dál chtějí jít po svých. Po prvním dnu mají dost husté puchýře, ale válka je válka. Opět se oteplilo a kdybychom nešli podél vody, asi by byla cesta v tomto tempu dost nesnesitelná. Takhle jedeme relativně ve stínu, od vody trošku fouká. V Sebuzíně zastavujeme na oběd. Opět se jmenuje restaurace U Mlýna, ale s tou v Budyni se nedá srovnat ani obsluha ani jídlo. Navíc se paní vedoucí tvářila, jako kdyby jí vadilo, že se 30 lidí chce najíst a udělat hospodě kšeft. Nu což, jelo se dál přes Brnou nad Labem až do Střekova. Dnešní etapa přidala dalších 17 km. Koně i vojsko bylo umístěno na horní pastvinu místního jezdeckého oddílu a večer nás čekal hrad Střekov. Zde jsme se již setkali s Jirkou Burešem a Jakubem Samkem, zástupci organizátora rekonstrukce bitvy, a panem starostou města Slaného Ivo Rubíkem, s nimiž jsme společně povečeřeli v hradní restauraci. O večerní program se postarala kapela na dolním nádvoří a koně, kteří se rozhodli si opět spojit všechny ohrady do jedné.

Pátek 30. 8. 2013

V půl dvanácté odcházíme z horní pastviny na parkoviště hradu, odkud nás hlídky městské i státní policie doprovází do Ústí nad Labem. Procházíme městem k budově soudu, u které máme zhruba hodinovou pauzu před dalším přesunem skrz město. Jelikož se počítalo s nutnými uzávěrkami města a dopravním kolapsem s tím souvisejícím, museli jsme časy dodržovat do puntíku přesně. Vyrážíme tedy opět pod policejním dohledem k Mírovému náměstí a následně k parku před budovou muzea. Ten je v tuto chvíli určen k odstavení a napojení koní. Začínají se sjíždět vojáci všech armád, aby mohli na Mírovém náměstí sehrát scénu zabití dragouna Jordána. V Muzeu na nás čeká oběd a pak se již řadíme k odchodu na "mírák". Cesty lemují davy diváků. Mužská část odjíždí na náměstí k bitevní ukázce. Já očekávám v pozadí, jak dopadne první Solovo setkání se střelbou z pušek a děl. Nic, jen řehtá po koních, kteří mu najednou odešli od kostela, a trošku se kroutí. Když ale vedle něj vystřelí dělo, nehne ani brvou. Přijíždí pro mne generálův posel a doprovází nás na náměstí, kde se kavalerie formuje k odchodu na pietní akt u Jordánovy pamětní desky. Opět salvy z pušek a opět nic, Solo stojí vedle Czaka a hledí. Pod policejním dohledem opouštíme město Ústí nad Labem. Procházíme průmyslovou částí, která není nijak vábná a působí celkově dost depresivně. Postupně si nás předávají policejní jednotky z obcí, kterými procházíme cestou do Chlumce. Celková trasa dnešního dne byla zhruba 13 km, a ačkoliv jsme se snažili cestu uspíšit po polích a loukách, zdála se nekonečná. Nakonec jsme přeci jen dorazili do tábora v Žandově a mohli pochod spokojeně zakončit.

Sobota 31. 8. 2013 - Den D

Budíček pro vojáky v 7.00, od devíti jednotlivé jednotky cvičí. Zatímco čekám na pana veterináře kvůli přejímce koní, plní se tábor nedočkavými diváky. Jsou jich opravdu davy. V poledne začínáme chystat koně na bitvu, v jednu odevzdávám Fabiana Jakubovi a v půl druhé se již všichni řadíme k odchodu na bojiště. Diváků je opravdu hodně, tipuji, že takovou návštěvnost ani organizátoři neočekávali. Počasí akci opravdu přeje. Na bojiště přicházíme v hodinovém předstihu a tak ještě sesedáme z koní, aby si před bitvou odpočali. Ve čtyři hodiny nastupuje ruská armáda na bojiště, já společně s ruskými markytánkami přecházíme do tzv. bezpečné zóny, tedy místa, kam by přímé boje neměly zasáhnout. Opak je pravdou, v poslední fázi bitvy se francouzské pěchotě podaří proniknout ruským dělostřelectvem a hrnou se přímo na nás. Solo se opět tváří naprosto nezúčastněně, žvýká seno a pozoruje dění na bojišti. Když se přiřítí nějaká část kavalerie, zařehtá. Soustavný rachot pušek a děl mu jsou fuk.

Je po bitvě. Odcházíme společně s ruskou armádou na slavnostní nástup, při kterém z rukou Gen. Miloradoviče, stejně jako všichni vojáci, přijímám válečný kříž. Opět davy lidí kam oko dohlédne. Udržet je v bezpečné vzdálenosti od koňských kopyt je skoro nadlidský výkon. Přesouváme se k hromadnému hrobu a následně k památníku padlých vojáků. Cestu zpět volíme po okolních loukách a lesní cestou už svižnějším tempem. Dnes trasa zhruba 8 km. V táboře naposledy odsedláme a vzpomínkové akce k 200. výročí bitvy u Chlumce a Přestanova jsou za námi. Večer se zvedl vítr a začalo pršet. Do puntíku vypočítáno.

Bitvy se zúčastnilo 31 koní, z toho čtyři povozy. Pochod absolvovalo 10 jezdců a čtyři povozy. Díky všem, co se na tomto pěkném závěru léta podíleli. Kromě organizátorů akce, celé kavalerie, vozatajstva a pěchoty mám na mysli doprovodný tým, bez jehož pomoci bychom byli během téměř 140km pochodu asi dost nahraní. Jmenovitě Petr Abbe Hroš - řidič doprovodného vozidla, zásobovač a rychlá spojka, Barča, Glajza a Dorin - stavěči stanů, ohrad, nosiči vody a všeho potřebného ;-).
A taky velký dík mistru sedláři Ramikovi, pod jehož sedly kráčeli hned tři koně (Solo, Czak a Fabian), zvláštní dík za mou novou dámičku, která se na Solově hřbetu ani nehne.

Jednu z mnoha galerií bitvy najdete například v tomto fotoalbu.