O pohodě a životních křižovatkách

27. 11. 2017 Katka Lipinská

Celý život hledám, co všechno je třeba k tomu, aby byl člověk dobrý jezdec a dobrý koňák. Nejdřív jsem si myslela, že je to hlavně otázka přístupu a porozumění koni. Pak jsem měla období, kdy jsem za prioritu považovala ježdění - umět fyzicky koni nevadit (tedy správně sedět) a umět s ním srozumitelně komunikovat. V poslední době jsem se dostala zase o kousek jinam a najednou vidím obrovskou důležitost vnitřní pohody, koncentrace a vyrovnanosti, bez které z člověka dobrý koňák nebude, ať bude mít techniku perfektní jak chce a vědět o koních naprosto všechno.

Jisté známé (a hodně sdílené) rčení říká, že umění života spočívá v tom, umět poznat, co je důležité a na co se vykašlat. Je to hodně zjednodušené, ale svým způsobem je v tom velká pravda. Ať děláme cokoli a v ježdění to platí stonásobně, nikdy nevnímáme a neřešíme jenom jednu věc. Celé naše vědomí je postaveno na tom, že drtivou většinu informací, které k nám přicházejí zvnějšku, odfiltrováváme a soustředíme se jen na to podstatné. A pokud se soustředíme jen na to podstatné, dokážeme s tím zpravidla něco dělat. Pokud chceme stihnout víc věcí najednou, okamžitě se dostáváme do stresu a nepohody a kromě toho, že klesá naše výkonnost, dostáváme do napětí i zvíře, se kterým pracujeme. A pro koně jako stádové zvíře je životně důležité cítit naši sebejistotu – že víme, co chceme, víme, co děláme, a proč.

Velice často se u svých svěřenců setkávám s tím, že jim to s koněm nefunguje jednoduše proto, že nevědí, co chtějí. Přesněji řečeno, chtějí všechno najednou a nevědí, co přesně a jedině mají chtít v danou chvíli. A to je problém jak na úplně obecné úrovni běžného zacházení s koněm, tak u dobrých jezdců. Na té úplně nejnižší úrovni – jezdec by měl určovat směr a rychlost pohybu svého koně. To jsou ale dvě věci a nemůžeme chtít od začátku obojí. Pokud se jezdec teprve učí nacválat a udržet koně ve cvalu, dobrý trenér nebude řešit, zda cválá na kruhu, buď ho vezmeme na lonž nebo pojede rovně. A totéž platí i pro koně a i mnohem později – když nemáme v pořádku aktivitu od zádi, nemáme v pořádku ani přilnutí. Když začneme chtít víc aktivity, zpravidla se nám zhorší uvolnění a přilnutí... a nemůžeme řešit obojí najednou. Stejně tak když koně učíme novou věc, musíme být připraveni, že se nám trochu „rozbije“. Je problém „řešičů“, že tohle většinou moc neumí.

Mám pocit, že každý člověk má sklony být buď příliš perfekcionista, anebo naopak tak trochu moc bohém pohodář – ti druzí bývají oblíbení lidmi i zvířaty, protože je s nimi příjemně a nic moc neřeší. Zpravidla ale nebývají tolik výkonní, protože postrádají vytrvalost, soustředění na detail a málokdy mají dost sebekázně k dlouhodobému náročnému tréninku. Nemluvě o ráznosti, která je také občas trochu zapotřebí. Perfekcionisté jsou naopak otravně direktivní a svému okolí, svým svěřencům i zvířatům občas (často) lezou na nervy. Zpravidla tím víc, čím víc bazírují i na detailech (dle pohodářů prkotinách), o kterých jen oni sami vědí, jak jsou důležité. Pokud jsou ale perfekcionisté i sami k sobě, často jejich důraz na detail a sebekázeň vede k pracovním a sportovním úspěchům. Potíž také bývá, že tyto úspěchy pro perfekcionistu zpravidla nejsou dost dobré (je možná lepší než ostatní, ale pořád není perfektní!), takže je stále nespokojený, což jeho svěřence (nezáleží na tom, zda dvounohé nebo čtyřnohé) časem demotivuje.

Recept na to, jak to někam dotáhnout, je teoreticky velmi jednoduchý – v první řadě musíte poznat, co je v daném okamžiku důležité. V tom, co je důležité, pak musíte být perfekcionisty, soustředěnými na každý detail. A v tom zbývajícím a vůbec v celkovém rozpoložení – pohoda, klídek, tabáček... Jak na to prakticky, se mě ale neptejte, k tomu jsem ještě nedospěla (a obávám se, že s mým temperamentem ani nedospěju). Nicméně na světě existuje přinejmenším pár opravdu dobrých koňařů, takže to určitě jde.

Zjistila jsem, že v tom hrají roli dvě důležité věci: informace a zkušenosti a stres. To první nám pomáhá, to druhé naopak ne. O stresu jsem už psala výše, kdo se soustředí na moc věcí, přestává být v pohodě a dostává se do stresu. Informace a zkušenosti potřebujeme naprosto zásadně k tomu, abychom dokázali poznat, co je potřeba řešit, co má v danou chvíli prioritu. Pro EQUICHANNEL píšu bezmála dvacet let a za tu dobu se hodně změnilo. Když jsem začínala, měla jsem málo zkušeností, ale o to více nadšení. Informací bylo zoufale málo, bylo běžné, že koně nechodili do výběhu, měli jen omezené množství sena dvakrát denně, nebylo zvykem krmit ničím jiným než senem a ovsem. Jen málokdo věděl, že by koni mělo sedlo sedět a už vůbec nikdo pořádně nevěděl, jak to zjistit. Informací bylo pomálu a rozhodně ne v češtině. Osvěta byla moc důležitá a potřebná. Bylo logické začít překládat a tyto informace zpřístupňovat i těm, kteří cizím jazykem nevládli. Díky překládání a později psaní jsem se seznámila s mnoha a mnoha dalšími, kteří hledali podobně jako já, a také s nejneuvěřitelnějšími lidskými i koňskými osudy a problémy. Ze snahy nalézt řešení těchto problémů a pomoci jsem ale profitovala i já – sbírala jsem zkušenosti, které bych coby majitelka několika málo koní nikdy nedokázala získat. A pak se o ně zase dělila s těmi, kterým také mohly pomoci.

Dneska už je trochu jiná doba – informací je dost i česky a beztak anglicky čte téměř každý. Vlastně, informací je spíš moc a jen málokdo má chuť číst něco delšího než status na Facebooku a ještě u toho přemýšlet. Postupně mě opustila potřeba do téhle přemíry informací přidávat další. Navíc osobní kontakt čtení nenahradí, takže dává mnohem větší smysl namísto vysedávání před monitorem vyrazit za někým, kdo vás může obohatit. A protože život je velmi krátký a termíny způsobují stres, který zabíjí pohodu, dospěla jsem k rozhodnutí (nelehkému a dlouho zvažovanému). K rozhodnutí skončit s pozicí hlavní redaktorky Equichannelu. Chci se nadále soustředit na tu jednu hlavní věc – jak být dobrým koňařem a jak lépe pracovat se svými koňmi (na naučení se skutečně dobře jezdit je už asi pozdě). To ale neznamená, že se s vámi chci rozloučit úplně. Když objevím něco zajímavého, určitě vám o tom nezapomenu napsat!

Podobné články

Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala…

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část tohoto období bývá nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je…