Novinka pro lepší ježdění

Ježdění podle Sally Swift
Sally Swift
Nakladatelství Brázda 2015

Nakladatelství Brázda český trh s jezdeckou literaturou zásobuje pravidelně a letos před Vánoci přišlo s velmi užitečným titulem pro všechny jezdce. Novinka se jmenuje Ježdění podle Sally Swift, jméno autorky je zárukou skutečné pomocné ruky, která může jezdce vytáhnout ze zmatku v komunikaci s koněm - případně s koňmi. V originále se kniha jmenuje Centered riding, což je v pravém slova smyslu chráněná značka metodiky výcviku jezdce a v zahraničí se těší velkému zájmu a respektu už od roku 1985. Sama Sally Swift měla takový stupeň skoliózy, že musela nosit korzet. Hledala cesty ke zlepšení svého stavu a našla Alexandrovu techniku. Ta ji dostala z korzetu a následně jí velmi pomohla při jízdě na koni, ostatně později na svých klinikách často nejprve se studenty pracovala pomocí Alexandrovy techniky - „ze země", než si sedli na koně. Na jejím základě vytvořila vlastní systém práce s jezdcem. Metoda centrovaného ježdění nese i po její smrti (zemřela v 95 letech v roce 2009) její jméno. Kolem jednoho tisíce instruktorů má na výuku centrovaného ježdění certifikát.

A protože většina problémů při ježdění jde na vrub jezdce (a o problémech koní už je literatury mnoho) ‒ je potěšující, že máme kde hledat odpovědi na otázky, jak své vlastní tělo kontrolovat tak, aby mohlo ovládat koně. Najdeme tam tak výstižné metafory a vysvětlování, že jak nad stránkami knihy, tak v sedle, se dostaví spousta aha-efektů. Zatím tuto knihu znám jen v originále, vy se můžete těšit z překladu Dominiky Švehlové. Jezdcům bez ohledu na disciplínu by neměla v knihovničce chybět.

Knížky pro večerní pohodu

Znovu bych připomněla výborný dárkový tip na knížku pro pohodu i pro poučení z pera Ing. Lenky Gotthardové - Od trójského koně po Váňu. Přiznám se, že ji ještě nemám celou přečtenou a ani ji nehodlám jen tak zhltnout. Jedná se o polofejetony, což je takový šalamounský výraz pro něco jako povídání s milou pointou i odbornou vysvětlivkou. Knížka je vhodná jako dárek pro každého milovníka koní pro věděníokoníchchtivé - náctileté až po věk kmetský. Jen tak si večer zalistovat a vybrat si jeden z příběhů podmalovaných historickým faktem. Na mě to má uklidňující účinek - zrovna včera jsem si zavdala dvěma stránkami polofejetonu Hvězdy, křížky a kolečka... co a proč označujeme na koních - i na lidech. To vše s citlivou kresbou Jitky Bednářové-Smíškové.

Podobnou knihou na večerní listování - jen o 200 let starší, je povídání o koních a jezdeckých národech anglického obchodníka, cestovatele a milovníka koní Rollo Springfielda - Kůň a jezdec s podtitulem O jezdeckých národech a ušlechtilých čtyřnožcích. Recenzi na tuto knihu už jsme tady měli. Z mého pohledu je tato publikace nejzajímavější tím, jak si lidé dříve u koní vysvětlovali a jak řešili problémy, jak Evropané nahlíželi na jezdecké národy, na Araby, Gauchos, indiány... (autor si servítky nebere). Na druhou stranu s koňmi trávili - hlavně pracovně - mnohem víc času, který možná dnes nahradila věda, čtení, kurzy, videa... Trochu specifickou částí knihy je povídka od Lermontova, díky níž ještě více pronikneme do světa kozáků i ruské bohaté a znuděné mladé generace. Zaujaly mě popisy dnes už neznámých plemen, život tabunčíků i Gauchos. Záměrem knihy není za každým odstavcem vkládat vysvětlivky, jak je tomu dnes a co už není pravda - autor v té době psal o tom, co slyšel, viděl a četl. Nuže není to kniha na zhltnutí, ale na listování a možná zamyšlení, v čem a jestli vůbec jsme udělali s koňmi nějaký pokrok.

Kavalerie - historie a taktika
Kpt. E. Nolan

Velmi věcné pojednání z pera ambiciózního mladého důstojníka britské kavalerie. Přestože větší část knihy je o strategii a taktice, nechybí kapitoly o přípravě koní a jejich výstroji. Ve statích týkajících se taktiky mezi řádky pochopíte úděl čtyřnohých zbraní - zjistíte, jak je vlastně obrovsky složité „manipulovat" se stovkami až tisíci koňmi tak, aby se neušlapali. Jak mocná je u koní síla zvyku a stádový pud. Taktika a strategie obecně asi není to pravé pro ženský mozek, ve formacích, řadách a složitém systému hlídek jsem se trochu ztrácela.

Co se týče jezdeckého výcviku, Nolan dává přednost Baucherovi (sobě trochu přizpůsobenému) a vojenskému sedu, přičemž si s mladistvou drzostí utahuje z vysoké jezdecké školy a vůbec ze školních, pro boj velice nepraktických způsobů výcviku koně už jen z časového hlediska. Když potřebujete pořádně máchnout mečem, musíte být s koněm srostlí, pořádně sedět a vlastně využít pohyb koně k umocnění rány mečem. Těžko u toho budete zaujímat vzorný drezurní sed, naopak to zvládnete v sedu židlicovém...

Také tvrdě napadá klasiky jako Frederica Grisona (a jeho jámy - tento oslavovaný reformátor jezdectví, zakladatel neapolské školy měl velmi kontroverzní metodu výcviku - k tomuto je např. zajímavý článek ZDE) - a dělá si legraci z cviků vysoké jezdecké školy a obecně vysoké drezury. No samozřejmě - pokud mu mistr jezdectví řekne, že tuto piruetu ve cvalu se kůň učí nějaký ten rok, pro vojáka je to naprosto zcestné a nepraktické, když potřebuje, aby se koně co nejdříve naučili bleskovému manévrování. Nemá na to pět let. Mezi řádky vám svítá, že klasický výcvik měl mnoho podob a následovatelů v různé míře znalosti, a známé přísloví, že když dva dělají totéž, není to totéž. Týká se to i oslavovaného klasického jezdectví, které také mělo své špinavé kouty a napodobovatele tu a onde.

Projdete s autorem mnoho bitev, zjistíte výhody a nevýhody lehké jízdy, těžké jízdy. V příloze si přečtete, jako moc se řešila jednořadá formace a co k tomu napsal např. Wellington - ostatně dopisů najdete v příloze více. Jak jsem uvedla, kniha je o bitvách, o taktice - např. rozbít čtverec pěchoty kavalerií není vůbec snadné... vzpomeňte na scénu z filmu Gladiátor, kdy Russel Crow řve „Čtverec! Čtverec!", když na ně najíždí válečný vůz. Protože autor vychází z praxe, není divu, že hořekuje nad praktickými nedostatky, které vymyslí teoretikové. Například se to týká výstroje - příliš těžké nejen pro pohyb jezdce, ale kvůli zbytečnému zatížení koně. Jestliže se leckdy hlásá, co všechno přece koně zvládali nést v boji, pak Nolan uvádí příklady, jak moc váha koně omezuje a jak je pak sebelépe vycvičený a silný jezdec na silném koni bezbranný proti např. lehce oděnému indickému jezdci.

Jak jsem uvedla, je to kniha pro ty, které zajímá historie válčení, strategie, výzbroj. Ale mnohé se z ní dozvíte i o životě koní - těchto „zbraní", které vrazí do nepřátelské řady a ohrožují ji už jen svou váhou a rychlostí bez ohledu na to, že jsou třeba v té chvíli už smrtelně zraněny (příklady v knize).
Kdovíjak by se vyvíjel život a názory mladého Nolana, kdyby nepadl ve 36 letech v bitvě u Balaklavy, kde sehrál tragickou roli v útoku lehké kavalerie. Už v úvodu se autor omlouvá za to, že není spisovatel a kniha je trochu chaotická, nicméně svého času to byla zásadní příručka pro důstojníky kavalerie a dnes se dočkala dalších vydání. Náklad je ovšem omezený.

Kniha by snad už měla být v knihkupectvích, na internetu je k dostání už nyní. Oba výše uvedené tituly jsou z edice „zapomenutých knih o koních" nového nakladatelství Arcaro. Pro lepší vhled do výcviku koní této doby se pracuje na brožurce o výcviku koní přímo z pera kpt. Nolana, který prokázal velmi dobré výsledky v praxi.

V podobném duchu se můžete pohroužit do života koní a jezdců v napoleonských válkách v titulech Jiřího Kovaříka - Napoleonovi jezdci s podtitulem „Legendární muži, slavné útoky, druhy zbraní, způsoby boje a živote ve válce i v míru". Kniha je směsicí osudů slavných jezdců, řazených podle druhů zbraní, a spolu s tím historie oněch zbraní, tedy těžkého jezdectva, dragounů, lehkého a gardového jezdectva.

Další knihou tohoto neúnavného mapovatele napoleonské éry je Napoleonův kavalerista - paměti kapitána Parquina, příslušníka 20. jízdního mysliveckého a 2. gardového jízdního mysliveckého pluku.

Stálice - Byerley Turk a ty druhé...

Pokud bych činila nějaký žebříček příběhů o koních, které vás vtáhnou, vcucnou do svých stránek podobně jako v pohádce Nekonečný příběh, pak mám tři - úplně na vrcholu je Byerley Turk - první plnokrevník, Království za koně mistra slova Michala Horáčka a kniha Zkrocený vládce stepi, kterou jsem kdysi zapůjčila a budu ji muset sehnat v antikvariátu.

O prvních dvou jsme už psali - a možná je budeme zmiňovat každý rok, protože potěší každého milovníka koní a brilantního psaní. A je to vlastně ještě jeden titul - Léčba koněm (připomínám recenzi), navzdory polomedicínskému názvu je to skutečně velmi silný příběh s dobrým koncem.

Nesmíme zapomenout také na knihu naší redaktorky Katky Lipinské - Táňa: Jak se rodí jezdkyně. Chcete-li obdarovat své ratolesti pěkným povídáním a ještě mít jistotu, že se něco poučného dozvědí, je tato kniha výtečnou volbou - objednávat můžete přímo u nás na e-mailu info@equichannel.cz.

Horsemanship

Nakladatelství Harmony nezahálí a letos se mezi knihy, ze kterých můžete načerpat moudrost takových osobností, jako je Ray Hunt (V harmonii s koněm) nebo Buck Brannaman (Za hlasem ztracených koní), přidal Tom Dorrance - Pravá jednota mezi koněm a člověkem.

E-knihy

Pokrok nezastavíš aneb naplňte si čtečku nebo počítač. Např. nakladatelství Synergie jde s dobou a kniha Tao koně je už k dostání v elektronické podobě - vzhledem k masivnosti publikace ušetříte místo v knihovně i 104 Kč v peněžence.

Cizojazyčné e-knihy

Momentálně mám rozečteného 80dolarového šampiona od Elisabeth Letts. Příběh slavného koně jsme publikovali v tomto článku a věřte, že kniha je prostě strhující. Začátek je ovšem tak dojemný, že jsem v čekárně u zubaře zapomněla na strach z očekávaného zákroku a se zatajeným dechem prožívala momenty, kdy budoucí hvězda ještě stála na náklaďáku před odjezdem na jatka. Kniha mi přinesla i spoustu informací o situaci koní v době hospodářské krize a vývoji chovu v Americe. Žádost o licenci na knihu je odeslána, jistá naděje tu snad je...

Sham - ve stínu super koně

Možná jste ve svém oboru velmi dobří a byli byste nejlepší na světě, pokud byste se ocitli na světě ve správnou dobu na správném místě. Jenže osudy lidí i koní jsou někdy krutě hravé. Ve stejný rok se narodila dvě špičková hříbata s abnormálně velkým srdcem, ale jen jedno z nich se stalo legendou. Skutečný příběh protkaný mnoha detailními fakty sesbíranými ze vzpomínek a dokumentů o koni, který by byl na výsluní, kdyby nepotkal Secretariata. Po přečtení knihy vzdávám čest poraženému, ale vždy odvážnému bojovníkovi Shamovi, snad to dostihové odborníky neurazí...

Prozkoumejte i naši rubriku Recenze, najdete tam mnoho dalších pokladů ke čtení!

 

Na závěr - jakou máte knížku číslo 1 koňomilné literatury? Pokud by se takový titul objevil v komentářích (nebo na FB) s drastickou převahou, pak by bylo na místě vyhlásit knihu roku o koních. Za mě je to Beyrley Turk - zatím...