Kůň jako továrna na protilátky

22. 10. 2020 Michaela Burdová Autor fotek: Bronwyn Herbert

Počet fotografií: 4

Nedávno proběhla médii zpráva, že vědci v Kostarice zkoušejí metodu léčby nemoci Covid-19 pomocí protilátek obsažených v koňském séru. A nejen v Kostarice, ale také v Argentině a v Brazílii, podobnou cestu zvolili i v Belgii, kde místo koní používají lamy.

Metoda je v podstatě jednoduchá – koním se naočkuje SARS–CoV–2 způsobující onemocnění Covid-19 a vzniklé protilátky se pak podávají nemocným. Od léta se především v Brazílii, Argentině nebo v Indii provádějí klinické testy a výsledky jsou velmi slibné. Prezident Vital Brazil Institutu Adilson Stolet prohlásil, že plazma obsahující protilátky od vyléčených lidí může přispět k léčbě nemocných a brzdí přechod onemocnění do těžké fáze, imunizovaní koně však vytvoří mnohem větší množství protilátek.

Využívání koňského séra ovšem limituje alergická reakce u některých lidí v míře od sérové nemoci, která se rozjíždí v řádech dnů a nese s sebou řadu příznaků, jako je horečka, bolesti kloubů, zvětšení lymfatických uzlin, nevolnost, kožní problémy, až po anafylaktický šok. Samozřejmě jsou opatření jako kožní test na alergii a modifikace séra, přesto jisté riziko nelze zcela eliminovat.

O této formě léčby využitím velkých zvířat se zmínil také Prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc., ve svém vyjádření pro www.medical-academy.cz. V rámci širšího pohledu na Covid-19 zmínil výhody plazmy od imunizovaných koní, kdy i opakované odebrání 5 l krve tato zvířata snášejí bez větších potíží, nevýhodou je výše zmíněná sérová nemoc u pacientů (cca u 10 % osob v řádu 7–10 dnů). Podle něj by měl být tento lék na infekčních odděleních k dispozici a je pak na lékaři, aby zvážil v individuálních případech vhodnost použití s přihlédnutím ke všem okolnostem a stavu pacienta.

Právě nedostatek lidských dárců z řad vyléčených z nemoci Covid-19 je silným argumentem, proč se vědci obrátili opět na koně. Podávání séra, které obsahuje protilátky/antitoxiny, je pasivní formou imunizace, kdy tělo dostane hotové protilátky, což infekci zbrzdí a vlastní imunitní systém tak získá čas, aby vytáhl do boje (aktivní imunizací je očkování, kdy vakcína vybudí imunitní systém k tvorbě protilátek). Není to žádné šarlatánství, koňské sérum zachraňuje životy už přes sto let.

Nositel Nobelovy ceny z roku 1901 za fyziologii a medicínu Emil von Behrig v roce 1895 objevil možnost léčby záškrtu pomocí imunizovaného koňského séra. Na tuto nemoc umíraly tisíce dětí od 2 do 14 let po celém světě. Nemoc způsobenou bakterií Korynebacterium difterie dokázalo podání séra zlikvidovat, pokud se ovšem k pacientovi dostalo v prvních 24 hodinách.

Americký vědec Dr. Hermann Biggs, bakteriolog z New Yorku, byl na svých cestách po Evropě natolik uchvácen účinkem antitoxinů v koňském séru, že okamžitě telegrafoval do Ameriky svým kolegům, aby sehnali koně. Chtěl začít hned, protože imunizace koní trvala dva až tři měsíce. Nakonec mu nezbylo, než aby on a jeho kolega koupili koně za své a pustili se do práce. Výsledky byly ohromující a u veřejnosti se ujal pojem „antitoxinoví koně“. Dr. Biggs už tehdy měl páru o tom, co je to PR a dal si záležet na tom, aby veřejnost věděla, že mají „antitoxinoví“ koně prvotřídní péči. V roce 1906 se 59 dárcovských koní stěhovalo do Ottisville na velký ranč, který provozovalo město včetně zdejšího plicního sanatoria. Když se ranč v roce 1987 prodával jedné biotechnické společnosti, tak s klauzulí, že o koně bude řádně postaráno do konce jejich života.

Nemoc záškrt postupně upadala do zapomenutí, i když se později objevila nějaká ohniska ve východní Evropě a části Asie. V České republice byl poslední případ zaznamenán v roce 1995. „Škrtícího anděla“ tedy před 125 lety zastavili naši čtyřnozí přátelé koně, i za to jim tedy historie vděčí. Ne vše šlo bez hořkých zkušeností, protože krutou smrtí zemřelo v roce 1901 13 dětí po podání séra od koně jménem Jim. Jim dříve rozvážel mléko a ve své druhé "kariéře" vyprodukoval 28 a půl litru séra obsahujícího protilátky proti záškrtu – než se u něj objevily příznaky tetanu a musel být utracen. Bohužel sérum, které pocházelo od něj, obsahovalo tetanus v inkubační fázi – a v daný den nebyla dávka testována. Tato tragédie pak vyústila v první regulaci biologických produktů v USA a následně vznikl Food and Drug Administration (FDA). Výzkumy v poslední době dávají velkou naději mnoha koním, kteří slouží jako továrny na produkci séra proti záškrtu. Vědci počítají s tím, že se dokážou bez koní obejít.

Koně v boji proti hadímu jedu

Asi 100 tisíc lidí ročně zemře na světě uštknutím jedovatým hadem. V roce 1890 Albert Calmett, podřízený Luise Pasteura, pobýval ve Vietnamu. Jednoho dne se do vesnice dostala smrtelně jedovatá kobra (brejlovec), pokousala 40 lidí, 4 zemřeli. O 6 let později Calmett získal sérum proti hadímu jedu, opět díky koním, kterým aplikoval hadí jed. Koně si vytvořili protilátky a po odběru krve a oddělení plazmy bylo sérum s protilátkami injekčně podáno člověku, kterého uštknul had. Samozřejmě stejný had, jako ten, jehož jed v útrobách koně vyvolal tvorbu protilátek. O sto let později je celý proces trochu sofistikovanější, ale v principu stejný.

Proč zase koně? „Protože se s nimi dá snadněji zacházet, přizpůsobí se každým klimatickým podmínkám a produkují velké množství protilátek,“ říká Arun Waghmare, PhD, vědec z oddělení antitoxinů a sér z biofarmaceutické společnosti Haffkine Biopharmaceutical Corporation Limited v Pune, v Indii.

Koním je podkožně vpraven jed v několika (až 15) zvyšujících se dávkách až od čtyř druhů hadů – tento proces trvá až několik měsíců. Kromě toho koně dostanou adjuvans (pomocnou látku), která tvorbu protilátek urychlí, což na druhou stranu koně chrání, protože utlumí náraz působení jedu. Předpisy týkající se welfare donátorských koní pro výrobu sér proti hadímu uštknutí jdou ze strany WHO (World Health Organization) a národních institucí. V Indii je to IAWB India’s Animal Welfare Board.

V této zemi ročně zemře na hadí uštknutí kolem 46 tisíc lidí, což je polovina úmrtí hadím jedem na světě. Žije zde 300 druhů hadů a z nich „jen“ 15 je smrtelně jedovatých. Koně po odběrech mají tři měsíce na zotavenou. Bohužel se ukazuje, že séra nejsou tak účinná, jak by se očekávalo, protože jed brejlovce z jedné oblasti se liší od jedu stejného druhu z jiné oblasti.

V Austrálii v Novém Jižním Walesu slouží pro výrobu protijedů vysloužilí dostihoví koně. Proces imunizace trvá až 18 měsíců, poté se koním 2x za rok odebírá krev (při sedaci). Donátorské stádo má k dispozici rozsáhlé pastviny a podle slov majitele farmy Johna Curtina si všichni koně s hadím jedem od různých druhů velmi dobře poradí. Tato australská firma produkuje protijed pro domácí mazlíčky (pro lidi vyžaduje více úprav), tedy koně ve své druhé „kariéře“ neslouží jen lidem, ale jiným zvířatům.

Pokud vás uštkne zmije (v letech 1999–2005 bylo 90 případů, z toho 14 případů systémové intoxikace a 17 případů izolované lokální reakce), pak podání koňského séra je spíše krajní možností s ohledem na možné alergické reakce. Podává se u život ohrožujících případů. U nás je dostupné např. antisérum Antitoxinum Vipericum z Polska (koňské sérum). Vhodnější a šetrnější je ovčí sérum, ale také mnohem méně dostupné.

Obchod s koňskou krví/plazmou stále kvete, a i když jsou farmy chovající koně výhradně za tímto účelem v Evropě pod stále přísnější kontrolou co do welfare zvířat, pořád se jí hodně dováží ze zemí, kde jsou donátorská stáda v rukou lidí, kteří upřednostňují byznys před slušnými podmínkami pro zvířata, s koňmi manipulují pracovníci, kteří to s nimi neumí, což zvyšuje míru stresu. Především se jedná o Argentinu a Brazílii a v roce 2017 krevní byznys řešila Evropská komise.

Kůň jako prostředník léčby lidského onemocnění není nic nového. Výzkum nemocí prováděný u koní je do jisté míry analogický se zdravotními problémy u lidí. Zdánlivě není kůň zrovna jednoduché „laboratorní“ zvíře. Je velký, jeho držení nákladné, musí se s ním umět zacházet, nehledě na etiku takového využití, která je v případě koní poněkud rozporuplná. Ve skutečnosti je však kůň velmi vhodným objektem výzkumu, protože se lidem v mnoha ohledech fyziologie a tělního systému podobá více, než se zdá. A když vyrobí protilátky, tak s ohledem na jeho velikost a sílu imunitního systému jich vyprodukuje velké množství. Koně a lidé mají mnoho zdravotních problémů a nemocí společných – metabolický syndrom, inzulinová rezistence, nádorová onemocnění, astma. Zvláště metabolický syndrom u koní je skvělým studijním materiálem pro metabolický syndrom u lidí.

Je dobré vědět, že v tom chudším světě jsou miliony koní, kteří tvrdě dřou, aby uživili lidské rodiny, že na odlehlých farmách kdesi na konci světa jsou koně vyrábějící protilátky, aby chránili nemocné lidi, nebo znovu a znovu březí klisny, jejichž hormony se využívají jak pro hormonální řízení reprodukce hospodářských zvířat, tak v humánní medicíně, koně, jejichž imunitní systém se musí vypořádat s hadími jedy, aby zachránili životy uštknutých lidí nebo domácích mazlíčků. Seznam nekončí, SARS-CoV–2 je další patogen, který zamířil do továrny na protilátky jménem kůň.

Zdroje: