Křížem krážem světem koní – podivná přátelství

21. 3. 2022 Michaela Burdová Autor fotek: Pixabay.com, John Kirk Anderson

Koně jsou zvířata společenská a zvláště v nepřirozených podmínkách naší civilizace žijí často v blízkém kontaktu s mnoha jinými domácími zvířaty. S některými jsou schopni navázat dlouhodobá a pevná přátelství. Slovo přátelství možná zavání antropomorfismem, ale dobře vystihuje pozitivní, dlouhodobý a ne-sexuální vztah.

Lidi, kteří žijí delší dobu mezi zvířaty, přátelství mezi různými druhy nepřekvapuje. Pro mnohé vědce znamenají tyto přátelské vazby spíš jen příběhy o tom, jak člověk ovlivňuje životní prostředí (Bekoff, 2015). Možná proto nejsou důvody těchto sociálních vazeb tak lákavým předmětem výzkumu. Příčiny vzniku přátelství mezi zcela odlišnými zvířaty můžeme hledat v určité formě stresu (separace od matky, sociální skupiny). Někdy mají zvířata potřebu pečovat o jiné. Limbický systém je u všech savců stejný, proto všichni savci mohou mít víceméně stejné emoce a s nimi související potřeby. Mezidruhové vazby vznikají i mezi předátory a jejich kořistí. 

Kočičí náklonnost

Není stáj, kde by neběhala nějaká myšilovka a fotografií s kočkou lísající se ke koni nebo odpočívající na jeho hřbetě lze vygůglit mraky. Dá se říct, že koně mají kočky rádi. Přitom mezi koněm a kočkou jsou zásadní rozdíly. Kůň je býložravec, kočka šelma, o rozdílu velikosti nemluvě. Přesto se kůň dokáže bát i menší „věci“, pokud má pocit, že ho ohrožuje. Normální kočka je však daleka toho, aby se vůči koni chovala nějak predátorsky. Podle koček je zřejmě ten velký, mírný tvor hoden jejich vrozené zvědavosti, sálá z něj teplo, což mají rády, a nechová se tak asertivně jako pes. Někdy prostá koexistence „drzé“ kočky a „stoického“ koně (což je asi nejčastější případ soužití) přeroste v opravdovou vzájemnou náklonnost, což se děje především tam, kde ve stejném prostředí tráví dlouhodobě hodně času – bez ohledu na to, že má kůň své sociální potřeby uspokojené soužitím s jinými koňmi. Na rozdíl od psa se kočka nesnaží s koněm většinou hrát, spíš se o něj otírá, je v jeho blízkosti, a jakmile zjistí, jak je na jeho hřbetě teploučko, nerozpakuje se toho využívat (opět platí, že kůň „bydlí u kočky“, nikoliv naopak). Pokud je kůň v samotě, pak se automaticky upne na jakoukoliv živou bytost, čímž svůj stres alespoň trochu kompenzuje. Nejslavnější a notoricky známou dvojicí kůň-kočka je maďarský zázrak, neporažená „Kincsem“ a její společník na cestách, černobílá kočka Csalogány, nebo Godolphin Arabian a Grimaldi (čb foto níže).

Majitelka čtyř koní na jihovýchodě Austrálie (kde momentálně bojují s velkými povodněmi) se před 9 lety na návštěvě jednoho útulku setkala s téměř dospělým černým kocourem jménem Morris. Neměla vůbec v plánu si ho odvézt, ale neustálý upřený pohled kocoura ji přesvědčil, že jiné řešení není. Když ho dovezla domů, její ryzák Champy byl zřejmě přesvědčen, že kocoura dovezla právě jemu. Okamžitě se o něj začal až dotěrně zajímat, jakmile se Morris odvážil vstoupit na verandu, ke které měli koně přístup. Zvíře narozené v útulku, které nezná svět, natož koně, minimálně znejistí, stejně tak Morris.

Avšak i přes počáteční nedůvěru kocoura se z těch dvou stali nerozluční kamarádi. Takových přátelství má na očích denně jistě mnoho majitelů koní.

Psi – „Pane, pojďte si hrát!“

Jsou psi, kteří v koni opravdu vidí kořist, psi se sklonem koně „pást“ a psi, kteří si chtějí hlavně hrát. Navzdory rozdílné velikosti, fylogenetické vzdálenosti a odlišnému repertoáru chování jsou psi i koně schopni naladit se na příjem řeči těla druhého, a tak snížit riziko nedorozumění, které by mohlo vyústit v agresivitu. Psi i koně využívají tzv. self-handicap neboli vědomé sebeznevýhodňování (viz článek), rychlé obličejové mimikry, mají uvolněnou a pootevřenou tlamu (studie Levelling playing Field: synchronization and rapid facial mimicry in dog-horse play, 2020). Nicméně výzvu ke hře nemusí vždy ocenit protějšek, který na hraní nemá náladu (našeho mladého, veselého ovčáka v pozici „výzva ke hře“ uzemnilo přední kopyto toho nejhodnějšího hiporehabilitačního koně, naštěstí vše dobře dopadlo).

V dobách, kdy kůň především pracoval, bývala situace „kůň v samotě“ běžnější a stádo mu nahrazovala jiná zvířata. Cestovatel Rollo Springfield popisuje v knize z roku 1847 několik případů takového přátelství, např. novofundlandského psa Cézara a temperamentního hackneyho, které vlastnil jeden irský lékař. „…zdálo se, že perfektně chápou gesta druhého. Pes byl v noci ve stáji a vždy lehával vedle koně. Když doktor praktikoval v Dublinu a jezdil na koni za pacienty, neměl nikoho jiného, kdo by mu během návštěvy dohlédl na koně než Cézara. Kůň vedle něj klidně stál i v nejrušnější ulici. Když měl doktor pacienta nedaleko místa, odkud zrovna vyšel, zavolal na Cézara a na koně, pes koně přivedl k dalším dveřím a tam spolu opět trpělivě čekali, než doktor vyjde ven.“ 

Ovečka a kůň

Koně a ovce na jedné pastvině mohou koexistovat v klidu a míru, navíc je to prospěšné pro zdraví pastviny. Ovce se chovají vůči koním spíše submisivně, když se přiblíží, tak se stáhnou. Koně vůči ovcím neprojevují agresivní chování. Podle jedné studie o společné pastvě koní a ovcí mohou sice koně sem tam nějakou dospělou ovci štípnout, ale jehňata nechávají na pokoji. V případě počtu 1:1 mohou dokonce vytvářet přátelské dvojice.

Ovečku si oblíbil Eclipse (koneckonců ho koupil chovatel ovcí). „Dostihový kůň Chillaby, který si vysloužil přezdívku Mad Arabian pro svou vznětlivou povahu, měl zvláštní slabost pro jehně a trávil celé hodiny odháněním much od svého kamaráda.“ (Rollo Springfield, 1847). Bohužel už nemám zdokumentované soužití naší plnokrevné Dedukce alias Žoliny (Lakmus) a darovaného jehněte Dášenky. Dášenka s námi běhala i na vyjížďky a když se trénovalo, s chutí přeskákala za koněm i řadu kavalet. Přesto se nedalo říct, že by mezi ovcí a klisnou bylo nějaké viditelné přátelství. Spíš jen žily vedle sebe a ovce brala koně jako své stádo.

Koně a ptactvo

Minihorse Waffle a houser Hemingway byli zachráněni z jedné farmy v Pensylvánii místními ochránci zvířat. Ukázalo se, že je mezi oběma zvířaty zvláštní pouto a jejich video obletělo svět.

Hemingway si svého kamaráda bránil a zpočátku nebylo ani možné provést u hřebečka očkování. Našli nový domov, doslova ráj. S ptactvem koně nemají problémy, a pokud nemají jiné sociální kontakty, přilnou třeba i ke slepici. „Tato dvě nesourodá zvířata spolu trávila hodně času v jednom osamělém sadu, kde nepotkali jinou živou bytost. Slepice se mohla přiblížit ke čtvernožci a spokojeně si načechrávat peří, zatímco kůň dolů shlížel s uspokojením a pohyboval se s největší opatrností a ohleduplností, aby svému maličkému společníkovi neublížil.“ (R. Springfield 1847). Ale obrázek koně se slepicí na hřbetě není na venkově bůhvíjaká rarita. Zjevně je koním ozobávání a probírání v srsti příjemné. Divocí koně z Outer bank v Severní Karolíně běžně propůjčují svůj hřbet bílým volavkám. 

Prasečí láska

Americký klusák Lulu a prase Willbur se skamarádili od první chvíle, kdy se ocitli pohromadě v jednom výběhu na farmě v Rubicon Valley, kde majitelé provozovali turistickou jízdárnu. Přátelství přerostlo do té míry, že nebylo možné koně využít v provozu, protože chtěl být raději se svým kamarádem. Lulu nebyl ochoten vyjít z výběhu, zvláště pokud na něm seděl začátečník. Pro větší bezpečnost a zachování chodu podniku je museli oddělit a nechali je spolu jen nocovat. Přitom Lulu žil pohromadě s dalšími 13 koňmi, rozhodně sociální deprivací netrpěl. Svého malého kamaráda si však před ostatními koňmi bránil. Willbur byl v podstatě odložené zvíře. Před příchodem na farmu žil hýčkán v bytě. „Ráno se osprchoval a večer se díval se svými lidmi na televizi. Nicméně příliš vyrostl a posléze našel na farmě nový domov.“ Takové přátelství vzniklo spontánně, ale ne vždy je kůň s prasetem tak kompatibilní.

V knize The Natural History of Selbourne Gilber White se popisuje způsob, jakým jistý pan Grant překonal u jednoho koně panický strach z prasat. Dnešní řečí – tvrdá habituace… koně koupil a k němu svini s početným vrhem selat. Všechna zvířata zavřel do jedné stáje, kde je nikdo nerušil vyjma donášky krmení. Po dobu dvou, třech dní se odsud ozývalo hlasité a nepřetržité kopání, ječení a kvičení. Tři selata byla zraněná. Postupně však hluk ustával a po dvou týdnech se selata a prasnice v klidu hrabala ve slámě pod nohama koně, který dával pozor, aby na ně nešlápl. White ve své knize poznamenal, že „společný zájem vytváří podivná přátelství“.

Relaxace kozou

Kozy jsou s koňmi v pohodě. Hodí se k sobě. Kozy jsou také velmi společenská zvířata, chytrá i silná. Existuje mnoho příkladů přátelského soužití koně a rohatého společníka – jako například příběh kozla Jacka a slepého starého koně Charlieho. Jack se stal Charlieho očima v životě na ranči a vycházkách po okolí. Bok po boku spolu žili 16 let. Jack poznal dusot kopyt Charlieho mezi ostatními koňmi, aniž by se otočil.

U nervóznějších koní je přítomnost kozy podle některých dostihových trenérů (Dan L. Hendricks, Richard Mandella) uklidňujícím elementem. „Používám je u nervóznějších klisen nebo valachů, opravdu jim přítomnost kozy dokáže pomoct,“ říká Richard Mandella. Problém u koz je ten, že dobře skáčou, dostanou se z ohrady, sežerou zeleninovou zahrádku, okoušou muškáty atd. Jako u všech mezidruhových vztahů není pravidlo, že to s kozou bude vždycky fungovat, nicméně se jako společník koně osvědčila po staletí. Kozy také umí podle hlasových projevů ostatních členů stáda rozeznat emoce. Pokud vycítí z výrazu, postoje, hlasu jiné kozy ze stáda smutek, přenese se na ně. Jsou neuvěřitelně pohybově koordinované. Vylezou i na strom, pokud je trochu nakloněný. Sežerou prakticky cokoliv z rostlinné říše.

Vzácná spojení

Kůň a medvěd? Možná bývalo v cirkuse, kde je to ale nacvičené představení. Dobrovolné přátelství není pravděpodobné, nicméně 7letý connemara pony v Britské Kolumbii svou majitelku Ruth Moore překvapil. Když odjela do města, soused vyfotografoval zvláštní scénu. Její kůň měl návštěvu. Hnědého medvěda. A nejen, že před ním bělouš neprchal, ale vypadalo to na přátelský dýchánek, otírání o nos, blízkost. V Lavingtonu žije hodně medvědů, ale do výběhů s koňmi obvykle nevlezou, natož, aby s koněm vzájemně takhle přátelsky komunikovali. 

Mezidruhové vztahy často vznikají u domestikovaných zvířat z prosté potřeby. „Dvě zvířata ve stresu k sobě přilnou, aby si cítila lépe,“ říká Bonnie Beaver Veterinární fakulty Texa & M´. Většinou vznikají u mladých zvířat. Je otázkou, zda výše zmíněný houser vůbec ví, že je houser …

Koně mohou navazovat mezidruhové vazby, pokud nemají možnost kontaktu s jinými koňmi. Je ovšem důležité, aby kůň věděl, že je koněm. 

Podobné články

Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala…

Sbírka hipomobilií národního hřebčína se rozrostla o zcela jedinečný ucelený soubor vybavení pohřebního ústavu v Příboře.