Koně převalského - cesta ze Slatiňan do Slatiňan

Na jaře 2011 na ně nejsou ve Slatiňanech peníze. Kastelán Jaroslav Bušta uvádí, že koně Převalského jsou sice unikátní, ale návštěvnost nezvyšují. Padne i návrh, že výhodnější bude zaplnit prázdné výběhy starokladrubskými koňmi. O půl roku později se do zámeckého parku ve Slatiňanech přece jen „převaláci“ slavnostně vracejí.
Zapomenutí koně?
Kůň Převalského dnes není tak atraktivním živočichem, kolem kterého stojí v zoologických zahradách houfy obdivovatelů. Možná jeho přítomnost návštěvníci tak nějak již považují za samozřejmost. Bude se svět točit i bez koní Převalského? Ach, ano, nakonec, proč by se netočil i bez nás? Faktem je, že zájem o tyto koně upadá a tam, kde není zájem, nejsou ani potřebné peníze.
Koně krmí památkáři
Ve Slatiňanech bude péče o ně v rukou památkářů - ale jak kastelán Jaroslav Bušta připomněl, uvítají, pokud se najdou sponzoři, protože finanční prostředky vynaložené na chov těchto koní budou chybět jinde. Zatím památkáři nechali opravit přístřešky a ohradu, novinkou je elektrický ohradník. Ten by měl koně chránit před jejich krmením návštěvníky, kteří z nevědomosti mohou koním ublížit (před šesti lety zde uhynula klisna Chrudimka po zkrmení tisu). V plánu je také možný návrat koní do volné přírody - do Mongolska.
Jak to všechno začalo...
Carské Rusko bylo rozlehlým územím sahajícím od Evropy až po asijské pobřeží Pacifiku. Tyto vzdálené končiny nebyly dobře známé, proto se tam pořádaly expedice. Plukovník Nikolaj Michajlovič Przewalski, muž polského původu v carských službách, vedl tři výpravy do střední Asie. Při druhé onemocněl a šéf hraniční kontroly mu daroval lebku a kůži. Przewalski je věnoval zoologickému muzeu v Petrohradě, kde zoolog Poljakov zjistil, že jde o zcela nový druh divokého koně a název tohoto druhu samozřejmě příslušel svému objeviteli. Při třetí výpravě ve střední Asii, v poušti Gobi, Przewalski zahlédl dvě stáda divokých koní, ale opravdu jen zahlédl, protože okamžitě utekli. Sice se později ukázalo, že pravděpodobně vyplašil stáda divokých oslů, ale další výpravy se již se skutečnými divokými koňmi setkaly.
Místem objevení koní Převalského jsou džungarské stepi v podhůří Altaje na pomezí Mongolska a Číny.
Kdysi slavná cesta do Evropy, dnes terč pro pytláky
V roce 1899 se první divocí koně dostali i do Evropy. Byli nejprve dovezeni na jižní Ukrajinu, do stanice Askania-Nova. Není divu, že dovozy koní netrvaly dlouho (tři roky) - vzdálenosti do tak vzdálených krajin nebyly levnou záležitostí. Podle BBC se na Ukrajinu koně Převalského v počtu 31 kusů vrátili také v roce 1998-1999 do oblasti Černobylu - do 30 kilometrové zóny kvůli oživení oblastí postižených radioaktivitou. Zpočátku se jim zde poměrně dařilo a počty se rozrůstaly. Americký biolog Tim Mousseau, který se životem zvěře v okolí Černobylu léta zabývá, však zaznamenal, že počty těchto vzácných zvířat tu za posledních dvanáct let klesly na polovinu. Ukrajinští odborníci nevidí příčinu v aktivitě místních pytláků, ale spíše zahraničních střelců, kteří koně loví ne kvůli masu, ale kvůli kostem, které prodávají. Snížení počtu 65 kusů z roku 2003 na cca 30-40 ks v současnosti však mohou mít na svědomí i vlci.
Od bottle-efekt do Mongolska
Scénář vyhynutí divokého koně ve volné přírodě je stejný jako u většiny jiných druhů s podobným osudem - intenzivní lov, úbytek přirozeného prostředí (stepi). Nastává tzv. bottle efekt (efekt hrdla lahve), kdy se sníží počet příslušníků populace na zlomek původních stavů. U koně Převalského se jednalo o dvanáct jedinců! Přesto se podařilo tento druh zachránit a lví podíl na tom, že dnes žije kolem 2000 těchto koní, má pražská zoologická zahrada a zejména náš přední hipolog Prof. František Bílek.
Ten již v roce 1921 odkoupil tři koně Převalského v Německu a ustájil je v Netlukách u Prahy. Mladší z klisen uhynula, ale pár Ali a Minka zde zplodili čtyři hříbata. Páté hříbě se jim narodilo již v pražské zoo, kam byli v roce 1933 přemístěni. Byla jím klisnička Heluš, budoucí chovná klisna. Po uhynutí Aliho byl dovezen z Washingtonu hřebec Horymír - s Minkou měl tři hříbata, z nichž Uran se uplatnil po mnoho let jako hlavní hřebec pražského chovu.
Války charitativním akcím všeho druhu příliš nepřejí. Druhá světová válka zdecimovala celé chovné linie a v roce 1945 bylo v zajetí chováno méně než 40 koní. Také zbyly jen dvě zoologické zahrady, které vlastnily chovný základ - Tierpark v Hellabrunn a pražská zoologická zahrada. Ta během dalších deseti let získala v chovu koní Převalského světový primát.
Začala éra záchrany tohoto druhu a myšlenky na jeho pouť z ohrazených prostor zpět do volné přírody. Na ten si však nadšení zachránci museli počkat až do osmdesátého roku minulého století, kdy se stav divokých koní zvýšil na 500 kusů. A zase jsme u peněz - v roce 1985 byl v Moskvě vytvořen plán na návrat koní do přírody, ale nedostatek financí a také nezájem mezinárodních organizací zabývajících se ochranou zvířat tento plán dočasně pohřbil. Naštěstí ne nadlouho, díky soukromým nadacím z Německa a Holandska se na „odjezdu" koní do jejich přirozeného prostředí začalo intenzivně pracovat.
Úskalí i úspěchy návratu do přírody
„Není to tak, že koně v Mongolsku kdekoliv vyložíte," říká v rozhovoru pro pardubice.idnes Jiří Volf, který v pražské zoo vedl třicet let plemennou knihu.
To je zřejmá skutečnost, ale co je potřeba vzít v úvahu při navrácení divokých koní do volné přírody? Odpověď můžeme najít v poctivé SWOT analýze mongolského parku Hustain Nuru z roku 2000 - nejde jen o koně, ale i o přežití samotného parku:
Silné stránky:
- Slibný nárůst populace (142 v roce 2002)
- 55 % populace takhi (mongolský termín pro divoké koně) se narodilo ve volné přírodě
- 13 harémů (rodin)
- Slibný proces adaptace
- Takhi je vlajkovou lodí pro udržení existence parku
- Obnova ekosystému, atraktivita pro návštěvníky místní i zahraniční
- Záchrana takhi je obecně akceptovaný hlavní motiv pro trvale udržitelný rozvoj parku
- Výzkum takhi je model pro další mezioborové studie
- Zkušený a kompetentní personál
Příležitosti:
- Východní údolí je vhodným místem umožňujícím rozptýlení koní po celém parku
- Východní údolí umožňuje ochranu a obnovu parku (lesy, zdroje vody, migrace divokých forem života atd.)
- Získané zkušenosti se dají využít při návratu i jiných ohrožených druhů do přírody
Slabé stránky:
- Trvalá udržitelnost chovu je možná jen za podmínky trvalé udržitelnosti parku
- Nejistota v životním prostředí: snížení hladiny vod,extrémní klimatické podmínky (loni nepřežilo krutou zimu 98 koní) a zničení vegetace na migračních trasách a v periferních zónách Hustai snižuje kapacitu pro koně
- Tlak na zdroje obživy a vody a přítomnost domestikovaných koní v parku zvyšují příležitost kontaktů (zranění ze soubojů) a nákazy
- Predační tlak: v roce 1998 bylo vlky zabito 26 % hříbat, v roce 2002 jen 10 %. Strategie: u malé populace je regulace vlků únosná, pokud nezabijí více než 20-25 % hříbat
- Pro zvýšení rozptylu stád je nutné budovat a upravovat vodní zdroje
- Demografická nejistota: počet takhi je dosud křehkou záležitostí, adaptační proces trvá generace. Změny v sezónní distribuci rození hříbat směrem k červnu a červenci pokračují.
- Genetická nejistota: v současnosti je vliv Patrona a Khaana v chovu nadměrný a je třeba ho podrobit výzkumu
Hrozby:
- Trvalá udržitelnost druhu je stále ohrožena. Současný stav koní je 1535 (v roce 2000, dnes necelé dva tisíce včetně jedinců chovaných v zoologických zahradách). Je třeba podnítit další programy návratu koní do přírody. Bohužel zájem o chov těchto koní ve světě klesá. Zoologické zahrady mají omezené kapacity a domestikovaní koně jsou upřednostňováni při využívání pastevních ploch v národních parcích. V každém případě, pokud vyschnou toky peněz od nadací, je existence koně Převalského ve volné přírodě stále ohrožena.
Čeští koně Převalského v čele
Zoologická zahrada Praha zahájila projekt návratu koní do přírody v roce 1998 - do národního parku Gobi B byli posláni jeden hřebec a dvě klisny. Jedna z nich, Zeta, dala již sedm hříbat a žije zde dodnes. Je neuvěřitelné, že kolem 70 % veškeré volně žijící populace koně Převalského v sobě nese genetickou výbavu svých pražských předků.
O návratu koní Převalského z Čech do Mongolska si můžete počíst v seriálu na stránkách http://prazsky.denik.cz/souvisejici_clanky/kone_navrat.html
Jací jsou?
Jaký by byl "převalák" pod sedlem, to se nedozvíme. Jediný, který byl osedlán, byl hřebec Vasca zapsaný v plemenné knize pod číslem 1. Je to jiné zvíře než domestikovaný kůň, jehož chov se tisíce let přizpůsoboval potřebám člověka. Vědci navíc dokázali, že kůň Převalského není s naším domestikovaným koněm ani příbuzný. „Převalák" tedy není předkem našich koní. Přes sto tisíc let si každý šel svou cestou evoluce, i když tu a tam ke vzájemným kontaktům a křížení docházelo.
Krutá i prozíravá příroda
Divocí koně žijí v harémech - jeden hřebec je hlavou stáda cca 25 klisen. Stará se o bezpečí. Jakmile zaznamená něco, co považuje za ohrožení, jde za tím, aby zjistil, o co se jedná. Nejstarší klisna stádo vede, ale respektuje pokyny hřebce.
Klisny o hříbata pečují, ale hřebci jsou v předávání svých genů neúprosní - zvláště krátce po porodu, kdy klisna znovu přichází do říje, jsou hříbata ohrožena i na životě. Koňské námluvy nejsou nic něžného, říká Evžen Kůs z pražské zoologické zahrady v reportáži pro Český rozhlas.
Také pokud dojde k výměně vůdčího hřebce, tak nový, mladý hřebec všechna hříbata toho původního zabije. Klisny se je snaží chránit, ale téměř čtvrtina hříbat toto období nepřežije.
Hřebec vypuzený ze stáda se ve volné přírodě buď pohybuje na okraji stáda nebo podlehne vlkům. V zoologické zahradě má šanci dožít v samostatném výběhu.
Co se týče hřebců, v současné době mají zoologické zahrady problém s umístěním mladých hřebečků. Kůň Převalský vyšel z módy, říká zoolog Evžen Kůs z pražské zoo, a další zahrady je nechtějí. Jistě každý souhlasí s jeho názorem, že by bylo nejlepší tyto mladé koně vrátit do volné přírody - opět to však naráží na otázku, kde na to vzít peníze. Někdy stačí dobrá vůle k dohodě - jako v případě Slatiňan. Na ožehavé téma peněz jsem trochu zpovídala kastelána Ing. Jaroslava Buštu:
Před půl rokem jste na chov koní Převalského neměli peníze. Jak se vám podařilo získat dostatek prostředků, aby se sem divocí koně mohli vrátit?
"Především bych rád vysvětlil, jak vypadala situace dříve - do hry tenkrát vstupovaly tři subjekty - Národní památkový ústav Praha jako majitel pozemku a ohrady, dále Zoo Praha - majitel koní, a nakonec Zámecká kulturní nadace bývalého kastelána Ing. Jaroslava Havlíčka. V podstatě vše fungovalo bez jakéhokoliv právního podkladu - nebyla žádná smlouva, která by upravovala povinnosti zúčastněným stranám. Jedním z mnoha důvodů, proč koně odešli, byl špatný stav ohrady. Navíc klisna Lima se připravovala na transport do Mongolska a Xendy tu nemohla zůstat sama.
Co se týče peněz, o koně se starala zámecká a kulturní nadace kastelána Jaroslava Havlíčka a ta se již o ně starat nemůže. Nakonec se všechny strany sešly a našlo se řešení, sepsala smlouva. Náklady spojené s chovem koní - veterinární úkony a krmení hradí Zoologická zahrada Praha, Národní památkový ústav financuje ohrady a personál. Ve hře je samozřejmě i podpora města."
Kdo se o koně bude konkrétně starat?
"Jednali jsme se státním hřebčínem Slatiňany - koně by měli ošetřovat pracovníci hřebčína, tedy kvalifikovaný personál, což my památkáři nejsme."
Zmínil jste se, že peníze, které půjdou na koně, budou chybět v památkové péči. O jakou částku se jedná?
"Jedná se o přibližně 90 tisíc korun, což představuje 35 % našeho rozpočtu na opravy. Věříme, že se najdou sponzoři, kteří nám pomohou tento schodek vyrovnat, můžeme jim nabídnout reklamu apod."
Můžete pomoci i vy...
Nakonec se tedy patová situace z dubna vyřešila ve prospěch koní a ve Slatiňanech se 6. 11. ve 14 hodin návštěvníci mohou slavnostním přípitkem rozloučit s letošní sezónou a zároveň přivítat koně Převalského v ohradě, kde se narodili klisna Lima a hřebec Matyáš. Ti v červnu po aklimatizačním pobytu odjeli do národního parku Khomiin Tal v Mongolsku. Zní to prostě, ale když si uvědomíme, že kolik úsilí a času stálo za tím, že kdesi v dálce se pasou divocí koně ve volné přírodě „od nás", neměli bychom na naše „převaláky" zapomínat.
Zveme vás proto k návštěvě zámku Slatiňany v neděli 6. 11. 2011, kdy společně se zástupci ZOO Praha a NH Kladruby uvítáme navrátivší se koně Převalského do ohrady v zámeckém parku. Ve 14:00 hodin u ohrady proběhne slavnostní přípitek a poté vystoupení se starokladrubskými vraníky - dámy v sedle a ukázka vysoké jezdecké školy. Celý den bude také přístupný zámek a oba prohlídkové okruhy v akci 1+1 zdarma. V pokladně si pak návštěvníci budou moci zakoupit suvenýry i s motivem koní Převalského, čímž přispějí na jejich pobyt ve Slatiňanech.
Galerie



Dominika Baranová se v roce 2022 zapsala do historie slovenského turfu jako první žena, které se podařilo zvítězit ve steeplechase. A v sezóně 2024…

Zranění koně i jezdce nejsou ve všestrannosti výjimečná a proto je v této disciplíně stále více pozornosti věnováno nejen snaze snížit míru rizika…