V úvodu přednášky jsme zhlédli videa ze soutěží. Obecenstvo mělo možnost zhodnotit náročnost zejména krosu. Viděli jsme ošklivý pád, ale i úspěšné překonávání těch nejobtížnějších překážek. Po videoprezentaci Radka přednášela o všestrannosti jako takové. Její povídání bylo velmi promyšlené a obsáhlé - chronologicky sestavené od vzniku disciplíny z dob vojenství až po současnost. Lidé tak zjistili, jak se měnily požadavky na koně i jezdce, pravidla i úroveň. Po vyprávění se přednášející věnovala dotazům publika.

Radka odpovídala naprosto bezprostředně. Nechala nás nahlédnout do svého profesního života, do chodu vlastní stáje. Dozvěděli jsme se také, kterak koně do military připravuje. I ti, kteří se aktivně jezdeckému natož vrcholovému sportu nevěnují, mohli zjistit, že nejde jen o vavříny, potlesk publika a slávu, ale především o tvrdou každodenní práci.

"Přednáška se mi velmi líbila, a protože všestrannosti tolik nerozumím, tak nejvíce, jak Radka odpovídala na otázky. Její začátky, jak trénuje a proč, hodně se mi líbil její přístup ke koním, kteří mají spoustu odpočinku a učí se velmi pomalu a postupně, myslím si, že málokdo úspěšný by nám toho prozradil tolik. Pro mě i jako pro nejezdce to bylo velkým přínosem," podělila se Monika Grymová ze stáje Česká Kanada.

Pokud jste se akce nemohli zúčastnit, máte nyní možnost přečíst si Radčiny odpovědi na vybrané dotazy.

Jak vypadaly tvé začátky s koňmi a jak ses dostala ke koním?

Už od dětství mne koně lákali. Dostala jsem se k nim až na dnešní dobu v pozdním věku, to mi bylo jedenáct let. Začala jsem chodit do jezdeckého klubu u pana Hrnčíře. Hned mne táhly závody. Jsem přesvědčená, že se sportu profesionálně věnuji díky perfektnímu skokanovi Dukarovi. Tento kůň byl obdivuhodný srdcař a ačkoliv neměl téměř žádnou plnokrevnou krev, vítězili jsme jak v soutěžích všestrannosti, tak v parkurovém skákání.

Proč sis nakonec zvolila všestrannost?

Zpočátku jsem se věnovala naplno parkurovému skákání i všestrannosti. Ale jak se říká, "nelze sedět na dvou židlích", a musela jsem se rozhodnout. Všestrannost mi byla bližší a měla jsem koně vhodnější do military.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Nejsem ranní ptáče, ale nedělá mi potíž pracovat do večera. Můj režim se odvíjí od ročního období. O něco volněji mám na podzim, kdy není sportovní sezona.

Podle čeho si vybíráš koně do sportu?

Kůň mne musí na první pohled něčím oslovit. Ani nedokáži popsat čím. Volím vyšší koně. Nedělám rentgeny. Často si volím vyřazené dostihové koně, ti mívají například problémy se šlachou. To lze vyléčit a pak dosahují nejlepších výsledků. Jsou velmi tvrdí, dokáží podávat vysoké výkony do pozdního věku. Kolikrát se stane, že si lidé pořídí koně s kompletním vyšetřením a pro zdravotní potíže je v budoucnu nepoužitelný. Je to také o způsobu péče, systému práce a citu při výběru koně.

Zajímalo by mě, co bys řekla o tebou často volené kombinaci anglický plnokrevník x všestrannost? Jaké jsou největší přednosti a nedostatky tohoto plemene?

Tito koně mají ohromnou výhodu v krosu. Jsou to běžci, odvážní, tvrdí a vytrvalí koně. Pro kros jsou tyto vlastnosti nejdůležitější. Plnokrevníkům zbývá po krose i do parkuru dost sil. Samozřejmě mají i své nevýhody. Pokud si vyberete vyřazeného dostihového koně, příprava do drezury je potom náročnější.

Chci se svým koněm zkusit všetrannost. Zatím jsme jezdili jen parkury. Na co si dát pozor?

Důležité je, abyste s koněm chodili parkur "dokola". Abys mu mohla na skocích věřit. Dobré je zúčastnit se nějaké hubertovy jízdy, kde je možnost si skočit i přírodní překážky. Také doporučuji poradit se s nějakým zkušeným jezdcem a zvolit vhodnou trať pro první starty.

Jak koně připravit na kros obtížnosti „Z" po fyzické stránce?

Pokud je kůň pravidelně ježděný, neměl by mít v žádném závodě obtížnosti „Z" problém. Nemyslím tím, že jednou za čas s ním jedu na rekreační vyjížďku. Ale že se s ním pravidelně pracuje na jízdárně, v terénu i na skocích. Takový kůň bude na kros stupně „Z" po fyzické stránce dostatečně připraven.

Jak koně učíš skákat terénní skoky?

Osobně terénní skoky trénuji až na závodech. Doma terénní skoky v podstatě nemám. S koněm pravidelně pracuji, začnu soutěžit v parkuru a když je jistý na skocích, jedu první kros. Nejdůležitější je koně nezradit. První kros jedu pomalu, mezi skoky i někdy klušu, vše mu v klidu ukážu. Pokud soutěž nedokončím, tak mu jdu skoky ukázat znova. Na dalších závodech koně vědí, že se nic neděje. Se zkušenými koňmi skoky téměř netrénuji a snažím se šetřit jejich pohybový aparát.

Trénuješ někde (kde a s kým)?

Byla jsem na několika soustředěních. Dalo by se to však spočítat na prstech. Tedy maximálně na deseti. Když jsem začínala, sledovala jsem v televizi přenosy ze zahraničních soutěží. Ovšem dají se okoukat dobré věci, ale i mnohé zlozvyky. Hodně jsem četla. Pokud jsem něco neuměla nebo něčemu nerozumněla, na závodech jsem se šla zeptat zkušených jezdců "jak na to". Člověk musí na sobě stále pracovat.

Závěrem bych chtěla jménem všech zúčastněných Radce Dvořákové poděkovat. Její přednáška byla inspirativní pro každého. Sportovní jezdec našel dobrou motivaci, ale i rekreační jezdec si mohl odnést návod, jak systematicky pracovat se svým koněm.

Doufám, že v hojném počtu se sejdeme i na další akci Koně lidem, která se chystá na březen. Veškeré informace budou včas zveřejněny na webu Koně lidem a na Facebooku.