Koně a jejich smysly: Propriocepce

22. 1. 2013 Dominika Švehlová Autor fotek: Dominika Švehlová, archiv autorky

V minulém díle jsme se seznámili se smyslem zvaným souhrnně hmat. Vnímání dotyků, tlaků, vibrací, ale i tepla, chladu či bolesti, to vše tento smysl zahrnuje. Ale to není vše! Velmi podobné je to s vnímáním polohy vlastního těla a jeho částí, s rovnováhou a koordinací – to také pracuje na principu tlaku a tahu, i když už se tomu neříká hmat, ale propriocepce. Že by šestý smysl?

Propriocepce
neboli česky „polohocit" je smysl, který nás informuje o poloze těla nebo jeho částí v prostoru, o jeho případném pohybu, je to smysl, díky němuž lze vůbec udržet v gravitačním poli Země určitý postoj a vykonávat cílené pohyby.

Na rozdíl od mnoha jiných smyslů, bez nichž se tělo hůře či lépe obejde, nedostatečná propriocepce vede vždy v mírnějších případech ke zvýšenému riziku zranění, v horších případech pak k neschopnosti se hýbat či vůbec stát na nohách.

Jak tělo vnímá sebe samo?

Smyslovými orgány tohoto „poloho-" či „pohybocitu" jsou takzvané proprioceptory. Jedná se o speciálně upravená tělíska s nervovými zakončeními, která pak podle své struktury poskytují informace o úhlu kloubů, délce a napětí svalů. Těm pomáhají hluboká hmatová tělíska vnímající tlak a vibrace a speciální rovnovážné orgány ve vnitřním uchu. Všechna tato „čidla" společně informují mozek a míchu o pozici končetin, hlavy a nakonec i celého těla v prostoru.

O jaké receptory se tedy jedná a jaké informace mozku nebo míše přinášejí?

Napínací reflex je nežádoucí jev při protahování čili strečinku svalů. Pokud sval protahujeme rychle, reflexně se stáhne a hrozí riziko přetažení jeho úponové šlachy nebo poškození reflexně staženého svalového bříška. Pokud se ale strečink provádí pomalu, nedojde k vyvolání napínacího reflexu a protahuje se skutečně to, co chceme: svalové bříško.

  • svalová vřeténka - nacházejí se ve svalových bříšcích, skládají se ze speciálních svalových vláken, omotaných nervovými zakončeními a obalených vazivovým pouzdrem. Jsou téměř 2 mm velká a informují o změně délky svalu popřípadě o rychlosti této změny. V jemných (například mimických) svalech jich je více, než ve svalech mohutných a sloužících především k hrubým pohybům (např. hýžďové či stehenní svaly). Kromě toho mají za úkol hlídat správné svalové napětí a zároveň chránit svaly před nadměrným natažením: pokud se sval natáhne nad patřičnou mez, informace ze svalového vřeténka vyvolá reflexní stažení svalu (tzv. napínací neboli myotatický reflex).
  • Golgiho šlachová tělíska - nacházejí se ve šlachách, blízko přechodu šlachy ve svalové bříško, informují o změně napětí svalu, tedy jeho zkrácení (stahu) - což vyvolá natažení šlachy. Chrání šlachy před přetažením tím, že v případě nadměrného stažení svalu nebo pasivního natažení šlachy vyvolají reflexní uvolnění svalového bříška (tzv. obrácený myotatický reflex).
  • Vater-Paciniho tělíska ve vazech, kloubních pouzdrech či okostici vnímající vibrace;
  • Ruffiniho tělíska v hlubším vazivu vnímající tlak;
  • rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán ve vnitřním uchu zjišťuje polohu a zrychlení hlavy. Vejčitý a kulovitý váček detekuje polohu v horizontální a vertikální rovině, tři polokruhovité kanálky zase zaznamenají zrychlení čili pohyb do tří různých směrů v prostoru. Principem je přesouvání rosolu obsahujícího krystalky uhličitanu vápenatého, které dráždí vláskové smyslové buňky. Ty vysílají nervová vlákna tvořící sluchově-rovnovážný nerv do mozku, který pak získané informace spojí s informacemi ostatních receptorů a vyhodnotí polohu i pohyb celého těla v zemské gravitaci. Předrážděním tohoto orgánu vzniká tzv. mořská nemoc, při jeho poškození pak dotyčný nerozezná správnou polohu hlavy nebo není schopen se vůbec orientovat v prostoru - není schopen nic, než ležet.

sluchový a rovnovážný orgán savců

Důležitá práce mozku

V mozku existují speciální motorické oblasti, které řídí všechny pohyby, ale také pomáhají udržovat rovnováhu, například tím, že hlídají opěrné body - kdy která končetina jak rychle došlápne, jak se na ni přenese váha apod. Vlastně koordinují stahy a uvolnění jednotlivých svalů, řídí svalový tonus - napětí, a to volně (chceme udělat pohyb) nebo reflexně (automaticky, bez přičinění vůle).

Zvláštní úlohu má jedna specifická část mozku: mozeček. Řídí rovnováhu ve stoje i pohybu, udržuje svalový tonus, pomáhá plánovat a programovat pohyby. Pokud se jeho funkce poškodí (u lidí například požitím alkoholu), projeví se to celkově uvolněnými svaly, nekoordinovanými pohyby (ataxie), například přestřelováním pohybu (příliš velké rozmachy končetin), širokým postojem, vrávoráním apod.

Propriocepce, kůň a ježdění

Propriocepce je důležitá pro udržení těžiště a rovnováhy, pro zlepšení koordinace a energetické náročnosti pohybu i pro oddálení únavy. Když kůň došlápne na zem, proprioceptory v kopytě, kloubech a šlachách řeknou mozku, zda je kopyto na zemi nebo ne, zda je zem rovná nebo hrbolatá, zda klouže nebo je pevná, ale i to, jak rychle kopyto došláplo a jak moc je třeba stabilizovat klouby a odpružit nárazy, zda je hmotnost těla rozložená rovnoměrně mezi končetinami stojícími na zemi nebo je třeba rychle udělat ještě jeden krok.

Řeknou mozku, zda je třeba napnout více jeden nebo několik svalů či šlach pro případné ukročení, aby kůň neklopýtl či neupadl. Které svaly je třeba naopak dostatečně povolit, aby ničemu nebránily. Pokud je vše správně, pracuje minimum svalů a spotřebuje se málo energie. Díky tomu je kůň kdykoli připraven vystřelit v rychlém běhu kterýmkoli směrem, což je pro jeho přežití v divočině důležité. Díky tomu je jeho pohyb v každé situaci pohotový a kůň kromě toho, že jde ladně a elegantně, může okamžitě reagovat na jemné pobídky jezdce.

Pokud však mozek koně dostane z proprioceptorů nesprávné informace, o udržení jeho rovnováhy a pohybu se bude starat zbytečně mnoho svalů, které budou nejen plýtvat energií, ale mohou i pracovat doslova proti sobě. Kůň bude ztrácet sílu a rychleji se unaví, navíc jeho pohyby nebudou přesné a může se stát, že si snáze natáhne sval, šlachu nebo zvrtne kloubek.

Platí zde jedna smutná pravda: podobně jako hmat je i propriocepce velmi „roztroušený" smysl, proto je snadné ji zmást a oklamat - a pak se musí napravovat.

Jak se klame propriocepce?

Pomineme-li možnosti přímého poškození proprioceptorů nebo vnitřního ucha, popřípadě nervových drah, které tyto informace vedou do a z centrálního nervového systému (například blokády meziobratlových kloubů tlačící na kořeny míšních nervů), každé poškození pohybového nebo nervového systému naruší i propriocepci koně, především tehdy, když se jedná o problém dlouhodobější nebo závažnější. Natažená šlacha, bolavé kopyto, tlačící sedlo, dlouhodobá nehybnost následkem nějakého zranění či nemoci, to vše se příliš často podepisuje na zhoršené propriocepci a zvýšeném riziku dalších úrazů a zdravotních problémů. V rámci léčby těchto zdravotních problémů je proto vždy nutné zavést i rehabilitaci a „pohybovou terapii"; koně je třeba znovu naučit správně držet tělo a správně se pohybovat v různých situacích a na různých površích. Tuto skutečnost už dávno objevili v humánní medicíně, v té veterinární se k tomu odborníci už také dostávají. Jinými slovy: vhodnými cviky a pohybovým režimem je třeba obnovit správnou propriocepci koně, jeho rovnováhu a koordinaci.

zlepšování propriocepceAle to není vše: propriocepce je odpovědná i za talent koně k pohybu. Jsou koně, kteří se pohybují lehce, koordinovaně, hladce - ve srovnání s koňmi nešikovnými, jejichž pohyb je neotesaný a těžký. To, že kůň není pohybově nadaný, může být dáno tím, že „ho" v sobě nikdy neměl, čili je zde důležitá dědičnost a genetika, ale i tím, že byl (byť v minulosti) zraněn, je ztuhlý následkem diskomfortu či bolesti nebo nikdy svůj pohyb nemohl rozvinout, protože buď nežil v dostatečně dobrých podmínkách nebo se po něm nikdy nic nechtělo. Velkým vykřičníkem jsou právě koně, kteří jako hříbata vyrůstali převážně v boxe nebo omezeném výběhu, neměli možnost rozvíjet svůj pohyb na prostorných pastvinách v hrátkách s jinými mladými koňmi. V této souvislosti je nutné upozornit na to, že základní pohybové návyky kůň získává už během prvních dnů života! Dalším velmi negativním faktorem zhoršujícím propriocepci a tedy i pohybové dovednosti koně je dlouhodobé stání v boxe, nemožnost dostatečného volného pohybování ve velkém výběhu. Ohrožená jsou pak především právě talentovaná zvířata, jejichž tělo nevydrží pracovní nápor, který na něj kladou lidé v naději, že se dostanou na sportovní vrchol. Postupně bude docházet k přetažení některých svalů, zakrnění jiných, nerovnoměrného zatěžování kloubů, zvýšeného namáhání šlach a vazů, až koňské tělo "někde povolí" a zraní se, nebo se pod pracovním náporem zcela zhroutí.

Za oklamanou propriocepci lze do jisté míry považovat i křivost koní. Křivý kůň uhýbá zádí do strany a ohýbá se na tuto stranu. Kůň tak na slabší končetině méně ohýbá klouby a méně ji zatěžuje. S uvědomováním si vlastního těla ale souvisí i samotná obranná reakce většiny koní na obsednutí: jako reakci na váhu jezdce stáhnou hřbetní svaly a prohnou se, kontakt s udidlem může u nich zase způsobit ztuhnutí krku a týlu. Následkem toho se pohybují krátkými, ztuhlými kroky a jsou méně šikovní, než by „ve skutečnosti byli". Pokud je tento stav jen dočasný a jezdec i trenér pracují na jeho odstranění, nebývá tato reakce větším problémem. Horší je, když se pro koně stane zlozvykem a prohnutí s hlavou „ve hvězdách" si vštípí jako svůj nový pohybový vzorec. O křivosti koní jsme psali ve článku Koně praváci, koně leváci.

Cvičíme propriocepci

Naštěstí propriocepci lze vhodným cvičením zlepšit. Příkladem budiž naše schopnost psát na klávesnici bez kontroly zrakem nebo cvičení gymnastky na kladině, aniž by se orientovala očima. Kdo se kdy dostal do kontaktu se „syrovými" ročky, ví, jak často jsou nešikovní, nekoordinovaní, neuvědomují si, kde je jejich tělo, vrážejí do lidí i předmětů. Ale s postupným správným výcvikem se jejich šikovnost rychle zlepší a stanou se z nich výborní atleti.

Pro kompletní rehabilitaci koně po zranění či jeho trénink se nedoporučuje používat samotný jezdicí pás, protože ten nesimuluje přesně pohyb koně po normální zemi. Může se pak stát, že takto rehabilitovaný či trénovaný kůň si při první větší práci na zemi přivodí (znovu) úraz, protože se po ní prostě nebude umět pohybovat.

Cviků a metod, jak zlepšit propriocepci koně, je mnoho.

  • Základem je koně uvolnit, zlepšit jeho pružnost a rozsah pohybu kloubů končetin a prodloužit horní linii. Čili naučit ho natáhnout se při aktivním vyšlapování od zádě, aniž by přitom spadl „na předek". O těchto cvicích jsme si psali ve článku Pilates pro koně.
  • Mnohé speciální cviky lze převzít od lidí; patří k nim i práce na kavaletách či malé skokové řady. Vzdálenosti překážek jsou navoleny tak, aby ve chvíli, kdy kůň došlapuje přesně doprostřed mezi dvě kladiny, vycházel krok na celou řadu. Počet kavalet či překážek se postupně zvyšuje, mohou se zvedat či upravovat vzdálenosti, aby se kůň učil vměstnat přesně mezi ně.
  • Výborné cviky na uvědomování si těla a vlastních pohybů jsou různé překážky ve smyslu „trail parkuru": labyrinty z kavalet, mostky, slalomy, branky, schůdky, ale i houpačky či podobné „labilní plošiny" (například jedoucí přepravník...).
  • Velkou dávku dobré propriocepce vyžaduje i řádná drezurní práce: přesné přechody „v písmenech", couvání, obraty, práce na dvou stopách, práce okolo značek či mezi značkami pro zpřesnění všech cviků.
  • Nepostradatelnou součástí zlepšení propriocepce je ale také různorodý terén. Ať už se jedná o vyjížďky do přírody nebo třeba tzv. „Bodenparkuren", kdy se koni vystaví dráha, na níž se ca. po 4 metrech střídají různé povrchy, od písku, přes hlínu, vodu, trávu, štěrk, po beton či gumu. Po nich se pak kůň provádí, lonžuje nebo jezdí.
  • Výborné výsledky má i metoda TTOUCH Lindy Tellington-Jonesové, slibné jsou i různé jiné stimulace, ať už prostřednictvím řetízků okolo spěnek nebo třeba i pružnými lepícími páskami nalepenými na specifické oblasti těla (kinesiotaping).

V neposlední řadě ale platí staré známé pravidlo: chcete-li mít pohybově šikovného a zdatného koně, dopřejte mu z každého kousek! Přijezděte si ho drezurně, dopřejte mu práci v terénu i přes překážky a neubírejte mu ani volného pohybu s kamarády ve stádě v dostatečně velkém výběhu. Vynahradí vám to nejen krásou svých pohybů pod sedlem, ale i jejich pohodlím a především dlouhodobějším zdravím za plné výkonnosti.

Použité a doporučené zdroje informací:

P. Jelínek, K. Koudela a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU, 2003

W. O. Reece: Fyziologie a funkční anatomie domácích zvířat. Grada, 2010

R. Nickel, A. Schummer, E. Seiferle: Lehrbuch der Anatomie der Haustiere Band 4: Nervensystem, Sinnesorgane, Endokrine Drüsen. Parey Verlag, 2004

B. Ormston: Proprioception and your Horse. HolistocHorse.com - přehled propriocepce u koní (anglicky)

N. S. Loving: Strenght and Flexibility. The Horse, 2007 - o tom, co je to síla a pružnost svalů či obratnost a rovnováha a jak ji u koní trénovat (anglicky)

Ch. West: Neurology. The Horse, 2010 - nervová onemocnění koní a především vyšetření a metody, které zjišťují, zda se jedná o poškození nervového aparátu (anglicky)

N. S. Loving: Lameness: Soft Tissue. The Horse, 2011 - možnosti rehabilitace koně po poškození měkkých tkání pohybové soustavy (anglicky)

Z. Roček: Smyslové orgány - vývoj a typy smyslových orgánů u různých živočichů (česky)

Základní principy protahování - přehled. eTriatlon.cz, 2005

Podobné články

Martinu Slukovou Niederlovou jste ve společnosti jejích shagya arabů už v rámci doprovodných programů různých akcí a výstav určitě viděli. Proč dala…

Léto je v posledních letech teplotně nevypočitatelné a velká část tohoto období bývá nesnesitelná pro lidi i pro zvířata. Ale nejen horké počasí je…