Henovník bílý a jeho léčivé účinky

Henovník bílý (Lawsonia inermis), česky také henna bílá, je dva až šest metrů vysoký keř z čeledi kyprejovitých, který roste v tropických a subtropických oblastech Afriky, jižní Asie a severní Oceánie. Nejvíce barviva rostliny obsahují v oblastech, kde se průměrné teploty ve vegetačním období pohybují mezi 35 až 45 °C. Teploty pod 5 °C henovník nepřežívá. Barvivo je obsaženo především v listech a řapících.

Barevný efekt vyvolává barvivo lawsone (molekula 2-hydroxy-l, 4-naftochinon naftalendion), které je přítomno v suchých listech henovníku v koncentraci 0,5 až 2 %. Toto barvivo se silně váže na proteiny. Dalšími složkami henny jsou pak flavonoidy (luteolin, acacetin), kyselina gallová a uhlohydráty (mimo jiné rostlinná želatina a viskózní slizy), zajišťující vhodnou konzistenci barvící pasty, která se z listů vyrábí a hraje významnou roli ve způsobu pronikání barviva do vlasů a tkání. Rostlina obsahuje rovněž různé druhy tříslovin. Z květů se destilací získávají esenciální oleje, které se používají jako základ pro parfémy.

Henna má prokazatelné protizánětlivé, analgetické a antipyretické účinky. Testy prováděné na potkanech doložily hepatoprotektivní (regenerace a ochrana jater) a antioxidační účinky extraktů z kůry. Extrakt z listů vykazuje protinádorové a tuberkulostatické účinky při testování myší. Doložen je také toxický účinek henny na různé druhy hub.

Henna se od pradávna využívá nejen k barvení pokožky, nehtů a vlasů, ale i k jejich regeneraci. Obecně známý je pozitivní vliv henny při problémech s lupy, často se také využívá při léčbě alergických reakcí kůže, mykózách a ekzémech. Henna je tradičně využívána i k ošetření povrchových, otevřených a špatně se hojících ran, popálenin a také svrabu. Dokáže rovněž spolehlivě odstranit z vlasů vši. Na vlasech a pokožce henna působí i jako UV filtr a lidé žijící v pouštních oblastech se pastou z henny chrání i před přehřátím.

V lidovém léčitelství se odvar z listů tradičně využívá ke snižování teploty, při bolestech v krku a bolestech kloubů, při průjmech, akutní úplavici. Používá se také jako antiparazitikum (tasemnice). Obklad z květů smíchaných s octem je lékem proti bolesti hlavy a odvar z kůry je využíván jako prevence vzniku žloutenky a k léčbě některých onemocnění jater.

Historie "barvy henny"

Henna je jedním z nejstarších produktů využívaných v dekorační kosmetice. Její léčivé účinky byly zřejmě objeveny až druhotně. Listy se používají k barvení nehtů, vlasů a pokožky, a to již více než 5 000 let.

V Egyptě používaly hennu standardně všechny vysoce postavené osoby, ženy i muži, a to k barvení kůže a vlasů, k líčení a ke zdobení rukou a nehtů. Analýza prokázala, že i Ramesse II., který zemřel ve věku 87 let, pravidelně používal hennu k omlazení a barvení svých jinak již přirozeně bílých vlasů. Henna se používala i k barvení paruk a také v mumifikačních procesech.

Již v tomto období již ale byly známy i antiseptické a antibakteriální účinky této rostliny. Egypťané dokonce věřili, že květy této rostliny dokáží zklidnit mysl, utišit zármutek, mohou sloužit jako širokospektrální protijed a také jako účinné afrodiziakum.

Henna má mimořádný význam v islámské kultuře, ale stejně zásadní postavení má i v hinduismu a buddhismu. Celý islámský a hinduistický svět, jehož součástí byla i severní Afrika, Blízký východ, Indie a jihovýchodní Asie, využíval malbu hennou na tělo při většině rituálních a tradičních kulturních obřadech a estetiku zdobení těla hennou dovedl k dokonalosti.

Komplikovanost obrazců a ornamentů je mimořádná a v moderní době okouzlilo umění zdobení těla hennou i euroamerický svět. Motivy, jimiž se zdobila pokožka rukou, nohou a nehty, se v různých kulturách liší a odkazují jak potřebám o udržení zdraví, štěstí a plodnosti, tak i k duchovním hodnotám a cestě k osvícení.

Nejčastěji využívanými motivy jsou jemné květinové vzory obecně nazývané Rajasthani, tradiční marocké geometrické obrazce African mehndi a islámské geometrické vzory. Barvení kůže hennou se ale využívalo v různých formách v závislosti na konkrétní situaci. Jiné motivy se malovaly na tělo v rámci oslav významných společenských událostí, jiné například při svatbách.

Zdobení těla hennou doprovázelo a doprovází i státnické slavnosti a svátky, využívá se při příležitosti narození dítěte, rituálech přechodu do dospělosti, při svatbách, pohřbech a tradičně se využívalo i ve válečnictví. Hennou byla při významných událostech zdobena i zvířata, především koně a krávy.

Tradice spojené s využíváním henny se v 6. až 7. stol. n.l. rozšířily, společně s islámem, do celého světa, ale silný ohlas v naší kultuře ještě nenašly. V důsledku rozvoje obchodních vztahů byla henna do Evropy a Ameriky dovážena ve společnosti dalších exotických produktů, jakými byly ceněné orientální koberce nebo koření a čaj. Orient a vše, co s ním souviselo, vnímala euroamerická kultura jako něco mysteriózního, nevšedního a mimořádně přitažlivého, přesto se ale henna ještě módní záležitostí v estetice těla nestala. Evropské ženy si začaly hennou barvit vlasy až od 19. století. V tomtéž období se v módních kruzích začalo experimentovat i s barvením nehtů, rukou a chodidel.

Henna a koně

Koně byli v islámském i hinduistickém světě vždy mimořádně ceněni a požívali vysokého společenského statusu. Z toho důvodu bylo i barvení jejich kůže, hřívy a ocasů hennou rovněž široce rozšířeno, což dokládají dochované umělecké obrazy a předměty. Henna z různých lokalit se vždy liší v odstínu výsledné barvy a sytost barvy souvisí i s její koncentrací. Zdá se, že i využité odstíny měly svou výpovědní hodnotu. Přesná symbolika se ale nedochovala.

Koně se hennou barvili nejen v době významných svátků, oslav božstev, při příležitosti pohřbů a svateb, ale jednalo se i o vyjádření společenského statusu jejich majitelů. Koním se hennou barvilo buď celé tělo, jeho spodní část nebo pouze končetiny. Barveno ale obvykle nebylo jen tělo a končetiny, ale i ocas a hříva, které se staly, v důsledku působení henny, zářivější a lesklejší. Hříva a žíně ocasu, ošetřované hennou, prý i intenzivněji rostou.

Koně mocných a dobře situovaných majitelů byli při významných událostech zdobeni i velmi složitými ornamenty. Na obrázku níže je například vyobrazen hennou barvený kůň nesoucí ženicha k domu nevěsty.

V této souvislosti byly vysoce ceněni koně s dvojitým ředěním, tedy koně ve zbarvení perlino, cremello, kteří mohli být barveni po celém těle a bylo možné dosáhnout nejen mimořádných odstínů, ale i nezvyklého lesku a tak i žádoucího oslnivého efektu. U takto barevných koní se barvení hennou cíleně využívalo i jako ochrana před popáleninami sluncem.

Bílým a světlým koním s bílou hřívou se často barvila jen spodní část ocasu a končetin, a to pravděpodobně i z estetických důvodů, protože bílá barva se v běžném provozu obtížně udržovala a špinavé ocasy nepůsobily reprezentativně.

Samostatnou kapitolou bylo barvení a zdobení hřívy. Zde se obvykle kombinovaly různé odstíny henny, a to tak, že horní část hřívy se zaplétala, dolní se následně barvila do podoby pestrobarevných střapců.

Z dobových zdrojů vyplývá, že henna byla u koní tradičně využívána i jako léčivá bylina a to nejen v léčitelství, ale i v souvislosti s odčervováním koní. Známé byly její účinky protizánětlivé, antibakteriální a antimykotické.

Tradovalo se, že henna posiluje rohovinu kopyt a působí i jako prevence před jejich onemocněním. Při dlouhých pochodech se spoléhalo i na její účinky analgetické. Henna měla zajistit a zvýšit vytrvalost koní. Koně prý méně vnímali únavu a bolest.

Z výše uvedených důvodů bylo koním před odjezdem na lov či na válečných výpravách barveno často i celé tělo a končetiny. Jednalo se o prevenci před infekcí ran. Souvislost mezi účinkem henny a dobrým hojením ran tedy již byla zřejmě dobře známá. A i v této souvislosti byl využíván její účinek analgetický. Pasta z henny se používala i jako prevence edémů a otoků končetin, obzvláště v souvislosti se zvýšenou zátěží. Ošetřovala se s ní rovněž i zranění či odřeniny od sedel a postrojů.

V dobových zdrojích je také uváděno, že aplikace henny měla zamezit tvorbě jizev. Zranění ošetřená hennou zarůstají srstí a jizvy nezůstávají. Henna se koním na končetiny aplikovala opakovaně, obvykle při každé delší zastávce. A to pravděpodobně i za účelem zvýšení schopnosti regenerace organismu po námaze.

Moderní vědecký výzkum

V souvislosti s léčivými účinky henny stojí za pozornost výsledky podrobné studie, která se uskutečnila v roce 2015 na University of Jerbala v Iráku.

Do výzkumu bylo zařazeno patnáct koní, u nichž se vyhodnocoval účinek různě silných extraktů henny na hojení rány.

Studie se účastnilo 15 místních arabských koní. Koně byli rozděleni náhodně do pěti skupin. První čtyři skupiny byly ošetřovány roztoky  5%, 10%, 15%, 20% extraktu henny, pátá skupina byla skupinou kontrolní. V každé skupině tedy byli tři koně. Koním byla způsobena řezná rána v oblasti krku, která byla následně tři týdny lokálně léčena roztokem extraktu z henny. Vyjma koní zařazených do kontrolní skupiny, kteří byli ošetřováni pouze destilovanou vodou.

Klinické příznaky každé rány byly denně zaznamenávány a byly odebrány výtěry k bakteriologickému vyšetření.

Výsledky jasně prokázaly účinek extraktu henny v koncentraci 10%, 15%, 20% v roztoku na Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), Streptococcus equi a Pseudomonas erogenosa. Histopatologické vyšetření ran, které byly ošetřeny roztokem extraktu z henny ve 20% koncentraci, prokázalo statisticky významně lepší hojení a intenzivnější růst nových krevních cév v porovnání s kontrolní skupinou.

Celou studii "The effect of Henna (Lawsonia inermis) on the wound healing of Local Arabian Horses”, včetně rozsáhlé fotodokumentace, naleznete v anglickém jazyce zde. 

Lawsonie se vyskytují v několika poddruzích, přičemž pro každý je typický určitý tón barvy, kterou je možné z listů a řapíků získat. Barvivo jednotlivých poddruhů lze pak následně kombinovat za vzniku celé palety nejrůznějších odstínů.

Pokud se ale rozhodnete vyzkoušet účinky henovníku na svých koních, je nezbytně nutné důsledně prostudovat zdroj nabízeného produktu, jeho složení a rovněž i datum spotřeby. Na trhu je totiž nabízena nejen čistá henna, ale i směsi henny s nejrůznějšími bylinami a chemikáliemi (např. černý henna pudr obsahuje syntetické přísady a může vyvolat i silné alergické reakce). Rozhodující je tedy kvalita a čistota produktu.

Závěr 

Starobylé orientální léčitelství, využívající účinků henovníku bílého, by tedy zřejmě mohlo najít i dnes uplatnění v moderním chovu koní i ve veterinárním lékařství. Zdá se, že co je staré, nutně nemusí být i zastaralé. :) Co vy na to? Zkusíte rozzářit ocasy a hřívy svých koní zářivými tóny henny? Rozpoutáte hennovou revoluci? Pokud zakoupíte 100% hennu z prověřených zdrojů, bez příměsí dalších látek a neznámých bylin a budete postupovat podle doporučených postupů, je pravděpodobnost "neúspěchu" prakticky nulová. Zkuste to!