Jméno je tvým osudem aneb o pojmenovávání koní i lidí

9. 2. 2022 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Zenon Kisza, Zuzana Medková, Aneta Novotná, Pixabay

Počet fotografií: 4

V dnešní době je zakořeněné pojmenovávat děti i zvířata hned po narození. Ale nebylo tomu tak vždy. Jména se udělovala až podle zásluh či význačných rysů jedince – většinou ne dřív než na prahu dospělosti. Vyjadřovala to důležité, co okolí v člověku vidělo nebo co od něj očekávalo. Jméno bývalo jakýsi vývěsní štít svého nositele. A zvířata to neměla jinak. Hříbě dostalo jméno až ve chvíli, kdy se výrazně projevila jeho individualita. Z velké většiny až po obsednutí nebo zatahání.

Že jméno odjakživa zastávalo funkci identifikační, ví každý, ale že v dobách nejstarších také sociální, to už není tak obecně známé. Ale bylo tomu tak. Jméno zařazovalo svého nositele do určité třídy. Pro šlechtický a panovnický stav se vybírala jména složená a honosnější než pro prostý lid, který vystačil se jmény jednoduchými. Mnoho „obyčejných“ lidí ani jméno nemělo, říkalo se jim podle práce, kterou vykonávali – Švec, Mlynář, nebo třeba Žebrák… :)

A jak to je s tajemnější stránkou pojmenovávání, s vírou v osud, který se pojí s tím kterým jménem?

Nomenologie

Touto problematikou se zabývá nomenologie, vědní disciplína, jejíž počátky spadají hluboko do dávnověku, kdy prehistorické zvyky a obyčeje vycházely ze zkušeností tehdejších obyvatel Země. První dochované zmínky se datují k byzantskému císaři Nikeforovi I. Nomenologie se hojně užívala v Antice, v době helénismu, tedy kolem 4. století před Kristem, kde se postupně rozšířila do většiny zemí kolem Středozemního moře i na Blízký východ. Nomenologie měla bohaté tradice, i v dnešní době jde o velice hodnotný pramen poznání historie křestních jmen. Tuto vědní disciplínu dnes využívá například aplikovaná psychologie, penologie (věda o trestech a trestání) a ta odvětví, kde je žádoucí vytvořit co nejpřesnější a nejvšestrannější obraz osobnosti.

Základní myšlenka nomenologie říká, že křestní jméno, vzniklé v dávné minulosti při iniciačních obřadech přírodních národů, je dodnes schopné působit na svého nositele vlastní energií a ovlivňovat jeho vývoj od narození. Až do středověku patřila znalost principů nomenologie mezi běžnou výbavu lidu. Potom však povědomí o vlivu jména na osobnost člověka upadlo na čas v zapomnění, nomenologie byla odsunuta mezi nevědecké obory, aby ji v polovině 20. století nejen vzkřísil, ale přivedl k rozkvětu francouzský badatel profesor Pierre Gaultier. Aplikoval prastaré principy nomenologie na poznatky současné genetiky, psychologie, antropologie, etnografie a antroponomastiky (lingvistická nauka o původu a vývoji jmen). Vědecky vysvětlil, co kdysi dávno nomenologie uplatňovala na základě zkušeností.

Jména byla původně tvořena jako vývěsní štít nositele – vyjadřovala to nejdůležitější z rysů, vlastností nebo schopností dotyčného. Někdy také měla za úkol definovat důležité životní poslání dané osoby.

Nomenologie zkoumá vliv jména na svého nositele, na jeho vlastnosti a charakter, na životní úspěch. Své jméno používáme denně – píšeme ho, slyšíme ho vyslovovat cizí ústa i svá vlastní. Patří k nám neodmyslitelně, je naší identifikací. Ovlivňuje nás.

Vnitřní náboj jména – energie

Každé jméno má jistý vnitřní náboj. Tato energie nositeli jména pomáhá zdůraznit a rozvinout ty vlastnosti, které jsou k tomuto vnitřnímu náboji vnímavé. Nomenologie říká, že vztah člověka a jeho jména je vztahem obousměrným, tedy jméno ovlivňuje nás a my zase jméno. Proto nomenologie nerozděluje jména na dobrá a špatná. Jména jsou buď silná, nebo energeticky slabá. A pozor – ne vždy je silné jméno pro danou osobnost prospěšné.

Silné jméno sice může hodně dát, ale také od svého nositele hodně vyžaduje – třeba velkou dávku vrozených i získaných osobnostních předpokladů nutných k dosažení plného potenciálu, které jméno nese. Silné jméno je pro svého nositele velký úkol a dostát tomuto úkolu není vždy snadné. Pokud jméno s nositelem přirozeně vnitřně nerezonuje, rovnováha se naruší a energie jména se může obrátit proti svému nositeli. Nomenologická energie je jako oheň – slouží i škodí, podle toho, v jakých rukách se nachází. U nositele velmi silného jména, který pro ně není disponován, se tak může vyskytnout nerovnováha psychického stavu, agrese, neúspěch, pocity méněcennosti… Oproti tomu nomenologicky slabší jméno sice nepřináší svému nositeli žádnou výraznou energii, která by ho popoháněla k velkým činům a dávala mu vyniknout, ale umožní mu směřovat k životu bez větších krizí a problémů.

Nomenologická energie je vlastně dávka či síla působení jména na nositele. Spolu se jménem neseme jakési dědictví minulosti, kdy jméno neslo a stále nese poselství, které ve větší či menší míře svému nositeli předává.

Odborníci na nomenologii říkají, že zvlášť vyhraněná osobnost, která se velmi zřetelně projevila (ať už kladně či záporně), působí zpětně na jméno samotné a zesiluje/zeslabuje některé jeho znaky. Z původního prostředí jména, z toho jak bylo užíváno kdysi, mu noví nositelé v dlouhodobém vývoji zakódují či dodají jiné významové rysy. Tuto skutečnost vyjádřil již na rozhraní 8. a 9. století byzantský císař Nikeforos I., když napsal, že pokud chceme vědět, čím jméno je, musíme nejdříve vědět, čím kdysi bylo a jakým životem v průběhu času procházelo. Jméno dle nomenologie prochází v různých obměnách časem, mění se, prodělává vývoj.

Pierre Gaultier: „Potenciál jména může být transformován, nemůže však zaniknout, a to ani taková jeho složka, která se nám zdá být přežilá. Dějiny učí, že vše, co člověk kdy měl, dělal nebo prožíval, nachází sice nové podoby a my často ani nevíme, odkud pocházejí a proč se udržují, avšak nic se neztrácí.“

Jméno při svém dávném vzniku neslo víc než pouhé označení. Neslo jakési výchozí poselství. A každé jméno v sobě dál toto poselství nese a předává ho. O jaké poselství šlo, z čeho bylo složeno a jak se časem pozměňovalo, nabalovalo o další vrstvy, transformovalo a prohlubovalo (případně se rozplývalo), v tom všem spočívá jeho potenciál. Potenciál jména působí více či méně na každého svého nositele.

Dá se zjednodušeně říct, že čím starší a užívanější jméno, tím bohatší nomenologický potenciál nese a tím energeticky silnější je.

Filip a Filipa, jména, která nesou poselství související s láskou ke koním.

Nomen omen

Nomen omen – jméno znamení. Latinské rčení, které poukazuje na případ, kdy jméno osoby nebo název místa vyjadřuje charakteristickou vlastnost svého nositele. Pokud se ředitel botanické zahrady jmenuje Větvička nebo hlasatelka počasí Mráčková, máme tu nomen omen jako vyšité. Přijdou-li nám takovéto shody jenom jako vtipné náhody, vězte, že výzkumy tvrdí něco jiného. Jména totiž mohou ovlivňovat způsob, jakým se ubírá život jejich nositelů. A to ve větší míře, než je většina z nás ochotná věřit.

Slovní spojení „nomen omen“ pochází od římského dramatika Tita Maccia Plauta, který ve hře Peršan použil formulaci „nomen atque omen“ (latinsky „název a znamení zároveň“) v souvislosti s postavou velmi zištné nevěstky jménem Lucris (lat. lucrum = zisk).

Mnohé národy dodnes skálopevně vyznávají, že jméno neodvratně ovlivní naši osobnost i osud, a že špatně zvolené jméno zapříčiní nerovnováhu a psychické problémy. Dá se vůbec něco takového brát vážně? Mají tyto teorie vědecké podložení?

Budete se možná divit, ale mají.

To, jakým směrem se ubírá náš život, jak s ním dokážeme nakládat, ovlivňují mimo jiné i jména, která neseme, tvrdí nominativní determinismus.

Nominativní determinismus je označení psychologické hypotézy, podle které si člověk podvědomě vybírá práci a často celou životní cestu podle svého jména. Myšlenku nadnesli už německý psychoanalytik Karl Abraham a švýcarský psycholog Carl Gustav Jung.

Existuje celá řada studií, které dochází k závěru, že mnohé profese jsou nad rámec náhody (mimo běžnou pravděpodobnost) zastoupeny osobami s „předurčeným“ příjmením. Nomen omen v praxi, chce se podotknout…

Psycholog Lawrence Casler přišel s výzkumem potvrzujícím, že si své povolání a specializace častěji, než je pravděpodobné, vybíráme podle jmen. Jedním z vysvětlení, které navrhl, byl tzv. implicitní egoismus. Ten říká, že je v lidech hluboce zakořeněná intenzivní sebeláska, která vede k podvědomé preferenci věcí, profesí, partnerů, které si v některých rysech asociujeme sami se sebou. Prováděl mmj. pokus, kdy byly lidem servírovány dva čaje různých značek. Jeden z nich měl první tři písmena shodná s jejich jménem, druhý měl název zcela nesouvisející. (Příklad: Tommy testoval čaj Tomeva & Laurel.) Úkolem bylo oba čaje ovonět, ochutnat a rozhodnout, který by pokusný subjekt preferoval. Téměř všichni testovaní volili jako lepší právě ten čaj, který měl podobné jméno jako oni sami. (Přestože ve skutečnosti bylo naléváno z jedné konvice.:))

Jiný výzkumný tým analyzoval seznamy odborníků a zjistil, že jméno skutečně výrazně souvisí s povoláním nebo koníčkem. Tento jev nazvali name-letter efect. (Ve výzkumu se například uvádí, že lidé se jménem Dennis/Denise se disproporčně často stávají dentisty, stejně jako je hodně právníků /anglicky lawyer/ se jménem Lawrence, nebo geologů Georgů. Vše nad rámec statistické pravděpodobnosti.)

V České republice bylo zjištěno, že více než 8 % mužů s příjmením Zedník skutečně pracuje v oblasti stavebnictví.

A jaká jsou jiná vysvětlení tohoto zajímavého jevu? Například naše geny – krevní propojení s našimi vlastními předky. Neboli pokud na počátku naší rodové linie stál předek, který své příjmení získal díky vykonávané specializaci (řekli jsme si, že se kdysi místo jmen lidé oslovovali vykonávaným povoláním, mnohem později takto vznikala příjmení), my teď „pouze“ neseme dál tento talent k dané činnosti, spolu se jménem.

Ať se vám zdá pravděpodobnější kterákoli teorie, či jejich kombinace, jedno je podle vědců jisté: „Pokud vaše jméno zní inteligentně, úspěšně a přitažlivě, je pravděpodobnější, že se tak budete snažit i chovat.“

Pojmenovávání koní

Koně jakožto velice senzitivní zvířata pravděpodobně dobře vnímají, zda je jejich jméno vyslovováno s potěšením, protože je našim uším libozvučné, nebo naopak. Mnoho lidí se u „ošklivého“ jména neubrání posměchu či zvláštní intonaci hlasu – a přestože kůň nerozumí slovům, vnímá energii, která na něj ze strany člověka působí. Je vysoce pravděpodobné, že libozvučná jména, námi hojně vůči koni užívaná, tvoří příjemnější atmosféru při kontaktu s koněm (což samozřejmě usnadňuje výcvik). A naopak jména našim uším nepříjemná mohou rezonovat v koních, díky našemu vlastnímu nastavení, nelibé pocity. I proto bychom při výběru koňského jména měli věnovat pozornost nejen návaznosti na linie a rodiny v rodokmenu, ale i melodii jména a snadnosti/složitosti jeho vyslovování. Také nomenologická hodnota jména, tedy poselství, které jméno samo v sobě nese, je důležité hledisko (například Viktor a Viktorie, stejně jako jejich různé obměny, je odvozeno od slova vítězství, nese v sobě touhu po dosažení vítězství, což se může hodit dostihovému koni).

Jistě sami znáte případy, kdy majitel velice dlouze hledal ideální jméno pro své hříbě, ale výsledek se jednoduše nepovedl – byl natolik nezapamatovatelný a složitý, že jej nakonec nikdo nepoužívá. Kůň si jako jméno nese životem zkomoleninu, přezdívku nebo jméno zjednodušené či počeštěné (z Betteshebaby je Betinka, z Atomium Blue Dance obyčejný Zrzek, Zafronnettě nakonec majitel říká Blbuňa). Zkuste vybírat jména, která se příjemně vyslovují a pamatují (Aeonia bude vždy jazykolamem, u kterého si nikdo nebude jistý výslovností, kdežto Ania se zapamatuje i vysloví poměrně snadno). Pozornost věnujte i skloňování jmen a tvorbě zdrobnělin (Sangria zní výborně na dospělé klisně, ale hříbátko bude potřebovat oslovení zjemnit – jak zjemníte Sangrii? Oslovení Sangrijko nebo Sangruško se líbí málokomu, navíc volat Sangruško! evokuje spíš Hruško!… :) Takže se velice pravděpodobně uchytí hned v prvních dnech nějaká přezdívka, která koni může zůstat navždy. Namísto Laslesstic Callettica tak může po boxu pobíhat a legračně rozhazovat nohama Hurvínek. A protože zmíněný koník měl veliké „vykulené“ oči i v dospělosti, už nikdy mu nikdo jinak neřekl. Takže složité vymýšlení a hledání toho pravého jména se vlastně naprosto minulo účinkem, že? :)).

V neposlední řadě radím vybírat jména koní podle významu a souvztažnosti s plemenem. Chovatelka achaltekinských koní Petra Marešová je pro mě vzorem v přiléhavém výběru jmen. Navíc Petra vysledovala, že u nich v mnoha případech neuvěřitelně funguje nomen omen (jak by ne!). Její Ochránce lvů sice nestřeží v boxu šelmy, ale je velkým milovníkem a opatrovníkem kočiček. :)

Petřini achálci se hrdě nosí například pod těmito jmény:

Djady-Djan – z turkmenštiny „kouzelná duše“
Baljan – z kazachštiny „sladká dívka, zlatíčko“
Gelshah – ze staré perštiny „král země“
Dastan – ze staré perštiny „mocný, silný“
Dalir – ze staré perštiny „statečný“
Galadaw – z turkmenštiny „neunavitelný“

Jana-Jan se Shergirem (Vroucně milovaná s Opatrovatelem lvů)

Pokud máte konečně vybráno a jméno zní dobře vašim uším, otestujte ho ještě na uších kamarádů. Když jsem v mládí pojmenovala kobylku Arzeta a kamarádka mi později řekla, že je to jak Pinzeta, navíc zrezivělá, již nikdy jsem se této asociace nezbavila… :) Konzultovat s ní před tím, než se jméno u hříběte zaběhalo, pojmenovala bych malou „díky“ kamarádčině ostrovtipu zřejmě mírně obměněně…

Jméno by mělo usnadňovat cestu k životnímu úkolu.

Přezdívky

Ať chceme nebo ne, přezdívka našeho koně dává okolí vědět cosi o tom, jaké vlastnosti v našem zvířátku výrazně vnímáme. Voláme-li na našeho malého ryzáčka „Hajzlíku Vyčůranej“, můžeme vložit do intonace jakoukoli porci něhy a lásky, stejně kupce nepřesvědčíme, že jde o nejklidnějšího tvora pod sluncem, vhodného i pro nejmenší děti. Naše kultura prostě na škatulky slyší. Má pro ně i termín – „labeling“, do češtiny většinou překládaný jako „nálepkování“.

Teorie nálepkování je proces, kdy v důsledku „nálepky“ (je pomalý, líný, výbušný) se dostane člověk do škatulky, podle které se k němu okolí chová. Nálepka se brzy stává skutečností, neboť okolí jedná tak, jako by byla pravdivá.

Slova s citovým zabarvením bývají naskládána ve velice přesně vymezených škatulkách, takže je jisté, že koník přezdívaný Trouba zcela určitě nebude ve stejné, jako oř všech ořů Pan Božský. :) A pokud zakopne na rovince zmíněný Trouba, nepřekvapí to přihlížející ani zdaleka tak, jako kdyby si nohy bezdůvodně zasukoval Pan Božský, že? :)

Škatulky nejenže zjednodušují pohled na svět, ale i stigmatizují – a ať chceme nebo ne, občas (často?) škatulkujeme stoprocentně také. Ani nám u toho nedochází, že tím svého koně (psa, dítě) vlastně tak trochu modelujeme, dotváříme a postrkujeme k přesně té škatulce, ve které ho máme již dávno zařazeného…

V této souvislosti musím ještě zmínit i Sebenaplňující proroctví (též Golemův efekt, Rosenthalův efekt, Pygmalion efekt). Je to fenomén, kde očekávání věcí příštích vede podvědomě k přesně takovému chování, díky kterému očekávaná událost nakonec vážně nastane. Pokud jsou očekávání negativní, mluvíme o Golemově efektu, pro očekávání pozitivní používáme označení Pygmalion efekt. Tyto fenomény platí jak pro nás samé, tak pro hodnocení jiných osob či událostí.

Jméno není jen slovo!

Ať už všem popsaným teoriím věříte či nevěříte, jedno si raději vezměte k srdci: slova mají určitou energii, náboj. A tak, jako kulka při častém opakování nakonec zasáhne svůj cíl, stejně tak opakovaná zvuková vibrace nakonec rozehraje příslušné struny. Chcete-li mít tedy z narozeného hříbátka závodní formuli jedna, určitě ji nedávejte jméno nebo přezdívku evokující neohrabanost nebo třeba lenost. Louda bude fajn pro poníka, který nikdy s žádným dítkem neuteče, ale určitě ne pro dostihovou superstar. Hledejte pro své koně jména, evokující pozitivní představy, příjemné pocity, radostnou náladu. Pokud vám jméno nezní libě, koně oslovujte jinak. Funkce přezdívky je totiž podvědomá „úprava“ jména. Bohužel ne vždy k lepšímu…

Přezdívat tomuto chytrolínovi Koumák by se nám zřejmě brzy vrátilo ještě dokonalejším otevíráním všech dveří boxů i jakékoli brány na ranči…

Energie písmen ve jméně

Každý z nás upřednostňuje určitou variantu svého jména, která je nám nejpříjemnější při oslovení. Od někoho sneseme jen přísně základní tvar, jiný nám smí říkat zdrobnělinami či oblíbenou přezdívkou. Často nás jinak oslovují kolegové v práci, jinak lidé u koní a ještě jinak členové rodiny. Od některých preferujeme oslovení příjmením.

Jméno není jen mrtvé slovo, ale žije vlastním životem, vstupuje do svých nositelů, čerpá z nich a předává jim, obohacuje či naopak oslabuje osobnost svého nositele, vstřebává a samo je vstřebáváno…

Proč nám není jedno, jak nás ten a onen oslovuje? Proč sami sebe vnitřně vnímáme pod určitou variantou svého jména? Odpovědí jsou vibrace jednotlivých písmen, tedy jejich energie či mantra. Ty totiž ovlivňují naši psychickou pohodu a mají přesah i dál, do celého našeho života.

Chceme-li vědět, jakou energií nás posiluje naše jméno nebo kterému jménu ve spojení s datem narození je lépe se vyhnout, můžeme nahlédnout do numerologie. Ta umí převést energii písmen do čísel, která zkušený numerolog dokáže dost přesně interpretovat. Ale o tom třeba někdy příště.…

Zdroje a doporučená literatura: