Jezdecké kroužky nahrazují klasické oddíly?

10. 6. 2022 Michaela Burdová Autor fotek: archiv autorky, pixabay.com

V pondělí kroužek keramiky, v úterý angličtina, ve středu dramaťák, ve čtvrtek jezdecký kroužek … Rodiče v roli taxikářů neúnavně vozí své děti za aktivitami, které jim rozšiřují obzor a zaplňují volný čas. Vyrostou z „kroužkovců“ plnohodnotní koňáci?

Z některých jistě ano. Takoví dříve nebo později koně zcela upřednostní a začnou jim věnovat víc času. Ostatní tímto „sítem“ projdou a pokračují životem dál a jinam. Přesto se nedá říci, že by omezený čas u koní strávený v dětství byl zbytečný. Churchillův oblíbený citát „Žádný čas strávený v sedle není promarněný“ platí stále. V současné době na to existují i různé studie – např. se prokázalo, že hladina stresového hormonu v odpoledních hodinách je nižší u dětí, které pracovaly s koněm, než u kontrolní skupiny dětí, které s koněm nebyly v kontaktu.1

Na druhé straně by se dala tato studie brát s nadhledem, protože u milovaných koní dítě zažívá nejen úspěch a pohodu ve „stádečku“ vrstevníků, o škole života v klasických oddílech nemluvě. První učitelka ve škole, první trenér nebo i ta parta u koní, to jsou lidé, kteří mají na formování vnitřního světa dětí nemalý vliv. Empatický a výborný trenér proplouvá mezi skalisky dětských trablů lépe než Titanik a spolehlivě vede své svěřence k břehům dobrého horsemanshipu a zralé osobnosti. V sociální a pedagogické práci s dětmi s postižením se v rámci hiporehabilitace váží a plánuje na analytických váhách aktivita zacílená na problém, který by měl kontakt s koňmi postupně mírnit či „odstřelit“.

Dnes máme všude hojnost nabídky na kroužky ryze jezdecké – a také kroužky zaměřené spíš na přirozenou komunikaci s koňmi a např. kroužky voltižní a kroužky koňské, pod které se schová všechno. A pak jsou tu kroužky spíše oddílového charakteru zahrnující kromě ježdění společnou práci kolem koní a stáje. Proč se vlastně tak rozbujela nabídka kroužků u koní? Jednak organizovaná práce s koňochtivými dětmi dostává nějaký řád, pracuje se s více dětmi najednou, což přináší finance pro koně, skupinové aktivity mají zase další benefity ohledně „socializace“ dětí.

Práce u koní je součástí výchovy jezdce – jak kde…

Ne, že by děti, jejichž rodiče na kroužek nemají finance, neměly šanci – celkem spravedlivý přístup – buď máš čas, nebo peníze, dává šanci i těm, které investují čas a v rámci svých možností síly na výpomoc ve stáji. V každé stáji se občas vyskytne neodbytné, šikovné, pracovité dítko, které by u koní nejraději i spalo. 

Přijet, zajezdit si, odjet – nebo i makat?

… a o koních vědět houby, tak nějak se tento systém nálepkuje. Na druhou stranu to bývá pro provozovatele jednodušší a časově méně náročná varianta než komplexní výchova (samozřejmě, že máte koně sami rychleji nachystané). Když se přidá jistá míra práce kolem koní, měla by být zahrnuta do času kroužku – je náročná jak pro instruktora, tak často i pro koně, než se děti zaučí (samozřejmě v oblastech odpovídajících jejich věku). Je dobré počítat s tím, že když se jezdecká drobotina vrhne na vyklízení koblih z ohrady nebo zametení stáje, čištění cajků, pak čas strávený tímto úkonem bývá přímo úměrný počtu dětí.

Je však trochu ošemetná záležitost ježdění za výpomoc, tzv. nadivoko, bez přihlášky, písemného souhlasu rodičů, pojištění zodpovědnosti atd. Málo ježdění za spoustu času a práce dětí mladších 15 let může narazit u rodičů, kteří mají nějaké právnické povědomí. Zaměstnávání dětí mladších 15 let je u nás ostatně zakázané stejně jako v ostatních vyspělých zemích (viz ZDE). 

V Austrálii je tato záležitost přímo specifikována pro podnikání v jezdectví2:

  • 15 let je nejnižší věk, v kterém může dítě pracovat pro firmu.
  • Dítě se považuje za pracující bez ohledu na to, zda je za práci, kterou vykonává, placeno či nikoli.
  • „Dobrovolná“ práce nebo pomoc dítěte v jezdeckém areálu výměnou za bezplatné nebo zlevněné lekce jízdy na koni je nezákonná, pokud je dítě mladší 15 let.
  • Děti ve věku 15 let a starší (školního věku) mohou pracovat v jezdeckém průmyslu pouze mimo vyučování.
  • Majitelé podniků mohou čelit značným pokutám za zaměstnávání dětí mladších 15 let – až 24 000 USD nebo až 120 000 USD u zaměstnavatele zapsaného v obchodním rejstříku.
  • Existují výjimky, pokud dítě pracuje v rodinné firmě vlastněné příbuzným, jako je rodič, teta, strýc nebo prarodič, nebo pokud je organizace charitativní nebo nezisková organizace (celý text ZDE) – což je ovšem šalamounské, protože většina jízdáren má status neziskové organizace.

Zmiňuji to z toho důvodu, že před několika lety proběhla diskuze ohledně konkrétního případu, kde se otec domáhal zaplacení za hodiny práce, kterou jeho dcera dělala na jízdárně (bohužel jsem ji už nedohledala).

Jezdecké kroužky

Cílem jezdeckých kroužků by (podle názvu) mělo být naučit děti jezdit – od základů po úroveň, kterou je provozovatel schopen nabídnout. Slovo základ nijak nesnižuje náročnost tohoto cíle, protože jak víme, jen na kvalitních základech se dá stavět (a víc než základy se při frekvenci 1x týdně po dobu školního roku nedá zvládnout). Předpoklady pro provoz kvalitních, a nejen jezdeckých kroužků, jsou tedy nasnadě:

  • Kvalitní školní koně v počtu odpovídajícím zamýšlené kapacitě
  • Trenér, instruktor, zkušení asistenti při větším počtu klientů
  • Technické zázemí

Ani jeden bod se nedá opominout, ošidit. Kvalitní – dobře přiježděný a ochotný školní kůň zprostředkuje žákovi ty správné pocity, trenér (nebo osoba schopná kvalitně trénovat lidi i koně) vede lekci cíleně tak, aby kůň žáka mohl něco naučit. Bez jízdárny nebo vhodné ohrazené plochy s dobrým povrchem, bez korektní výstroje a ustájení, které je pro koně dostatečně komfortní, se potenciál prvních dvou bodů nedá zúročit, nehledě na ohrožení bezpečnosti a zdraví koní i jezdců. Víc vědy v tom není, jen je potřeba nabízet služby v rámci toho, do jaké míry tyhle předpoklady splňujeme – a nenabírat více dětí, než odpovídá počtu koní. Dnes nabízí jezdecké kroužky skoro každá stáj, konkurence je velká, zvláště kolem velkých měst. Na vyhořelých, otupělých koních se mnoho nenaučí.

Kroužky přirozené komunikace s koňmi

Něco takového tu dříve nebylo. Přesto si tento způsob seznamování dětí se světem koní získává stále více zájmu. Dost záleží na tom, jak provozovatel dokáže své zaměření prezentovat a vysvětlit.

„Rodiče už dopředu obvykle vědí, že jsem trochu „jiná“ a můj způsob výuky je poněkud odlišný,“ říká Jitka Bednářová Smíšková z JS Hobit Domašov. „Také ke mně někdy přijdou děti, které prý už umí jezdit i cválat … a pak se zjistí, že neumí koně pobídnout nebo zatočit. Tak jim vysvětlím, že si budeme s koňmi hrát a postupně se ke všemu dostaneme. Nejprve jezdí pasivně, vodí se ze země nebo z druhého koně, aby získaly nezávislý sed. Už ze země se učí, jak dát koni svým tělem vědět, kam má jít. Jak předávat koni myšlenky. V podstatě do kroužků (které nenazývám kroužky přirozené komunikace, ale prostě kroužky práce s koňmi, kroužky kamarád koní…) zařazuji všechno a postupně se dostáváme k samotnému ježdění. Nejdřív je to naučím „nějak“, pak to upřesňujeme, pak zrychlujeme – a pak zapojíme představivost a zkoušíme to ještě složitějším způsobem…“

JS Hobit Domašov – práce s koňmi podle principů přirozené komunikace

V některých jezdeckých školách se přirozenou komunikací s koněm začíná a je jako taková do kurzů implementována, což je dost zásadní pro to, aby se děti od začátku dívaly na koně jako na živé bytosti se svými potřebami a vnímáním, nikoliv jako na sportovní náčiní nebo pouhého realizátora romantických představ. Zvláště u přirozené komunikace velice záleží na tom, kdo děti v kroužku vede, aby to mělo vůbec nějaký přínos – kolik těch jmen tady je? Možná 15 v celé republice a těch se zárukou tak 5? Obecně se někdy směšuje přirozená komunikace s nácvikem cirkusových kousků, které mají demonstrovat „zaříkávačské schopnosti“, ale …. „přirozená komunikace je především základní příprava koně na to, aby při jakýchkoliv dalších aktivitách, které s ním bude člověk v budoucnu provádět, chápal, co se po něm chce, chtěl vyhovět a uměl se i sám rozhodovat,“ říká Smíšková. Schopnost předávat tyto nabyté zkušenosti a dovednosti není snadné, zvlášť u malých dětí. Pedagogické znalosti jsou cenné zvlášť u práce s dětmi, které chceme naučit s koňmi komunikovat.

Voltižní kroužky

Voltiž a paravoltiž mají jednu výhodu – jeden kůň poslouží několika dětem najednou. Gymnastika na koni, který je středobodem aktivity, zájmu a péče, bývala samozřejmou vstupní branou do sedla u klasických jezdeckých oddílů. Děti získávají rovnováhu a jistotu na hřbetu koně, posílí tělo a hluboké svaly jádra, které jsou pro ježdění důležité. Pokud by však měly pokračovat v závodní voltiži, pak tam, kde se tomu na této úrovni věnují.

Voltižní kroužek Sdružení AMBRA 2012

Obvykle však voltiž představuje spíše zahajovací a doplňkový článek k ježdění – ale voltiž jako jezdecká disciplína je velmi náročná a vyžaduje obecně dobrou gymnastickou průpravu. Velkou výhodu a šanci na úspěch mají děti, které přicházejí do voltiže z gymnastiky.

Koňský kroužek

Těch najdete v nabídkách pro děti taky dost. Neslibují víc než seznámení dětí se vším, co koně obnáší – od práce ve stáji, ošetřování koní, ježdění, přirozenou komunikaci, voltiž, vyjížďky… Je to takový rozcestník, kde si dítě osahá to podstatné, a pokud bude mít sportovní ambice, přesune se do adekvátního zařízení a požádá rodiče o pořízení spolehlivého koňského atleta…

Oddíl

V klasickém oddíle je (byla) pravidelná (až každodenní) docházka podmínkou pro ježdění a práce kolem koní patří k věci. Vše by však mělo být v nějaké rovnováze. Fyzická práce odpovídat věku a možnostem členů, nejaktivnější členové by měli mít nejvíce jezdeckých lekcí. Většina rodičů však příliš neuznává, aby jejich dítě trávilo u koní víc dní v týdnu, natož, aby tam bylo „furt“. Ale tyhle „stálice“ jezdeckých klubů neboli dnes spolků získávají při takové frekvenci u koní nejvíce zkušeností – a dost často mají později vlastního koně nebo se vypracují do sportu na vyšší úrovni, pracují v zahraničí, kde sbírají další zkušenosti. Otázkou je, zda tím, že veškerý svůj po-školní čas vrazí do koní, nejsou ochuzeni o jiné příležitosti a šance na získání i jiných dovedností, znalostí a zážitků?

I když se děti u koní musí naučit spoustu věcí, měla by vládnout pohoda

Ceny kroužků

Obvyklá cena napříč republikou a zaměřením kroužků u koní je mezi 800 – 1200 Kč měsíčně za docházku 1x týdně. Když tuto částku násobíme počtem dětí v kroužku, je jasné, že ho nemá cenu otvírat pro dvě děti – které je lepší převést na individuální výcvik za odpovídající cenu za lekci. Je dobré vědět, pod jakou částkou nemá cenu ani toho koně vytáhnout ze stáje, a kdy je lepší ho uživit jinou výdělečnou aktivitou. Obecně se dá říct, že tyto ceny jsou podhodnocené – pak někdy dochází k tomu, že provozovatel zvýší kvantitu, tedy víc dětí, víc práce koní – kteří také mohou snadno vyhořet.

Neofiko…

Takové to vesnické „povožení“ za stovku bez dokladu do kapsy je prostě běžné – ale naprosto nemotivující. Faktem je, že rodič nad nabízeným dokladem o platbě většinou mávne rukou s tím, že ho nepotřebuje… ale pokud vodíte děti v rámci činnosti spolku nebo svého ŽL, tak ho prostě vystavit musíte – a zanést do účetnictví jako příjem. Jestliže nemáte spolek nebo jinou právnickou osobu, nebo nemáte na tuto činnost ŽL a přivyděláte si sem tam pár šupů v míře nepřekračující limit u finančního úřadu, tak se nic nestane – dokud se nic nestane. Kůň uskočí, dítě spadne a zlomí si ruku … a v tom okamžiku nastane fičák. Do té doby naprosto pohodová maminka se převtělí do fúrie, tatínek kolem sebe metá paragrafy… pokud tedy máte příslušné znalosti a pokud možno instruktorský glejt, a chcete trénovat děti, raději to dělejte pořádně i po stránce protivné agendy administrativy.

Příklad z diskuzí: „Pokud jde o kroužek z dobré vůle na vesnici, máš dvě možnosti – buď tam dceru nedávat, nebo to hlásit a tím pádem by kroužek skončil. Těžko budou něco měnit, protože vést klub nebo něco podobného, na to pravděpodobně nemají podmínky.
Tady je třetí element, zvíře. Zdraví máme jen jedno, je zbytečné se bavit, kdo by vyhrál soudní proces, kdyby kůň poškodil zdraví…

Řekni, kde ty holky jsou?

Odpoledne jsem si jí všimla, jak zase stojí u ohrady a kouká na koně. Ani se je nesnažila krmit nebo přivolávat. Jen je pozorovala. Další den znovu … po nějaké době jsem za ní zašla a vzala ji do stáje. Na tohle máte po mnoha letech u koní čich. Na holky, které přijdou za koňmi za každého počasí. Každý den. Ukecají rodiče, aby jim to dovolili. Odcházejí, až když je u koní všechno hotové a přitom nemají problémy ve škole (což si hlídají, aby nedostaly zaracha). Napomínáte je, ať si nenakládají tak plný kotouč, ať si dají den v týdnu od koní volno … Upozorní vás někdy na změnu chování nějakého koně dřív, než si sami všimnete. Jsou dychtivé se něco naučit. A vás zase nesmírně baví je trénovat a něco jim předávat.

Mám radost, když se – už někde jinde i obklopené dětmi – stále koním věnují a daří se jim v životě. Prostě oddílačky, srdcařky. Vážím si jich. Dnes je docházka ke koním 2x týdně skoro luxus. Mimochodem – píši o holkách. Kluci se musí do jezdecké rodiny většinou narodit. Pak se to s nimi buď veze, nebo se odpojí.

Kroužky, nebo oddíl?

Když se vrátíme k otázce v nadpisu, pak kroužky vedou. Mají nespornou výhodu jisté záruky, že se dětem v dané době bude někdo kompetentní věnovat. Mají nevýhodu v tom, že není tato aktivita tak kontinuální, aby získaly kromě „technických“ dovedností větší vhled do života koní a více rozmanitých zkušeností.

Zdroj:

Podobné články

Jestli si myslíte, že děti jsou v blízkosti koní klidné a ukázněné, protože jim to neustále opakujeme, vyvedu vás z omylu. Za léta práce s dětmi jsem…

Vyskytují se téměř v každé stáji. Dokud jsou v kočárku a tvrdě spí, maminka si zajezdí, vykydá... Jak z něj vylezou, je po klidu. Na druhé straně,…