Jak si vybrat toho pravého?

8. 8. 2011 Katka Lipinská Autor fotek: Martin Lipinský

Je lepší dát na lásku na první pohled, nebo dlouho zkoumat? Které vlastnosti jsou důležité a co jsou jen předsudky? Máme věřit své intuici, nebo se spolehnout na radu zkušenějšího? Ideál nenajdete, ale když se budete snažit, dokážete se mu alespoň přiblížit. Dnes pokračujeme v tématu měsíce a jdeme vybírat koně.

Ponecháme stranou rozhodování, zda vůbec máme (podmínky, finance, schopnosti) na to si koně pořídit, protože to by vydalo na samostatný článek, a budeme se věnovat pouze výběru. Možná to bude znít paradoxně, ale jeho úspěšnost nezávisí jen na znalostech koní, ale také a možná především, na znalostech sama sebe. Je jen malé procento koní, kteří jsou obecně špatní a nevhodní, zato je ale velké množství koní, kteří byli nevhodně koupeni. V mnoha případech se jezdec (zpravidla pokud nemá velké jezdecké ambice) i kůň přizpůsobili, třeba za cenu nějakých obětí, často to ale končí i nespokojeností a následným prodejem koně.

lonzProto by si člověk měl na prvním místě uvědomit, proč si koně kupuje a co od něho očekává. Na vyjížďky ven, na sport? Pokud sport, pak na jakou úroveň? Nižší a hobby bez dalších ambic, nebo s vyhlídkou dalšího postupu? Spolu s Martinou Pechovou ze stáje Pferdimex jsme se zamyslely, jaké vlastnosti by měli mít koně pro různé aktivity. Snad nejnáročnější je vybírat koně do nižšího sportu pro začínajícího či méně zkušeného jezdce, který by ale rád pokračoval výš. Ať již se jedná o skákání nebo drezuru, pohybové schopnosti nejsou to nejdůležitější. Mnohem více oceníte, pokud je kůň ochotný, spolupracující, lehce jezditelný a „má to v hlavě srovnané". Měl by být dostatečně zkušený, aby vás na závodech podržel a měl by být ochoten odpustit i nějaké jezdecké chyby. Pokud bude přecitlivělý nebo naopak příliš flegmatický, neposkytne méně zkušenému jezdci zpětnou vazbu, jakou potřebuje. Měl by být přiježděný a pro jezdce pohodlný - což se o opravdu sportovních koních většinou říci nedá. Když připočítáte ještě požadavek na dobrý zdravotní stav, je evidentní, že takového koně aby člověk hledal s lupou. Musíte být tedy připraveni na kompromisy (ale zase ne moc velké) a počítat s tím, že ideál neexistuje.

Pokud to se sportem myslíte vážně, není od věci si vybrat koně, který je pro vás trochu „výzva". Ovšem pouze v případě, že s sebou máte dostatečně zkušeného poradce, trenéra, který vás dobře zná a umí posoudit, jestli zvolené sousto není příliš velké. Což se lehko může stát, zejména pokud si koupíte mladého nebo pokaženého koně. Ten velmi dobře prověří, zda to, co si myslíte, že umíte, skutečně umíte. Je to něco zcela jiného než jezdit na bezproblémovém, přiježděném koni a tento fakt musíte brát v úvahu. Rozhodnete-li se spíše pro zkušenějšího koně, otázkou je, o kolik zkušenější by měl být. Dle Dity Krčmářové jsou ideální asi dva výkonnostní stupně rozdílu. Pokud jste na úrovni Z a koupíte si koně, naježděného do nejvyšších soutěží, riskujete dvě věci. Tou první je ta, že budete oba nešťastní - vy coby méně zkušení jezdci budete dávat koni špatně srozumitelné pomůcky a kůň, zvyklý na výborného jezdce, k nim nebude příliš tolerantní nebo bude frustrován a velmi rychle otupí. Může také začít nezvyklé „slabosti" svého jezdce využívat a stát se až nejezditelným - což je časté zejména u nadrilovaných německých sportovních koní. Druhým rizikem je postoj „přece s takovým koněm nebudu chodit Z". Namísto dobrého osvojení základů je tak trochu přeskočíte a namíříte výš. Pak sice budete chodit vyšší soutěže, ale přitom si zafixujete zlozvyky, které se těžko odstraňují a pokud budete chtít opravdu dobře jezdit, budete se muset vrátit zpátky.

Při výběru koně do vyššího sportu jsou samozřejmě důležité schopnosti pro danou disciplínu, tedy skokový potenciál nebo drezurní pohyb. A perfektní zdravotní stav. Takoví koně se pohybují v úplně jiných cenových relacích a pro běžného jezdce jsou nejen zbytečným luxusem, ale ani nejsou ničím pohodlným na svezení. Zpravidla jsou hůře jezditelní a síla zádi a výrazné chody jezdcem pohazují trochu více než ploché chody řekněme plnokrevníka. Výbušnost potřebná pro vysoké skákání nebo impozantní projev na obdélníku může být také na obtíž. Pokud nad takovým koněm uvažujete, velmi dobře zvažte své důvody i schopnosti a připravte se na podobný pocit, jako když přesednete z felicie do ferrari.

I v případě, že vás zajímají sporty jako endurance nebo western, se zaměřte preferenčně na specializovaná plemena nebo užitkové křížence. V prvním případě na křížence s araby, v tom druhém oceníte krev plemen westernových. I tady platí, že to, co z „normálního" koně budete těžko dostávat, vám tito koně nabídnou téměř sami.

Pokud chcete jezdit na vyjížďky, je prioritou hodný, pohodlný koník s ploššími chody. Neměl by být „koukavý" ani příliš utíkavý. Stejně jako téměř každý kůň může skákat nebo chodit nižší drezury i na vyjížďky můžete samozřejmě chodit s jakýmkoli koněm, otázkou je, zda z toho budete mít potěšení. Sportovní koně, zejména němečtí teplokrevníci, k tomuto účelu nejvhodnější nejsou, navíc jsou zbytečně drazí. V téhle kategorii je asi největší výběr za rozumný peníz, takže máte vyšší šanci vybírat podle toho, co se vám líbí. Nemusíte řešit původ, stejně dobrou službu udělá český teplokrevník jako kříženec plnokrevníka či klusáka, velmi vhodná jsou i westernová plemena. Své výhody zejména pro těžšího jezdce mají i menší a robustní koně jako haflingové nebo třeba fjordi. Kdo preferuje delší trasy a vandrování spolu s krevnatostí, zase možná ocení trochu arabské krve. I v případě, že vrcholem vašich ambic jsou několikery hobby závody ročně a víte, že dál jít nechcete, nemusíte příliš řešit pohyb nebo skokový potenciál koně, je ale pozitivem, pokud kůň rád a ochotně spolupracuje.

Krom svých zájmů a ambic zvažte také své povahové vlastnosti - temperamentnímu člověku možná nebude vyhovovat rozvážný, klidný kůň, ale příliš temperamentní zvíře může „vybláznit". Klidný člověk na plašana je balzám, ale opět ne vždy platí, že „protivy se přitahují". Člověk, který si málo věří, rozhodně potřebuje koně hodného, až mateřského. A bázlivé, nervózní zvíře nepatří do ruky nikomu jinému, než zkušenému a sebejistému koňákovi.

Chci velkého černého hřebce!

Také trpíte předsudky? Chtěla jsem drobnější černou temperamentní klisnu a mám doma velkého rezavého tlačivějšího valacha - přesně typ, kterému se celý život vyhýbám. Platí rčení starých koňáků, že „barva nejezdí". Pokud nemám velké nároky, můžu si koupit koníčka, který se mi líbí. Pokud mám ale konkrétnější požadavky na vlastnosti a schopnosti, musím počítat s tím, že ideál nenajdu a kompromis v barvě je ten nejjednodušší. Je důležitější, jak vám koník sedí, než jakou má barvu.

virPak je spousta drobností a předsudků, kterými se při výběru řídíme. Hodně dáme na výraz koně - proč ne, poznáme z něho, nakolik je kůň přátelský nebo naopak ostražitý až bázlivý, spolu s hrou uší nám prozradí i něco o temperamentu daného koně. Někteří lidé neradi kupují koně, kterému je hodně vidět bělmo. Prý to znamená, že je zlý - osobně to považuji za pověru. Staří koňáci se nikdy neopomněli podívat koním na „zoubek" - dnes už naštěstí máme průkazy. Jiní zase odmítali koupit koně s bílými kopyty - bývají prý problematická. A také studovali víry - to mohu jen doporučit.

Už s velikostí, resp. robustností koně je to ale diskutabilní. Pokud je velký nepoměr, je to problém. Velký jezdec drobného (ne malého) koně snadno vyhodí z rovnováhy, což může být i nebezpečné. Drobný jezdec může mít obtíže mohutného koně zvládat, ale to není vždy pravidlem, protože senzitivita koní vždy neodpovídá velikosti. Co se týče pohlaví, říká se, že nejbezproblémovější koně jsou valaši. Klisny bývají často náladové, hodí se spíše pro člověka, který časem zvažuje i chov. Hřebci jednoznačně patří do zkušených rukou a k jejich držení by měly vést důležitější důvody než lidské „ego".

Také vaše jezdecké schopnosti je nutné zvážit. Vezměte prosím na vědomí fakt, že všichni máme tendenci se přeceňovat. Ani fakt, že soutěžíte řekněme na střední úrovni, ještě nezaručuje, že dokážete přijezdit koně mladého nebo opravit koně pokaženého. Je rozhodně lepší si toto napřed zkusit, než se vrhnu do koupě takového zvířete. Všichni inklinujeme k myšlence, že právě my jsme ti, kteří danému chudákovi koníčkovi pomůžeme a že u nás bude lepší, než teď, kdy ho zkoušíme. Kůň, který je problematický při zkoušení, se potom při přesunu do nového prostředí zpravidla chová ještě hůř. Částečně je na vině změna prostředí a částečně fakt, že prodávající se snaží, jsou-li toho schopni, koně prezentovat jako co nejbezproblémovějšího a hodného. Jednak z bezpečnostních důvodů - netuší, kdo přijede zkoušet a kolik umí - ale samozřejmě jsou i motivováni snahou prodat. Proto nečekejte, že pokud zkoušení neproběhlo hladce, že po koupi bude líp. Spíše se připravte na naopak. A soucit není dobrý rádce - pokud vám není jedno, jakého koně si dovezete, nekupujte koně ze soucitu!

I z tohoto důvodu je vždy dobré mít s sebou někoho zkušeného. Ideální je trenér, který vás dobře zná a jistě tuší, jaké zvíře vám bude pasovat. Ale i pokud nevybíráte sportovního koně a vlastně ani nemáte velké požadavky, je dobré vzít s sebou někoho nezaujatého. Protože jakkoli racionální se při výběru snažíme být, vždy jsme ovlivněni svou intuicí a sympatiemi. Naslouchat intuici je správné - často citem poznáme věci, které zůstávají rozumu skryté. Pokud cítíme, že „to není ono", nejspíš to ono nebude. Bohužel v intuici zpravidla míváme přimíchané věci, které ji poněkud pokřivují - je to již zmíněný soucit, nebo odraz dřívějších zkušeností. Aniž bychom si to uvědomovali, určitý výraz koně nebo něco v jeho chování nám připomene něco pozitivního z minulosti a my získáme jasný pocit, že „to je on". A nevidíme už, že je spousta dalších věcí, které nám v budoucnu mohou působit problémy...

Nekupujte hned prvního koně

Je vždy lepší si vyzkoušet několik koní a mít srovnání. Třeba zjistíte, že ten první vám vyhovoval nejvíce a vrátíte se k němu, ale už budete moudřejší, než když jste ho zkoušeli poprvé. Ježdění po různých stájích je poměrně otravné, zejména když často zjistíte, že kůň, na kterého jste přijeli, vůbec neodpovídá tomu, co bylo slibováno, ale přesto nepodlehněte nutkání kupovat hned. Právě srovnávání vám pomůže lépe si uvědomit, co vám vyhovuje a co hledáte. Je-li to možné, domluvte si zkoušení tak, aby následovalo za sebou a vyhraďte si na to jeden volný den, v ideálním případě vyražte do stáje, kde vám mohou nabídnout více koní na vyzkoušení. Nenechte se zmanipulovat prodávajícím, pokud vás tlačí do rychlého rozhodnutí, třeba s tím, že nejste jediný zájemce nebo že se koně potřebuje rychle zbavit. Toto není věc, kterou lze uspěchat a pokud vám kůň „uteče", pravděpodobně to ten „pravý" nebyl. Je lepší vybrat jiného, než potom doma řešit, že jste si přivezli nevhodného.

postojPři samotném zkoušení nepospíchejte. Je-li to možné, koně si prohlédněte v boxu, nebo přiveďte z výběhu, vyčistěte. Tak zjistíte, jaký má vztah k lidem a při „ošmatlávání" můžete objevit i zdravotní problémy. Nestyďte se nechat si ho předvést v postoji, bez sedla i bez deky. Stavba těla prozradí hodně i o jezditelnosti a pokud jsou tam nějaké disproporce - přestavění, špatně nasazený krk, kapří hřbet, velmi strmá lopatka či hlezna, měkké spěnky, atd. zjistěte si, nakolik to bude vadit pro zamýšlené využití koně nebo jaké zdravotní potíže to s sebou nese. Například mírně přestavěný kůň nebude vadit ve skákání, ale do drezury není vhodný. Kůň s delšími, měkkými spěnkami bývá velmi pohodlný, ale zase to s sebou nese zvýšená zdravotní rizika. Na koně s atypickým kohoutkem budete špatně shánět sedlo, atd.

Koně by měl vždy předvádět nejprve prodávající. Uděláte si tak o něm lepší obrázek a měli byste na tom trvat i z bezpečnostních důvodů. Při zkoušení vždy zohledněte, k jakému účelu jej chcete - trvejte na vyjížďce do terénu nebo na vyzkoušení skokového potenciálu, pokud je to pro vás důležité. Berte v úvahu fakt, že v hale se koně mohou chovat jinak než venku. Seriózní prodávající (a od jiného raději utíkejte) vám jistě umožní opakovanou návštěvu. Pro druhou návštěvu Soňa Krčmářová radí: „Jeďte nejlépe hned ráno. Tak máte jistotu, že kůň ten den ještě nebyl ježděn. A zkuste si podruhé na koně sednout rovnou sami jako první, tak nejlépe zjistíte, jak reaguje na vás. Nejlepší postup je při první návštěvě sednout na už opracovaného koně, zjistit, jaký je a jak chodí a pak si ho zkusit projezdit sama. Až pokud mi i takto vyhovuje a jsem spokojená, můžu uvažovat o koupi."

I když při zkoušení probíhalo vše k vaší naprosté spokojenosti, můžete se nadít nemilého překvapení a kůň se začne chovat jinak, než jaký byl v původní stáji. Nemusí to hned znamenat, že vám prodávající něco zatajil a kůň je problematický. Spíše se na něm podepsala změna stáje, stáda, jezdce, dost možná i krmení a režimu. Možná jste přísnější nebo méně přísný než původní majitel. V takovém případě prodejce o problému informujte a snažte se najít nejpravděpodobnější příčinu a řešení. Pokud možno bez obviňování a předpokládání podvodu. Pokud se problém odstranit nezdaří nebo se zhoršuje, do šesti týdnů byste měli mít právo ze zákona koně vrátit. Ve velkých a prodejních stájích to nebývá problém, u soukromníka se to podařit nemusí.

Zajímavým faktorem je cena. Ta není daná pouze kvalitami daného koně, ale ovlivňuje ji poptávka - vždy budou nejdražší ti koně, o které je zájem a je jich málo. Svou roli hraje momentální naježděnost a předvedení. Koně z pastvin bývají zpravidla výrazně levnější než dobře naježdění „sporťáci", připraveni na sezónu. U neježděného koně ale poznáte s mnohem menší pravděpodobností, jak se bude chovat při pravidelné práci a také zda se neprojeví nějaký zdravotní problém. Lze říci, že nejbezpečnější je vybírat koně v takovém režimu, v jakém ho pak hodlám chovat a využívat. Nezapomeňte, že většina z nás není tak bohatá, aby „si mohla dovolit kupovat levné věci". S cenou lze samozřejmě hýbat a většina prodejců je připravená o něco slevit. Zejména pokud vidí, že jde kůň do dobrých rukou. Pokud objedete více koní, jak doporučuji výše, budete mít i lepší představu o ceně. Je zbytečné se nechat napálit anebo koně přeplácet, ale jak již bylo psáno na začátku, ideál nenajdete a pokud je vše ostatní dle vašich představ a prodejce je seriózní, buďte ochotní za kvalitu i zaplatit.

Rada na závěr: ať vybíráte jakéhokoli koně, vždy mějte na paměti, že jezdectví je nebezpečný sport! Dělejte vše proto, abyste eliminovali rizika a nechoďte úrazům naproti. Proto by prioritou mělo být to, aby vybraný kůň odpovídal vašim jezdeckým dovednostem. V opačném případě je jen krok k tomu, aby převzal vedení a stal se potenciálně nebezpečným. Kůň dále nesmí zlý, musí zvládnout běžné ošetřování a být v mezích možností bezpečný pod sedlem. Žádné finanční ani jiné důvody by vás neměly zviklat a přimět ke koupi koně (pro vás) nebezpečného.

Dalším krokem je veterinární prohlídka a kupní smlouva. Z organizačních důvodů to bývá oříšek, většina veterinářů nemá čas s vámi strávit den výletem na druhý konec republiky (o finančních dopadech nemluvě), přesto na ní trvejte. Nedejte na sliby prodávajícího, že to můžete nechat na doma a v případě problému vám vrátí peníze, k tomu by totiž už také nemuselo dojít. Předem si promyslete, co všechno chcete vyšetřovat - samozřejmostí je klinické vyšetření, dýchání, srdce, oči, předvedení koně v pohybu a ohybové zkoušky. Kompletní rentgeny cenu poněkud navýší, takže u koní, kteří nejsou kupováni do sportu, se standardně neprovádějí, ale lze je doporučit. Pokud vše vyjde dobře a koně kupujete, čeká vás ještě kupní smlouva - těmto náležitostem se budeme věnovat v dalším díle.

PS: Děkuji Martině Pechové za cenné rady.

Podobné články

Když jsem dělala v roce 2019 první rozhovor s Kateřinou Jindrovou, tušila jsem, že si nepovídáme naposledy. Katčina pracovitost a zápal je totiž…

Idnes.cz

Divadlo a hraní ho chytly až s věkem, kdy opustil práci prodavače aut v mototechně. Vášní ke koním ochořel spolu s bratrem Karlem mnohem dřív. Rozumí…