Jak jsem se stala koňskou zubařkou

20. 5. 2011 Gabriela Povýšilová Autor fotek: archiv autorky

Nápad stát se koňskou zubařkou jsem měla v hlavě dlouho. Téma koňské zubařiny mě velice lákalo, ale s realizací jsem poněkud otálela, a to nejen z finančních důvodů. V první vlně nadšení jsem se setkala hned s několika problémy. Tím nejzávažnějším byl nedostatek informací dostupných v češtině...

... i proto jsem si jako jeden z cílů po případném vystudování dala založení webových stránek o koňské zubařině.

Jedním z rozhodujících momentů pro mě bylo setkání s paní Adélou Liškovou, která mě svým naprosto profesionálním výstupem utvrdila v mých představách, jak by měl koňský zubař pracovat. Velice ochotně mi zodpověděla všechny dotazy a pustila jsem se do hledání informací na internetu. V této době jsem měla ukončené magisterské studium na České zemědělské univerzitě (Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů), byla jsem přijatá na kombinovanou formu doktorského studia na téže fakultě a nastoupila do zaměstnání ve studovaném oboru - v životním prostředí. Pomáhat životnímu prostředí mě baví a stejně tak jsem chtěla pomáhat i koním prostřednictvím úpravy zubů.

příprava na úpravu chrupuPo dlouhých hodinách strávených hledáním na internetu jsem se rozhodla pro studium na Midwest Equine Dental Academy v Michiganu. Zprvu jsem měla jasno pouze v jazyku, v kterém chci studovat - angličtině. Důvodů pro výběr této školy bylo mnoho, např. možnost absolvování teoretické přípravy dálkovou formou, praxe probíhající přímo na klinice koňské zubařiny a délka praxe přesahující 500 hodin. Nyní mohu s velkou úlevou prohlásit, že volba to byla šťastná.

Po přijetí jsem se naplno pustila do zařizování a začala pilně studovat povinnou literaturu. Ve většině případů se jednalo o knihy určené pro veterinární lékaře. Doslova jsem hltala každou informaci, psala si výpisky a učila se anglické i latinské termíny.

Po semestru teoretické přípravy jsem splnila požadované úkoly a přiblížil se čas odletu na praxi. Nervozita z neznámého byla veliká, avšak mé odhodlání ještě větší. Mile mě překvapil velmi přátelský přístup hlavního pana veterináře a počet studentů. Byly jsme pouze 4: 2 Američanky, 1 Kanaďanka a já, osamocená Evropanka.

Hned od prvního dne nás nikdo nešetřil, každý den se psal prověřovací test znalostí a do toho 8 - 9 hodin praxe 6 - 7 dní v týdnu. První týden jsme se seznamovaly s nástroji a zkoušely upravovat zuby v koňských lebkách. Nebudu zakrývat zděšení, které mě zprvu zachvátilo, ale brzy jsem si uvědomila, jak je procvičování na lebkách důležité. Nakonec jsem byla moc ráda, že dokud jsme nedokázaly perfektně provést úpravu na lebce, na živé koně jsme nemohly.

úprava chrupuŠestý den praxe jsme přešly na živé koně. Při prvních úpravách jsme pracovaly ve dvojicích a i tak mě každý den nesmírně bolely ruce. Nejprve jsme pracovaly s nepříliš ostrými manuálními nástroji, abychom koním neublížily. Koně byli vždy pod sedací a my pod odborným dohledem. Postupně jsme do rukou dostávaly ostřejší zubní rašple a byly seznámeny s elektrickými nástroji. Měla jsem jasno již před odjezdem, že budu preferovat manuální nástroje, a tak jsem se soustředila výhradně na ně. Dalším krokem byla práce na koních méně sedovaných, což byl asi největší zážitek. Do této doby jsem se mohla soustředit pouze na sebe, nyní jako bych začínala znovu od začátku... Naštěstí se vše brzy srovnalo a mohla jsem mít konečně radost, že koním pomáhám.

Musím velice pochválit výbornou organizaci kliniky a celého studia. Obávala jsem se nedostatečné úrovně a malého počtu koní na praktické procvičování. Opak byl pravdou. Úroveň byla velice vysoká, každý den po praxi ještě následovalo samostatné studium a počet koní na úpravy zubů byl neskutečný. Denně jsme měly k dispozici koní tolik, kolik jsme byly schopné zvládnout (někdy jsem měla pocit, že i nad naše možnosti) a když byl náhodou počet koní na klinice menší, jezdily jsme na výjezdy za dalšími koňmi.

ukázka elektrických nástrojůPo čtyřech vyčerpávajících týdnech denní praxe následovala závěrečná zkouška. Zkouška se skládala z praktické a teoretické části. Test z teorie byl v rozsahu 5 stran A4 a zahrnoval podrobnou anatomii hlavy koně, všechny dostupné metody určování věku koně, veškeré zubní problémy, korektury problémů atd. Po teorii následovala zkouška z praxe: pod dohledem komise provést celý proces úpravy zubů koně - od zjišťování informací o koni, vyšetření koně přes úpravu zubů a závěrečné zhodnocení. Samozřejmě jsem ze závěrečných zkoušek měla nervy, ale zároveň jsem věděla, že nás na vše vyučující/veterináři pečlivě připravovali, a tak jsme úspěšně splnily všechny 4 adeptky a získaly certifikát „Equine Dental Technician" opravňující k výkonu základní koňské zubařské praxe. Akademie nabízí další pokračující kurzy specializované na užívání elektrických nástrojů a řešení závažnějších zubních zákroků. Doufám, že navazující kurzy budu moct v budoucnu absolvovat, protože neustálé pokračující vzdělávání je dle mého názoru nedílnou součástí jakékoliv praxe.

A jak je to s vykonáváním koňské zubařiny v ČR? Jedním slovem: složité. Nyní přiblížím proč. V Americe je EQDT obvyklým povoláním - je to uznávaný odborník, s kterým spolupracují veterináři. V České republice je to specializace zatím spíše neznámá, a pokud se nepletu (moc se omlouvám, pokud ano, a předem děkuji za upozornění), jsme s tímto oprávněním v republice s paní Adélou Liškovou pouze dvě. V mém případě se vyskytl závažný problém, jak podle zákona přiznávat případné příjmy. Živnostenský úřad a veterinární správa si mě přehazovali jak horký brambor a skončila jsem až na ministerstvu. Nakonec se mě po mnoha telefonátech a návštěvách úřadů ujal živnostenský úřad. Již předem jsem byla domluvená na spolupráci s veterináři, která funguje na jedničku, za což dotyčným osobám moc děkuji!

extrakce vlčího zubuIhned po návratu v dubnu tohoto roku jsem zahájila činnost a mohu se již pochlubit spokojenými čtyřnohými zákazníky. Ve svém původním zaměstnání nadále působím a koňskou zubařinu mám jako obrovský koníček. Novým zákazníkům se nebráním, přeci jen každá sranda něco stojí... Zajímá Vás kolik? Na nákladech 200 tis. Kč jsem raději přestala počítat, ale svých výdajů nelituji, poctivě splácím a hřeje mě pocit, když mi spokojený majitel zavolá zpět a chválí si změny k lepšímu.

Pokud se chcete dozvědět více, navštivte 1. stránky věnující se koňské zubařině www.konskazubarina.cz či se můžete těšit na pokračování, v kterém se dozvíte nejen o prevenci, nástrojích, porovnání přístupu ke koním (úpravě zubů a kopyt) v Michiganu a v Čechách a o „novodobém fenoménu" zvaném „bit seat".

Podobné články
Deník

Zanedbané a podvyživené psy, koně a další zvířata odvezli koncem letošního srpna z Křižovatky na Chebsku od jejich majitelky Lenky Spáčilové zástupci…

Idnes.cz

Pomůcky pro strojírenství, stavebnictví i automobilový průmysl dnes už celkem běžně vznikají za pomoci 3D tisku. Jakub Ševčík na 3D tiskárně vyrábí…