Hřívy budou vlát pro Josefa Kubištu

5. 11. 2013 Jiří Křepelka Autor fotek: archiv Cyrila Neumanna

Muži a ženy „v čele“ aktivit souvisejících s chovem a využitím koní se přece nemusejí scházet jen na pohřbech svých postupně odcházejících blízkých. To byl základní impuls k pozvání asi stovky nejvýznamnějších osobností z doby nedávno minulé i současné do Šlechtitelského chovu koní Měník na pátek, 8. listopadu.

Proč právě tam a v ten den?

Odpověď je zcela jednoduchá - 8. listopadu 1931 se v nedalekých Humburkách narodil Josef Kubišta, zakladatel a pozdější majitel zmíněného hřebčína, člověk velký svými činy i postavou.

Příští rok, 7. února 2014, to bude deset let, co Josef zamířil do společnosti, ze které se už nelze vrátit. Už deset let proto řídí odkaz významného chovatele a výtečného organizátora rodina jeho syna Dobroslava a snachy Michaely.

Program setkání bývalých přátel, kolegů a spolupracovníků bude v podstatě jednoduchý a tedy nijak senzační - půjde v podstatě o přehlídku živého Kubištova odkazu v aktuální formě. Ta se pochopitelně nemůže obejít bez vzpomínek na člověka, který toho dokázal skutečně moc.

Josef KubištaPříběh pro román

Josefův příběh by si zcela jistě zasloužil knižní zpracování.
Napsat krátké shrnutí jeho činů, které naprosto zásadně ovlivnily domácí chov teplokrevníka a sportovní prezentaci plemene (v disciplíně všestrannost a soutěžích spřeženích především) je v podstatě nemožné. Kolega Cyril Neumann se jistě nebude zlobit, když použiju úvodní větu z jím napsaného medailonu: „Byl to tahoun zemského chovu koní a venkovského jezdectví v normalizačních letech XX. století." Za 14 slovy, která jste si právě přečetli, byste toho našli hodně.

Josef Kubišta začal tam, kde skončili jeho předci - a dokázal nejdřív zachovat, pak zvětšit a současně zkvalitnit původně soukromý chov koní ze dvou obcí blízko Nového Bydžova. Po transformaci JZD Humburky v akciovou společnost Agropodnik (kterou už krásní lichokopytníci rodu Equus nezajímali) koupil J. K. téměř celé družstevní stádo - a prostě pokračoval dál. Mimochodem, cenu odborného časopisu Náš chov dostal v programu výstavy Kůň 1995 právě za „celoživotní zásluhy, mimořádné výsledky v chovu českého teplokrevníka a záchranu koní na Měníku".

Zkuste dnes zavolat jméno Josef Kubišta - a jako ozvěna se vám určitě ozvou už legendární seriál Zlatá podkova, slavný vozataj Josef Dymeš, ještě slavnější jezdec všestrannosti Jaroslav Hatla nebo hřebec 525 Taarlo Kubišta, Nejkrásnější kůň světa v kategorii sportovních koní 1996.
To je jen pár „es", která během svého života vynesl ve velké hře jeden jediný člověk.

Ten, který si provždy zapsal do své paměti následující dvě věty: „Koně, zůstaňte v každé době pevně stát! Vás jsem měl nadevšechno rád."
A tak ti, kterým tento vzkaz patří, budou vlát hřívami v pátek jen a jen pro Josefa Kubištu.

Podobné články

Co má společného kůň Jana Žižky na Vítkově a ten u zámku ve Slatiňanech?

Ještě před několika lety byly v těchto místech nevábné porosty starých, suchých trav. Pastva velkých kopytníků však proměnila stovky hektarů bývalého…