Kořeny vánočních tradic, zvyků a obyčejů sahají až do dob předkresťanských a nenápadně se proplétají s dávno zapomenutými rituály Kračunu, Hodů či Koledy, tedy staroslovanských oslav svátku zimního slunovratu. Možná právě i díky této dávné souvztažnosti jsou Vánoce i dnes tak plné magie a příchutí všelikých čar a kouzel. Vánoční tradice a zvyky jsou totiž s námi opravdu od nepaměti, a přestože mnohé z nich zavál prach a pokryly je pavučiny, máme je stále v krvi, zaryté hluboko pod naší hypermoderní kůží. 

Vánoce a jejich zvyky

Člověk byl v dobách minulých ještě více než dnes vystaven na milost a nemilost přírodním živlům, katastrofám, následným hladomorům, důsledkům válek, nemocí i vleklých epidemií. Běžný život rodin byl mnohdy ještě o něco těžší, než si dnes umíme, i se značně přebujelou fantazií, představit. Pro naše předky bylo těžké veškeré té nepřízni okolního světa odolávat, a proto se jejich víra a naděje upíraly ke zvykům a obyčejům, které v jejich očích měly moc zabezpečit rodinnou prosperitu, ochránit dům, jeho obyvatele i celé hospodářství před bídou, nemocemi, ohněm i vlivem zlých sil, které číhaly za každým možným rohem.

Jiné ochrany nebylo, a proto se každá rodina snažila co nejlépe plnit lidové a církevní ustanovení a dodržovat nejrůznější pověrečné praktiky, které byly staletími sestaveny do pevně daného řádu. Dnes to tak už většina z nás nemá a na mnohé zvyky a tradice se proto zapomíná. Zkusíme tedy dnes vytáhnout na světlo boží obyčeje, z nichž mnohé zapadly hluboko do propadliště dějin. Dost možná si – při jejich praktikování – letošní Štědrý den vskutku nezapomenutelným způsobem užijete. Ať už jste koňák nebo nekoňák, hospodář anebo bezzemek ! :)

Devatero a ještě víc prachem zavátých zvyků a obyčejů Štědrého dne

Mnohé z vánočních rituálů měly velkou sílu a životnost snad i proto, že oslavy Vánoc spadají do období zimního slunovratu, doby zrození nového slunce, kdy se podle předkřesťanských tradic stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a mezi lid přichází jak dobří předci, tak i zlovolní mrtví, kdy se rozhoduje o tom, jaká bude příští úroda, jaké síly dané hospodářství či rodinu v následujícím roce ovládnou. Lidé proto cítili, že každá ochrana je dobrá, že zlým silám a celému světu je potřeba se co nejvíce „zavděčit“. Ve vánočních tradicích se proto těsně prolínaly jak zvyky a rituály, které souvisely se štěstím a životní cestou rodiny, tak i zvyky související s tolik potřebnou úrodou, chodem stavení, hospodářství i celé komunity. Všechny úkony prováděné na Štědrý den tedy měly magický význam, který směřoval ke štěstí hospodářství a rodiny, prosperitě budoucího roku a jeho úrody. Mnohé z těchto tradic všichni dobře známe, na mnohé jsme již ale zapomněli. Připomenout si ovšem můžeme jen některé z nich, protože kompletní výčet tradic a zvyků, které se v jednotlivých krajích Čech ke Štědrému dni vážou, by samy o sobě vydaly na pořádně tlustou knihu!...:) 

Zvyky související s chodem hospodářství

Tradice, které před staletími doprovázely Štědrý den, skutečně byly provázány nejen s rodinou, ale i s celým hospodářstvím a jeho budoucí úrodou. Domácí zvířata držená v chalupách a na statcích měla pro své hospodáře jen těžko vyčíslitelnou hodnotu. Proto tak jako my dnes i oni péči o ně podřizovali chod celé rodiny. Není proto s podivem, že již k prvnímu rannímu krmení se na Štědrý den vázalo množství pověrečných zvyků a dle zvykosloví se postupovalo Štědrým dnem a večerem dál a dál...

• Koním a dobytku se dával na Štědrý den pro uchování dobrého zdraví a užitku posolený chleba. Ještě před prvním krmením ale dostali koně a dobytek také česnek, aby byli v dalším roce při síle. Česnek dostali i kohouti a houseři, aby byli plodní a zdraví. Krávy a kozy byly krmeny pečivem z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, aby i dál dobře dojily. Sladkého a tučného mléka se v následujícím roce hospodářství dočkalo, jestliže dala hospodyně krávám a kozám do večerního krmení jablko a ořechy.
• Na Štědrý den ráno se drůbeži, kterou obvykle krmila výhradně hospodyňka, sypalo zrno do kruhu z řetězu, aby drůbež držela v hejnu a nezanášela. Slepice dostávaly směs pšenice a ječmene, aby dobře nesly a také hrách, který měl zajistit, že vejce budou pěkně kulatá. Později, při štědrovečerní večeři, nesměla hospodyně vstát od stolu, jinak by jí drůbež v příštím roce špatně seděla na vejcích.
• Na Štědrý den se také klepalo na včelí úl, aby se včelstvo bez újmy dožilo jara.
• Na Štědrý večer se třáslo ovocnými stromy, aby byla zajištěna bohatá úroda. Stromy se ovazovaly slámou, aby i nadále dobře plodily a také se ošlehávaly metlou, s níž se vymetala pec po vánočním pečení či se oklepávaly vařečkou. Stejný význam měl i další zvyk, kdy si hospodyňka o kmen utírala ruce potřísněné kynutým těstem z vánočního pečení. Rukama od těsta měla hladit ovocné stromy a volat: „Stromečku, obroď, obroď.“
• Význam pro udržení štěstí v hospodářství měl i kouř, oheň a s nimi spojené očistné rituály. Kostely se vykuřovaly kadidlem, v domácnostech se zapalovaly určité směsy bylin, později purpura a františky. Vykuřovala se nejen stavení, ale i včelíny, stáje a chlévy, aby vše bylo očištěno. K tomuto zvyku byli často povolávani i kněží. O Štědrém večeru se do ohně házely drobečky, aby se oheň nasytil a ani v příštím roce neškodil. Žhavé uhlíky se nesměly vynášet z domu ven, protože to by znamenalo, že se z domu odnáší štěstí. Kousky pečiva, jablek a ořechů se házely do ohně s prosbou, aby oheň domu a hospodářství neškodil. 
• Zvyky se týkaly i ochranných účinků vody. Hospodář se musel jít na Štědrý den brzy ráno umýt ven, ke studni nebo k potoku, aby po celý rok zůstal zdravý. Kousky pečiva, jablek a ořechů se házely do studny, aby voda zůstala čistá. Vodou se vykropoval chlév, půda i stodola. Bylo zapovězeno čistit chlévy a stáje, aby dobytek a koně nekulhali. Nesmělo se zametat, aby z domu nebyli vymeteni duchové mrtvých, kteří v tyto dny přicházejí navštívit živé.
• Ve stavení i chlévech a maštalích se věšely mašlemi zdobené větvičky jehličnatých stromů, protože vánoční zeleň měla dle tradic ochrannou moc. Věřilo se totiž, že hospodářství navštěvují v tento den nejen dobří, ale i zlí mrtví. 
• Ke štědrovečerní večeři se prostíralo na plátně, z něhož se selo obilí, a pod něj se dávala hrstka zrní. Pod stolem, na kterém se jedla štědrovečerní večeře, se podestýlalo slámou. Tento zvyk uctíval úrodu minulou a měl  zajistit i úrodu budoucí. Na stole nesměl chybět pecen chleba a po kusu od všech plodin, které se ten rok v hospodářství urodily (klásky, sušené ovoce, makovice, ...). Dále také mléko a med, cibule a česnek a později i peníze. To vše mělo ochránit lidi i hospodářství a v následujícím roce přinést užitek.
• Ze štědrovečerní večeře vždy musely zůstat zbytky. Ty se dávaly zvířatům a vhazovaly do ohně a vody, aby si hospodyně naklonila tyto živly a nedošlo k požáru či povodni. Část zbytků se zakopávala do země jako obětina. V některých krajích se zbytky jídla ze štědrovečerní večeře zakopávaly u ovocného stromu, nebo se kladly k jeho kořenům.
• O Štědrém večeru musel mít hospodář otevřené kapsy u kalhot, aby do nich napadalo štěstí a hospodářství přišlo k bohatství.
• U štědrovečerního stolu bylo zapovězeno mít u sebe cizí věc, jinak hospodářství čekala smůla nebo dokonce neštěstí po celý rok.
• Pozornost byla na Štědrý den věnována i zvykům týkajícím se počasí. Do dvanácti rozpůlených ořechových skořápek, představujících jednotlivé měsíce roku, nalil hospodář vodu. Když v některé skořápce do rána voda vyschla, znamenalo to, že daný měsíc bude suchý. Někdy se pod skořápky sypala troška soli. Pokud sůl pod skořápkou do rána zvlhla, předznamenávalo to mokrý měsíc. Ořech byl ostatně vždy považován za věšteckou plodinu. Oblíbeným zvykem bylo louskání vlašských ořechů o Štědrém večeru. Podobně jako z rozkrojených jablíček bylo i z ořechů možné vyčíst budoucnost. Hospodář si sám vybral ořech a sám si ho rozlouskl. Pokud bylo jádro pěkné, čekal hospodářství rok plný hojnosti a pevného zdraví, pokud ale bylo jadérko černé, značilo to neštěstí, neúrodu a smutek. Počasí se věštilo i z cibule. Dvanáct plátků z cibule se osolilo a podle toho, jak který plátek zvlhl, se usuzovalo, který měsíc bude suchý a který naopak deštivý. Na Štědrý večer před večeří se v této souvislosti dávala za okna i miska s vodou. Pokud mráz do rána misku roztrhnul, měla se tohoto roku ztratit voda ve studni. 

 

Jak velký význam měl Štědrý den v životě našich předků, ukazuje i to, kolik se k tomuto dni váže pranostik:

• Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí.
• Svítí-li na Štědrý den od deváté hodiny jasně slunce, bude krásné počasí na žně obilné, senné i otavové.
• Jasno na Štědrý den, bude hrách tvrdý.
• Tvrdo a jasno na Štědrý den – úroda tvrdého zboží a hrachu.
• Jasná noc o Štědrém dnu, mrazy lezou ke dnu.
• Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude rok úrodný.
• Na Štědrý večer hvězdičky – ponesou vajíčka slepičky.
• Jestliže večer před Narozením Páně jasno jest, bez větru a deště, a ráno slunce jasné vychází, bude úrodný rok na víno. 
• Je-li na Štědrý den vítr, bude úroda malá.
• Padá-li na Štědrý den večer sníh, urodí se mnoho chmele.
• Když na Štědrý den večer sněží, na pytle se chmel těží.
• Padá-li na Štědrý den v noci sníh, urodí se hojně vína.
• Lepší Vánoce třeskuté než tekuté.
• Bílé Vánoce, zelené Velikonoce.
• Zelené Vánoce, bílé Velikonoce.
• Jasné Vánoce, mnoho vína a ovoce.
• Jsou-li vrby o Vánocích plny rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček.
• O Vánocích obloha čistá a hvězdná, bude úrodný rok.
• Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem.

Boží hod vánoční a svatý Štěpán

Ještě si v krátkosti připomeneme zvyky, které se vážou k vánočním svátkům.

25. prosinec - Narození Páně,  Boží hod vánoční

Křesťané považují tento den za jeden z nejdůležitějších v roce. Na svátek Narození Páně byla zakázána práce a den měl patřit rozjímání. U oběda musela být hojnost pokrmů a musela u něj sejít celá rodina, jinak nebyl nový rok požehnán. Podle toho, kdo první přišel do stavení, se usuzovalo na pohlaví přírůstků do rodiny a hospodářství. Pokud první vešel do stavení muž či chlapec, znamenalo to, že v novém roce lze očekávat narození chlapce, ale také býčka, hřebečka, houserů, kouhoutků..., pokud vešla první žena nebo dívka, bylo možné očekávat narození děvčátka a přírůstky samic domácích zvířat. 

26. prosinec - Svátek svatého Štěpána

Svatý Štěpán je považován za patrona koní, a proto se v kostelech v tento den při bohoslužbách požehnával oves určený pro koně a jarní setbu. Koním se na Štěpána přidávala do krmení svěcená voda, někde i sůl.

V rámci takzvaného  „Štěpánování” nosili chlapci v kapsách posvěcené zrní a po mši je házeli na děvčata, aby byla zdravá, obratná, hezká a brzo se vdala. Děvčata naopak brzy zrána umývala chlapce. V některých vesnicích zavěšovali na kliky u dveří takzvané žebráky, které někdo z vesnice upletl ze slámy a upevnil na kliku od domu. Když si obyvatelé stavení žebráka na klice všimli, pověsili ho na kliku sousedů. Pokud si ho sousedé nevšimli, setkali se s posměchem lidí, kteří šli ráno do kostela. Znamenalo to totiž, že v domě nebylo co žebrákovi dát a ten se proto na jejich klice oběsil. V tento den měli pacholci právo vystoupit ze služby. Na Nový rok byli svobodní, pokud brzo ráno vyčistili stáj, nakrmili koně, vyprali jim ocasy a i s hřívou je zapletli.

Přestože lidové obyčeje, tradice a zvyky dávno ztratily svůj rituální a náboženský charakter i smysl, dost možná, že když některé z nich letos vyzkoušíte, rádi se k nim budete s každým dalším rokem vracet! Trocha těch čar a kouzel přece nemůže nikomu uškodit! :) Krásný Štědrý den! Hodně zdraví, štěstí i úrody vám všem!

Použité zdroje

• ŠOTTNEROVÁ, D. Vánoce. Olomouc : Rubico, 2004. ISBN 80-74346-033-5
• BESTAJOVSKÝ, M. Velká kniha lidových obyčejů a nápadů pro šikovné ruce. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978 – 80 – 251 – 1974 – 7.
• VONDRUŠKOVÁ, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80–00–01356–8.