Hipocentrum Koryčany naši věrní čtenáři jistě znají z roku 2009, kdy jsme do něj zavítali v květnovém čísle časopisu. Mnozí z vás Hipo určitě znají i osobně, protože pořádají jedny z nejlepších jezdeckých táborů u nás. A jak to můžu takhle s jistotou říct? Ač to bylo již před více než deseti lety, já sama jsem se jezdeckého kurzu na Hipu několikrát zúčastnila a dodnes na těch pár týdnů s koňmi, kamarády a bezva vedoucími ráda vzpomínám.

Pojďme si nyní my všichni (i ti, co na Hipu ještě nikdy nebyli) počíst o tom, jak to v Koryčanech všechno začalo a jaké to tam je dnes. Naši zvědavost uspokojí Stela Dolínková, která spolu s Milanem Dolínkem (Freďákem) tomu všemu velí.

Dvacet let prožitých s koňmi, to si asi umíme představit všichni. Ale jaké to je se po takovou dobu věnovat koním a lidem kolem nich naplno? Mít stáj plnou dětí při letních jezdeckých i jiných táborech?
Na děti jsme zvyklí a pracujeme s nimi rádi. Propojení přírody, koní a pobytu na statku bez přemrštěného komfortu a techniky se nám zdá ideální. Jsme rádi, že můžeme dětem předat některé své vědomosti a že se dostanou, třeba v rámci škol v přírodě nebo školních výletů, ke koním blíž. Dnes už koně nejsou taková vzácnost jako dřív, ale přece jen se setkáváme s tím, že některé děti si na velkého koně sáhnou poprvé až tady v Hipocentru.

Kdy se na Hipu poprvé konaly tábory s koňmi a jaký byl o ně zájem?
Asi začnu hodně ze široka. Tábory na Hipocentru přímo v areálu děláme od roku 1993, ale předtím jsme měli tábory s koňmi také. Od roku 1988 jsme pořádali letní tábory na koni, tehdy ještě pod hlavičkou Stanice mladých přírodovědců při jednotném zemědělském družstvu Koryčany. Měli jsme pár koní a žili jsme s dětmi v přírodě na Vršavě. Bylo to nádherné - louky, lesy, žádná elektřina, prostě romantika, jak má být. Ještě předtím jsme ale pořádali turistické tábory, nejdřív putovní a potom stanové. Našimi tábory prošly stovky, můžu říct i tisíce dětí. Krásné je, že se s mnohými vídáme dodnes a rádi na tábory na Vršavě i na Hipu vzpomínáme.

Kolik jste tenkrát měli k dispozici koní?
Vlastní koně máme od roku 1992. Ale už v roce 1991 jsme pořádali tábor s koňmi. To bylo zvlášť dramatické. Po revoluci jsme o původní koně přišli, takže jsme stáli před rozhodnutím, co dál. Koně jsme neměli, jen základnu na Vršavě. Hipo bylo ještě v troskách. Jeli jsme na Slovensko do Nového Tekova a domluvili jsme si tam půjčení asi 7 mladých koní. Měli je přivézt v dubnu, abychom na nich mohli ještě pracovat, ale přivezli je začátkem května. Ustájili jsme je na Vršavě, kopec 3 km od Koryčan, a denně jsme tam chodili nebo jezdili na pionýru koně poklízet, Fred většinou dopoledne před zaměstnáním, já odpoledne po škole.
Zjistili jsme, že koně jsou opravdu mladí, neobsednutí. O obsedání koní jsme nevěděli takřka nic, jen Fred vyhrabal nějaké vzpomínky na to, jak to dělali na učilišti v Kladrubech nad Labem. Neměli jsme jízdárnu, všude byly jen nekonečné louky. Začali jsme koně lonžovat, nechtěli chodit od stáda, o dramatické okamžiky nebyla nouze. Mnohdy jsem projela po zadku, tažena koněm na lonži, pár desítek metrů. Také první nasedání bylo jako rodeo. Pády jsme ani nepočítali. Nakonec jsme tábory udělali. Nejdřív přijelo pár rodin s dětmi, potom jsme realizovali 3 turnusy táborů. A rekovské kobylky šlapaly jako hodinky.
Pak jsme si koupili vlastní koně. To bylo někdy v roce 1991-1992. Tehdy sem přišlo několik kontejnerů koní z Ruska. Byli to menší, ale vytrvalí a houževnatí koníci. Postupně jsme dokupovali další koně a taky jsme si pár koní odchovali od hříbátek. Dnes jich máme i s hříbaty kolem 35.

To je moc pěkné číslo. A jak je to vlastně s dětmi, je nějaký rozdíl mezi účastníky táborů na začátku a těmi, které se táborů účastní dnes? Jaký mají dnešní děti přístup k práci kolem koní?
Neřekla bych, že se děti nějak moc mění. Vždycky to záleží na situaci, na tom, jak vedoucí zvládají děti motivovat a bohužel někdy i na rodičích. Děti jsou v pohodě, ale maminky doma teskní, a tak volají a volají a někdy se stane, že to děti pak už nezvládají a pláčou společně s maminkami, hlavně ty z jezdeckých školiček, a maminky si je berou zpět. Každoročně z 600 dětí, které zrekreujeme na táborech. tak 8-10 odjede předčasně. A někdy jsou to i dvanáctileté slečny. Jinak je to bezva. Žádné problémy s dětmi nemáme. Já jsem původním povoláním učitelka, tak to mám pěkně pod kontrolou. Když je potřeba, promluvím si s nimi a všechno se urovná. Do pravomocí vedoucích nijak ale nezasahuji, protože s nimi spolupracujeme dlouhodobě a vidím, jak s dětmi pracují. Pokud se přidají noví vedoucí, pomůžeme jim, aby všechno zvládali.

Kolik je v Koryčanech nyní koní a kteří z nich jsou určení pro veřejnost?
Teď máme stále kolem 20 koní připravených pro ježdění dětí, dospělých i handicapovaných. Od roku 1993 jsme nestátním zdravotním zařízením a děláme i hiporehabilitaci. Pomáhají nám žáci ze SZU Kyjov, tak to zvládáme. Přes zimu koně odpočívají, jen někdy chodí pod sedlo v týdnu a pak někteří na vyjížďky o víkendu. Fred organizuje různé akce - bivakování v přírodě, dvoudenní vyjížďky apod.

Je některý z koní mezi účastníky táborů nejoblíbenější?
Těžko říct, protože každé dítě volí jinak. Někdy mě překvapuje, že jsou holky zamilované do koně, který je sice krásný, ale třeba trochu náročný na ježdění. Záleží vždycky na tom, co už děti pod sedlem zvládají. Účastníci jezdeckých kurzů volí koně mladé a veselé, pro jezdeckou školičku dětí od 5 let máme koně starší, ochotné a přiježděné. Všichni koně u nás procházejí výcvikem ze země a pak dlouhým výcvikem pod sedlem. Nemáme vyloženě zlého koně, ale, stejně jako lidé, někteří ten pohyb kolem sebe zvládají líp a někteří hůř.

To je pravda, já tenkrát měla oblíbenou klisnu, která byla také velice živá :-) Jak jsou koně na táborech rozdělováni mezi jednotlivce? Může si každý vybrat, na kterém koni bude ten který den jezdit?
Koně vždycky rozděluje vedoucí jezdeckého výcviku. Jsou to členky našeho oddílu, které koně dobře znají. Koně střídáme, aby jednak chodili pod sedlem a odpočívali všichni stejně, jednak proto, aby se děti více naučily. Vždycky je to na dohodě. Samozřejmě, že na vyjížďky do terénu volíme nejklidnější koně.

A kteří koně jsou na Hipu nejdéle?
Po ruských konících přišli do stáje Fargo a jeho bratr Fram a také kobylka Tina. Ti jsou na Hipu nejdéle a všichni jsou v dobré kondici a děti na nich o prázdninách jezdí. Fargo má, tuším, 20 let, Tina bude ještě o něco starší, Framovi je asi 18.

To je úžasné, člověk by jim tolik ani netipoval, i když si na ně pamatuji ještě z kurzů, kterých jsem se kdysi účastnila. Jak probíhá takový normální táborový den? Je rozdíl v organizaci jarního a letního turnusu?
Je to jiné na táboře a jiné na kurzu. Jezdecké kurzy jsou zaměřené především na koně. Jezdí se dvě hodiny denně, ale také děti koně krmí, místují, vyvádí na pastvu. Chceme, aby věděly, že kůň má své potřeby a musíme se o ně postarat. Neuznáváme dnes velmi oblíbený systém, kdy koně někdo nasedlá, pak si zákazník laskavě sedne a pak odejde. Ani víkendové ježdění tak neděláme. Kdo jde jezdit, pomáhá koně očistit a nasedlat. Samozřejmě má vždy k ruce pomocníka z řad našich oddílků. Takže kurzisté se podílejí na všech pracích ve stáji a ještě pomáhají těm méně zkušeným. Letos zařazujeme do programu kurzů navíc relaxační program podle vlastního výběru. Už jsme se o to pokoušeli v minulosti, ale nebyl zájem. Děvčata (je jich 99 %) chtějí být hlavně u koní. Tábor má jiný režim, koně jsou zde jenom doplňkem a jinak se děti věnují táborovým činnostem. Mohou si také vybrat další programový blok - třeba keramiku, aerobic, letos nově ZUMBU, možná, že bude i počítačový tábor. Vloni jsme měli třeba tábor, kde se děvčata učila vařit, péct a servírovat. Byl o to překvapivě velký zájem.
Úplně specifické jsou jezdecké školičky pro děti od 5 let. To jsou naše zlatíčka, ty si tady hýčkáme. Malují, dělají keramiku, jezdí na koni, poslouchají pohádky, chodí na procházky... A nově letos tohle všechno nabízíme v anglické verzi. Pro děti od 5 let je připravená anglická jezdecká a výtvarná školička. Na tu se moc těším. No a protože mnohé děti jedou na tábor poprvé a neví se, jestli pobyt bez maminky zvládnou (nebo jestli odloučení zvládne maminka), nabízíme letos i školičky na zkoušku - víkendové pobyty s táborovým programem.

Na Hipu tedy funguje i jezdecký oddíl. Kolik má členů a je ještě volné místo i pro nováčky?
Jezdecký oddíl funguje na Hipu od prvopočátku. Vlastně jsme navázali na původní oddíl REMONTA, který jsme měli ještě při Stanici mladých přírodovědců. Počet členů se mění, dospělí odcházejí, mladí přicházejí. Zajímavé je, že v oddíle máme pouze jednu dívenku z Koryčan, ostatní dojíždějí ze Zlína nebo z Brna. Počet je nestálý, tak kolem 20 členů. Místo pro nové členy se vždycky najde.

Letních táborů je v nabídce celá řada - kovbojské, výtvarné, anglické, jezdecké, westernové a dokonce i s aerobikem. O které je největší zájem?
Nedá se říct, o které tábory je největší zájem. Klasikou jsou kovbojské a superkovbojské prázdniny, ale velký zájem je třeba o keramiku - výtvarku. Původně jsme měli tento pobyt jen v jednom turnusu, teď je zařazen ve všech pěti. A nebývalý zájem je o týdenní jezdecké školičky pro děti od 5 let. Zde máme jezdeckou a výtvarnou školičku, anglickou jezdeckou a výtvarnou školičku, ale také bez koní výtvarnou a dramatickou. Ale na Hipo se jezdí hlavně na koně. Takže dětí, které nemají jezdecký výcvik, je tak 1 %.
Také jsme zaznamenali velký zájem o jezdecké kurzy, nově třeba i o westernový kurz. Oblíbený je i jezdecký kurz pro začátečníky REMONTA (remonta je mladý, neobsednutý koník). Zájem převyšuje naši nabídku, proto pořádáme tyto kurzy i o jarních a podzimních prázdninách a také o Velikonocích.

Tábory, závody, výrobky z kůže, vandry s koňmi či klasické Hubertovy jízdy a další aktivity. Jak se tohle všechno dá zvládnout? Existuje nějaká „zaručená rada" na úspěch?
Tábory a školy v přírodě jsou základem naší práce. Vůbec si nedokážu představit Hipo bez dětí. Teď v zimě je tu trochu prázdno. Ale už 4. dubna začínají školy v přírodě.
Závody máme už 16 let stále ve stejném termínu - konec dubna, začátek května. Nově také v září, kdy bývá Mistrovství ČR ve westernovém ježdění. Hubertova jízda, u nás Poslední sháňka, je zakončením jezdecké sezóny. Vandry na koních pořádá Fred pro skupinu skalních kamarádů. Zrovna teď v lednu jedou na tradiční zimní šlitáš s bivakováním. Výrobky z kůže, to je také Fredova parketa. V dílně je skoro pořád, a tak si každý z Hipa odveze kožený suvenýrek, který mu občas připomene školu v přírodě, výlet nebo tábor v Koryčanech.

Na Hipu je prostě pořád co dělat. Moc děkuji za rozhovor a přeji dalších minimálně 20 úspěšných let s koňmi, dětmi a přáteli.

Rok 2011 - 20. výročí Hipocentra Koryčany = 20 akcí s 20% slevou:

• 3.-6. 2. - Pololetky na sněhu a na koni
• 25.-27. 2. - Předjarní víkend pro pionýry, skauty...
• 13.-18. 2. - Jarní prázdniny na sněhu a na koni
• 18.-20. 3. - Vítání jara - první jarní víkend
• 13.-18. 3. - Jarní prázdniny (na sněhu) a na koni
• 1.-3. 4. - Aprílový rodinný víkend
• 16.-17. 4. - Trampská porta
• 20.-24. 4 . - Velikonoce v sedle
• 30. 4. - Parameta 1. kolo
• 7. 5. - Paramety 2. kolo + countrybál
• 13.-15. 5. - Zvýhodněný víkend - poprvé v sedle
• 13.-15. 5. - Rodinný víkend
• 3.-5. 6. - Anglická jezdecká a výtvarná školička na zkoušku
• 4. 6. - Den dětí a koní
• 24.-26. 6. - Ahoj prázdniny
• 9.-11. 9. - Mistrovství ČR ve westernu
• 30. 9. - 2. 10. - Hipo tančí zumbu - zumba, keramika, koně
• 25.-30. 10 - Podzimní prázdniny
• 11.-13. 11 - Zabijačka + countrybál (rodinný víkend)
• 2.-4. 12. - Mikulášský rodinný víkend (s nadílkou dle zásluh)

Obsah čísla 2/2011:

Plemeno: Bavorský teplokrevník
Starám se o...: Sirhael
Fotoseriál: Krok
Jedu, jedeš, jedeme: ...na Jízdárnu Zámek Skalice
Vizitka: Pepino San Bar
Nemoci koní: Pískání
Sběratelská karta: Bavorský teplokrevník
Pohled: Německý jezdecký pony, hřebec Lipton Sinaj

Plakáty:
A2: Lipický kůň, hřebec Favory XXVIII_43 Szellö
A3: Hafling, klisna Reina Mery
A3: Arabský plnokrevník, klisna Usama Watani
A3: Český teplokrevník, valach Uromi

Ostatní:
Hipocentrum Koryčany slaví
Dostihoví herci ze Znamení koně
Skákání ve volnosti
Drezúrní abeceda: M
Zimní výbava
Hřebčíny Ruska & River
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Bondův ponykoutek a Žužuova poradna
Příběhy a foto čtenářů
Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec

*...a další*