Koncem července po vcelku náročném fotografování koní se slunečnicemi v Němčanech zaznělo z úst majitele koní Ivana Vystrčila: „Vy tak ráda fotíte koně v těch polích, nechtěla byste si to vyzkoušet i na zámku, třeba ve Slavkově?" V tu chvíli jsem ještě netušila, s čím že to vlastně tak nadšeně souhlasím a co z toho nakonec vznikne. Ano, výstava fotografií Koně a Slavkovský zámek a před ní ještě spousta nejen fotografických zážitků. A právě o tom, jak to všechno probíhalo a samozřejmě i o fotografování samotném, bude tento článek.

S fotografováním koní na zámku jsem do té doby neměla příliš zkušeností, vlastně jsem předtím fotila jen u dvou zámků americké miniaturní koně z farmy Tikitano, a to jen narychlo pár statických snímků na předváděcích ohlávkách. I tak vždy zámek posloužil jako skvělé „pozadí" a velmi pěkně dotvořil atmosféru výsledné fotografie. Proto jsem možnost fotit na zámku ve Slavkově u Brna přivítala. Každá nová zkušenost je fotografovi jen přínosem.

Samotnému fotografování předcházela spousta příprav. Překvapením pro mne byla plánovaná výstava pořízených fotografií přímo na zámku. Nejdříve pan Vystrčil vybral další dvě fotografky - Michaelu Wecker a Michaelu Holly - které si více představíme později. Potom jsme si museli ujasnit, co vlastně chceme fotografovat a co budeme při focení potřebovat. To pro mě byl docela oříšek. Jsem zvyklá při focení využívat především to, co je zrovna k dispozici, a přizpůsobovat se situacím na daném místě a také tomu, co je kůň ochotný předvést, jakou má náladu... Tedy je-li k dispozici výběh či pastvina, podívám se, jak je slunce, které místo je nejlépe nasvícené, kde je pěkné pozadí. A to vše je potřeba promyslet během pěti minut, než se na daném místě bude pohybovat kůň. Dopředu si většinou domlouvám jen přípravu koně (např. speciální zapletení hřívy, výstroj atd.). Ale co budu potřebovat na zámku?

První představy

Protože jsem do té doby na zámku fotila jen stojícího koníka s předváděcí ohlávkou, velice mě lákalo vyzkoušet foto v pohybu se zámkem či jeho okolím jako doplňkem. Nechtěla jsem využít jen budovu jako takovou, ale také cesty, sochy, okrasné živé ploty či cokoliv, co bude na místě k dispozici. Mou představou tedy byl kůň ve volnosti - jeden, dva, tři - co půjde. Koně jsou živá stvoření, takže stejně většinou nejde udělat vše tak, jak si fotograf naplánuje, spousta snímků tedy vznikla spontánně (dalo by se říci, že tak, jak si to určili koně, nikoliv fotograf). Například zrovna fotografie, která se dle názorů návštěvníků líbila asi nejvíc, byla zachycena jen díky tomu, že koně utekli tam, kam neměli.

Ale to už zase přeskakuji ony první představy o následném fotografování. Termín byl určen na pondělí 4. října. Někdo chtěl fotit ráno, někdo ve dne a někdo v noci. Já chtěla fotit celý den - i tak bylo nakonec času málo. Vcelku jednoduché bylo určit počet koní - tolik, kolik jich je k dipozici :-) Dále mi byla vcelku jasná výstroj a to, že velice ráda využiji přítomnosti vojáka a dýmovnici.

Přiznám se, že ač jsem ve Slavkově u Brna byla několikrát (přeci jen z Brna je to opravdu kousek), nikdy předtím jsem slavkovský zámek nenavštívila. A proto se také mé první představy odvíjely spíše od fotografií zámku, které jsem našla, než od skutečnosti. To, že na místě, které by se mi pro foto ve volnosti velice líbilo, je většinu dne stín nebo protisvětlo, jsem měla zjistit až posléze.

Den D

A bylo to tu. Nastal den fotografování. V 9 hodin dopoledne jsme byli na zámku a přestali doufat ve slunný den, který byl dříve předpovídán meteorology. Takže světlo a stín jsme zatím nemuseli vůbec řešit. Na místě bylo prozatím 6 koní, pro další dva se ještě jelo do Němčan. Takže jsem měla čas prohlédnout si zámek a přemýšlet o tom, co vlastně budu chtít. V noci předtím jsem vůbec nemohla spát a napadla mě spousta věcí, které by se daly provést, ale bylo už pozdě. Jen nějaké pěkné šaty se zvládly pro jednu z modelek (Zuzanu Vystrčilovou) najít i na poslední chvíli.

Když byli všichni koně na místě, měla jsem už vymyšlený první „plán". Přivezla jsem si vlastní černou uzdu se zlatým zdobením, kterou jsem již dříve při fotografování několikrát použila. A komu jinému ji nasadit než mému oblíbenci Valmontovi? :-) Fotili jsme jej, jak jen tak stojí před zámkem a mezi sochami, a pak vyšla ze zámku Zuzka v pěkných bílých šatech s černým hábitem. A protože zrovna byla volná, narychlo jsme ji vysadili na Valmonta. Ten nejdřív stál s ušima jako oslík a usínal, ale po chvilce, když už to nikdo nečekal, se celý napjal a podíval se do dáli. To byla ta chvíle! První vybraný snímek byl na světě.

Ten den bylo slunce za opravdu tmavými mraky. První vybrané foto, které vzniklo kolem půl desáté, jsem fotila s ISO 2000 a závěrkou 1/500. Clonu jsem volila vyšší, 8, protože se jednalo o focení člověka na koni, a já chtěla, aby byl ostrý člověk i kůň.

Když jsme skončili s Valmontem, všimla jsem si, že je nachystaný Szaman s vojenskou výstrojí. Zkusila jsem jej tedy vyfotit u sochy s vodotryskem v pozadí. Zalíbily se mi ale už předtím dvě sochy kousek pod zámkem, fotila jsem tam i Valmonta. Říkala jsem si, že by to ve volnosti možná také nebylo špatné, a tak jsme tam zkusili umístit Pupina. Tráva byla ale příliš velkým lákadlem, a když zjistil, že jej nenecháme se pást, prostě odkráčel. A napodruhé už raději šel pryč rovnou. Se Szamanem už nahoře skončili a šli dolů k ostatním koním, zrovinka kolem soch, kde jsem fotila Pupina. Řekla jsem si, proč ne, a zkusila podobné záběry i s ním. A právě v tu chvíli vznikl dle mého názoru jeden z nejlepších záběrů. ISO jsem v tomto případě o něco snížila, na 1600, závěrku zvýšila na 1/640 a clonu snížila na 4. Chtěla jsem, aby na fotografii vynikl především kůň, proto sochy nemusely být ostré. Úhly jsem zkoušela různé, nakonec se nejvíce zalíbil mírně zboku, kdy kůň mezi sochy pěkně zapadá, ale nesplývá s nimi a je výraznější než ony. Pozadí za koněm i sochami v tomto případě tvořily stromy s nádechem podzimních barev.

Při prohlídce parku mě napadlo vyfotit některého z koní, jak jde po klikaté cestičce. Sice by nebyl v pozadí zámek ani žádná socha, ale to prostředí se mi líbilo. Vlevo byl i pěkně barevný oranžovožlutý strom. Cesta byla v části blíže ke mně zapadaná listím, což na mě působilo zvláštním dojmem, který jsem chtěla vnést i do snímku. Jenže mi v tu chvíli nedošlo, že koně nemají podkovy a když je kolem cesty tráva, jen tak navolno po ní nepůjdou. A tak představa byla jedna věc a výsledek věc druhá :-)

Skákání

Od rána s námi na zámku byla také Michaela Holly, která se zaměřila na fotografování předem připravených situací. Na většině jejích vystavovaných snímků jsou tedy koně spíše jako doplněk. Zuzka Vystrčilová si na sebe oblékla velice pěkné červené šaty a s nimi skákala přes překážku. Michaela fotila nejdříve ze štaflí (což jsem viděla poprvé v životě, přeci jen se pohybuji především mezi fotografy koní a ti ví, jak se pozná správný koňofotograf - přeci podle špinavých kolen, jak na nich při focení klečí, aby se dostal do té pravé úrovně vůči koni) a potom si lehla pod skok, což je údajně její oblíbená pozice :-)

Došlo i na skok přes živý plot ve spodní části zámku, který byl nejdříve zavržen („To by nám zahradník dal!"), ale nakonec se to přeci jen povedlo. Michaela Holly poté tento skok fotila i s bílými šaty a snímek byl nakonec vystaven v černobílém provedení.

Na místo dorazila i Michaela Wecker, která se zabývá fotografováním především bitevních ukázek a života v dobových vojenských táborech. Bohužel právě v tu chvíli se stala velmi nepříjemná věc - jednoho z pomocníků nakopl kůň do čelisti a musel jej přepravit vrtulník do nemocnice. To bylo poprvé (a doufám, že i naposledy), co došlo při focení koní, kterého jsem byla přítomna, ke zranění. Abychom se z toho trochu vzpamatovali, šli jsme se do místní zámecké restaurace občerstvit.

Odpolední dýmení

Po třinácté hodině jsme byli připraveni pokračovat ve focení. Michaela Wecker chtěla nafotit koně, jak scházejí po cestičce dolů od zámku. Samozřejmě opět nechtěli jít po cestě a běhali po trávě kolem horní cesty. Tak jsem rychle vyběhla nahoru, že je vyfotím se zámkem v pozadí. Nejdříve běželi doleva a protože vlevo nebyl žádný naháněč, vzali to kousek do parku. A když se je naháněči po chvilce snažili z této části parku vyhnat, valach Charlie se objevil na horizontu, napjal všechny svaly a v klusu vystartoval. Do pozadí se dostala i socha, takže bylo téma splněno. Původně jsem ani tuto fotografii nechtěla zařadit, ale nakonec jsem dobře udělala. S focením v pohybu jsme dále pokračovali s Michaelou Holly, tentokrát v páskou ohrazeném prostoru, který jsme spolu s mým přítelem Jirkou (jenž mi při focení pomáhá pravidelně a za to mu patří obrovský dík) připravili. Světla v té chvíli bylo opravdu minimum, ISO jsem zvýšila na 2500 při závěrce 1/640, clonu nastavila nejnižší možnou (2,8). Když o tom zpětně přemýšlím, asi by bylo lepší mít ISO nižší (přeci jen při focení tmavých koní se už u takto vysoké citlivosti objevuje zrnění) i při pomalejší závěrce. A světla rychle ubývalo.

Po focení ve volnosti jsem se ráda přidala k Michaele Wecker a vojákovi na koni. Chvíli jsme fotily jen tak, se zámkem v pozadí, než se najdou klíče od auta a připraví se dým. Nu, a potom začal dlouhý koloběh dýmení. Dým se nikdy nechtěl držet tam, kde jsme potřebovali, buďto dýmil moc, nebo naopak málo. Jirka se s ním ale po chvíli naučil manipulovat (i pro něj tedy nová zkušenost), a tak se dýmilo, dýmilo a dýmilo.

Ohrazený prostor jsme využili znovu, tentokrát jsme měli nápad takový, že budou koně vybíhat z dýmu. Nu, ale do dýmu se jim opravdu nechtělo, vyhýbali se mu, jak jen mohli. Zkoušeli jsme zapojit i vojáka, já už se ale dostala na 5000 ISO a 1/500 závěrku při nejnižší možné cloně. A tam už je zrnění opravdu znát. S dýmem jsme to zkoušeli potom i před zámkem a na spodní ploše, ale vzhledem k světelným podmínkám nezbývalo než čekat, až slunce zapadne úplně.

Ve tmě

Večer za tmy jsme chtěly fotit všechny tři. Koho by nelákalo fotit s nasvíceným zámkem v pozadí. Jenže ono to s tím nasvícením nebylo tak horké :-) Nejsilnější reflektory byly nahoře a osvětlovaly spíše prostor před zámkem, než zámek jako takový. To už to bylo lepší bez nich, a proto jsme je nechali vypnout. Dva slabší osvětlovaly zámek z levé a z pravé strany. Ještě jsme poprosili o rozsvícení světel uvnitř zámku, pomocí aut se mírně nasvítila celá scéna a mohlo se začít s dýmením. A tedy i s focením.

Nutno podotknout, že koně už z nás byli opravdu otrávení. Ani se jim nedivím, i když se jich při focení střídalo osm, stejně si toho každý z nich za celý den zažil dost a dost. Nechtěli postát na místě, ksichtili se na nás a když už konečně stáli správně, tak zadkem k fotografovi :-) Určitě by se nějaká „použitelná" našla, ale ISO 6400 zapříčinilo opravdu vysoké zrnění a nepomohl mi ani zapůjčený monopod. A to už by při tisku na A2 opravdu nepůsobilo pěkně.

Další focení

Shodli jsme se, že se to za jeden den prostě nedalo stihnout a že absence sluníčka byla opravdu výrazná. Proto si každá z fotografek vyčíhla slunečný den a fotila dál. Jenže v tom mém dnu byl nečekaně park uzavřen pro start balónu. No nic, naštěstí se našel ještě jiný, i když ne až tolik slunečný - ale světla bylo o mnoho více než při prvním focení.

Tentokrát jsem neměla nijak vysoké nároky - prostě koně ve volnosti v prostoru před zámkem. A uvidíme, co nám připraví. Koně mi stačili 4, nejdřív Valmont s Pupinem a potom Szaman s Žížalou. Ze všech opět nejlíp spolupracoval Valmont. Druhá dvojice ukázala, jak dobře už známek zná, a skákala přes živý plot, který měl původně sloužit jako „ohrada". Byli jsme tedy nuceni použít ohradník, aby z nás neměl místní zahradník špatné spaní :-) Pár skokových snímků se ale přeci jen podařilo.

Dokonce se mi i nečekaně a neplánovaně povedl snímek, který byl tak nějak „vykreslen" i do mých prvních představ úplně na začátku. Představovala jsem si koně nebo dva ve volnosti, jak hledí na některou ze soch. A to mi splnili Valmont s Pupinem.

Slunce vcelku rychle začalo zapadat a při focení druhé dvojice mi tak poskytlo krásný „snový" odraz v jednom ze zámeckých oken. I když se Szaman schovával za Žížalu a netvářil se zrovna vesele, atmosféra snímku na mě působila tak, že jsem jej okamžitě zařadila do výběru. A řeknu vám, vybrat deset fotografií, na které se budou dívat a hodnotit je stovky lidí, to není nic jednoduchého.

Výstava

Vernisáž výstavy se konala 13. listopadu spolu se Zámeckou Hubertovou jízdou a fotografie byly na zámku ve Slavkově u Brna k vidění do 12. prosince. Některé z nich můžete najít u tohoto článku - na výstavě jich bylo deset od každé fotografky. Také je k zakoupení kalendář s některými z fotografií, který může posloužit jako moc pěkný a luxusní vánoční dárek.

Hubertova jízda

Zámecká Hubertova jízda byla velmi netradiční. Nejednalo se totiž jen o vyjížďku a následný hon na lišku, ale také o show pro diváky, kterých se na zámku ve Slavkově u Brna sešlo požehnaně. Krom slavnostního zahájení, nástupu všech jezdců a průjezdu městem byly na pořadu dne i ukázky jezdeckého umění - synchronizované ježdění osmi koní, soutěž Mini-maxi (ve které zvítězila Zuzana Vystrčilová při zdolání 150 cm) a také Ohnivý jezdec (skok přes zapálenou překážku, který byl oříškem pro mnohé jezdce). Nechyběl samozřejmě ani hon na lišku v prostorách zámecké zahrady.

Celá akce byla velice vydařená a i počasí jí přálo. Těšíme se na příští ročník. V prosincovém čísle časopisu Koně a hříbata naleznete také fotoreportáž z této akce.

Obsah čísla 12/2010:

Plemeno: Holandský teplokrevník (KWPN)
Starám se o...: Apríla
Fotoseriál: Vitamíny
Jedu, jedeš, jedeme: ...do hřebčína Amona
Vizitka: Esprit Royal
Nemoci koní: Nemoci vzdušného vaku
Sběratelská karta: Holandský teplokrevník
Pohled: Lipický kůň, klisna Siglavy Capriola Szindi

Plakáty:
A2: Irský cob, hřebec Machoo
A3: Shagya arab, hřebec 2945 GAZAL II-CZ (Wizard)
A3: Arabský plnokrevník, hřebec Shaikh El Sherif
A3: Quarter horse, hřebec Jacs Indy Striped

Ostatní:
Hry s koňmi: Vertikální ohnutí
Koně a Slavkovský zámek
Výstavní a sportovní soutěže
Drezúrní abeceda: K (3)
Hubertovské hry na Vondrově
Bentley Praha Parkur Cup
Cunkovský Hubert
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Bondův ponykoutek a Žužuova poradna
Příběhy a foto čtenářů
Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec
...a další

O titulu:

Koně & hříbata jsou měsíčník pro milovníky koní s dárky v každém čísle - pohlednicí, sběratelskou kartičkou a velkým A2 plakátem. Vychází od roku 2006 a zabývá se především zajímavými a populárními tématy kolem koní. Snaží se o podání odborných informací srozumitelnou formou. Pravidelně se na jeho stránkách objevují informace o plemenech koní, o netradičních metodách péče o koně, o návštěvách stájí a míst s koňmi spjatých či o dění na akcích a závodech. Jeho neodmyslitelnou součástí jsou také plakáty koní, které jsou v časopisu dokonce čtyři. Prostor mezi rubrikami mají i čtenáři, kteří mohou přispívat hned do několika z nich.

Časopis je k dostání v prodejnách tisku za 39 Kč či formou předplatného za 34 Kč. U předplatného si můžete vybrat roční (408 Kč) nebo půlroční (204 Kč). Předplatné lze objednat zde: http://www.koneahribata.cz/predplatne

Web: www.koneahribata.cz