Obě tato plemena koní vznikla ve Velké Británii a mají také společnou plemennou knihu. Hackney Stud Book - plemenná kniha pro tato plemena je vedena od roku 1883 organizací Hackney Horse Society, která má své sídlo v Norwich, v Anglii. Vývoj hackneye do podoby, v jaké ho známe dnes, je dlouhý a fascinující.

Slovo „hackney" pochází z francouzského „haquenee", což je výraz pro jazyk, kterým se běžně mluvilo ve středověké Anglii. V posledních desetiletích je chov hackney orientován na produkci koní ideálně vhodných pro kočárové zapřahání. Hackneyové jsou ale známí i svou úžasnou výkonností, schopností klusat velkou rychlostí na dlouhé vzdálenosti a kromě perfektního zdraví a odolnosti se vyznačují také lehkým, rytmickým cvalem a volným, prostorným krokem a samozřejmě tím, co jim vyneslo přezdívku „balerína výstavních kruhů" - výjimečným klusem se zcela mimořádně vysokou kolenní akcí. Protože ale hackney kůň a hackney pony nemají zcela shodnou historii, představíme si je zde jednoho po druhém.

Hackney

Historie
Počátky vzniku plemene se datují do 14. století. V období vlády krále Jindřicha VII. a Jindřicha VIII. a královny Alžběty byly vzneseny požadavky chovat silného, ale atraktivního koně s vynikajícím klusem, který by byl výkonný a univerzální. Tento kůň měl být rovněž využitelný pro práci na farmě a v zemědělství a stejně tak měl vynikat jako jezdecký kůň při lovech. Požadována byla také vytrvalost a tvrdost, která by mu umožňovala překonávat dlouhé vzdálenosti.

V tomto období byl následně hackney používán také v armádě. Na počátku osmnáctého století byl původní nativní hackney oživen krví importovaných arabských plnokrevníků, přestože příliv této krve měl jen malý vliv na charakteristické plemenné znaky původních hackneyů. Vzhledem k tomu, že toto období s sebou přineslo rozšiřování a zkvalitňování komunikací, stále více chovatelů se soustřeďovalo na chov koní vhodných pro zápřah. Hackneyové se stali vysoce ceněnými zvířaty, protože stále stoupala poptávka po atraktivních koních s vysokou akcí. Atraktivní kůň s efektním pohybem byl symbolem společenského postavení. Hackney byl v této době oproti jiným plemenům protežován také pro svůj charakter a pracovitost.

„Moderní" hackney se vyvíjel v průběhu 18. a 19. století a lze bez nadsázky říci, že je „bratrancem" anglického plnokrevníka. Stejní orientální hřebci, kteří stáli u vzniku anglického plnokrevníka, byli v téže době využíváni v chovu hackney. Tito orientální hřebci byli připuštěni na místní klisny, které vynikaly mimořádnými klusovými schopnostmi.

Nejvýznamnějším hřebcem v historii chovu tohoto plemene byl hřebec ORIGINAL SHALES, který se narodil v roce 1755. Tento hřebec byl přes svého dědečka, slavného hřebce FLYING CHILDERS, přímým vnukem legendárního arabského plnokrevníka DARLEY ARABIAN. Původně byla v Británii této doby chována dvě další plemena, která se podílela na vzniku současného hackneye - dnes zaniklý norkfolk trotter a jeho blízký příbuzný yorkshire roadster. Obě tato plemena měla významný vliv nejen při vzniku moderního hackneye, ale také měla svůj vliv i v chovu dalších plemen - holandského gelderlanda a teplokrevníka, francouzského klusáka, orlovského klusáka, amerického saddlebreda, morgana a také kromě mnoha dalších welsh coba. Pokud zde již zmiňujeme plemeno welsh cob - vzhledem ke skutečnosti, že právě s tímto plemenem koní se můžeme v České republice setkávat stále častěji, ale jeho původ a historie přesto není obecně známa, je zde vhodné zmínit, že historie hackneye a welsh coba se značně prolíná. Před založením Welsh Stud Book byli welsh cobové registrováni právě v plemenné knize hackney.
Pokud se podíváme na historii welsh coba podrobněji, zjistíme, že novodobá historie welsh cob je postavena na čtyřech hřebcích, kterými byli TROTING COMET narozený v roce 1836, TRUE BRITON narozený v roce 1830, CYMRO LLWYD narozený v roce 1850 a ALONZO THE BRAVE 22, přičemž tři z těchto hřebců byli registrováni v Hackney Stud Book a Alonzo the Brave byl skutečným hackneyem plným „Shales" krve.
Když byly zavedeny železnice, začaly počty norfolkských a yorkshirských klusáků výrazně klesat a nakonec se tato plemena integrovala do hackney koně v podobě, v jaké ho známe dnes.

Hackneye zachránily před vymizením výstavní kruhy, kde v posledních desetiletích nalézá své uplatnění, přesto ale i nadále zůstává velmi úspěšný ve všech moderních vozatajských disciplínách a zároveň je i v dnešní době schopen produkovat velmi pěkné jezdecké koně, z nichž mnozí jsou známí svými schopnostmi, které prokázali v parkurovém skákání a drezurních soutěžích. Hackneyové jsou tedy stále schopni konkurovat moderním specializovaným plemenům teplokrevných koní.

Pravděpodobně k největšímu rozmachu tohoto plemene došlo ve 20. století. Na počátku roku 1900 bylo velké množství hackneyů vyváženo do celého světa na místa tak vzdálená, jako je Amerika, Austrálie, Jižní Afrika a Argentina, přičemž stejnou měrou byli v této době hackneyové také exportováni i na evropský kontinent. Přestože využívání automobilů přineslo odliv zájmu o kočárové koně, přežil naštěstí hackney i těžká válečná období dvacátého století. A to díky zarputilosti několika nadšených chovatelů a možná i díky zavedení přídělového systému benzínu.
Kůň se ve válečné době opět stal ekonomickým dopravním prostředkem. Po válce se v chovu důraz přesunul na produkci show zvířat v podobě, v jaké jsou prezentována ve výstavních kruzích po celém světě až do současnosti.

Hackney - velkolepý show zápřahový kůň je produktem mnoha staletí pečlivého šlechtění. Hodnota selekčního tlaku, který byl při vzniku tohoto plemene vyvinut, se promítla i v moderním chovu mnoha, v dnešní době oblíbených, sportovních plemen koní.

Charakteristika
Hackney kůň je vysoký od 14,2 do 16,2 pěstí (tedy 147,32-167,64 cm). Jejich zbarvení může být libovolné, povoleni nejsou pouze strakoši, přičemž výrazné bílé odznaky jsou povoleny, vzhledem k výrazné přítomnosti genu Sabino v populaci.
Hackney má dobře formovanou hlavu, někdy s mírně konvexním profilem. Oči má výrazné a velkorysé velikosti. Uši mají být čistě tvarované, v dobrém poměru k velikosti hlavy. Krk má být klenutý a vzpřímený, hrudník široký, přestože ne příliš hluboký, lopatka silná, dlouhá a mírně klesající. Hackney má být kompaktní v zádech a dobře osvalený. Ocas má být nesený vysoko a rovněž má být i vysoko nasazený. Nohy silné, s výraznými, dobře utvářenými klouby, dlouhou holení, nízko nasazenými hlezny a kvalitními tvrdými kopyty.
Mechanika pohybu je tím, co hackneye definuje. Je tím, co hackneye předurčuje pro jezdecké přehlídky a show. A také tím, co z něj činí baletku mezi koňskými plemeny. Mechanika pohybu je u tohoto plemene zcela specifická a určující.

Povaha
Hackney je velice živý a ochotný kůň s pracovitou, učenlivou povahou.

Využití
Hackney je ve své podstatě klusák, který se nikdy nepoužívá v klusáckých dostizích, v nichž jde výhradně o rychlost. Tento kůň se cení pro svou mimořádně vysokou kolenní akci, výjimečnou flexibilitu hlezenních klubů a pro celkově zcela specifický způsob pohybu v klusu. Při předvedení dává hackney svá kopyta na úroveň svých ramen a flexibilita zadních nohou vyvolává dojem, že se kůň zcela bez námahy vznáší nad zemí. Uplatnění je tedy jednoznačné - show zápřež.

Hackney pony

Historie
Hackney pony vznikl výrazně později než hackney horse. Vývoj hackney ponyho se začal odehrávat až ve druhé polovině 19. století, kdy pan Wilson z Westmorelandu započal plemenitbu hackney pony. Jeho cílem nebyl jen malý hackney, ale také zvíře se zřetelným pony charakterem a fenotypem. Ve svém chovu použil především fellského ponyho a také experimentálně využíval welsh ponyho.

Základním hřebcem při formování tohoto plemene byl hnědák SIR GEORGE, hackney hřebec narozený roku 1866, který měl vynikající exteriér, konstituci a akci a jeho výška byla těsně pod 14 pěstmi (142,24 cm). Pan Wilson věřil v udržení otužilosti a nenáročnosti těchto poníků a jejich výšku omezoval tím, že je nechával starat se v průběhu zimy sami o sebe na rašeliništích, která byla velmi chudá na potravu. „Wilson pony" se stal velmi populárním a mnoho chovatelů začalo pokračovat v jeho práci. Válka se zcela samozřejmě promítla do populace hackney pony obdobně jako do populace hackney horse, ale po druhé světové válce začali být tito pony opět chováni ve větším množství především pro showring, který se stal přirozeným domovem těchto bouřlivých koní.

I dnes ale tito pony vynikají ve všech disciplínách vozatajských soutěží a zachovávají si všechny atributy svých větších bratranců. Přesto si ale nepopiratelně zachovávají kvality pony charakteru, který způsobuje, že práce s těmito pony je skutečně velmi zábavná. Jako zajímavost můžeme uvést, že hackney pony se stal mimořádně populárním ve Spojených státech amerických, kde hackney pony byli rovněž využiti při šlechtění americké verze shetlandského ponyho a měli také velký vliv v chovu amerického minihorse, kam přinášeli svůj rafinovaný exteriér a akci.

Charakteristika
Hackney pony nesmí být vyšší než 14,2 pěstí (147,32 cm) a obvykle se pohybuje mezi 12 až 14 pěstmi (tzn. obvykle do 142,24 cm). Měl by si zachovávat skutečné pony vlastnosti a neměl by tedy být jen zmenšenou verzí hackney horse. Měl by mít vysoce nesenou malou pony hlavu, aktivní a vztyčené uši a velké, inteligentní oči. Krk by měl být svalnatý, klenutý a hrdě nesený. Důležitá je přítomnost správně úhlené lopatky a kvalitní kostry, nohy mají být silné s dobrými, výraznými klouby a výjimečně kvalitními, tvrdými kopyty, která se nechávají v oblasti patky více růst, aby pony získal výraznější akci. Tento způsob úpravy kopyt je obvyklý také u hackney koní. Ocas je nesen vysoko. Hackney pony obvykle mají ještě více akce než hackney horse. Hackney pony zvedají kolena tak vysoko, kolik naleznou prostoru, a hlezna ponyho se nacházejí přímo pod tělem. Jejich akce působí zcela plavně, velkolepě a energicky.

Povaha
Pro charakter hackney ponyho je typické, že se jedná o odvážná, ostražitá a aktivní zvířata, ve kterých jsou skutečně výrazně zafixovány pony vlastnosti, a hackney pony mají velmi přátelský vztah k lidem.

Využití
Shodné s využitím hackney horse.

Současnost hackney pony a hackney horse
V Evropě lze pravděpodobně nejvíce těchto koní vidět v Holandsku, kde je chováno přibližně 1500 těchto koní. První hackney se do Nizozemska dostal kolem roku 1900. V této době bylo držení hackneye znakem vysokého společenského postavení. Jedním z prvních a největších vlastníků hackney v Holandsku byl Baron van Voorst tot Voorst z Eldenu, který se stal také osobností, jež jako první navrhla a jako první propagovala využití hackneye v chovu holandského teplokrevníka. Nejznámější hackneyové, kteří byli v tomto období využíváni v chovu hackneyů a holandských teplokrevníků, byli hřebci Hockwold Cadet a Gay Boy. V první polovině dvacátého století se v Holandsku konaly první hackney show a mezi slavné stáje této doby patřili Velstra, Rijks, Broekman a Finkers. Chov v Evropě je organizován společností European Hackney Society se sídlem v holandském Kerkwijk.

Česká republika na svůj první import tohoto fenomenálního plemene stále ještě čeká a nezbývá než doufat, že již nebude muset čekat dlouho. „Balerína v showringu" by jistě našla své příznivce i mezi českými majiteli a chovateli.

Fotografie, které jsou u tohoto článku použity, byly pořízeny při společné návštěvě časopisu Koně & hříbata a Hřebčína Amerika v holandském Lunterenu, kde 30. 10. 2011 pořádala European Hackney Society v překrásném areálu De Hengstenstal van de Nieuwe fantasticky organizovanou a velmi reprezentativní hackney show nazvanou „Ballerina of the Show Ring".

Obsah čísla 1/2011:

Plemeno: Hackney a hackney pony
Starám se o...: Weydensterna
Fotoseriál: Novoroční
Jedu, jedeš, jedeme: ...na KAKTUS ranč
Vizitka: Machoo
Nemoci koní: Tenditis
Sběratelská karta: Hackney pony
Pohled: Irský cob, klisna Lady Grace

Plakáty:
A2: Paint horse, hřebec Pepsi Skippin Scotch
A3: Quarter horse, valach Cookie Inka Jess
A3: Fríský kůň, klisna Willemke fan de Praktykskoalle
A3: Hafling, valach Tim

Ostatní:
Kalendář 2011
Fáze skoku
Arthur Kottas-Heldenberg
Drezúrní abeceda: L
Paard & koets 2010
Parkur: Vše o překážkách
Top 10 Cup
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Bondův ponykoutek a Žužuova poradna
Příběhy a foto čtenářů
Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec

...a další