Za lepší „Ohlávku“ - nezkráceně
Předvádění koní na ruce za účelem posouzení jejich stavby těla a tudíž vhodnosti pro účely chovu známe i z westernové oblasti. Zde se tyto chovatelské soutěže nazývají „Halter“ (odvozeno od anglického slova pro ohlávku). Setkáte se s nimi na show různých plemen koní jako jsou např. American Quarter Horse, Appaloosa či Paint Horse. Tyto soutěže, probíhající dle celosvětově jednotných pravidel, mají za cíl sledování kvality koní v chovu a udržení vysokého standardu plemen.
Příkladem pro průběh halteru nám mohou být pravidla AQHA (American Quarter Horse Association). Koně jsou předváděni odděleně dle pohlaví: hřebci, klisny a valaši. Dále se většinou dělí na věkové skupiny odstávčata, jednoletí, dvouletí, tříletí, čtyřletí a starší. Existují i zvláštní skupiny halteru, jako jsou chovné klisny, přehlídky potomků jednotlivých klisen a hřebců nebo tzv. performance halter.
Co se v halteru posuzuje?
Samozřejmě stavba těla, která musí lahodit oku a splňovat několik základních požadavků, kterými se má jednotlivec přiblížit k „ideálu“ plemene. Posuzuje se tedy stavba kostry, strukturální rovnováha, pohlavní výraz, způsob pohybu a osvalení. Existuje mnoho technických pouček a měřítek, kterými se rozhodčí na koně dívá. Tak například u Quarter Horse by měla být horní linie krku jednou delší než linie spodní, totéž platí pro poměr břicha a zad. V zádi by mělo být možno vidět pomyslný čtverec, rameno by mělo být pozvolné a ne strmé, nohy rovné a bez vad atd. Je to celá věda a popis těchto pouček v pravidlech je dlouhý, podrobný a velmi zajímavý, protože byl vytvořen na základě desetiletí trvajícího výzkumu souvislosti stavby těla s universálně výborným sportovním výkonem a dlouholetou použitelností koně (v angličtině je používán výstižný výraz „Form to Function“). I amatérovi by mělo být na první pohled zřejmé, že tento kůň má harmonickou a vyrovnanou stavbu těla.
K jednotlivým aspektům posuzování
Strukturální rovnováha a stavba kostry budou při posuzování nejdůležitější. Rozhodčí se ovšem při jednoduché úloze, kterou předvádějící dvojice musí absolvovat, bude dívat i na kvalitu jeho pohybu. Zde bude důležité, zda kůň došlapuje na zem v pravidelném rytmu, s jistotou a zda dráha jeho pohybu nevychyluje dovnitř nebo ven. Kulhající koně jsou samozřejmě ihned z kolbiště vykázáni.
Pohlavní charakteristika jednoduše znamená, že hřebec má vypadat jako hřebec (např. velké žuchvy) a klisna má být rovněž na první pohled identifikovatelná (tedy bude mít např. jemnější hlavu).
Osvalení je důležité, ale nemá být přehnané a na konkrétním jedinci má vypadat přirozeně. Americká plemena jsou samozřejmě výrazným osvalením, jež je nezbytné pro rychlé obraty a stopy, známa. Svaly ovšem nejsou na stavbě těla to nejdůležitější.
V některých asociacích (např. AQHA) byl do posuzování halteru nově přidán požadavek Před dvěma roky byl přidán požadavek ohledně chování koní. A je to dobře, protože to, co někteří vyhraněně halteroví koně na kolbištích v minulosti předváděli, mělo do vyrovnané povahy Quarter Horse daleko. Kůň, který se plaší nebo nepostojí, se tedy neumístí před jiným srovnatelným koněm. Dokonce je stanoveno, že kůň, který uteče svému předvádějícímu, bude diskvalifikován.
Pravidla jednotlivých asociací se samozřejmě rovněž vyjadřují k ideální barvě koně, protože ta tvoří nezbytnou charakteristiku plemene (např. Quarter Horse jednobarevný).
Výše zmíněné přehlídky úspěšných rodičů se nazývají např. „Produce of dam“ a „Get of sire“. Do první jmenované musí nastoupit minimálně dva čtyřletí a mladší potomci jedné klisny, do druhé pak minimálně tři čtyřletí a mladší potomci konkrétního hřebce. Rozhodčí zde posuzuje, nakolik ten který rodič systematicky předává stejné dobré znaky na své potomstvo.
Rozhodčí
Samostatnou kapitolou je vzdělávání rozhodčích pro posuzování halteru. Na seminářích, které slouží k soustavnému opakování a obnovování znalostí pro rozhodcování, je této soutěži věnována velká pozornost. Vždyť právě halter podporuje další chov koní s funkční a estetickou stavbou těla a je měřítkem kvality budoucího chovu. Problémem poslední doby se ovšem stala „profesionalizace“ halteru, která vedla k paradoxnímu zhoršení kvality koní. Ti samozřejmě vypadali krásně, osvaleně, nablýskaně, ale byli jaksi.... těžko použitelní ve sportu. Aby jejich majitelé dosáhli předního umístění na vrcholových soutěžích, staly se oblíbenými pouze určité vyzkoušené linie koní, což vedlo k inbreedingu a rozšíření určitých dědičných nemocí. Špičkoví halteroví koně jsou mnohdy chováni v podmínkách, které zdaleka nepřipomínají přirozený život koně, při omezeném pohybu a v „potících“ zábalech. Důsledkem je také onen známý nešvar halterových koní, tedy příliš slabé nohy a malá kopyta, které nestačí pro velkou váhu těla. Tento trend se rozvinul především v USA, nicméně stačí se zajít podívat na Evropský šampionát Quarter Horse a dojde vám, že ty, kteří na mistrovský titul v halteru dosáhnou, s největší pravděpodobností nikdy v reiningu či pleasure neuvidíte. Proto jsme už tolikrát od amerických rozhodčích slyšeli chválu na koně v Čechách a jiných zemích Evropy, kde ještě stále jednoho a toho samého koně vidí ráno zvítězit v halteru, a odpoledně úspěšně soutěžit v mnoha jiných disciplínách.
Aby tento vývoj zvrátila, přišla AQHA s výše zmíněnou novinkou Performance Halter. Tato třída slouží propagaci základního stavebního kamene AQHA, tedy universálně použitelného sportovního koně s korektní a funkční stavbou těla. Zúčastnit se mohou pouze ti koně, kteří dosáhli ocenění ROM (Register of Merit), například pokud dosáhli 10 bodů v jedné jezdecké disciplíně.
Rozhodčí se na pravidelných seminářích seznamují i s tím, jak posuzovat různé „rušivé“ estetické prvky. Budou rozlišovat mezi vrozenými a získanými vadami. To znamená, že jsou schopni rozpoznat, jestli otok na noze je vada dědičná, nebo jestli vznikl při transportu (za což samozřejmě koně neohodnotí negativně). Stejně tak různé barevné odchylky srsti nebo vady kůže. Nemilosrdně ovšem ze soutěže vyřadí koně s takovými vrozenými vadami, které dle pravidel nejsou brání dalšímu chovu (tedy papouščí skus nebo hřebce bez vyvinutých varlat).
Je zajímavé rozhodčí při práci sledovat. Někdy skutečně nemají jednoduchou situaci, když jim nastoupí do soutěžní třídy najednou deset i více koní (na světových show v základních kolech to může být i téměř sto koní) a oni mají vybrat vítěze. Jak byste postupovali Vy, když by se vám všichni ti koně na ploše, většinou barev sorrel nebo bay, zdáli v podstatě stejní? Nejtětší na posuzování jsou třídy, kde jsou buď všichni koně špatní nebo všichni koně dobří. Rozhodčí je samozřejmě obcházejí a zkoumají ze všech stran, aby jim neunikl žádný detail, a pro nezasvěceného diváka je halter někdy zkouška trpělivosti, pokud neví, na co se má sám zaměřit. Často se rovněž setkáme s tím, že umístění v soutěžní třídě bude zcela odlišné od našeho pocitu nebo od „objektivně“ zjevného umístění. Nezapomínejme na to, že rozhodčí, narozdíl od nás, má možnost koně vidět zblízka a ze všech stran a že hlavně soutěžní dvojici pozoruje po celou dobu, kdy jsou na kolbišti. Jděte se někdy podívat na show, kde rozhodují třeba čtyři rozhodčí najednou. Mnohdy uvidíte hodnocení, kdy se koně na prvních a posledních místech při dekorování v podstatě vymění. Posuzování v halteru se sice řídí objektivními kritérii, ale stále zůstává ve výsledku do určité míry závislé na subjektivním názoru a preferencích rozhodčího. A to je také dobře, protože to zajišťuje sice jednotnost hodnocení, ale ne fádnost v chovu.
Výstroj a úprava
Předvádějící budou mít na sobě klasický westernový oblek, odlišný od třpytivých oděvů western pleasure či pracovních oděvů reiningových. Kromě obligátního klobouku to bude většinou sako a jednobarevné kalhoty či oblek.
Koně jsou předváděni na speciálních ohlávkách, které jsou bohatě vykládané a zdobené většinou stříbrem. Pod bradou koně je provlečen řetízek z jedné strany ohlávky na druhou k ruce vodiče. Tento řetízek je pak připojen k vodícímu řemeni, který má být stočen v ruce předvádějícího, aby se nikde nepletl a nevisel. Řetízek v hubě koně je povolen pouze u hřebců starších jednoho roku.
Koně musí být samozřejmě ve vynikající fyzické kondici a výborně upravení. Kopyta čistá a natřená. V zemích, kde je to povoleno, bude dlouhé ochlupení na hlavě koně a rousy na spěnkách oholeny. Hříva bude buď nakrátko ostříhaná nebo zapletená (většinou u koní, kteří se zúčastňují i jezdeckých disciplín).
Úloha
Je zajímavé, že mnoho předvádějících přípravu koně na halter z hlediska úlohy podceňuje. Tato úloha se zdá na první pohled jednoduchá, ale profesionální předvedení koně v pohybu a jeho postavení pro inspekci vyžaduje určitý trénink, a není možné se domnívat, že si prostě přijdete na kolbiště pro vítězství bez domácí přípravy. Ani ten nejkrásnější kůň v halteru nezvítězí, pokud je nezvladatelný nebo pokud chvilku nepostojí.
Koně obvykle nastupují jednotlivě: od startovní značky jej předvádějící vede k další určené značce, v polovině této dráhy přejdou z kroku do klusu. Zatočí kolem značky o 90 stupňů a pokračuje v klusu. Rozhodčí zaujímá takovou pozici, aby viděl, ale nestál dvojici v cestě a mohl posoudit kvalitu pohybu v kroku a ze dvou směrů v klusu. Na určené úrovni přejde dvojice do kroku a dle pokynů ringstewarda se postaví do řady. Zde se projeví, nakolik trénovali doma: kůň se musí postavit a vydržet stát v přesném čtvercovém postoji s předníma a zadníma nohama v zákrytu. Předvádějící jej musí představit v takové pozici, ve které nejlépe vyniknou pozitivní znaky koně, kdy je možno posoudit rovnost nohou. Kůň musí být soutředěný a projevovat zájem o okolí. Pro vzbuzení jeho pozornosti se používají mnohdy komické postupy, jako různé harašící předměty nebo házení písku před očima koně. Zde je na každém předvádějícím, aby posoudil, nakolik taková snaha může celkovému image dvojice pomoci nebo uškodit.
Předvádějící by měl koně předvést klidně a sebevědomě, mít jej stále pod kontrolou a pohybovat se přirozeně. V okamžiku, kdy rozhodčí obchází kolem koně, se musí neustále pohybovat kolem hlavy koně tak, aby rozhodčímu nebránil v pohledu, ale zároveň vždy měl přehled, kde se nachází, aby v případě hrozícího nebezpečí mohl zakročit. Přípravou pro předvedení koně v halteru je třída, která je nabízena pouze v kategorii amatér a mládež, tedy oblíbený showmanship at halter.
Z každé věkové skupiny příslušné divize (open, amatér, youth), které se zúčastnili alespoň tři koně, se první a druhý vrátí, aby za hřebce, klisny nebo valachy ucházel o titul Grand a Reserve Champion. Roční kůň tedy může klidně porazit o pět let staršího, pokud rozhodčí dospěje k závěru, že stavba těla tohoto mladého jedince je o tolik více nadějná.
Autorka textu: Mgr. Jitka Kynclová

Před nedávnem jsme se seznámili s historií rodea od prvopočátků v 19. století a také se vznikem a rozvojem jednotlivých disciplín. Dnes navážeme…

Nezasvěcení mívají pod pojmem rodeo zafixované pouze představy vyhazujících býků nebo koní pod hrdiny Divokého západu. Rodeo má však mnohem pestřejší…