Kurz byl určen zájemcům uvažujícím o závodní kariéře v této jezdecké specializaci. Nepřízeň počasí zahnala účastníky do závětří haly, kde sice nebylo teplo, ale nepršelo tam a nefoukal tam vítr. Lépe na tom byli účastníci s koňmi, ti se alespoň zahřáli. Hůře na tom byli ti opěšalí, kteří se mohli zahřát jen podupáváním a případně přineseným čajem v termosce.

 

obr. 1

Program začal krátkým úvodem a pak se už jezdilo. Jako první byla práce na kruhu jakožto základní prvek pohybování koně. (Obr.1)  Tom vysvětloval sed a držení těla a rukou a opravoval chyby, jednotlivým jezdcům a jezdkyním se věnoval odděleně. Když bylo třeba, sedl si sám do sedla a to, co požadoval po jezdcích, i prakticky ukázal. (Obr.2.) Někdy mu sice byly krátké třmeny, které pro předvedení nepřenastavoval, ale předvedení bylo vynikající.

 

obr. 2

Účastníci měli různé předchozí zkušenosti a byli mezi nimi i docela mladí jezdci. (Obr.3.) 

 

obr. 3

Tom cvičí laterální ohnutí raději v pohybu než ve stoje, je podle něj pak jednodušší naučit koně překročení  hrudních končetin, což se nám hodí při spinu. To také názorně ukázal. (Obr.4.) Důležitý je poznatek, že když kůň utíká příliš dopředu, je to tím, že nám nerozumí. Logickým pokračováním pak bylo korektní zastavení. Tom zdůraznil potřebu dostatečného časového odstupu hlasové pobídky od pobídky sedem a následně otěží. Při nácviku je nezbytné dát koni dostatečný prostor, aby si uvědomil, co po něm chceme. Vím, že to je obecně známo, ale bylo dobře, že to zaznělo, protože často vidíme uspěchanou reakci jezdce. Dále se hovořilo o sedu a držení rukou a hlavy. Tom Martínek zdůraznil, že koně musíme učit krok za krokem, nesmíme spěchat a měli bychom mít pro tento účel výcvikový plán a to jak dlouhodobý, tak plán na následující lekci. Je dobré si z kurzu také pamatovat, že kůň se učí vždy v okamžiku, kdy povolíme tlak a on podle toho pozná, že náš požadavek provedl správně.

obr. 4 

Dalším probíraným prvkem byl spin. Tom předvedl za prvé nácvik spinu z pohybu po kruhu a za druhé s využitím stěny jízdárny. Mezi byl vložen blok o jízdě po rovných liniích. Ty Tom doporučuje jezdit minimálně 2m od stěny, aby kůň nebyl stěnou veden a abychom poznali, pohybuje-li se po rovné lince.

obr. 5

Nakonec jsme se dostali k ustupování na holeň, které se dělalo na diagonále, aby opět byla jasná orientace koně v prostoru. (Obr.5)  I tady je vlastně stěna jednou z pomůcek. Ostatně tu Tom Martínek používá často a je tomu tak i u přípravy koně na rollback, V tomto případě najíždí na stěnu pod ostrým úhlem a koně v určitou chvíli otáčí proti stěně. Tomu nezbývá než ukročit nohou, která je blíže ke stěně a druhou nohou ji překročit. (Obr.6. a obr.7.)

 

obr. 6

obr. 7

Co říci nakonec? Kurz probíhal jako po másle a byl přerušen v poledne jen kýženou přestávkou na oběd v teplé restauraci, kde se účastníci rozehřáli a naplnili dobrou a teplou krmí. Byl to milý závěr roku plný úsměvů přítomných a řady dobrých rad, které každý ze zúčastněných může v příštím roce využít ve své práci.