Československý Pony Express 2006

1. 9. 2006 Johana Spáčilová

Jízda letošního Evropského Pony Expressu & 22. ročníku Československého Pony Expresu (XPC) se konala 12. až 20. srpna 2006. Letos poprvé byla k vidění i Voyageurská - dobově pojatá vodní přeprava pošty, propojená s Pony Expressem. Náš střípek do této mozaiky jsme vložili na trase východní větve – Miličín Františkov…

příjezd pošty z Kosovy HoryVše začalo v německém Harenu 12. srpna v devět večer. Plán jízdy zněl takto: První pošťáci pojedou do Berlína. O čtyři hodiny později, deset minut před dvacátou hodinou budou v Dolní Poustevně. V Roudnici ve čtvrtek 17. srpna v osm ráno. Hodinu a půl po poledni ve Stříbrné Lhotě, v pátek 18. srpna po půl čtvrté ráno v Jihlavě, v Beaver City (Strážek) těsně před devátou, v Suchdole nad Odrou v sobotu půl hodiny po půlnoci, na Bumbálke/Makov v sobotu v půl osmé ráno. Dále pokračuje do Žiliny, Biele Vody a Košic, kde ukončí pouť v neděli 20.8. v 18hodin.


V téže době fungovala i Voyageurská přeprava pošty, a to v Loděnici Starý Kolín - Roudnice.

předák umísťuje mochillu s poštou na sedlo


 Je 17.srpna 13:30, naposledy obcházím stáje zda máme opravdu všechno potřebné, klisna

 Akičita už nervózně podupává ve vleku, zdá se že je vše na svém místě a tak vyjíždíme na naši „poštovní předávku“ do Miličína. Předpokládaný příjezd pošty je v 17:30, ale vzhledem k pěknému počasí se vše může urychlit a tak pro jistotu čekáme v Miličně už od půl třetí.


 Po rychlém obědě v místní hospůdce začínám pomalu čistit a sedlat. Při tom nervózně pozoruji příjezdovou cestu, jestli už se náhodou neblíží moje „parťačka“ Míša Ployerová. Nerada bych jela sama, Pony Express nečeká..

přísaha na bibli

Konečně je slyšet brumlání avie a Čitunka nadšeně řehtá. Zdá se, že Míša i její valach Dimon‘s přežili přepravu v pořádku. Míša vyložila koně a po krátké pauze na oschnutí a pasení nasedlala.

Jsme obě připravené vyrazit. Čekáme už jen na jezdce, kteří jedou z Kosovy Hory.


Přijíždějí první doprovodná vozidla v čele s předákem naší východní větve Jardou Kadlecem. Dozvídáme se, že máme spoustu času, je půl páté a pošta vyjela z Kosovy Hory pár minut před čtvrtou. Po chvíli dorazil i Sheriff čsl PE Luděk Cowpack Burian spolu s Německými kolegy. Asi se chtějí podívat kterak jezdí PE češi, resp. Češky.


a jedeme...

 Kostelní hodiny odbily šestou, stále nikdo nepřijíždí. Spolu s asi deseti přihlížejícími čekáme na předávce. Pořád nic.


Konečně je slyšet pošťácká trumpetka a už se řítí jezdci ke kostelu - vlastně jezdkyně, Eliška a Lenka Haberlovy. Předák mi hází brašny s poštou na sedlo, Míša přebírá trumpetku. Ještě nezbytná přísaha na Bibli a jedém.


 

Musíme dolů z kopce, je celý vydlážděný, takže koníky ohříváme v pomalém klusu. Po pár minutách se tempo zrychluje a přijíždíme k prvnímu poli.


Doufaly jsme, že zemědělci mají posekáno, ale bohužel, většinu cesty musíme klusat po kraji silnice. Naštěstí je hezky, takže nám cesta ubíhá rychle. Několik vesnic už máme za sebou, posekaných polí je minimum. Ale lepší než nic.


Z poza kopce konečně vykukuje Mladá Vožice. Tady byli pilnější a před námi je téměř kilometr krásného strniště, takže necháváme koně chvíli klidně cválat.


Za cinkotu podkov proklusáváme Vožicí, zdraví nás babičky z oken a mávající děti. Jako každý rok si nejsem jistá odbočkou na Františkov. Ještě že jich tam není víc...


Trochu se ochladilo, koně spokojeně pofrkávají, přejíždíme z luk na silnice a zpět a trochu zvolňujeme tempo abychom měli dost sil na závěr cesty, která vede lesem do příkřejšího kopce. Konečně je v dáli vidět náš cíl, Františkov.

Zbývá nám už jen kousek, necelé 4 kilometry. A zase ta odbočka. Která to jen byla? Našli jsme jí.


Cváláme lesem, je v něm krásně vlhko a chladno, takže koně pěkně ožili. S Akičitou jedu tuhle trasu potřetí, moc dobře ví, že za lesem je louka a na ní další předávka a hlavně kýbl s vodou a granulemi.


Míša troubí poštovní signál aby se jezdci rychle připravili k předání pošty. Dojíždíme stylově rychlejším cvalem. Předák nám gratuluje. Náš čas byl 55 minut. Milan si přebírá mochillu s poštou, Jimmy trumpetku a za jejího zvuku vyrážejí na trasu. Štafeta pokračuje.

 

Máme to za sebou, poštu jsme dovezli v čas, koně jsou v pořádku. Sundáváme sedla a krokujeme ještě trochu udýchané koníky. Dimon’s se začíná popásat a tak ho Akičita rychle napodobuje, oba spokojeně pofrkávají. Střídáme se v krokování a postupně převlékáme mokré oblečení. Koně jsou suší, nakládáme, loučíme se a vyrážíme domů. Tak zase za rok.


Nad Miličínským kostelem romanticky zapadá slunce, mám za sebou svůj pátý ročník. Těším se na příští rok, snad nám bude přát počasí stejně jako letos.


 



Momenty z jízdy...

 



Přijíždíme k předávce ve Františkově.



Jezdci už jsou připravení, brašna s poštou je v pořádku.

Jezdci už jsou připravení, brašna s poštou je v pořádku.

A štafeta pokračuje...

A štafeta pokračuje...
Podobné články

Před nedávnem jsme se seznámili s historií rodea od prvopočátků v 19. století a také se vznikem a rozvojem jednotlivých disciplín. Dnes navážeme…

Nezasvěcení mívají pod pojmem rodeo zafixované pouze představy vyhazujících býků nebo koní pod hrdiny Divokého západu. Rodeo má však mnohem pestřejší…