Vytrvalostní maraton z Bratislavy do Bábolny

30. 9. 2011 Michaela Litovová Autor fotek: Michaela Litovová

Počet fotografií: 9

Letošní září je skutečně nabité vytrvalostními akcemi, od Mistrovství Evropy seniorů ve Florac přes největší tuzemské závody v Mostě až po první ročník třídenního závodu East European Endurance Ride (Bratislava – Bábolna, 21. - 25. 9. 2011). Byl výjimečný nejen svou délkou 253 km, ale také překonáváním hranic s myšlenkou „Sport sbližuje národy a ne rozděluje“.

S nápadem uspořádat takovýto závod přišel už minulý rok Mário Hoffmann, významná osobnost slovenské vytrvalosti. Za perfektní organizací stál mimo jiné Vladimír Pažitný, ředitel závodu. Celý průběh zvládl organizační tým na výbornou a to bylo o to náročnější, že se každý den přesunoval na jiné stanoviště a muselo být tedy obsáhnuto mnohem větší území.

Trasa byla navržena následovně:
1. den Bratislava - Komárno,
2. den Komárno - Štúrovo,
3. den Štúrovo - Bábolna (HUN).

čeští reprezentanti Závod podobného typu se v Evropě téměř nepořádá, občas se běhají dvoudenní soutěže, ale ne takovýto „puťák". Závod lákal jezdce také zajímavou finanční dotací, na kterou běžně na vytrvalosti nenarazíte. Pro první místa se měla rozdělit částka 105 000 EUR! První ročník se ale nakonec podepsal na počtu startujících dvojic. Z předběžně přihlášených 42 jezdců se jich ve čtvrtek ráno postavilo na start konečných 31. Z Čech se do boje vydali Petr Jadlovský s Naomi Dakotou, Kateřina Kyselá s Poesií, Silvie Lorenzová s Modemem 29 a Peter Reichmann s Nairou. Vstupní veterinární kontroly, slavnostní zahájení a přenocování se odehrálo na dostihovém závodišti v Bratislavě. Start byl ale připraven u břehu Dunaje, a tak se celé startovní pole muselo na 3 km vzdálený start hromadně přesunout přes město.

První kolo dlouhé 27 km vedlo závodníky podél Vodního díla Gabčíkovo, kolem Muzea umění Danubiana až do vesnice Vojka nad Dunajom, kde byla umístěna první veterinární kontrola. Naši jezdci se drželi v druhé polovině startovního pole, kromě Katky Kyselé, která jela s prvními jezdci a velmi rychle ostatním Čechům odjela. Hned první veterina ale ukončila další pokračování Petera Reichmanna, jeho Naira okulhala a z Habrovanské stáje pokračovala dál už jen Silva s Modemem. Druhé kolo na 28 km zpestřilo monotónnost Dunajského břehu trasou přes CHKO Dunajské Luhy. Veterinární kontrolu absolvovali Češi bez problémů a pokračovali do třetího kola, dlouhého 40 km. Finiš prvního dne byl připraven na poloostrově v Komárně. Tam ovšem při závěrečné veterinární kontrole vyhasla naděje Katky a Poesie, opět kulhání. Zbytek našich jezdců první den ustál dobře a mohl se přesunout do prostoru stájí, který byl umístěn u zdí staré vojenské pevnosti.

Druhý den čekalo na závodníky 72 km, rozdělených taktéž do tří etap. Z prostoru stájí se opět celé pole přesunulo na start, který byl tentokrát u břehu Váhu. Půl hodiny před startem byli všichni koně předvedeni na klusových kontrolách a všech 26 (5 koní bylo vyloučeno v první den) mohlo odstartovat. Téměř celé první kolo jeli jezdci pohromadě a byl to úžasný zážitek, když na chladící bod naráz dorazilo přes dvacet koní. V tu ránu je obsypali jejich chladiči a slyšeli jste jen klapot podkov a šplouchání vody. První veterina byla na Marině, krásné zátoce s jachtami a ostrůvkem s barem. Celý druhý den zvládli naši jezdci dobře, ačkoliv se museli potýkat s přicházející říjí Naomi a hřebčením Modema. Dojezd ve Štúrovu byl tentokrát v místě stájí, nedaleko krásného hotelu Thermal. Kdo by čekal, že se po dojezdu kůň zaparkuje do boxu, je na omylu. Koně se průběžně provádějí, kdo má k dispozici, dopřeje jim úlevu pomocí magnetické deky a všemožně se snaží zpomalit postupující únavu a udržet tělo atleta v bezchybném chodu.

první chlazení Třetí den se opět nejprve museli všichni koně předvést v klusu před veterináři a teprve potom mohli na trať. Čekalo je posledních 86 km ve třech etapách. Z druhého dne jich zbylo 24 a start byl tentokrát rozdělený. Prvních deset vedoucích jezdců startovalo v časových odstupech dle dosavadních výsledků. Zbylé pole jezdců startovalo s hodinovým zpožděním na prvního jezdce hromadně. Tento postup byl zvolen proto, že rozdíl mezi prvním a posledním jezdcem byl přes tři hodiny. První dvě kola téměř identicky kopírovala trať z předešlého dne - jezdci se vraceli do Komárna. První veterina byla opět na Maríně. Zde skončila soutěž pro jediného Maďarského jezdce, J. Totha s Mondou, který vedl po oba dva první dny a jel na vítězství. Byl to smutný konec už proto, že se ani nedostal přes hranice do Maďarska a nedovezl poselství „sblížení národů".

Při dojezdu do Komárna čekal na jezdce a koně přechod hranic. Trať byla vedena přes velký železný most, v jehož půli je vyznačena státní hranice. Koně po celou dobu doprovázela policie a pomocná vozidla. Druhá veterinární kontrola byla umístěna v objektu pevnosti Monoštor, monstrózního objektu, kde věříte, že jsou místa, kde už by vás nikdy nikdo nenašel. Předposlední veterina, do cíle zbývá posledních 25 km a nám vyhasíná další naděje na úspěch - Petr Jadlovský s Naomi Dakotou jsou při opakované kontrole (tzv. re-check) vyloučeni na kulhání. Zbyla nám jen Silva s Modemem, a to s vyhlídkou na velmi zajímavé umístění.

Finiš byl připraven v prostorách národního hřebčína Bábolna, kam vytrvalost už dlouhá léta patří. Každoročně se zde na začátku května koná Bábolna Derby a v r. 2009 se zde běželo Mistrovství světa juniorů a mladých jezdců. Dle gps sledování jsme v cíli očekávali hromadný dojezd tří vedoucích jezdců. Ten také vzápětí přišel, ovšem průběh jsme nikdo nečekali. V plné rychlosti finišovali dva španělští reprezentanti a jeden francouzský. Francouzský kůň ale znenadání lehce vybočil z dráhy, katapultoval svého jezdce a saltem proskočil přes přilehlý strom, čímž ze sebe strhl i sedlo. Naštěstí se zvedl a odběhl pryč, taktéž jeho jezdec vyskočil a jal se dohnat svého koně. První a druhé místo připadlo Španělům, třetí příčka byla stále otevřená. Francouz totiž neprojel regulérně cílem, nýbrž hřbet svého koně opustil už před cílovou čárou a jí prošli každý sám. Než se ale stihl i s odchyceným koněm a sedlem v ruce vrátit a symbolicky cílem projet, docválala další jezdkyně z trati a dojela si tak pro bronzovou příčku.

Monoštor (HUN) Konečný verdikt byl samozřejmě na úspěšném absolvování veterinární kontroly, tu ale všichni ustáli a příčky už se neměnily. Do poslední etapy z Monoštoru odstartovalo 17 koní a všech 17 také úspěšně soutěž dokončilo. Naše jediná reprezentantka nakonec vybojovala krásné 9. místo. Na 11. příčce doběhla Slovenská jezdkyně Magdalena Prikrylová, která pravidelně sedlá českého shagya arabského valacha Shekela z chovu J. Jirsy u Sedlčan. Velikou smůlu měli v tomto závodě ruští jezdci, kteří museli zdolat obrovskou vzdálenost, aby vůbec stanuli na startu. Přijeli až z Kavkazu a krom jednoho, jehož kůň nebyl veterináři připuštěn ke startu, se probojovali až téměř do cíle. Oba koně jim naneštěstí okulhali na předposlední veterině. Musím zmínit, že jednomu z jezdců bylo 72 let a vitalitou jen čišel.

Před samotným vyhlášením čekal na všechny přítomné bohatý raut, kde byly uspokojeny chutě i těch největších mlsounů. Slavnostní vyhlášení bylo naplánováno až na osmou hodinu večer, takže pod závějí noční oblohy. O zahájení se postarali maďarští trubači z hřebčína a následně přivezly kočáry slovenského a maďarského ministra kultury a další významné osobnosti, které byly jak při zahájení závodů, tak také při jejich ukončení. Pro prvních sedm umístěných byly připraveny nádherné poháry, ovšem jeden čněl nad všemi - po právu ten vítězný.

Vytrvalostní závody jsou samozřejmě o vytrvalosti koně a jezdce. Nedojeli by ale daleko, nebýt pomocného týmu. I ten musí disponovat velkou dávkou vytrvalosti, trpělivosti, pracovitosti, houževnatosti a také dobrou náladou. Většinu tratí jsem odjezdila s Markétou Pipovou a Nelou Jadczakovou, které servisovaly Silvu s Modemem. Markéta bravurně brázdila slovenské a maďarské silnice a cesty s dodávkou. Obě byly vždy připraveny plnit Silvino přání a pomáhat, co se dá, aby celá dvojice závod úspěšně dokončila. Mezi jednotlivými stanovišti veterinárních kontrol ještě přejížděl obytný karavan s další posádkou, která se vždy postarala o přípravu na veteriny.

česká čtyřka Tyto závody byly velmi náročné pro zajištění hladkého průběhu a musím konstatovat, že se organizátorům jejich cíl podařil. Jednotlivá stanoviště byla vždy připravená, na trasách u sporných míst byli navigátoři, u přejezdů silnic asistovala policie či stewardi, v městech pomáhala policie a organizátoři. Konkrétně při průchodu Komárnem (na konci prvního dne) byl pro koně a jezdce připraven špalír mezi diváky, kteří tleskali a z rozhlasu se mohli dozvědět něco o vytrvalosti a o tom, kteří koně ji zpravidla jezdí. Toto je jeden ze způsobů, jak dostat náš - ne příliš divácky oblíbený - sport mezi širší a laickou veřejnost.

Na závěr bych chtěla poděkovat Habrovanským, že jsem s nimi mohla přespávat a jezdit po trase, organizátorům, že měli skvělý nápad a posléze energii na to svůj nápad dotáhnout dokonce, a v neposlední řadě všem jezdcům a dalším lidem, kteří se postarali o tu fajn atmosféru, která po celou dobu na East European Endurance Ride 2011 vládla. Vzhůru do dalších ročníků!