Vilémov 2011 - nic pro "slečinky"
Náročná trať ve Vilémově prověřuje každý rok vytrvalost a tvrdost koní i jezdců. A ti sem přijíždějí znovu a znovu, aby si změřili síly při jízdě krajinou, která se tak ráda těsně před závody promění v opravdovou výzvu.
Když jsme se v pátek blížili k Vilémovu, šla nám naproti vodní stěna, kterou stěrače sotva stačily odhánět z předního skla. Bylo jasné, že vilémovská trať bude místy opět připomínat spíše ráj pro vodní ptactvo. V prostorách pořadatele JK Shagya Vilémov nás však už přivítalo sluníčko a na první pohled rekordní počet soutěžících. Nazuli jsme si holinky a po veterinární přejímce a ubytování koně následovala rozprava a rozdávání čísel. Technický delegát Milan Kyselý nás ubezpečil, že trať JE hluboká, že na ní JSOU kritická místa, ať si dáváme pozor tam, kde jsou žluté cedule s třemi vykřičníky a že snad to vosí hnízdo na trati bude zlikvidované. Hlavní rozhodčí Antonín Terber jen suše podotkl, že trať je sice hodně náročná, jako vždycky, ale že stejně řada z nás pojede dvacítkou (jako vždycky). A měl pravdu.
Početné pole startujících (80) se rozdělilo do šesti soutěží od hobby stupně ZM po dostih stupně ST. Na zdraví koní v náročné zkoušce vytrvalosti dohlížela veterinární komise v čele se zkušeným MVDr. Mojmírem Dvořákem. Vzhledem k počtu jezdců měly plné ruce práce i MVDr. Barbora Bezděková a MVDr. Monika Najmanová. Stejně vytížené byly členky sboru rozhodčích MUDr. Helena Terberová a Vladimíra Kyselá a chvilku pro sebe také těžko hledala generální komisařka a letošní mistryně ČR Barbora Pflugová. Úsilí, spolehlivost i zkušenost organizačního týmu se vyplatila, vše běželo po celou dobu soutěží jako na drátku a to včetně občerstvení s opravdu pestrou nabídkou.
Dojmy z tratě
Předpokládala jsem, že se v L pojede rychle tam, kde to půjde, aby kritická místa tolik neubrala na čase. S malým digitálem v kapse jsme za hlavním polem jezdců vyrazili svižným klusem a Gambler mi hned za zatáčkou sdělil, že má chuť závodit a že se mu na chvostě vůbec nelíbí. Protože jsem věděla, že tohle je naše poslední sezóna a chtěla jsem, aby si to užil, nechala jsem ho předjet celé pole, načež před vjezdem do mokré oranice jsme zase všechny pustili před sebe, abych ho pošetřila. Stav oranice mě trochu vyděsil a představa, co nás asi čeká v lese, rozhodně nebyla růžová jako Jirsovic tým.
Třicetikilometrový okruh měl oproti dvacetikilometrovému přídatný okruh, takový apendix o délce 10 km po slušných, širokých cestách, místy jemný štěrk, jen občas větší šutry. Jeli jsme tudy dost rychle a jako vždy mě fascinovalo, jak si klusák s podkovami na všech čtyřech dokáže v plné rychlosti uvědomovat terén a sem tam trčícím větším kamenům i kamínkům se bleskově vyhnout. Jako vždycky jsem taky záviděla jezdkyním, které si v klidu cválaly na arabech v pohodlí sedel vesměs značky Podium, zatímco Gambler dával přednost ostrému klusu, ve kterém je lepší zůstat stát ve třmenech a o focení za jízdy jsem si zatím mohla nechat jen zdát. V anglickém sedle s normálními třmeny je to docela námaha a ještě dneska mě leccos pobolívá. Postupně se ukázalo, že dvě třetiny tratě rozhodně nebyly nijak drsné co do terénu, pár potoků a potůčků nikoho příliš nezbrzdilo a krokem se šlo jen na servisních bodech. Gambler pije až po 40 km a vůbec neměl zájem nechat si koně ujet. Rozhodla jsem se ho trochu stáhnout až na posledních 5 km, nezklidňuje tak rychle jako arabští koně a sáhnutí na krk mě ujistilo, že už začínáme mít příliš zatopeno (náš polar).
A taky přišlo avizované bahno, břehy některých potoků vypadaly jako obří síto od hlubokých děr, co tam zanechala kopyta koní před námi. Stejně tak cesty v lese už byly místy spíše vhodné pro bahenní lázeň. Zpomalili jsme, já konečně vytáhla foťák a udělala pár (rozmazaných) snímků. A pak jsem udělala školáckou chybu, když mě předjela Kateřina Kyselá s Poezií a dvěma dalšími jezdkyněmi. Nechala jsem Gamblera, aby se na ně přilepil, i když už byl pro něj klus na rozbahněné louce namáhavý. Holky spolu klábosily, já se kochala pravidelným a lehoučkým cvalem Poezie. Šla ve druhém kole stokilometrového dostihu jako dobře namazaný stroj.
Kilometr před cílem jsme přešli do kroku, to už si Gambler koně nechal bez velkých protestů ujet, věděl moc dobře, že mu daleko neutečou. Zčernalá tráva za žlutou cedulí s třemi vykřičníky mě uklidnila. Tady byly nejspíš ty vosy a teď jsou pryč. Dokráčeli jsme do cíle, prošli po pár minutách veterinou, ale byli jsme pozváni na „réčko" 15 minut před startem do dalšího kola. Tepy 52/52, ale chody se už nelíbily ani vetům ani mně a Gambler po 12 letech závodění (3 roky v sulce a 9 let ve vytrvalosti s dosaženou výkonností T) odchází do svého aktivního důchodu. Nezoufám, nemusím se chystat do dalšího kola, tak nějak to ostatním se začínajícím vedrem nezávidím (ale ano, závidím).
Chlazení, dojezdy i kuriozní pády
A tak obdařena časem navíc sleduji koně ve veterinární kontrole i jezdce, kteří dojeli a nyní ochlazují a odečítají tepy. Mezitím se cílovou rovinkou řítí tryskem dvě jezdkyně. Jedna z nich po projetí cílem za zatáčkou padá. Únava přece jen neodolala odstředivé síle. Další jezdkyně se snaží koně v kroku dotlačit k cílové čáře. Nezasvěcenému by to připadalo směšné, ale někteří koně v cílové rovině automaticky počítají s přestávkou a je jim divné, že jsou vedeni znovu ke startu. Neumí si přečíst, že je zde i cíl. Další kuriozní situace nastala po dojezdu dvou koní, kdy došlo pár metrů za cílovou čárou k „sejmutí neopatrné paní s foťákem".
Před stájí nasedá duchovní matka vilémovských dostihů Eva Machková na Azila, se kterým v Mikulově na M ČR seniorů získala čestné sedmé místo. Přestože nasedá opatrně, v sedle je tato dáma soupeřem, který nepotřebuje ohledy.
O kus dál tančí achaltekinec Stambul, který v sobě testosteron nezapře a spolykané kilometry na osmdesátce ho na rozdíl od klisen nijak nevzrušují. Slunce pomalu vysouší bahno před vstupem do veteriny. Vzduch jako v prádelně. A na trati koně, z nichž někteří už mají v nohách víc než 70 km.
Vítězové a ti druzí
ZM hobby 30 km
V nejnižší soutěži stupně ZM hobby (15 startujících / 2 elim.) na 30 km zvolila nejoptimálnější tempo Barbora Beránková na Shower z JK Minifarma Sloup.
Z hobby 40 km
V hobby Z 40 km (4/2) se nejlépe dařilo Martině Suchomelové na Follow the Rainbow z JK Minifarma Sloup.
Z 40 km
Zatímco v hobby soutěžích se jelo maximálně kolem 13 km/h, v oficielním dostihu Z na 40 km (19/1) vítězná dvojice Mgr. Smirnovova Naděžda na klisně Svoboda z JK Paseky zaznamenala ve druhém kole rychlost 20,560 km/h.
L 60 km
Náročný terén nezpomalil ani jezdce ve vyšších soutěžích. Dva třicetikilometrové okruhy v soutěži stupně L (21/3) zdolala nejrychleji dvojice Pavel Studnička - Dhab z JS Vrchovany- Obrok (18,760 km/h) a že se nejednalo u Dhab o vypětí všech sil svědčí i udělená Cena kondice. Se čtyřminutovou ztrátou se pak vřítily do cílové roviny Monika Hochmanová na Kadi z JS Licoměrsko a Dagmar Karasová s Johankou 7 z TJ Sokol Husinec. Druhé místo si vybojoval o dvě setiny rychlejší Kadi.
S 80 km
Soutěž stupně S na 80 km (13/2) měla podobný scénář. Vítězná dvojice Tereza Šmídová - Copacabana nadělila dosaženou rychlostí 16,052 km/h soupeřům ztrátu jedné minuty. O druhé a třetí místo se utkali v tuhém boji zkušený Habib s Davidem Šebkem z JS Kamerun a Sylvie Lorencová na Diplayna z JK Habroviny. Habib podlehl v závěrečném sprintu své soupeřce o pouhou setinu vteřiny. Cenu kondice se veterinární komise rozhodla udělit koni Artex 9, který se svou jezdkyní Karolínou Pflugovou ze stáje JS Karolína doběhl na čtvrtém místě.
ST 100 km
Vrcholem závodů byla soutěž stupně ST na sto km. Jména koní i jezdců slibovala napětí v cíli, ale výsledek jednoznačně potvrdil kvality Poezie, která si doběhla pro vítězství s náskokem sedmdesáti minut (14,981 km/h). Lehkost vítězství dvojice Kateřina Kyselá - Poezie startující za Stáj Kyselý ohodnotila veterinární komise Cenou kondice.
S více než hodinovou ztrátou na vítězku, ale vzhledem k terénu a sílícímu vedru velmi slušnou průměrnou rychlostí dojely do cíle Eva Machková s Azilem (JK Shagya Vilémov) a Milada Modrá na Morganě (Endurance Lifestyle). Postaraly se také o závěrečné drama napínavým soubojem v cílové rovince. Milada Modrá byla o vteřinu pomalejší a tak se matadorka české vytrvalosti Eva Machková mohla radovat z druhého místa. A nejen to - Eva Machková zakotvila v knize rekordů Agentury Dobrý den jako nejstarší jezdkyně v nejdelším dostihu. V Mladé frontě si sice trochu pletou pojmy žokej a jezdec, přesto je potěšitelné, že má česká vytrvalost i své rekordy.
Mistrovství východočeské oblasti ve vytrvalosti
Na programu bylo také Mistrovství východočeské oblasti ve vytrvalosti. Východočeskou oblast ve vytrvalosti ovládla stáj JK Shagya Vilémov. V kategorii seniorů hodnocené ze soutěže ST na 100 km (6/3) zvítězila Eva Machková s Azilem a v kategorii juniorů hodnocené ze soutěže stupně L na 60 km si odnesla titul juniorské oblastní mistryně Kateřina Zahálková na Ahmedovi.
Výkony Evy Machkové jsou nepřehlédnutelné a nedalo mi, abych se jí nezeptala:
Jak se cítíte po sto kilometrech v sedle?
Výborně. Mnohem líp než po mistrovství v Mikulově. Tam se jelo přece jen o hodně rychleji a rychlá jízda je pro mě namáhavější než dlouhá.
Jak vypadala trať v posledním kole?
Opravdu hrozně, ale jen na některých místech, jinak se jelo dobře.
Azil, Ahmed, Sigita, to jsou jména koní, která v české vytrvalosti něco znamenají. Jsou z vašeho chovu?
Ano, všichni, před časem jsem dovezla klisnu Shagya ze Slovenska a na té jsem založila svůj chov Shagya arabů. Klisna se jmenovala Arizona (u nás Ari) a je matkou plemeníka El Coro, který působí na Slovensku. U nás se jí narodily dvě klisničky. Ti tři koně jsou v úzkém příbuzenském vztahu.
Děkuji a gratuluji k letošním úspěchům.
Bahno pomalu vysychá a blíží se slavnostní vyhlášení. Další ročník Vilémova je za námi a můžeme bilancovat. Na dojmy ze závodů i na českou vytrvalost jsem se zeptala nového manažera disciplíny Antonína Terbera.
Jak hodnotíš letošní ročník vytrvalostních dostihů ve Vilémově co se týká výkonů jezdců a koní?
Letošní ročník byl podle mého názoru výjimečně těžký hlubokým terénem a vysokou teplotou během dne. Přesto jsem byl mile překvapen, že koní, kteří nedokončili, bylo minimum a to i přes poměrně vysoké tempo v některých soutěžích. Mám skutečně radost, že se potvrzuje můj dojem, že česká vytrvalecká veřejnost patří mezi velmi dobré a má v sobě sílu dýchat na krk těm nejlepším v celosvětovém měřítku...
Co bys jezdcům vytknul a je něco, co tě letos ve Vilémově příjemně překvapilo?
Co vytýkám vždy a všem je neustále taková „uvolněnost" v oblečení zejména podpůrných týmů - kraťasy, sandály... Nějak se mi nedaří vysvětlit lidem, že to není jen tak, ale že to má bezpečnostní důvody. Příjemně překvapován (a to nejen ve Vilémově) jsem, s jakým entuziazmem, nadšením a poctivostí se pouštějí do závodění lidé v hobby soutěžích. Mám z toho radost a těším se, že hodně současných „hobíčkařů" brzy budu potkávat na oficiálních soutěžích.
Jsi týden novým manažerem vytrvalosti. Mohl bys stručně popsat svou vizi vytrvalostního ježdění u nás?
Mým hlavním cílem je získat prestiž u ostatních členů ČJF - abychom nebyli nějací lesoběžci, ale aby nás začali vnímat jako skutečné sportovce, kteří dělají čest sobě i ČJF. Druhým - neméně důležitým - cílem je pokusit se o snížení nákladů účasti na závodech. Chtěl bych toho dosáhnout jednak úpravou pravidel, jednak aktivním vyhledáváním sponzorů, kteří by byli dlouhodobě ochotni podporovat disciplinu jak na reprezentační, tak i široké základnové úrovni.
Děkuji za rozhovor a přeji všem příznivcům ve vytrvalosti, aby vytrvali a i příští ročníky nejen vilémovských dostihů byly zajímavé a plné skvělých výkonů.
Galerie
Znovu zlatá Táňa Terberová
Na konci července se v Nebanicích konalo Mistrovství České republiky ve vytrvalosti, kde se Táně Terberové znovu podařilo získat v seniorské…
Na FEI mistrovství světa ve vytrvalosti seniorů, které se konalo 7. září ve francouzském Monpazier, bojovala o co nejlepší výsledek i česká…