Česko-slovenské mezinárodní vytrvalostní závody v Pezinku

29. 6. 2010 Vladimíra Šebková Autor fotek: Kateřina Kocourková

Ne, nebojte se, nevracím se do dávné minulosti. Ale jak jinak nazvat závody, kde je skoro půl na půl startujících jezdců, rozhodčích a veterinářů Čechů a Slováků, a kde se v závěru při vyhlášení střídá česká hymna se slovenskou tak pravidelně, že to jezdce se starším datem narození vrací o hodně let zpět?

Po odstoupení Topolčianek z mezinárodního vytrvalostního kalendáře převzal štafetu pořádání mezinárodních vytrvalostních závodů na Slovensku p. Vladimír Pažitný a jako místo si vybral Areál Rozálka v Pezinku. Po zkušebních národních závodech v loňském roce a v letošním dubnu, se do areálu ve dnech 18 - 20.6.2010 sjeli i jezdci na mezinárodní soutěže - CEI* (80 km), CEI** (120 km), CEI***(160 km) a s nimi i startující národních soutěží - 80 - 60 - 40 - 20 km.

Areál Rozálka prochází rekonstrukcí, ke starším budovám a sportovištím teď přibývají nové drezurní, parkurové a westernové obdélníky, tribuny a rozestavěná je i velká hala olympijských rozměrů s novými stájemi a sociálním vybavením. Při příjezdu jsme byli opravdu překvapeni, když stavební četa dokončovala detaily venkovních stájí, kde byli ustájeni naši startující koně, ale nakonec vše bylo v pátek připraveno. Velkolepému areálu, který obyvatelé Pezinku a širokého okolí používají nejen ke sportovním aktivitám, ale i ke společenským událostem, však zatím chybí sociální zázemí pro startující a možnost kvalitního občerstvení.

Areál Rozálka v PezinkuVelmi rozpačitý byl vjem z kontroly trati, na kterou jsme se vydali v pátek dopoledne. Měsíc trvající deště výrazně trať poznamenaly, ta navíc byla většinou vedená po místních vinohradech. Zrovna na začátku trati byl jeden z nejhorších úseků - bahno a šířka trati na jednoho koně. V rozpacích jsme se vraceli do areálu a mnozí z nás přemýšleli, jak asi vypadá zbytek trati.

V pátek odpoledne procházeli koně vstupní veterinární prohlídkou. My, jako „lesoběžci", zvyklí na veterinární kontroly na více-méně rovných loukách, v lepším případě na pískových obdélnících, jsme byli unešeni kvalitním textilním povrchem, a tak nebylo divu, že koně vstupními veterinami přímo „propluli" - tento vjem byl umocněn tím, že většina koní byla arabského, shagyarabského plemene či se řadila do skupiny podílových arabů.

Sobotní program začínal startem nejdelší soutěže na 160 km - tu absolvovali jen 2 jezdci - slovenští sourozenci Boulbolovci. Díky náročnosti trati a poklidnému tempu ji zvládli oba společně a v pohodě po 11 hodinách a 48 minutách v sedle. Zvítězil Feras Boulbol s klisnou Medina.

Nechci psát o tom, jak která soutěž skončila - výsledky můžete nakonec najít na www.vytrvalost.com, ale spíše o tom, jak jsem sama trať i soutěž vnímala.

trasa závodu vedená po vinohradechMoje páteční obavy se potvrdily, trať byla technicky obtížná, úseky s dobrým povrchem se střídaly s bahnem a pasážemi náročnými na vedení koně. Asi nejzáludnější byla cesta mezi vinohrady, kde se nacházely cca 40 cm široké skruže zapuštěné do terénu, které nebyly označené. Při představě, že by do nich kůň strčil nohu, mi jezdil mráz po zádech.

Přes obtížnou trať byly některé soutěže závodníky rozjety velmi rychle. K technické obtížnosti tratě a k poměrně vysoké závodní rychlosti se přidalo negativně i počasí. Chvilky, kdy se nebe zatáhlo a vál studený vítr, byly střídány sluncem a poměrně vysokou teplotou i vlhkostí. Přes všechna tato negativa většina koní trať dobře zvládala a dokázala do veterinární kontroly vstupovat v dobrých časech - 3-5 minut. Díky špatným povrchům v okolí závodiště se delší trasy jely na opakujících se úsecích. Takže trať se stávala v některých úsecích skoro nesjízdnou, koně museli jít krokem. Proto jsem byla velmi ráda, když pro nás závod po sedmi hodinách čistého času na trati úspěšně skončil.

V neděli měli jezdci i koně v dalších soutěžích ještě těžší podmínky. Trať byla již značně rozbahněna a navíc někdo v noci přeznačil část úseků trati. Špatná orientace vedla k velké rozladěnosti soutěžících první nedělní soutěže - CEI*. Naštěstí organizátoři trať znovu doznačili, takže jezdci dalších soutěží už tak těžký úkol neměli.

Vyhlašování výsledkůVelmi na mne zapůsobil přímo heroický výkon Ferase Boulbola, několikanásobného nejlepšího jezdce slovenské vytrvalosti, účastníka MS ve vytrvalosti. Ten v sobotu vyhrál soutěž na 160 km a v neděli absolvoval dalších 80 km v rámci kvalifikačního závodu. Jeho fyzický potenciál a schopnost přípravy koně se prokázal ještě při slavnostním vyhlášení výsledků, v neděli odpoledne, kdy slavnostní defilé koní Feras ukončil přímo dostihovým tempem. Pro mnohé z nás to byl velký šok a přiznám se, že jsem velmi rychle dostihové kroužení po obdélníku ukončila a s koněm odešla.

Co říci na závěr? Slovenští pořadatelé a hlavní sponzor - Poštová banka - si jistě zaslouží uznání - první ročník mezinárodních závodů se vydařil, vítězi i ostatní dokončivší (ve vytrvalosti totiž není poražených) si odnášeli zajímavé zážitky a kvalitní ceny. Jediné, co si můžeme pro příště přát je větší přízeň počasí a trochu komfortu pro soutěžící.

Jako obvykle děkuji svému miniteamu a sponzorovi GfK Czech, kteří mi umožnili účast na prvních mezinárodních závodech v zahraničí. Moji kluci svým podílem na tréninku a profesionalitou servisu při soutěži velkým dílem přispěli k našemu výbornému umístění.

Další fotografie z celého víkendu můžete najít na http://katuskannie.rajce.idnes.cz/Endurance_Pezinok_18.-20.6._2010/

Podobné články

16. července 5:15, Auburn, Kalifornie: 66. ročník legendárního závodu na 160 km přidal další napínavou kapitolu. Přestože už byl předtím stanoven…

Deník

Několik desítek arabských koní se svými jezdci se sjelo do Dolního Dvořiště. Shromáždili se na pastvinách u Malše, aby se tu utkali v prvním ročníku…