Právě tato koňská část výstavy mne do Lysé nad Labem v sobotu 20. března přivedla. Pochopitelně nelze v tuto roční dobu očekávat program, který nabízí rok co rok specializovaná podzimní výstava Kůň a tak jsem zpočátku neskrývala své rozpaky. Malé předvadiště schované mezi stánky bylo už od půl desáté v obležení diváků, a to i přes drobný, leč vytrvalý déšť. Koňařský program dopoledne začínal v 10,00 hod., odpoledne s velmi obdobným průběhem pokračoval od 14,00 hod. Celá podívaná zabrala jen něco málo přes hodinu, ovšem pořadatelům se podařilo do této šedesátiminutovky vtěsnat maximum možného.

Program zahájilo starokladrubské jednospřeží, v němž se objevil starokladrubský vraník linie Siglavi Pakra z farmy Bulovka. Na kozlíku pevně svíral opratě Luděk Musil.

Následovala první chovatelská ukázka, v níž hřebčín Angelis MVDr. Martiny Zahradníkové představil dva představitele plemene Welsh pony of cob type - výstavně velmi úspěšného hřebce Swalesmoor Tango (sekce C) a nedávno importovanou klisnu Hardys Sonnet. Koně byli předvedeni na ruce v kroku a na závěr také v klusu, ovšem velký prostor stísněné předvadiště neposkytovalo.

Po chovatelské vložce, kterou zakončilo předvedení klisny (KWPN) holandského teplokrevníka Bella Pagella, opět z farmy Bulovka.

Lipický kůň, nejbližší příbuzný českých starokladrubských koní měli v Lysé možnost spatřit hned ve dvou variantách - bílé a hnědé. Bílým zástupcem byl hřebec Darius v majetku rodiny Doubkových, předváděn byl při práci na dvou otěžích paní Doubkovou. Hřebcovu roztržitost omlouvala malá zdravotní indispozice, přesto byla k vidění povedená drezurní ukázka. Hnědou variantu převedla Barbora Zadáková v jezdecké drezurní ukázce.

Fríské hřebce mohli diváci obdivovat v další, tentokrát opět kočárové ukázce. Ve dvojspřeží, které opět vedl Luděk Musil, byli zapřaženi hřebci Sietse a Reitse.

Ukázku toho, jak se může na charakteru koně v dobrém smyslu slova podepsat člověk, předvedla Míša Jeriová s klisnou ČMB Lízou. Klisna byla původně určena na jatka, před jistou smrtí ji však zachránil pan Jos. Kotyk. Velkým dílem však přispěla k návratu klisny do života, a to především svou láskou a péčí, právě Míša Jeriová. Pomalými krůčky, pozitivní motivací a bez použití jakéhokoliv násilí klisnu znovu učí důvěřovat lidem, což ve své ukázce dokázala i v Lysé n. L.

Belgického koně (chcete-li brabanta) jménem Kylian van het Hermeshof (zkráceně Jasoň) v chovatelské ukázce, společně s klisničkou minihorse ToyHorse Lovely Sunset v majetku p. Antonína Sádla bylo vidět nejen v předvedení na ruce. Naopak v drezurní ukázce, tedy pod sedlem své lehké chody ukázal ardenský hřebec Ralleur de la Seille s Kateřinou Zadákovou.

Pak přišla chvíle především pro přítomné děti. Matematické dovednosti mohli přítomní malí diváci porovnat s černobílým poníkem Batmanem p. Doubka. Ten dokázal řešit standardní početní úlohy jako je sčítání i odečítání.

V letošním roce přivezl p. Hlaváč na Jaro s koňmi dvě klisny plemene Český teplokrevník - Riva 7/312 a Oriona 7/508. Obě byly předvedeny v chovatelské ukázce na ruce. Chovatelskou ukázku po teplokrevných zástupcích doplnili představitelé shetland pony rodiny Doubkových - Othello a Okito.

V drezurní ukázce - dáma a pán v sedle předvedli skvělou mechaniku pohybu fríských koní Žaneta a Jaroslav Parohovi. Po uměleckém zážitku nutně musel následovat adrenalinový vstup. Karolína Hovorková na svém Čipovi dokázala i na omezeném prostoru předvést část ze svého jezdeckého umění - džigitovky.

Srovnání největších koní a nejmenších koní výstavy přineslo další číslo - zápřež chladnokrevných koní ardenského a belgického koně s trojkou minihorse p. Antonína Sádla ve složení Dunstall, Barbara Pebbles a Chinooks Pebbles.

Finále však patřilo Ludvíku Novotnému s Fénem. Jeho ohnivá show byla vskutku chytlavou částí programu.

Závěrem se sluší jistě říci, že slovem program doprovázel Ing. Radko Novotný, kterému stejně jako ostatním účinkujícím a majitelům, ale také organizátorům, patří velký dík. Není jistě snadné koně na takovéto předvedení před publikem připravit. Zvláště pak po takové dlouhé zimě, která letos opravdu jakoby nechtěla svou vládu popustit jaru. Jedinou skvrnou na celém programu tak bylo pouze počasí. To v sobotu, kdy jsem se do Lysé, podobně stovky jiných lidí zavítala, výstavě příliš nepřálo. Přesto nepovažuji čas na výstavišti strávený za ztracený. Několik hodin mezi dopoledním a odpoledním programem lehce vyplnila prohlídka stánků a oběd. První jarní, byť ne výhradně koňskou výstavu, tedy mohu s čistým svědomím považovat za povedenou.