Apassionata 2010: Cesta ke hvězdám

7. 12. 2010 Katka Lipinská Autor fotek: Helena Görnerová

Jak se už stává „tradicí“, i letos do Prahy zavítala mezinárodní show Apassionata se svým novým představením Cesta ke hvězdám. Stejně jako v předchozích letech, show to byla velkolepá, plná světelných efektů, krásných kostýmů, krásných koní i (leckdy velmi) odvážných jezdců. V zásadě ale nepřišla s ničím novým či zvláštním, čím by se vymanila z klesající obliby minulých let.

Psát reportáž z Apassionaty je tak trochu nevděčné - minimálně polovina lidí ji už viděla v předchozích letech a pro ty se budu do jisté míry opakovat. Ale ona se opakuje i Apassionata. Ta druhá polovina ji neviděla, takže kdybych vynechala věci, té první skupině známé, nebude tušit, o čem je řeč. Tudíž se oběma skupinám předem omlouvám a pokusím se jít zlatou střední cestou.

Úvodní scéna s islandskými poníky

Kdo by náhodou nevěděl, co od této akce očekávat - je to show. Show plná koní, cirkusových kousků, krásných kostýmů a světelných efektů. Střídají se různá čísla - klasická drezura, džigitovka, cviky ze země i komické vložky. V pozadí je vždy příběh, je ale třeba říci, že nebýt komentátora, vytušíte ho jen velmi těžko. Vzhledem k početnému dětskému publiku se domnívám, že by neškodilo jej více zdůraznit a „zprůhlednit", tedy pohrát si víc se scénářem. Tentokrát se jednalo o příběh dívky Leyly, která sleduje padající hvězdu a posbírá hvězdný prach, ve který se rozpadne. V jednotlivých číslech o něj pak přichází a opět jej získává, aby jej vrátila zpět na oblohu.

Celkový pohled na scénuPříběh ale není to, oč tu běží. Hlavní věcí je ohromit, zapůsobit na naše smysly kombinací světel, hudby, tance a neobvyklých výkonů, kdy v hlavní roli jsou koně.

Už úvodní scéna, v níž skupina islandských poníků se svými jezdkyněmi předváděla svůj mimochod „v mracích" s nohama osvícenýma prskavkami (alespoň se to tak zdálky jevilo), s úžasnými doprovodnými světelnými efekty napovídala, kde je nejsilnější místo této show - v efektech. Poníci kromě svého neobvyklého chodu nepředvedli vlastně nic a přesto to bylo hezké podívání. Tedy pokud jste připraveni na to, že vás čeká zážitek hlavně estetický a nečekáte náročnější prvky.

Ne že by na ně nedošlo, z „kaskadérů", kteří předváděli džigitovku a uherskou poštu, běhal mráz po zádech a člověk musel obdivovat jejich um i odvahu.

Yannick Gicquel a šest koní...Výkon Yannicka Gicquela, kdy stojící na hřbetě dvou koní a tažen dalšími dvěma páry skákal hořící kavaletu, byl až neuvěřitelný. Zajímavé bylo i to, že jeden pár byl tvořen fjordskými koňmi, což by člověk asi úplně nečekal.

Úžasné kousky džigitovky předváděla skupina ukrajinských kozáků Olega Iurchyshyna.

Ukrajinští kozáciJako správný senzacechtivý novinář musím samozřejmě napsat, že jeden kousek se i nevyplatil. Byl to pokus poměrně troufalý - spustit se ze sedla, proplést se cválajícímu koni pod břichem na druhou stranu a tam se do sedla opět vytáhnout. Zpočátku to vypadalo velmi nadějně, i když cválající kůň trochu poposkočil. Problém nastal ve chvíli, kdy se jezdec už už vytahoval na druhou stranu. Nevím, zda ho zasáhla zadní noha koně či mu jen sklouzla ruka, ale odletěl nehezky. Naštěstí odešel po svých a vypadal (alespoň na tu dálku) vcelku v pořádku.

Elfí královna na svém trůněNesmím samozřejmě zapomenout na drezurní prvky, o které se postaral tým portugalského mistra Luise Valenci se svými lusitany. Srovnání s Vídní sice Apassionata nesnese a i mé nezkušené oko se místy přivíralo, ale v zásadě mu výkony koní lahodily (alespoň při pohledu z dvaadvacáté řady, kde nebyly k rozeznání případné naštvané výrazy a otevřené huby) a i choreografie byla pěkná. Speciálně jednoho hnědáka bych si s chutí odvezla.:-)

Co se obsahu vystoupení týče, zdálo se mi, že jezdci sázeli spíše na jistotu, nepouštěli se do těžších cviků a doslova se drželi při zemi, i když byla k vidění i jedna moc pěkná kapriola.

Třiašedesátiletý Luis Valenca je portugalský trenér vysoké školy. S koňmi pracuje od dětství a ze svých dcer vychovává své následovnice. Začínal v Lisabonu ve stáji Josého Moty. Od roku 1963 trénuje koně a jezdce profesionálně. Nějaký čas pobýval také v Portugalské škole jezdeckého umění a je jejím čestným členem. Je držitelem celé řady ocenění včetně FEI titulu „Riding Master".

Líbivé drezurní vystoupení předvedl i tým Petry Geschonneck s šesti černými frískými hřebci. Ani její drezurní minulost se nezapře. Frísové navzdory svému impozantnímu vzhledu nejsou ideálními koňmi do drezury, jsou to koně hlavně kočároví, ale tito předváděli moc pěkné výkony. Poprvé v životě jsem zde viděla španělský klus a cosi, u čeho jsem si nebyla jistá, zda jde o pasáž nebo španělský klus. V každém případě to bylo velmi impozantní.

Překrásní frísové sloužili temným silám

Úžasnou ukázku drezurní práce na dvou lonžích předvedl malý poník. Nad zemí byl víc než na zemi a jeho pesady, krupady i kaprioly byly prostě dokonalé!

Při kapriole mají být vidět zadní podkovy koně

V souvislosti s drezurou nesmím zapomenout ani na Pedra, tajemného jezdce, který ochraňoval malou Leylu a pomáhal jí získat zpět ukradený hvězdný prach. I když přesněji řečeno, nebyla to úplně drezura, co předváděl, byť perfektní přiježdění bylo nezbytné. Jednalo se o tzv. Equitation de Travail, anglicky Working Equitation. Bohužel ale zůstalo jen u drezurních ukázek této jinak velmi rozmanité disciplíny.

Drezura tajemného Pedra se mi opravdu líbilaWorking Equitation, tedy něco jako "pracovní ježdění" je samostatnou jezdeckou disciplínou v jižních zemích (Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Brazílie). Vychází z požadavků, které byly na koně kladeny při práci v terénu a s dobytkem, ale nejedná se o western, byť některé prvky jsou podobné. Součástí je drezurní zkouška a také zvládání překážek. Ne ovšem klasických skoků (I když i ty se mohou vyskytovat), ale spíše různých můstků, branek, průchodů mezi "bubáky" a kavalet. Tato překážková část se jezdí jednak na styl a jednak na čas. Cílem ve Working Equitation je výborně přiježděný, odvážný, obratný a lehce ovladatelný kůň, který důvěřuje svému jezdci a spolu se dokáží "poprat" se vším, co je jim postaveno do cesty.

Christophe Hasta Luego se svými lusitányHezké podívání bylo i na účinkující, ukazující práci ze země. Zejména když "pěšák" ovládal hned čtyři koně a jak se vyjádřila má dcera "hele koukni, on jim dělá pátého!" Pěšákem nebyl nikdo jiný než známý Christophe Hasta Luego se svými lusitánskými hřebci. Podobně milou ukázkou bylo "pas de deux" dvou koní, z nichž pouze na jednom seděla jezdkyně. Tou byla mimochodem Sylvie Willms, jejíž matka Celine je u nás známá oblíbenými drezurními soustředěními.

Největší úspěch ale pravděpodobně vůbec neměl kůň! Vystoupení Laurenta Jahana s jeho oslíkem prostě nemělo chybu a bylo perfektním spojením komediálního talentu a trenérských dovedností. Jen si myslím, že bylo možné z něho vytěžit víc a oslíka pouštět na scénu častěji.

Oslík a Ikarův (tedy vlastně Laurentův) pád!

Už jste viděli osla, předvádějícího španělský krok? Ne?? Tak to si Apassionatu nenechte ujít, protože to stojí za to. A pokud spíš než drezuru preferujete humor, tak oslík rozhodně nezklame. Zlomyslné kousky, které svému cvičiteli provádí, vypadají tak věrohodně, že má člověk velký problém uvěřit, že jsou záměrně nacvičené. Kdo z nás nezná štulec do zad od svého miláčka nebo chytání deky do zubů? Zpravidla se takové věci snažíme spíš více či méně úspěšně odnaučit. Kdo by svého koně (nebo osla) dobrovolně učil, aby vleže chytal deku do zubů a přikrýval se s ní nebo si svého pána štulci do zad strkal před sebou? I série kozlování, která vyvrcholila shozením majitele, vypadala úplně věrohodně. Pak už ani nepřekvapilo, když při konečném aplausu stál oslík předníma nohama svému pánovi na ramenou.

Nezapomenutelný oslík :o)Suma sumárum, dojmy z letošní Apassionaty v kostce jsou: světla, triky a oslík!!!

Katka Lipinská

Pozn.red.: Fotografie byly pořizovány z bohužel velmi nevhodně vybraných míst pro novináře. 22. řada a místo uprostřed dlouhé stěny opravdu nejsou pro tiskové účely vhodnými a doufáme pevně, že příští rok už takový renonc pořádající agentura neudělá. Dalšími záběry z Apassionaty se budete moci potěšit brzy i ve velké Galerii. Helena Görnerová

Apassionata vždy byla také o divadle.Letošní představení Apassionaty neslo název „Cesta ke hvězdám". A hvězdné opravdu byly jak výkony jezdců, tak koní. Ve srovnání s druhou událostí letošního konce roku - Horse Evolution Show - je Apassionata nepřekonatelným vítězem. Nejenže nabídla poutavou pohádku plnou vizuálních a zvukových efektů pro rodiny s dětmi, ale dokázala naplnit dychtivá očekávání i zkušených jezdců prahnoucích po perfektně zvládnutých jezdeckých úlohách.

Vysoká škola v barokních kostýmech příjemně překvapila dramatickou hudbou, kousky kaskadérů nenechaly obecenstvo v klidu, efektně zapůsobily skoky 4- a 6spřeží přes překážku a dojemným vrcholem se stalo ovládání koní přirozenou komunikací. Již tradičně vystoupili fríští koně, islandští poníci a humorný oslík. Jako důkaz variability koňských plemen sloužilo vystoupení shirského koně spolu s shetlandskými poníky.

Negativně bych ohodnotila místa, která jsme vyhráli a z kterých bylo poněkud obtížné dohlédnout na jeviště. Trochu mě zklamalo, že více nevystoupili fríští koně, pro které mám osobně slabost. Představení netrvalo příliš dlouho (cca 2h oproti zmiňovaným 2,5-3h), mezi jednotlivými částmi alespoň nebyly zbytečné průtahy. Abych shrnula své dojmy, jsem moc ráda, že jsem mohla být svědkem tohoto úchvatného představení, mohu jen doporučit a ještě jednou děkuji Equichannelu, který nám to prostřednictvím své soutěže umožnil.

Petra Krykorková

Vzhledem k tomu, že jsme seděli nejvýš co to šlo, tak viditelnost nebyla nejlepší a zvuk také ne. Po pauze jsme si přesedli níž a to už bylo lepší.

Teď už k představení. Po odchodu z areny jsem přemýšlela nad tím vším a nejvíc, co se mi honí hlavou, je to, že já tam žádnou chybu neviděla a ani nehledala, pro mě to byl nádherný zážitek. Nejdu tam hledat chyby, ale jdu se kouknout na něco, co denně nevídám:-)

Christophe Hasta LuegoVše, co tam bylo k vidění, je o spojení člověka s koněm, ať pod sedlem nebo na volno. V takovém prostoru, lidé, hudba, různé jiné rušivé elementy, to, že je to pro všechny i náročné, cestování a víc představení a ti koníci fungují, spolupracují a já si nevšimla, že by je to nebavilo, že by to dělali nedobrovolně, přišlo mi to přirozené, příjemné, až jsem chvilkama nechápala. Koníci úžasní, načančaní, v dobré kondici, vypadali
spokojení, hudba nádherná. Různé scény byly tak řešené, že se bylo stále na co dívat, a ani jedna část se nedala vynechat a nesledovat. Poníci super, k nim pak shirák s drobnou jezdkyní, krásné, kousky z vysoké školy španělské, nádhera, frísové, volnost a cokoli napíšu tak dodám super, a oslík, neskutečné:-)

Co dodat, užila jsem si to a vzhledem k tomu, že se mezi koňmi pohybuji, tak musím smeknout před všemi účinkujícími, protože asi málokdo má ponětí kolik práce, dřiny, času stálo to doladit a dát dohromady.

Obdivuji to a ráda bych třeba s koníkama dokázala alespoň kousíček toho co oni, protože když si vezmu třeba jak dlouho trvá než koně obsednu a než ho něco naučím, tak si myslím, že ten čas, co se věnují tréninku je nespočitatelný, ať volnost, nebo frísové, oslík a všichni ostatní, úžasné a moc se jim to povedlo. Na závěr asi jen to, že mají můj obdiv, oceňuji jejich práci a hlavně úžasné výsledky. Moc se mi to líbilo a děkuji equichannelu, že díky jejich soutěži jsem tam mohla být:-)

Martina Bárová

(Pozn.red.: Snímky od Martiny jsme umístili na konec fotogalerie pod článkem. Dole si klikem zvětšíte první v řadě snímků a dále už listujete zvětšenými formáty.)

Leyla - moment štěstí a naděje...Když jsem se dozvěděl, že Apassionata je zase v Praze, doufal jsem, že se tam budu moct letos podívat. Asi před 4 lety už jsem jednou na Apassionatě byl, takže jsem věděl, že to je něco mimořádného a úžasného. Bohužel mi to nějak nevyšlo, a tak už jsem ani nepočítal, že bych se tam mohl podívat. O to větší radost byla, když jsem pár dní před vystoupením vyhrál lístek. :)

V O2 areně jsme seděli snad na nejvyšším místě jaké je možné a než jsem si zvykl, že abych rozuměl komentáři, budu muset hodně napínat sluch a domýšlet si slova, utekl mi začátek příběhu :D ...Ale o to více jsem se pak mohl věnovat samotným účinkujícím.

Ze začátku trochu zamrzlé publikum s napětím čekalo, jaké kousky si pro nás účinkující připravili letos. Střídaly se akrobatické triky s perfektně nacvičenou drezurou, ukázala se úžasná důvěra koní k lidem, ale i lidí ke koním, i několik vtipných kousků s oslíkem:-)

Když děj diváky začal konečně pohlcovat, tak udělali pořadatelé přestávku. Samozřejmě se soutěží.. Stačilo poslat esemesku na číslo zobrazené na plátně, škoda jen, že nám ve výhledu visel trám s osvětlením, takže číslo se z našich míst nedalo rozluštit:-)

Hlas Apassionaty - Královna Elfů - Arndis HallaDruhá polovina představení byla mnohem živější, možná mi to přišlo i proto, že jsme se přesunuli na volná místa o několik řad níž... Bylo úžasné pozorovat, jak koně vědí sami, co mají dělat, jak je to baví a jak lidem věří. Obdivuji práci, jakou muselo dát naučit je všemu, co předváděli, a moc rád bych viděl jejich trénink.

Kdybych měl říct, co se mi nejvíc líbilo, tak asi vyberu Christophe Hasta Luego a jeho volnou drezuru. Doufám, že příští rok se na Apassionatu dostanu znovu, nejlépe zase díky soutěži od Equichannelu :-)

Filip Altman

Pozn.red.č.2: Děkujeme našim výhercům za napsané zprávičky. Je vidět, že je akce potěšila, byť měli výhrady k obdrženým vstupenkám. Tyto byly v zadání soutěže jasně specifikované sektorem i řadou a na webu O2 arény si každý předtím, než se do soutěže přihlásil, mohl ověřit, zda chce nebo nechce právě o tyto vstupenky zdarma hrát. Otázky nakonec první výherkyně zvládla během cca 14 minut, čili ke zisku lístku v hodnotě 500 Kč nebylo třeba vynaložit zas tolik námahy. Pro vaše pobavení - z naprosto stejných míst jsme coby novináři byli nuceni v předchozích letech psát reportáže - pořádající agentuře totiž přišla dostatečně dobrá i pro tyto účely. Takže co říci závěrem..? Houby zle, jak říká klasik. Třeba už za rok budou místa lepší :o)

Mějte se pěkně a (možná) u další soutěže se na vás budeme těšit!

Posledních pár tónů, hra mlhy a světel a Apassionata končí...

Podobné články
TN.CZ

Už počtvrté se v Praze ukážou největší hvězdy při parkurové show Prague Playoffs, která se v O2 areně uskuteční od 17. do 20. listopadu a akce se…

Národní hřebčín Kladruby nad Labem se ve dnech 14. až 16. října zúčastnil veletrhu Pferd Bodensee 2022 v německém Friedrichshafenu.