Právě proto jsem se rozhodla věnovat řešení problémů s injekcemi ne jeden, ale rovnou celou sérii článků. Do jednoho článku by se tak obsáhlé téma totiž těžko vešlo. Také vás nechci úplně zahltit informacemi. Proto si řešení problémů s injekcemi rozkouskujeme do několika malých, lehce stravitelných částí.

V tomto článku si tedy uděláme takový krátký úvod do problematiky a v dalších článcích se podíváme na řešení. Nebojte se, v tomhle článku nenajdete jen nudnou teoretickou „omáčku“. V závěru článku na vás čeká i praktický úkol – první krok k řešení problému.

Proč koně nemají rádi injekce?

Hledat odpověď na otázku, proč se koně brání injekcím, se vám může stát úplně stejně zbytečné, jako snažit se zodpovědět si otázku, proč zvířata nemají ráda veterináře. Jakkoliv banální se nám to může zdát, k tomu, abychom mohli rozklíčovat chování koně a následně řešit jeho problém, je potřeba umět si tuto otázku zodpovědět.

Takže: stejně jako v ostatních případech, i v případě injekcí existují dva hlavní faktory, které ovlivňují chování koňského pacienta. Jsou to

• Stres: Pod tento pojem můžeme shrnout prožitek strachu, bolest, nepříjemné podněty… Stres ovlivňuje chování koňských pacientů opravdu do značné míry. Se stresem musíme počítat vždycky. Proto už jsem koňskému stresu věnovala ve svých článcích tolik prostoru. Dočtete se o něm třeba v následujících článcích: Pomoc, můj kůň nesnáší veterináře: Equitation science ve službách veterinární medicíny, Nerozbijte si svého veterináře, Když se řekne "Low-stress Handling" a "CooperativeCare" nebo Tak tohle byla poslední kapka.
• Proces učení: Kůň se nechce dobrovolně dostávat do stresujících situací, a tak se časem (většinou velmi rychle) naučí, jak se jim vyhnout. Znala jsem koně, který se naučil vmžiku se postavit na zadní ve chvíli, kdy mu někdo sáhl na krk způsobem, který obvykle předchází injekci. O historii tohoto koně toho moc nevím, ale tipuji, že poprvé se postavil na zadní ze stresu a proto, že se cítil zahnaný do kouta (nejspíš i doslova). Postupně zjistil, že se mu tohle chování vyplácí, protože mu člověk s injekcí dá aspoň na chvíli pokoj. Tak ho časem začal předvádět „na povel“ jako dobře naučený trik.

Pokud chceme vyřešit problém našeho koně, musíme pracovat s oběma těmito faktory zároveň, protože oba spoluutvářejí celkovou zkušenost koně a mají vliv na to, jak se bude kůň ve které situaci cítit a jak se bude chovat.

Jak dlouho to bude trvat?

Jak dlouho bude trvat, než se podaří naučit vašeho koně spolupracovat při injekcích nebo tento úkon aspoň trpělivě snášet? To záleží hlavně na třech věcech:

• Kolik stresu kůň při tomto úkonu prožil, nebo opakovaně prožíval
• Jak dobře má upevněnou špatnou zkušenost (tím do jaké míry má s injekcemi spojené negativní emoce, jinými slovy: jak moc nenávidí injekce nebo veterináře)
• Jak moc má upevněné nežádoucí chování (jinými slovy, jak dobře se naučil injekcím bránit a jak dlouho jeho problém trvá)

Podle mých zkušeností je problém s injekcemi směsí těchto tří faktorů v různém poměru. Ty pak u každého koně vytvářejí jeho vlastní, individuální problém, který vyžaduje individuální přístup k řešení. Určitě je možné postupovat podle konkrétního „receptu“ (který se vám budu snažit dát v následujících článcích).

Přečíst si návod ale často nestačí. Vždycky musíte zároveň číst i vašeho koně: Co říká jeho řeč těla? Jaké vyjadřuje emoce? Chápe, co se ho snažíte naučit? Dělá pokroky, nebo máte pocit, že jste se přes veškerou vaši snahu téměř nepohnuli z místa? Umět kriticky zhodnotit své pokroky a v případě potřeby změnit své postupy, to je dovednost, která může celý proces řešení problémů hodně urychlit.

Doposud jsem pracovala s relativně velkým počtem koní, kterým vadily injekce, ale přesto (nebo možná právě proto) vám nejsem schopná přesně říci, za jak dlouho se kůň naučí tolerovat tento úkon, nebo při něm spolupracovat.

Někteří koně měli dlouholetý problém, a přesto se naučili tolerovat injekce během pouhých tří tréninkových lekcí. U jednoho koně to dokonce ani nebyly tréninkové lekce. Musel opakovaně dostávat léky v injekční formě, takže se naučil tolerovat injekce doslova „za běhu“. U jiných koní to naopak trvalo měsíce a celý trénink vypadal jako nekončící spirála střídajících se úspěchů a nezdarů.

Proto si určitě nedávejte za cíl, že svého koně naučíte zvládat injekce za určitý čas nebo do určitého data. Zejména, pokud je to dlouhodobý problém, bude váš kůň potřebovat dostatek času, aby překonal svůj strach a naučil se chovat klidně.

Naučit koně zvládat injekce je v podstatě trénink. A trénink je proces, který vyžaduje čas. Počítejte s tím a nechte koně učit se a získávat důvěru jeho vlastním tempem. Možná vás pak příjemně překvapí.

S čím konkrétně má váš kůň problém?

Praktivké cvičení pro vás :)

„Problém s injekcemi“ je z hlediska řešení dost široký pojem. „Odběr krve zvládá, ale vakcinace mu dělá problém“ už je trochu lepší, ale stejně je potřeba tento úkon ještě více rozkouskovat.

Každý veterinární úkon se skládá z několika kroků, které si často ani neuvědomujeme. Každý z těchto kroků může být pro koně potenciální spouštěč stresové odpovědi.

Teď se dostáváme k tomu slibovanému praktickému úkolu. Vaším úkolem bude odhalit, na který z následujících kroků váš kůň začíná reagovat. Ve kterém momentě vy a váš veterinář zjišťujete, že bude asi zase problém dát vašemu koni injekci?

Ty výše jmenované kroky jsou následující:

• Jdete pro svého koně s ohlávkou a vodítkem (ať už je váš kůň v boxe, nebo na pastvině, je možné ho snadno chytit?)
• Vedete koně na určité konkrétní místo, kde většinou probíhá veterinární ošetření a další nepříjemné věci (možná takové místo nemáte)
• Kůň vidí veterináře (nebo ho slyší mluvit)
• Veterinář se přibližuje ke koni (na jakou vzdálenost nechá váš kůň přiblížit veterináře nebo cizí osobu bez toho, aby jevil známky stresu?)
• Veterinář se dotkne krku koně
• Silnější dotek
• Vlastní injekce

Představte si teď, jak většinou probíhá vakcinace nebo odběr krve u vašeho koně. Uvědomte si, ve kterém momentě na svém koni poznáte, že ví, co bude následovat a je připravený se bránit. Jak se váš kůň chová? Podle jakých konkrétních projevů chování nebo výrazu poznáte, že je ve stresu? Jak rychle se jeho stres většinou stupňuje? Daří se vám ho v průběhu ošetření uklidnit, nebo je to bez šance?

Vaším úkolem je co nejpřesněji zjistit, co konkrétně vašemu koni vadí, protože od toho se pak bude odvíjet řešení problému.

Tip na závěr

Zapište si, na co jste přišli. A nebo si vypište jednotlivé kroky a zakroužkujte si ten, který vašemu koni vadí. Možná zjistíte, že vašemu koni dělá problém ještě něco jiného, co jsem v tomto článku nezmínila. Pokud vám něco bude připadat důležité nebo budete mít nějaký aha-moment, udělejte si poznámky. To, že to „hodíte na papír“, vám pomůže utřídit si myšlenky. A to je potřeba, protože v příštím článku už se zaměříme na řešení konkrétních problémů.

Budu moc ráda, pokud se o své poznatky podělíte do komentářů na FB.

MVDr. Kateřina Junghansová je praktickou veterinární lékařkou specializující se na medicínu koní. Po studiu na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, v rámci kterého absolvovala několik zahraničních stáží, působila dva roky na Veterinární klinice Heřmanův Městec.