Princip tlaku

Odstranění fyzického tlaku nebo diskomfortu posiluje (odměňuje) jakékoli chování, které předcházelo momentu odstranění tlaku (např. tlaku holeně, otěže, ostruhy, ohlávky nebo klepnutí bičíku).

Princip tlaku je nejzákladnějším principem výcviku zvířat. Udidlo v koňské hubě a naše holeně po stranách jeho těla na něj působí různými tlaky. Naším cílem je tyto tlaky redukovat na neviditelné jemné pomůcky. Ale i při jemných pomůckách existuje rozmezí různých variant tlaku. Koně při své práci neustále cítí mírné (nebo ne tak mírné) změny tlaků, které očekáváme, že vyústí ve změnu jejich pohybů. Je tudíž nezbytnou součástí tréninku naučit koně, jak na tyto tlaky má reagovat.

Význam jednotlivých tlaků je učen prostřednictvím negativního zpevnění (odstranění tlaku při vyhovění) a když je převeden na jemnější pomůcky, může být udržován prostřednictvím pozitivního zpevnění (odměna). V souvislosti s tlakem a jeho uvolněním myslete na slova Toma Roberta. Položil otázku: „Když si sednete na hřebík, proč vyskočíte?" Většina lidí odpoví: „Protože to bolí." Tom ale toto tvrzení opravuje a říká: „Ne, vyskočíte proto, že to přestane bolet." Tento příměr poměrně jasně vysvětluje, jak otěže a holeně vyvolávají reakci koně.

Důkladná výuka reakce na tlak

Jednou z nejdůležitějších věcí, která by zde měla zaznít, je, že koně musíme důkladně naučit správným reakcím na tlak a jeho uvolnění a nespoléhat na křehké asociace. Dobrým příkladem je naučit je správnému vodění. Koně jsou schopní naučit se vyhnout tlaku ohlávky tak, že budou kopírovat vaši chůzi. Když vykročíte, vykročí i kůň, když zastavíte, zastaví i kůň. Jednoduché. Až do chvíle, kdy se rozhodnete jít někam, kam se mu nechce - třeba přes potok nebo do vody. To se pak otevřou brány pekelné. Hodný koníček se změní v monstrum, které brzy zjistí, že má navrch. Jakto, že se náš úžasný dr. Jekyll proměnil ve zlého pana Hydea? Protože náš koňský dr. Jekyll zjistil, že tlak zmizí, když začne řádit. Nefunkčnost signálu (jiná než obvyklá reakce) ho znejistí - signál pro něho ztrácí svou předpovídatelnost. A právě takto se učí všechny „špatné" návyky. Kůň se postaví na zadní a tlak otěže i holeně zmizí; vyhodí - celý problém (jezdec) je odstraněn; lekne se - jezdec ztratí rovnováhu i kontrolu. Protože chování, které bezprostředně předcházelo odstranění tlaku, si kůň zapamatuje jako příčinu tohoto odstranění. Čím více je spojené s útěkovou reakcí, tím rychleji se ho naučí. Čím méně funkční je vazba podnět-reakce, tím větší nejistota a tím pravděpodobněji se vyskytne útěková reakce.

Proto potřebujeme koňské chování omezit hranicemi a ty stanovíme prostřednictvím otěží a pobízejících pomůcek holeněmi. Používání holení k ovládání koní bylo pro naše předky samozřejmé, nohy byly první používány k řízení. Ale co udidlo?

Nápad vložit koni do huby udidlo je celkem starý. Zřejmě již staří Numiďané (Numidie byla starým berberským královstvím v severní Africe - pozn. překl.) ovládali koně pouze nohama, ale to nebyl dostatečně bezpečný způsob zejména v kritických situacích. Institut starověkých jezdeckých studií (Institute for Ancient equestrian studies) objevil, že k pokroku ve schopnosti zpomalení koní došlo brzy: nepřímý důkaz o nošení udidla se nachází na koňských zubech, nalezených na Ukrajině z doby 4000 př. n. l.; nalezení lícnic z parohů jako opory pro provaz a udidla, vyrobená ze zvířecích šlach na dně Černého moře. Soudí se, že kovová udidla se objevila kolem roku 1500 př. nl. Zdá se tedy, že jsme způsob, jak učinit ježdění bezpečnější a méně závislé na dobré vůli koně, objevili vcelku brzy.

Proč nejprve vysvětlit koni princip tlaku a uvolnění?

Je mnoho důvodů, proč je vhodné koni hned od začátku vysvětlit princip chování na základě tlaku a uvolnění. Asi nejdůležitějším je, že správné pochopení principu tlaku a uvolnění poskytuje pevné základy pro budoucí chování. Což je nezbytné u zvířete, které dokáže cválat rychlostí 70 km/h, váží kolem 500 kg a dokáže vykopnout silou 1,8krát větší než váží, nechápe důsledky svých činů, ale učí se prostřednictvím pokusu a omylu. Takže základem je mít koně pod kontrolou. Při správně osvojené reakci na otěž máte šanci zastavit prchajícího koně větší než jakkoli jinak. Při správně osvojené reakci na holeň máte největší šanci ho přimět ke vstupu do potoka nebo jiného rizikového místa.

Za druhé, správné použití tlaku a uvolnění je účinné. Rychle vyvolává chování, které žádáme. Například chceme, aby kůň ustoupil do strany od ťuknutí tušírkou na jeho zadní nohu. Zvyšujeme rychlost ťukání, dokud se nepohne. Pokud se pohne proti biči namísto od něho, dále zvyšujeme rychlost ťukání. Můžeme podle reakcí zvyšovat intenzitu, dokud to nepochopí, při působení tlakem a uvolněním rychle dosáhnete výsledku, tedy snižování počtu nesprávných reakcí.

Další výhodou aplikace tlaku a uvolnění oproti pouhým asociacím je, že operantní podmiňování (pokus, omyl, negativní a pozitivní posilování) je stabilnější, než nesouvislé asociativní podněty. Každý, kdo koně lonžuje, si jistě všiml, že koně se rychle naučí jít dopředu a zpomalit na hlas. Přesto potřebujete mít lonžovací bič při ruce, protože tu a tam hlasové pomůcky selžou. Čím méně podnět připomíná působení tlakem a uvolněním, tím snáze je zapomenut. Takže pohled na lonžovací bič v ruce lonžéra je účinnější než hlas, ale i ten je méně účinný než samotné působení biče.

Když je reakce na tlak a uvolnění správně učena, naučení nového vzorce chování zabere jen asi pět opakování. To je pěkně rychlé. Úspěšní trenéři mladých koní budou perfektně vědět, co tím myslím. Když se kůň poprvé naučí zastavit na tlak otěže, stačí už jen pět opakování a tlak, použitý na toto, je vždy lehký. Těžké na tom je naučit se správně aplikovat tlak. Neexistují školy, které by nás naučily správné aplikaci tlaku a uvolnění. To je jedna z věcí, které jsou považovány za umění, za dar, takže mnoho lidí tápe, aniž by věděli, jak správně tlak použít. Takže se raději vyhýbají situacím, kde by ho mohli potřebovat. Koně se potom brzy naučí používat tlak sami. Naučí jezdce nepoužívat otěže, holeň ani bič. Typicky, vzrušiví koně odnaučí jezdce přiložit holeň. Koně jsou úžasná zvířata a vynikající trenéři!

Všichni koně nejsou stejní

Koně se ve svých reakcích na tlak výrazně liší. Je to dáno jejich citlivostí a tím, jak nepříjemný daný podnět shledávají. Některým koním stačí jen velmi malé zvýšení tlaku, aby nabídli správnou reakci prakticky na první pokus. Jiní potřebují víc tlaku, než vůbec začnou reagovat a další reagují, ale nabízejí celou řadu špatných reakcí, než najdou tu správnou. O koních, kterým trvá déle nalezení správné reakce nebo jim déle trvá, než začnou reagovat, se říká, že jsou hloupí. Ale pokud zkusíte použít pamlsek jako motivaci, jak jsem to dělal při některých svých experimentech s mentálními schopnostmi koní, ti, kteří se jevili jako hloupí, se často změní v koňské Einsteiny. Což dokazuje, že to, co doopravdy testujeme při použití tlaku, není inteligence, nýbrž motivace koní.

Rychlost uvolnění

Koně se extrémně těžko učí něčemu, co je odměněno až o mnoho vteřin později. Optimální je, pokud posílení nebo odměna následuje hned po správném chování. Takže musíte být rychlí. To je i jeden z důvodů, proč vychovávání „jednou dobře mířenou" není příliš moudré. Existuje zde riziko, že takovéhle náhlé a výrazné zvýšení tlaku, které představuje trest, může vyústit do výbuchu špatných reakcí, které budou vnímány jako odměněné ukončením použití biče. Čímž se kůň naučí opravdu špatnou věc. Před několika lety vědci Haag, Rudman a Houpt prokázali, že trestání koní snižuje jejich schopnost nabídnout při hledání řešení problému jiný způsob chování. Podobně profesor Daniel Mills, vynikající etolog, poukázal na to, že trest ve výcviku je problematický, protože sice říká zvířeti, co dělat nemá, ale už neříká, co dělat má. Ukázal, že potrestání, pokud má nesprávnou intenzitu, má potenciál snižovat citlivost zvířete vůči trestajícímu podnětu. Mills také upozornil na riziko škodlivých emocionálních změn, které interferují s pozorností a schopností se učit, a na fakt, že potrestání může být zvířetem asociováno s trestající osobou. Shrnuje, že trest je nebezpečné minové pole problémů, může být zneužit a je lepší se ho vyvarovat.

Motivační tlak

Ovšem opatrné použití tlaku a uvolnění je úplně jiná věc. Představte si sílu tlaku na škále 0-10, lépe tak pochopíte správné použití negativního posilování. Bod 0 je žádný kontakt, tj. zahozená otěž nebo holeň od koně. Bod 1 je kontakt (neutrální). Kůň by si měl zvyknout na tuto neutrální hladinu tlaku. Body 2, 3 a 4 jsou různě dávkované jemné pomůcky, které nakonec vyvolají správné reakce. Body 5-10 jsou výrazné zvýšení tlaku a nejsou přípustné pro delší časové období. Při tréninku i redrezuře by měl být tlak holeně i otěže používán tak, že dostatečně rychle eskaluje od jemných pomůcek přes silnější tlak do uvolnění, když kůň nabídne správnou reakci. Uvolnění musí být pro koně velice zřetelné, ale po mnoha úspěšných opakováních se již nemusí jednat o úplné uvolnění kontaktu, stačí dosáhnout neutrálního tlaku škálového bodu 1 - kontaktu. Když najdete úroveň, která vede ke správné reakci, pokaždé zvyšujete tlak na tuto úroveň a PŘESKOČÍTE tlak, který nefunguje, dokud kůň nenabídne tu samou odpověď na jemnou pomůcku. Takže je vždy zásadně důležité začít jemnou pomůckou. Toto se nazývá motivační tlak. Takže konkrétně u vás může tlak procházet body 1, 2, 6, 0, 1. Přeloženo: kontakt - jemná pomůcka - motivační tlak - uvolnění - kontakt.

Načasování

Pro efektivní naučení návyku je nezbytný trénink přechodů mezi chody (tudíž aplikace tlaku a uvolnění) ve stejném časovém rámci. Bez tohoto rámce bude osvojení přechodů trvat mnohem déle. Tudíž optimální trénink znamená také, že tlak by měl být synchronizován s rytmem pohybu koně, tj. dobou, kdy dopadají na zem jeho nohy. Nejlépe se to naučíte, pokud se zaměříte odděleně na údery předních končetin a budete uplatňovat princip „tří úderů předních". Takže přechod z kroku do zastavení: pravá přední - levá přední - pravá přední. To bude přesně odpovídat rozložení tlaku: jemná pomůcka - silnější tlak - uvolnění. Je důležité si uvědomit, že toto je způsob, jak se koně opravdu učí reagovat na jemné pomůcky a nevyžadovat stále silný tlak. Je to těsná blízkost lehké pomůcky a uvolnění tlaku, která koně motivuje vnímat a reagovat na jemné pomůcky. Na přesném načasování záleží proto víc než na čemkoli jiném. V klusu a ve cvalu je lépe aplikovat princip tří úderů spíše jako princip tří kroků (jeden krok namísto jednoho úderu) - takže celý sled trvá tři kroky. Použití principu tlaku a uvolnění tímto způsobem eliminuje i potřebu ostřejších udidel v terénních soutěžích všestrannosti. Kůň pro všestrannost, který je „tupý v hubě" nemůže vnímat jemnou pomůcku, protože povolení následuje příliš pozdě.

Výzkum Amandy Warren-Smith a dr. Paula McGreevyho (Univerzita Sydney) ukázal, že v počátcích nácviku vodění hříbat bylo nejefektivnější uvolnění tlaku po pouhém prvním kroku vpřed. Ale když došlo k pochopení, nejúčinnější pro dlouhodobější uchování poznatku bylo uvolnění po třetím kroku. To potvrzuje, co bylo řečeno v předchozím odstavci. Neznamená to, že se kůň nemůže naučit provádět přechody v jiném sledu, znamená to jen, že toto je nejefektivnější způsob učení. A samozřejmě, vyhnutí se nejednoznačnosti vede k tomu, že se kůň lépe cítí, než pokud je trénován pokusy a pochybeními, což vyvolává konfliktní chování.

Konfliktní chování

Konfliktní chování je to, co běžně nazýváme odporem, vyhýbání se práci nebo nežádoucím a nebezpečným chováním. Je zapříčiněno nejasnostmi, vycházejícími ze špatného načasování uvolnění nebo pokud uvolnění nenastává vůbec. Způsob, jakým trenéři a jezdci zacházejí s tlakem, ovlivňuje budoucnost koně ve velkém rozsahu. Když u koně dobře osvojíte mechanismus tlaku a uvolnění, poskytnete mu velmi pevné tréninkové základy. Pokud s tlakem zacházíte špatně, kůň bude zmaten a může si zvyknout reagovat konfliktním chováním. Proto dobří trenéři usilují o konzistentní reakce. Jsou důslední a mají pro to dobrý důvod, jinak je pokaždé odměněno jiné chování a koně nemají ponětí, co chcete. Proto jsou také dobré začátky na ruce i pod sedlem klíčové: ve stresu se zvíře, stejně jako jeho majitel, vrací ke svým prvním osvojeným návykům.

Tlak sám o sobě je pro koně nepříjemný - jeho snahou bude se tlaku zbavit. Čím nepříjemnější tlak je, tím nervóznější zvíře je, pokud nemůže najít způsob, nebo spíše vzorec chování, jak se ho zbavit. Tlak bez úlevy, jako třeba silné a nepovolující přilnutí a nepříjemné holeně vedou ke znecitlivění koně na tlak. Někteří koně s tím dokážou žít (ale ne bez určitého negativního dopadu), jiní ne. Konfliktní chování jako je lekání se, vzpínání a vyhazování, se nejlépe řeší přechodem dolů a opakováním pomůcky, která nesprávnou reakci vyvolala. Tento sled se opakuje, dokud kůň nezareaguje správně a mělo by to být pečlivě procvičeno. Nesprávné chování by nemělo mít prostor víc než tři kroky, trvá-li déle, kůň ho považuje za správné a zařadí do svého repertoáru.

Prevence je vždy lepší než léčba. To platí především, když se mluví o útěkové reakci koní. Když se jednou objeví, vryje se do paměti mnohem hlouběji než „správné" věci, které se snažíme koně naučit. Důsledné a humánní použití tlaku a uvolnění je nejlepším nástrojem, jak mu zabráníme. Je proto důležité tento princip procvičovat na ruce i pod sedlem. Když se potom omezí na lehké signály, můžeme je udržovat pomocí pozitivního zpevnění. Musíme být opatrní, abychom se nesnažili působit sedem nebo váhou, dokud se kůň nenaučí reagovat na tlak a zjemnit na otěži a holeni. Pak později v tréninku, když selžou jemné pomůcky sedu a pozice těla a přechody utečou ze sledu tří kroků (což se stává), máme záložní plán, který funguje a eliminuje nesprávné a matoucí zážitky.

Dr. Andrew McLean, PhD, BSc, Dip Ed

Získal doktorát z etologie koní (kognice a učení koní). Zabývá se učením koní, drezurními principy a welfare, často tato témata i přednáší. Je senior viceprezidentem International Society for Equitation Science (ISES). Opakovaně byl zván na Equitanu i Global Dressage Forum. Je uznáván i mezi evropskými špičkovými drezurními jezdci (resp. jezdkyněmi). Je známý i svým vystoupením na téma naučené bezmocnosti. Jezdil všestrannost (je vítězem známého australského třídenního závodu všestrannosti - Gawler Three Day Event course), parkury až do nejvyššího stupně a v národních soutěžích byl úspěšný i na drezurním obdélníku. Kromě vlastního ježdění je především vyhledávaným drezurním trenérem, vede své výcvikové centrum (McLean's Equine Behaviour Centre). Pro své zkušenosti spojené s dobrou znalostí psychologie koní bývá často žádán o pomoc s problematickými koňmi při redrezuře.

Článek byl přeložen s laskavým svolením Australian Equine Behaviour Centre, originál a další informace najdete zde na jejich webu: http://www.aebc.com.au/articles