Proto je velmi důležité, aby byl kůň lonžován korektně, aktivně pracoval zezadu, jinak může být snadno napácháno více škody, než užitku. Pár tipů, jak správně lonžovat se proto může hodit.

Nejčastější chyby lonžéra:

• nedostatečné soustředění
• akceptace nedostatku taktu
• kůň se pohybuje po nepravidelném kruhu, elipse
• chybějící přilnutí na lonži
• lonžující kolem sebe nesmyslně mává paží, ve které drží lonž
• těžkopádné používání biče (neúčinné nebo lekající koně)
• příliš rychlé nebo (méně často) příliš pomalé tempo
• příliš malý kruh, nevhodný povrch
• nevhodné vyvazovací otěže, vyvazovací otěže připnuté příliš nízko, příliš krátké nebo příliš dlouhé

Nejčastější chyby, které dělá kůň:

• nedostatečná pozornost
• spěchání, nestálé změny tempa
• na jedné straně zmenšování kruhu, na opačné straně táhnutí z kruhu ven
• ignorování lonžujícího
• nesprávné držení těla
• samovolné zastavení a otočení na druhou stranu

Jak měnit směr

Změna směru je velmi často prováděna nevhodným způsobem. Existují dva základní způsoby, jak podle klasických tradic změnit směr. Ve Španělské jezdecké škole mění směr lonžování tak, že koně přivedou do středu kruhu. Potom může lonžující upravit nastavení výstroje a nechá koně znovu vykročit ven na velký kruh, obvykle na opačnou ruku.

Druhou možností je koně zastavit na obvodu kruhu. Následně jde lonžující za koněm a změní směr lonžování obratem okolo předku. Při použití této metody je méně pravděpodobné, že kůň přijde za lonžujícím o své vlastní vůli. Obrat okolo předku navíc uvolňuje záď koně a učí ho na tlak ustoupit zádí. Pokud se tento cvik naučí mladí koně na lonži, již ho znají ve chvíli, kdy ho po nich poprvé požaduje jezdec ze sedla.

Velkou chybou je, když lonžující učí svého koně otočit se čelem k němu pokaždé, když dojde na zastavení. Kůň se tak učí dostat se za pomůcky a uhýbat zádí ven - dva nejhorší zlozvyky, které kůň může mít. Jak se jednou tento zlozvyk upevní, je nemožné provádět s koněm například přechody klus - zastavení - klus, protože kůň bude natočený do špatného směru pokaždé, když provede přechod dolů. Takový zlozvyk je pak těžké odbourávat.

Důležité je při změnách směru lonžování přehodit si v rukách lonž a bič. Bič si lonžující předává za svými zády, aby koně nepolekal.

Optimální pozice lonžéra

Lonžér by měl mít stejné psychické a fyzické nastavení (postulární a svalový tonus) jako jezdec. Lokty ohnuté, ruka drží lonž na stejně pružném kontaktu, jako by to byla otěž. Použití hlubokých svalů se přenese do paží a odtud přes mírně napjatou lonž až ke koni.

Lonžující by měl vždy stát na vrcholku trojúhelníku, kde předek a záď koně tvoří základnu. Lonžér se má dívat na střed těla koně a je s koněm „spojen“ lonží vepředu a bičem vzadu. Bič by měl v základní pozici směřovat na hlezna. Koni je třeba dopřát dostatek času, aby pochopil signály pobízející dopředu i signály, které ho budou vepředu omezovat.

Pokud je kůň líný, může lonžér ukročit, aby se dostal mírně za koně, pokud má tendenci spěchat, přesune se lonžující úkrokem do strany blíže k hlavě koně a podrží zvednutý bič před jeho nosem jako bariéru.

Koně je třeba motivovat k pohybu vpřed. Bič nelze používat po celou dobu lonžování jako pobízecí pomůcku. Pomůcka bičem by měla koně informovat o změně způsobu pohybu. Nesmí působit nepřetržitě a nelze ani nadměrně zvyšovat její intenzitu.

Přestože cílem je kůň, který se uvolněně, ochotně a plynule pohybuje po ideálně kulatém kruhu, realita je často jiná. Kůň se během práce na lonži neuvolní, nevyklene hřbet a nesníží týl. Naopak.Tuhne, padá na vnitřní plec a ohýbá hlavu ven z kruhu. Cílem práce lonžéra je přimět koně, aby se kůň narovnal a jeho hlava byla na linii kruhu. Lonžér dosahuje ideálního stavu tak, že jemně, pružně a citlivě „napíná" lonž, aby hlava koně byla v optimální pozici a souběžně využívá bič tak, aby kůň pochopil, že má vyšlápnout dopředu svojí vnitřní zadní končetinou.

Pokud lonžér táhne za lonž příliš silně, strhne krk koně dovnitř a záď koně ustoupí ven, což je chyba. Zásadní je načasování působení biče a lonže; bič se použije jako první, aby vyrobil větší krok dopředu a pod tělo a použije se ve chvíli, kdy kůň přechází z fáze podpěru do fáze posunu. Následuje pomůcka lonží a to ve chvíli, kdy zadní končetina opouští zem, tedy než noha opět došlápne. Díky opakovanému působení pomůcek začne kůň vyhledávat kontakt. To je začátek podélného natažení, které bude zlepšovat horní linii zad koně. Kůň bude při lonžování rovný, tj. jeho vnitřní zadní bude došlapovat do nebo před stopu vnitřní přední končetiny – a to na obě ruce.

Nepozorný kůň

Odpovídající tempo a linie kruhu jsou základem rovnováhy a rovnováha je předpokladem uvolněnosti. Pokud je kůň nadměrně napjatý a rozrušený, nebude optimálně vnímat lonžujícího a bude pospíchat. Nejúčinnější způsob, jak koně uklidnit, je získat jeho pozornost tím, že ho budete vodit na ruce po obvodu kruhu a použijete některé ze základních metod práce na ruce. Pomoci může pár kroků ustupování na holeň, couvání, obrat kolem předku. Většina koní se rychle uklidní a bude se lépe soustředit. Pokud kůň při lonžování nereaguje na pomůcky, musí lonžující přiměřeně zvyšovat intenzitu pomůcek, dokud kůň nezareaguje a následně nabídnout srozumitelnou zpětnou vazbu. Je důležité, aby pomůcky byly jasné a srozumitelné a lonžér byl schopen soustavně udržovat pozornost koně. Význam má také upevnění naučeného, což vyžaduje přiměřenou míru opakovaní.

Kůň pospíchá, nepravidelné tempo

Pospíchání a nepravidelné tempo často souvisí s tím, že kůň padá na vnitřní plec a zmenšuje kruh.

Nevhodně vedený výcvik na lonži nebo v kruhové ohradě často vede k tomu, že kůň nadměrně pospíchá a na jedné polovině kruhu zmenšuje obvod kruhu směrem ke středu a na opačné polovině vypadává z kruhu ven, napíná lonž a zpomaluje, což může vést k zastavení a samovolnému vybočení ze směru pohybu.

Pokud se toto chování ustálí a kůň ho opakuje, je nutný návrat k základům: jedna osoba stojí uprostřed kruhu a drží lonž. Druhá osoba vede koně na ruce po obvodu kruhu a nese lonžovací bič. Když se kůň uvolní na obvodu kruhu, osoba držící bič couvá do středu kruhu a tím zvyšuje vzdálenost mezi sebou a koněm.

Pokud jsou odchylky v linii kruhu a rozdíly v tempu méně extrémní, může sjednat nápravu i jedna osoba. Lonžující po koni požaduje, aby šel ven z kruhu ještě před místem, kde kůň opakovaně zmenšuje kruh a to tak, že zvedne bič před hlavu koně. Někdy má stejný efekt na zpomalení koně a vyvedení ven zatřesení lonží. Poloviční zádrže, především proti vnitřní zadní noze, mohou rovněž pomoci regulovat tempo. Poloviční zádrže ale musejí vycházet z citlivého kontaktu na lonži, musejí začít jemně a pak zesilovat, dokud kůň nezareaguje.

Když kůň ztratí kontakt s lonží, musí lonžující zkrátit lonž pomoci druhé ruky, aby kontakt znovu vytvořil. Provede sérii polovičních zádrží tak, aby prošly koněm a kůň podsadil záď a zpomalil. Lonžující následně musí koni nabídnout lonž a tím ho vybídne ke zvětšení kruhu. Nabídnutí lonže lze kombinovat s pobídkou směrující ven z kruhu. Větší kruh je pro koně snažší, méně namáhavý, než malý kruh. Většina koní se proto pokusí kruh zvětšit hned, jak zaznamenají zpomalující poloviční zádrže. Je důležité, aby je lonžér v dané fázi nerušil. Pokud lonžující zapomene prodlužovat lonž, kůň znovu ztratí přilnutí a kruh bude stále zmenšovat.

Bič a lonž se musejí doplňovat a podporovat, dokud kůň nedosáhne obvodu kruhu a tempa, v němž může nejlépe pracovat. Lonžující musí sledovat koně velmi pozorně a musí rozpoznat i ty nejmenší změny v jeho rovnováze a tempu a reagovat na ně. Musí vědět, jaké tempo je pro koně optimální. Pokud je tempo příliš rychlé nebo příliš pomalé, kůň nebude schopen najít rovnováhu a následně ztuhne, místo aby se uvolnil. 

Samovolné zastavení a otočení na druhou stranu

K samovolnému zastavení a otočení na druhou stranu může velmi snadno dojít u mladého koně následkem nedorozumění. Pokud se to však stává opakovaně - především na jednom místě - snadno se to pro koně stane zlozvykem, jakousi hrou kdo z koho. Řešením je zjistit, jak a proč k tomuto chování dochází a následně mu předejít. Tento konkrétní problém nastává často ve chvíli, kdy záď koně uhne ven na otevřené straně kruhu, nebo když kůň vypadne přes vnější plec a dojde na konec lonže. To ho obvykle zastaví a setrvačnost způsobí, že záď se otočí okolo předku. Pokud lonžující cítí, že kůň začíná táhnout ven, má mu to do jisté míry dovolit tím, že mu pomalu nabídne lonž. Jak ji však prodlužuje, zvyšuje přitom tah a zkouší s její pomocí opatrně dát ohýbající pomůcky, aby koně přiměl k obratu a zabránil tak tomu, že kůň dojde až na konec lonže náhle a nečekaně.

Tento problém proto často vyřeší uzavřený lonžovací kruh. Někdy také může pomoci asistent s bičem, který bude stát vně kruhu v místě, kdy kůň začíná táhnout ven. Jak se kůň pokusí zatáhnout, asistent zvedne bič do vodorovné polohy rovnoběžně s linií kruhu. Tento pohyb má být uvolněný, pomalý, aby koně nepolekal. Někdy může pomoci také vedení koně na ruce několikrát dokola po obvodu kruhu.

Doporučované cviky

Aby se zlepšila pozornost a rovnováha koně, může lonžér měnit velikost kruhu nebo střídat lonžování na kruzích a rovných liniích, popřípadě na kruzích a čtvercích. Požadovat lze při lonžování i prodloužení a to tak, že lonžér běží po rovné linii vedle koně. Tento cvik může mimo jiné zlepšit kmih. Při požadavku prodloužení mají koně zpočátku tendenci nacválat, tomu lonžér brání tak, že koně zavede zpět na kruh, požádá o přechod na klusu, počká, až kůň znovu získá rovnováhu a následně požadavek zopakuje. Opakováním cviku lze docílit toho, že se kůň naučí zůstat v rovnováze i při prodloužení klusových kroků.

Když kůň chodí na lonži ve stopě (zadní kopyta následují stopy předních kopyt), začíná se pohybovat skrze hřbet a krk snižuje dopředu a dolů, můžeme zvážit použití vyvazovacích otěží. To je ale velké a rozsáhlé téma. Proto se k němu vrátíme až v některém z dalších článků.