Článek byl původně napsán pro časopis Dressage Today, vyšel v srpnovém čísle 2008.

Následující článek vysvětluje, proč tradiční techniky ohýbání krku a týlu mohou být stále užitečnými cviky i pro moderní drezurní koně. Popisuje uvolňovací cviky krku a týlu ze sedla i ze země a zmiňuje jejich klady a zápory, s nimiž je třeba počítat, aby zůstal zachován jejich zamýšlený účel.

Staří mistři nazývali týl „klíčem k páteři a zádi" a tvrdili, že „člověk se stane skutečným pánem koně pouze tehdy, když se stane pánem jeho týlu" (B. H. v. Holleuffer, 1896), protože když je týl koně zablokovaný (= ztuhlý), impulzy ze zadních nohou nemohou projít k udidlu a poloviční zádrže neprojdou k jeho zadním nohám. Kruh pomůcek tak nemůže být uzavřen. Zároveň koně, kteří mají ztuhlý týl, zůstávají „za holení" jezdce, protože dojde i k zablokování jejich zadních nohou. Jejich hřbet nepruží, protože zablokovaný týl nedovolí zadním nohám došlapovat dostatečně daleko pod tělo. Když se však týl uvolní, kůň náhle bude více „před holeněmi" jezdce, jeho hřbet začne pružit a zadní nohy budou lépe došlapovat pod tělo.

Ztuhlost týlu může mít příčinu v nekorektním exteriéru, ve zdravotních problémech, v chybách minulého tréninku, křivosti nebo momentální ztuhlosti jezdcových kyčlí a rukou. Ještě dřív, než se začne s ohýbacími cviky, je třeba eliminovat jezdecké chyby, nepevný sed nebo křivost jezdce.

Rád bych dodal, že tyto ohýbací cviky nejsou žádným lékem, který by vyřešil všechny problémy, ale jsou užitečnou pomůckou, která může eliminovat napětí, jež má původ v týlu a krku.

Výzvou pro trenéra je, aby byl schopen přesně určit, který kloub krční páteře se nepohybuje v plném rozsahu, který sval je ztuhlý. Pak může protáhnout ony ztuhlé svaly tím, že ohýbá krk koně na opačnou stranu, tj. aby byly na vnější straně ohnutí. To vše vyžaduje trochu citu a zkušeností.

Aby pomůcky jezdce a impulzy ze zadních nohou prošly skrz, je třeba, aby krk byl pevný a „propojený" před kohoutkem a pružnější a pohyblivější u týlu.

Většina koní má krk více poddajný před kohoutkem a tužší v týlu. Aby pomůcky jezdce a impulzy ze zadních nohou prošly skrz, je třeba, aby krk byl pevný a „propojený" před kohoutkem a pružnější a pohyblivější u týlu.

Všichni koně se nejdříve pokoušejí podvolit v té části těla, kterou mají od přírody pohyblivější, tedy před kohoutkem. Snaží se vyhnout ohnutí ztuhlého místa, tedy týlu. Tím se jejich snaha rozchází se snahou jezdce.

Aby se jezdec dostal ke ztuhlým kloubům a svalovým skupinám a mohl je uvolnit a zlepšit jejich pružnost, musí nejdříve stabilizovat a „propojit" ony příliš poddajné části, aby nevzniklo tzv. falešné ohnutí. Krk lze před kohoutkem stabilizovat vhodnou spoluprací mezi vnitřní a vnější otěží a také dobrým zapojením svalů trupu jezdce. Jinými slovy: čím volnější bude vnější otěž, tím více se bude krk ohýbat před kohoutkem. Čím kratší bude vnější otěž, tím více se laterální ohnutí krku omezí na týl.

Staří mistři zjistili, že nerušené propojení zádě s udidlem lze nastolit pouze tehdy, když může být dolní čelist „spojená" s krčními svaly a hlava koně se může lehce ohnout doprava i doleva bez ohledu na to, do jaké míry je krk vzpřímený, a přitom se neztratí spojení mezi zadní hranou vnitřní poloviny dolní čelisti a krkem.

Největší překážkou pro jezdce je z tohoto hlediska slinná žláza. Pokud se stlačí mezi čelist a krk, je to pro koně hodně nepříjemné, dokonce bolestivé, a může to vést k házení hlavou, kulhání „z ruky" či dokonce stavění se na zadní nebo točení se dokola. Čím je krk tenčí, čelisti menší, slinné žlázy tenčí a kratší, tím snadnější je nastolit spojení mezi čelistí a krčními svaly, aniž by tomu slinné žlázy bránily. Čím je krk kratší a silnější - především ve své přední části -, čím jsou delší čelisti a větší slinné žlázy, tím složitější je dostatečně uvolnit týl koně, aby mohlo vzniknout dobré spojení mezi čelistí a krkem. Je to důvod, proč je obecně tak těžké dostat na otěž (přiuzdit) koně s krátkými, masitými krky v oblasti hrdla a přitom je udržet v dobrém vzpřímení; především ve srovnání s koňmi, kteří mají dlouhý krk, který se směrem k týlu zužuje, a jejichž oblast hrdla poskytuje dolní čelisti více prostoru.

Slinné žlázy se však mohou rozestoupit, takže už nebudou zmáčknuté mezi čelist a krk, pokud je však jejich okolní tkáň poddajná a natažená. Nástroj, který jezdec k tomuto účelu použije, je zadní hrana dolní čelisti. Ta se během ohýbání krku do strany vsune pod slinnou žlázu a tím ji odsune směrem ven. U koní, kteří mají široké čelisti, takže odstávají do strany, může být pro slinnou žlázu dostatek místa i na vnitřní straně čelisti.

Přetvarování svalů v okolí slinné žlázy je postupný proces, který trvá určitou dobu; ta závisí na exteriéru koně.

Praktické provedení

Uvolňování koně ohýbáním je třeba začít tak, že kůň má trochu nižší držení krku. Jeho huba má být nejdříve zhruba na úrovni ramenního kloubu. Jezdec musí najít takovou pozici, v níž kůň nechá viset hlavu kolmo dolů bez problémů. Čím je krk níž, tím je větší prostor mezi čelistí a dolní plochou krku, což usnadňuje dosáhnout pozici hlavy na kolmici. Čím je krk vzpřímenější, tím menší je prostor mezi čelistí a krkem a to znesnadní přiuždění (= hlava na kolmici). To je důvod, proč se má s ohýbáním začít v této nižší pozici. Krk pak lze vzpřimovat postupně, když se zlepší poddajnost v oblasti jeho hrdla.

Stejně jako se zvyšuje vzpřímení krku koně, tak se postupně zvyšuje i míra ohnutí krku do strany, aby přitom zůstal kůň na otěži. Délka krku koně pak ovlivní to, jak vysoko ho lze vzpřímit, aniž by se přitom kůň dostal nad otěž. Koně s krátkým krkem nedokážou dosáhnout takového vzpřímení, jako koně s krkem dlouhým.

K důležitým faktorům, na které je třeba myslet, je ohnutí zádě (podsazení). Vzpřímení krku musí být provázeno podsazováním a snižováním pánve koně. Jinak dojde k prohnutí hřbetu, pokud je vzpřímení krku vzhledem ke stupni podsazení zádě, tj. shromáždění, kterého je kůň schopen dosáhnout, příliš vysoké.

Když je týl zablokovaný, takže kůň není schopen ohnout hlavu doleva nebo doprava, aby krk zůstal téměř rovný, můžeme dovolit i dalším krčním obratlům, aby se na tomto ohnutí podílely. Najdeme tak pozici, ve které je kůň schopen podvolit se ohýbajícímu tlaku. Je důležité, aby kůň nejen ohnul hlavu a krk, ale aby změkl a byl v rukách lehký. Ohnutí krku do strany se pak postupně zmenšuje, dokud není ohnutá pouze hlava, zatímco krk zůstane jen podélně vyklenutý, ale laterálně (stranově) rovný.

Existuje mnoho různých technik ohýbání. Popíšu některé z nich, o nichž jsem se osobně přesvědčil, že jsou účinné u velkého počtu koní. Ohýbací cviky lze provádět ze sedla, v pohybu i v zastavení a lze je dělat i ze země. Lze použít lonžovací obnosek, udidlo nebo i drezurní uzdu. Lze dokonce použít jednu ruku na nose koně a jedno na jeho krku, bez jakéhokoli uždění, přestože to není vždy účinné. Já obecně preferuji roubíkové udidlo, protože to nelze protáhnout hubou koně a vyvíjí mírný tlak na opačnou stranu jeho pysků, což na jedné straně zmírní působení otěže a na druhé straně koni mnohem účinněji vysvětlí princip podvolení se tlaku.

Mnoho cviků je pro koně snadnějších, když jim je jezdec nejdříve vysvětlí ze země, než je začne provádět ze sedla. Proto bych začal s ohýbáním ze země, což se může stát součástí zahřívání koně před ježděním. Především u mladších koní může být dobré sesednout i během ježdění, udělat na ruce pár ohýbacích cviků a pak zase pokračovat v ježdění.

Ohýbání týlu ze země před koněm

Postavte se před koně a chytněte palci kroužky udidla. Bradu koně vezměte do dlaní. Jeho hlava má být vertikálně (svisle). Jemně otočte jeho hlavou na jednu stranu tím, že vyvíjíte lehký tlak na jeden kroužek udidla. Současně vyvíjejte tlak dlaní opačné ruky na bradu koně a tak oběma rukama otáčejte hlavou koně. Přitom se snažte držet krk koně co nejrovnější. Ve většině případů na začátku pocítíte určitý odpor v týlu. Znovu narovnejte hlavu koně a opakujte toto ohýbání na stejnou stranu tak často, jak je to nutné. Někdy mu musíte dovolit, aby se zároveň ohnula i část krku, a to tím, že budete krk ohýbat více či méně výrazně, dokud nedosáhnete ohnutí týlu a kůň nepovolí patřičné svaly.

Jakmile získáte určitou poddajnost v týlu, zvyšujte ohnutí krku do strany tím, že dovolíte jednotlivým obratlům, aby se na tomto ohnutí podílely. Tímto způsobem „skenujete" krk, abyste přesně našli, které obratle se „zasekly do sebe" a nechtějí se navzájem pohnout. Opakováním ohýbání můžete změkčit a uvolnit tuto oblast, dokud se znovu nebude pohybovat hladce. Čím více se ohnutí blíží ke kohoutku, tím více se krk sníží, takže huba koně se dostane přibližně na úroveň ramenního kloubu.

Když ohýbáním uvolníte jednu stranu koně, zopakuje vše i na druhou. Když se rozvolní ztuhnutí krku a týlu a kůň se podvolil tlaku udidla, obvykle se vytáhne rovně dopředu a dolů. Mnoho koní také v tuto chvíli začne přežvykovat a olizovat se.

Ohýbání týlu a krku ze země vedle koně

Postavte se vedle koně na úrovni jeho týlu, např. na levou stranu. Jedním nebo dvěma prsty levé ruky chytněte levý kroužek udidla. Dlaň nebo pěst pravé ruky položte na první krční obratel hned za týlem koně. Pravou rukou trochu zatlačte do krku, současně lehce táhněte za levý kroužek udidla tím, že levou ruku přitahujete k sobě. Kůň má za úkol otočit hlavu k vám, podívat se na vás, být přitom lehký v levé ruce a měkký v pravé ruce. Když dosáhnete tohoto podvolení se a změknutí v oblasti týlu, posuňte pravou ruku dolů k dalšímu krčnímu obratli a ohýbání zopakujte, dokud tímto způsobem postupně nedojdete až před kohoutek.

Pravou rukou můžete cítit boule a zatvrdliny dolních krčních svalů v místech, kde je omezená pohyblivost krční páteře. Často také můžete vidět, že některé části krku (především mezi 3. a 5. krčním obratlem) zpočátku zůstanou rovné a jakoby zaseknuté do sebe, jako by se v nich krk nebyl schopen ohnout. Když se krk stane pružným, zatvrdliny i boule zmizí, stejně tak i natažení oněch částí krku. Ohnutím krku do strany vytvoříte rovnoměrný oblouk a krční svaly budou měkké a hladké. Když změkne levá strana koně, přejděte na jeho pravou stranu a ohýbání zopakujte.

Do zatnutých svalů ukládá kůň své emoce. Často můžete pozorovat to, že kůň je na začátku těchto ohýbacích cvičení napjatý a rozčílený. Jakmile se uvolní fyzické napjetí jeho těla, kůň se uklidní a mentálně uvolní.

Příště budeme v tomto tématu pokračovat ohýbáním krku ze sedla a upozorníme na několik důležitých bodů, které je třeba dodržet, aby tyto cviky byly účinné.