Úvahy o klasickém ježdění III: Lehkost

20. 7. 2009 Thomas Ritter Autor fotek: Thomas Ritter, Shana Ritter

Lehkost se v posledních letech dostala mezi často diskutovaná témata. Někteří lidé omezují koncept lehkosti na tlak otěží, který cítí ve svých rukách, což vede k její záměně v nepřítomnost přilnutí. Jenže téma lehkosti jde mnohem dál.

trPokud je přilnutí na otěži jen malou součástí lehkosti, jaké další ingredience zahrnuje? Jak za chvíli uvidíte, roli zde hrají všechny další prvky výcvikové škály.

Prvním prvkem, který přichází v úvahu, je rovnováha. Lze ji také nazvat sebenesením. Kůň, který není v rovnoměrné rovnováze na všech čtyřech nohách, nikdy nebude lehký. Důvodem je, že pouze vybalancovaný kůň (člověk) může být uvolněný a zbaví se všech nechtěných napětí. Dokud je kůň (nebo člověk) stále nevybalancovaný, musí určité svalové skupiny držet v trvalém napětí, aby neupadl. Toto napětí vytváří blokády, které brání toku energie, a každou blokádu lze pak cítit jako tvrdou, nereagující oblast jeho těla. Stažené svaly nedovolí, aby pomůcky jezdce „prošly". Rovnováha pak na druhou stranu vytváří pravidelnost nohosledu, tj. tempo a rytmus.

bellaRovnováha má laterální (zprava doleva a naopak) i podélnou (zepředu dozadu a naopak) složku. Laterální složka rovnováhy není nic jiného, než narovnání. Dokud je kůň křivý, bude nést více hmotnosti na své tuhé straně, především ji bude podepírat přední nohou na této straně, což samo o sobě způsobí ztuhnutí a zatvrdnutí celé strany těla, včetně silnějšího, tvrdšího přilnutí na této otěži. Jinými slovy, křivost je formou nerovnováhy a proto se podílí na nepřítomnosti lehkosti. Křivý kůň nemůže být nikdy lehký.

Podélný aspekt rovnováhy je do určitého stupně synonymem shromáždění. Aby kůň odebral nadměrnou váhu z předních nohou a nechal ji se přesunout dozadu skrze záď a zadní nohy na zem, klouby zadních nohou se mu musejí více nebo méně ohnout, takže se záď začíná lehce snižovat a pánev se stáčí. Stočení pánve nadzvedne hřbet koně a umožní mu pružit, což otevírá cestu energii, která začne procházet celým tělem koně. Kůň, který není podélně vybalancovaný, bude hledat pátou nohu v rukách jezdce, aby se o ni opřel.

Rovnováha má také psychické, neboli mentální dimenze. Kůň, který je psychicky nevybalancovaný, nebude ani fyzicky v rovnováze.

Jak jsem vysvětloval v předešlém odstavci, rovnováha a narovnání jsou předpoklady uvolnění, protože nevybalancovaný, křivý kůň bude vždy ztuhlý. Uvolněnost je zase předpokladem lehkosti, protože nedostatek uvolnění vytváří nereagujícího koně, který je na dotyk tvrdý, nejen pro ruce jezdce, ale i pro jeho sed a holeně. Stejně jako rovnováha má i uvolnění psychickou složku. Pokud je kůň psychicky napjatý, nebude schopen se uvolnit ani fyzicky.

Rovnováha, narovnání, uvolnění a poddajnost jsou předpoklady pro prostupnost. Dokud jsou v těle koně nebo v jeho mysli negativní napětí (nezaměňovat s pozitivním, potřebným svalovým napětím), napjaté svaly budou působit jako barikáda na cestě pro energii, která prochází podél páteře koně. Jezdec tyto barikády může cítit jako odpor, ztuhlost ve svých rukách, ale také sedem i holeněmi.

farrahAby se propojily jednotlivé části těla koně, potřebujeme kmih. Bez kmihu bude kůň spíš tahat kopyta po zemi. Jeho hřbet nebude pružit. Navždy zůstane „pytlem kostí", které nemají žádnou vzájemnou soudržnost nebo spojitost. Jezdec to cítí, jako by seděl na dvou (nebo více) koních: jeden zepředu, druhý za ním. V opravdu špatných případech cítí, jako by každá noha patřila jinému koni. Kmih je ta energie, která vytváří spojitost mezi všemi čtyřmi končetinami, hřbetem, krkem a hlavou. Kmih je ta energie, která proudí ve smyslu kruhu pomůcek. Je to jako elektrický náboj, který projde koněm zezadu dopředu a umožní mu jezdit i ty nejostřejší obraty a předvést nejnáročnější pohyby. Čím vyšší jsou požadavky, tím více kmihu je třeba. Manifestuje se jako reakce na pomůcky, především na holeně. Jezdec sáhne do této zásobárny energie, otevře proud a nasměruje ho podle potřeby koně. Kmih lze také přirovnat k vodě, která teče potrubím. Pokud je proud této vody dostatečný, vezme s sebou vše, co jí stojí v cestě. Stejně tak mohou být spláchnuté některé blokády někde v těle koně a vyřeší se právě tím, že kůň zvýší kmih. Pokud je však proud energie příliš malý, jezdec nikdy nevytvoří rovnováhu, poddajnost, narovnání, prostupnost, shromáždění nebo lehkost.

A je tu poslední součást, na kterou bych chtěl upozornit, a to u koně i u jezdce. Je třeba ji zavést úplně na začátku výcviku, dlouho před tím, než se kůň obsedne. A je třeba ji podporovat, udržovat po celý život koně. Kůň se musí naučit věnovat jezdci spolehlivou pozornost, aby rozpoznal nejmenší změny ve svalovém napětí jezdcova těla a pokusil se je interpretovat jako pomůcky. Stejně tak musí jezdec velmi hlídat své tělo a kontrolovat ho, aby se pohnul nebo měnit své svalové napětí pouze tehdy, když chce dát pomůcku. Nepozorný kůň si nikdy nevšimne pomůcek, dokud nejsou opravdu silné. Bude se pohybovat jako duchem nepřítomný, roztržitý a tedy i ztuhlý. Jezdec, který není vybalancovaný, je ztuhlý, nesoustředěný, může stejné kvality očekávat i u svého koně. Odporující si pomůcky, špatné načasování, nevhodná intenzita pomůcek, co vše je příčinou zmatenosti, napětí, rozrušenosti - čili opaku lehkosti.

Skutečná lehkost zahrnuje všechny prvky výcvikové pyramidy.

Můžeme tedy říct, že skutečná lehkost zahrnuje všechny prvky výcvikové pyramidy. Pokud je jeden z nich nedostatečný, nelze dosáhnout lehkosti - i když přilnutí váží jen pár gramů. Lehkost je souhrnem a podstatou korektního výcviku. Protože je tak komplexní, je snadné ji narušit. Pokud jí jednou dosáhneme, nikdo nám nezaručí, že u nás zůstane po celý život. Spíš je třeba ji hlídat, chránit a znovu obnovovat vždy, když se pokazí. Zpočátku se lehkost „objeví" jen na pár kroků ve chvíli, kdy všechny puzzle do sebe zapadnou. Časem se bude objevovat stále častěji a po delší dobu, až pak jezdec a kůň stráví většinu času v lehkosti. Ježdění v lehkosti po celou dobu, skutečná lehkost, která obsahuje všechny uvedené ingredience, je dobrým cílem, o který je třeba usilovat, ale nesmíme očekávat, že ho dosáhneme a si tento ideál udržíme navždy. Můžeme se však snažit postupně se k němu dostávat co nejblíže.

Podobné články
Kůň a jezdkyně v rovnováze

Rovnováha není všechno, ale bez ní nic nefunguje. Ani soulad, ani cviky. Vybalancovat dvě těla a dvě mysli není snadné – ale krásné, když se to…

Chcete si ověřit, jak váš kůň zvládl základní výcvik a zjistit, jak moc velký je z něj pohodář? Pak je dnešní článek šitý na míru právě vám!