Posílám Vám příběh mého koně, neboť Vaše soutěž ve mně vykřesala ještě určitou hvězdičku naděje v naší zoufalé situaci.

Nejsem už nejmladší, ale teprve teď si můžu dovolit realizovat některé své dětské sny. Jedním z nich bylo i přání mít vlastního koně. Kobylka, kterou jsem jezdila u kamarádky, začala v roce 2005 kulhat. Protože se nepodařilo zjistit příčinu, rozhodly jsme se, že ji necháme připustit. Mona měla výborný původ (otec 440 Ascot s.v., matka Mistika), pěkný exteriér a výbornou povahu. Po dlouhých úvahách a spoustě osobních prohlídek jsme se rozhodli vybrat ji za manžela Monarcha, plnokrevného hřebce původem z Ameriky. Těšili jsme se, že z tohoto spojení vyjde krásné, zdravé a temperamentní hříbě.

Den D nadešel 24. dubna 2006, kdy se nám narodila rezavá klisnička Moya. Po předchozí dohodě jsem si hříbátko odkoupila a už se těšila, jak spolu budeme trávit každou volnou chvilku. Zpočátku se všechno vyvíjelo podle předpokladů. Moya rostla, zlobila a byla s ní velká legrace. Nebylo to jako obvykle, že by šla maminka a za ní poskakovalo hříbátko. U nás vždy běželo hříbátko napřed a chudák maminka ho pořád někde hledala. Od mala jsme ji brali s sebou na vyjížďky, běhala po lese jako pejsek, byla neskutečně šikovná a velice rychlá.

Ve dvou letech jsme zaregistrovali, že když má zvednout zadní nohy, má trochu problémy. Musela si přešlápnout a vždy jí v noze pěkně luplo. Ze začátku jsme to přičítali rychlému růstu. Potíže se zhoršovaly, občas, když se chtěla rozejít, zůstala jí zadní noha „viset" vzadu. Nemohla ji ohnout v koleni. Povolali jsme veterináře, který diagnostikoval luxaci čéšky a poradil, abychom ji nechali speciálně vystrouhat (vnější strana kopyta měla zůstat vyšší). Pokud by to nepomohlo, měla dostat speciální podkůvky. A hlavně chodit, aby se osvalila.

Vyzkoušeli jsme obojí, vždy to zpočátku bylo lepší, ale časem se vše vrátilo do starých kolejí. Kromě toho jsme ji přidávali různé potravinové doplňky od Mineralpony Baby přes Alavis až ke skořici.

Ve třech letech jsme ji obsedli, byla hrozně hodná, bez problémů jsme absolvovali základní výcvik. Osvědčilo se nám, že jsme s ní od malička dělali hodně ze země. Až nás někdy zaráželo, že na tak mladého koně je tak samostatná, klidná a poslušná. Ale i přes to, že jsme se snažili o pravidelný pohyb, přísun vitamínů i kvalitní údržbu kopyt, nohy se nelepšily. Spíše naopak. Chůze z kopce byla pro Moyu i pro nás martirium.

Kovář nám poradil, abychom zkusili paní doktorku Žežulkovou, že už spoustu koní napravila. Tak jsem našla na internetu spojení a pozvala ji k nám. Ta usoudila, že potíže s nohama způsobuje nedostatečné osvalení, čemuž brání zablokovaná záda. Asi hodinu pracovala na jejich odblokování a musím říct, že byla radost ji při práci pozorovat. Byla skvělá a je pravda, že na pohybu Moyi byla její práce hned poznat. Z kopce zadní nohy netahala za sebou tak jako dřív, ale pěkně je zvedala. Měli jsme obrovskou radost a mysleli si, že tím naše starosti končí.

Jak se ale záhy ukázalo, opak byl pravdou. Jednoho dne navečer mě volala vyděšená kamarádka, u které Moya bydlí, že má Moya asi koliku. Rychle jsem sedla do auta a jela. Neobešlo se to bez veterináře a injekce, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Měli jsme naordinovánu dietu a klid. Jenomže brzy na to dostala Moya pro změnu vyrážku a byla očkována proti plísním. A asi 14 dní po té začala kašlat. Přidala se k tomu rýma a opět jsme byli omezeni v pohybu. Kašel nepřestával, naopak při chůzi do kopce byl doprovázen i zhoršeným dýcháním. Opět jsme povolali veterináře. Diagnoza: chronická bronchitida s počínající dušností. Vyzkoušel troje antibiotika, a nakonec musel Moye píchnout dokonce kortikoidy, aby mohla lépe dýchat. Jediné zlepšení nastalo snad u té dýchavičnosti, ale kašel se nijak výrazně nezměnil a trvá dosud.

Dostává na radu pana doktora také ACC long, užívá vironal, ale stále kašle. A aby se to nepletlo, zřejmě tím, že zase může chodit pouze v kroku, ji začaly opět zlobit nohy. Zase z kopce „leze", místo aby ho sešla. Jsme z ní už zoufalí a nevíme si rady. Je tak krásná, má vysoké ohodnocení v plemenné knize, je tak hodná a charakterní a ke všemu je hrozně milá a mazlivá. Ale když si zpátky promítnu, kolik dní v tom uplynulém roce, co se na ní začalo jezdit, jsme mohli opravdu bez omezení absolvovat vyjížďku, tak těch bylo opravdu málo. Přitom si myslím, že lepší péči mít nemůže.

Dostává 2x denně seno (cca 10 kg) a mačkaný oves (cca 3 kg), teď jí seno dokonce kropíme, aby tak neprášilo. K tomu občas mrkev, granule, tvrdé pečivo. Je pravidelně odčervována, očkována proti chřipce. Tráví celý den (pokud počasí dovolí) na pastvě s dalšími dvěma kamarádkami. Její box je udržován v čistotě, je světlý a vzdušný. Už nevíme, čím bychom mohli Moye ještě pomoct. A tak vyhlídky na dny strávené v sedle uprostřed přírody pomalu ale jistě mění barvu z růžové na šedočernou.

Souhrn informací k dubnu 2010:

Jméno, plemeno, věk a pohlaví: Moya, český teplokrevík, 4 roky, klisna.
Krmení: Dostává 2x denně seno (cca 10 kg, nyní se kropí) a mačkaný oves (cca 3 kg), občas mrkev, granule, tvrdé pečivo.
Využití koně: celý den (pokud počasí dovolí) na pastvě, občasné vyjížďky.
Prevence: pravidelné odčervování i očkování.

Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.